6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 5/2024- 102 - text  10 31 Ad 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobce: O N D R A s. r. o., IČO: 48150517 se sídlem v Hradci Králové, Lhotecká 209/37a zastoupen: Mgr. Tomášem Pavlem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 547 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce se sídlem v Opavě, Kolářská 451/13 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. září 2024, č.j. 6101/1.30/24-4 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci bylo dne 20. 9. 2024 doručeno rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce č.j. 6101/1.30/24-4, sp. zn. S8-2023-295 ze dne 17. 9. 2024, ve kterém žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj č.j. 12010/8.30/23-12 ze dne 26. 2. 2024 tak, že: I. Výrok I. bod 2 Rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj č.j. 12010/8.30/23-12 ze dne 26. 2. 2024 se mění tak, že se text „ust. § 87 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, nahrazuje textem § 87 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30.6.2024 (dále také „zákon č. 435/2004 Sb.“). II. V ostatním se rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj č.j. 12010/8.30/23-12 ze dne 26. 2. 2024 potvrzuje a odvolání obviněného, právnické osoby ONDRA s.r.o., IČ 48150517, se sídlem Lhotecká 209/37a, 500 09 Hradec Králové, zastoupeného Mgr, Tomášem Pavlem, advokátem, ev.č. ČAK 10040, se sídlem Smilova 547, 530 02 Pardubice, se zamítá. 2. Žalobci bylo dne 4. 3. 2024 doručeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj č.j. 12010/8.30/23-13 ze dne 26. 2. 2024. Tímto příkazem byl žalobce uznán vinným ze spáchání dvou přestupků na úseku zaměstnanosti, a to přestupku dle § 140 odst.1. písm. c) zákona č. 435/2004 Sb. a přestupku dle § 140 odst.1. písm. d) zákona č. 435/2004 Sb. a byl mu udělen správní trest, pokuta ve výši 85 000 Kč a dále mu bylo uloženo uhradit náhradu nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalobci bylo tímto rozhodnutím kladeno za vinu, že umožnil paní N. T. a panu J. Č. výkon nelegální práce tím, že pro žalobce měly tyto osoby dne 12. 8. 2021 vykonávat závislou práci bez toho, aby s nimi měl žalobce uzavřenu pracovní smlouvu, nebo některou z dohod o práci vykonávaných mimo pracovní poměr a dále, že nesplnil oznamovací povinnosti ve vztahu k zaměstnání paní B. B., jako cizí státní příslušnice, čehož se měl žalobce dopustit tím, že písemně neinformoval příslušnou krajskou pobočku úřadu práce o jejím nástupu do zaměstnání. 4. Žalovaný setrvával na svém rozhodnutí, že žalobce spáchal přestupky dle ust. § 140 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 435/2004 Sb., za což mu byl dle ust. § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., uložen správní trest pokuty ve výši 85 000 Kč a povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. II. Žalobní tvrzení 5. Žalobce má za to, že byl zkrácen na svých právech, neboť žalovaný dospěl ve správním řízení k nezákonnému závěru a to z následujících důvodů. 6. Žalobce zdůraznil, že opakovaně uváděl, že v řízení není pasivně legitimován, když osoby – N. T. aj. Č. - nebyly v žádném faktickém vztahu se společností ONDRA s.r.o. Tato společnost uvedeným osobám žádnou práci nezadávala, ani ji po nich nekontrolovala, natož aby jim vyplácela jakoukoli odměnu. Žalobce po celou dobu řízení uváděl, že práci, kterou tyto dvě osoby vykonávaly, jim zadával svým jménem a na svůj účet pan T. O., který není jednatelem společnosti, není oprávněn jakkoli společnost zavazovat a tyto osoby vzhledem k velmi blízkým osobním vztahům k panu T. O. (paní N. T. byla přítelkyní pana T. O. a pan J. Č. jeho blízkým kamarádem) vykonávaly uvedenou práci pro něho, jako výpomoc, když fakticky vykonávaly práci, kterou měl pro společnost vykonávat pan T. O. a ten si s nimi za provedenou práci sjednal odměnu, kterou jim měl uhradit ze svých osobních prostředků. 7. K prokázání těchto skutečností navrhoval žalobce provedení důkazů výslechem paní N. T., pana J. Č., pana T. O. a rovněž výslechem jednatele žalobce, pana M. O. Žalobce uvádí, že závěry oblastního inspektorátu práce (dále také „OIP“), které následně převzal i žalovaný, neodpovídají ani obsahu jejich výpovědí, učiněných v rámci kontroly dne 12. 8. 2021, kdy tyto osoby jednoznačně vypověděly, že práci jim zadával pan T. O. a ten je také osobně po provedení práce v hotovosti vyplácel. Sám jednatel společnosti, pan M. O., uvedl, že se s těmito osobami na pracovišti nikdy nesetkal, žádnou práci jim nezadával a o jejich působení v prostorách společnosti se dozvěděl až ex post od svého syna, který však není ani statutárním orgánem společnosti, ani osobou, která by byla na základě jakéhokoli zmocnění od společnosti oprávněna za tuto společnost jednat a z jeho strany se tak jednalo o čistě jeho soukromou aktivitu, která nemá ve vztahu ke společnosti žádné účinky. 8. Žalobce tak nebyl v žádném vztahu k těmto osobám a ty tak nemohly být ani ke společnosti ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti zaměstnance a zaměstnavatele, což je nezbytným pojmovým znakem závislé práce. Z provedeného dokazování naopak dle žalobce vyplývá, že ostatní zaměstnanci, kteří vykonávali pro žalobce práci, byli v přímém vztahu ke