1 Afs 432/2020 — Nejvyšší správní soud

29 A 6/2022- 37 - text  8 29 A 6/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce: H. J. proti žalovanému: Krajské ředitelství Policie Královéhradeckého kraje Odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort se sídlem Věkoše 416, 503 41 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. září 2022, č. j. KRPH-84796-54/ČJ-2022-050022-SV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím rozhodl žalovaný o prodloužení doby trvání zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění, a to dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), ve spojení s ustanovením § 124 odst. 3. Doba zajištění cizince se podle § 125 odst. 1 cit. zákona stanovuje – prodlužuje – do dne 3. 12. 2022. 2. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval následující zjištění. Žalobce byl dne 6. 8. 2022 v ranních hodinách kontrolován hlídkou Policie ČR na silnici u obce Strání v okrese Uherské Hradiště v blízkosti státních hranic se Slovenskou republikou, a to spolu s dalšími cizinci. Žalobce neměl k dispozici ani cestovní doklad, ani povolení k pobytu na zdejším území, tudíž vstoupil a pobýval na území ČR bez oprávnění. Jako svoji totožnost uvedl H. J., sdělil, že s ostatními cizinci jeli z Maďarska přes Slovenskou republiku, kde je u místa záchytu vysadila bílá dodávka, tedy překročil nelegálně hranici ve směru ze Slovenska do ČR. Z uvedeného důvodu byl zajištěn 6. 8. 2022 v 8:25 hod. dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., a následně byl eskortován na Územní Odbor Zlín Policie ČR k provedení dalších úkonů. 3. V důsledku záchytu velkého množství migrantů byl v odpoledních hodinách eskortován do Hradce Králové, eskorta byla ukončena týž den v 18:00 hodin. Prověrkou daktyloskopických otisků prstů nebyla zjištěna dřívější žádost o udělení mezinárodní ochrany, prověrkou v informačních systémech PČR a MV pak bylo zjištěno, že žalobce nemá žádné platné povolení k zdejšímu pobytu. 4. Posléze byl s žalobcem sepsán protokol o výslechu, kdy uvedl, že trvale bydlí s rodinou v Libanonu, na adrese, je svobodný, jeho bratr A. J. žije v Německu, jsou spolu v kontaktu a on se snaží dostat se za bratrem. Jeho sestra G. žije ve Venezuele. Má 8 tříd ZŠ z 12, poté pracoval jako prodavač, odešel kvůli práci, které je tam nedostatek, chtěl by si v Německu vydělat peníze. Popsal cestu, kdy od 29. 7. 2022 cestoval přes Turecko, kde nastoupil s ostatními na dodávku, která je 6. 8. 2022 vysadila na zdejším území. Cestovní pas mu vzali v Turecku. Chce požádat o azyl v Německu, kde má bratra, zde nemá žádné vazby. Zdravotně je v pořádku, vlastní momentálně 250 euro. V případě návratu do Libanonu mu nehrozí žádné nebezpečí 5. Žalovaný shledal naplnění podmínek správního vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., proto vydal dne 7. 8. 2022 rozhodnutí ve věci správního vyhoštění z území členských států Evropské unie dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a 4 cit. zákona se stanovením doby 1 roku, kdy nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU. 6. Dne 8. 8. 2022 bylo žalobci předáno pod čj. KRPH-84796-27/ČJ-2022-050022-SV rozhodnutí o zajištění dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., toto nabylo téhož dne právní moci, doba zajištění cizince jím byla stanovena na 60 dnů ode dne omezení osobní svobody, následně byl žalobce umístěn do Zařízení pro zajištění cizinců Bělá Jezová a téhož dne byla na Ředitelství služby cizinecké policie, Odbor správních činností, Oddělení zjišťování totožnosti, ENO a vyhoštění písemná žádost o zjištění totožnosti – zaslání kopií tiskopisů. Věc byla před prvotním zajištěním konzultována s uvedeným orgánem, bylo sděleno, že s ohledem na absenci cestovního dokladu a složitost přípravy realizace správního vyhoštění, je možné počítat minimálně s lhůtou 60 dnů k realizaci vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění tak správní orgán přihlédl k době, nutné k zabezpečení náhradního cestovního dokladu a dokladů přepravních, kdy Ředitelství služby cizinecké policie obstarává letenku či vyjednává průvoz cizince přes jiné státy EU, kdy je nutné zajistit policejní eskortu přes dotčený stát, a komunikuje s domovským státem o vzetí cizince zpět do domovského státu. Ke stanovení lhůty vedla správní orgán skutečnost, že v odůvodněných případech má cizinec možnost v zařízení pro zajištění cizinců ve stanovené lhůtě podat žádost o mezinárodní ochranu. Teprve poté je možné zajišťovat náležitosti k realizaci správního vyhoštění, a s ohledem na všechny uvedené skutečnosti byla doba trvání zajištění prvotně stanovena na 60 dnů. 7. V dalším správní orgán popsal provedené úkony, zejména skutečnost, že žalobce nepodal ke dni 16. 9. 2022 žádost o mezinárodní ochranu a téhož dne sdělil kpt. Mgr. P. M., že žádost o zjištění totožnosti již byla předána Libanonu, čeká se na odpověď, Libanon již v minulosti ověřil identitu cizinců, kteří neoprávněně vstoupili na území bez cestovního dokladu a z předešlých zkušeností tak lze konstatovat, že realizaci správního vyhoštění lze uskutečnit. 8. Vzhledem k tomu, že nebyla dosud ověřena totožnost žalobce, který nepodal žádost o mezinárodní ochranu, důvody zajištění dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., trvaly, dne 29. 9. 2022 byla opětovně zjišťována možnost ověření totožnosti cizince a následné realizace správního vyhoštění, byly zjištěny obdobné skutečnosti, a proto bylo vydáno rozhodnutí o prodloužení zajištění žalobce. 9. Žalovaný dále ve svém rozhodnutí uvedl, že se zabýval otázkou, zda by nepostačilo uložit zvláštní opatření za účelem vycestování podle § 123b) zákona č. 326/1999 Sb., dospěl však na základě provedeného řízení k závěru, že žalobce se nehodlá zdržovat na žádné konkrétní adrese v ČR, nemá dostatečné finanční prostředky na zaplacení finanční záruky, ani zde nemá žádné vazby na osobu, která by ji za něho složila. Dle vyjádření žalobce pak tento nehodlá respektovat rozhodnutí o správním vyhoštění, proto není žádná záruka, že by se osobně hlásil na policii, nebyly ani shledány důvody pro realizaci opatření zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být na takovém místě přítomen za účelem pobytové kontroly, kdy zařízení k realizaci zvláštního opatření je primárně určeno pro ohrožené skupiny osob. Svůj závěr o neuložení mírnějších opatření žalovaný odůvodnil tím, že tato by se v případě žalobce míjela účinkem, není předpoklad toto, že by byl žalobce schopen tato plnit. Zvolený postup pak žalovaný podpořil i rozhodnutím NSS ze dne 20. 3. 2014, čj. 7 Azs 8/2014. 10. Prodloužení zajištění v případě žalobce bylo stanoveno do 3. 12. 2022, s to s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy realizace správního vyhoštění cizince, kdy vyhoštění do Libanonu je dle sdělení ŘSCP realizovatelné a zajištění je nezbytné k pokračování jeho přípravy. Žalovaný uvedl, že si je vědom, že institut zajištění je mimořádným institutem, umožňujícím zasáhnout do ústavně chráněného práva cizince na osobní svobodu, které je jednou ze základních součástí nedotknutelnosti člověka zakotvené obecně v čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž dle odst. 2 nikdo nesmí být zbaven svobody jinak, než z důvodů a způsobem, stanoveným zákonem, žalovaný však s ohledem na všechny okolnosti dané věci považoval vydané rozhodnutí za souladné s platnou právní úpravou. II. Žalobní argumentace 11. Žaloba namítá, že správní orgán se neměl spokojit při vydání rozhodnutí o prodloužení zajištění se skutkovým a právním stavem, který existoval ve věci žalobce v době vydání rozhodnutí o zajištění, nezabýval se tím, zda neexistují nové skutečnosti. Žádné aktuální informace o tom, proč došlo k prodloužení zajištění právě do 3. 12. 2022, nejsou doloženy. Žalobce uvedenou délku prodloužení zajištění považuje za nepřiměřenou. 12. Ve výroku není, dle přesvědčení žalobce, stanoveno správné ustanovení, dle něhož k prodloužení zajištění došlo. Využití § 125 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., žalobce nepovažuje v daném případě za adekvátní, neboť z něho není jednoznačně seznatelné, podle jakých právních ustanovení došlo k rozhodnutí ve věci – zde odkaz na rozhodnutí NSS sp. zn. 8 As 141/2012. Komentář ke správnímu řádu uvádí, že nedílnou součástí výrokové části rozhodnutí je uvedení všech relevantních právních ustanovení, podle nichž bylo správním orgánem v dané věci rozhodováno, správní řád nerozlišuje, např. dle stupně právní síly předpisů. Právní ustanovení § 125 odst. 2 však není ve výrokové části rozhodnutí, ani následně v odůvodnění, toto žalobce považuje za nepřezkoumatelné. Argumentuje dále i rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2022, čj. 56 A 1/2022, kdy soud uvedl, že neuvedení použitého ustanovení do výroku rozhodn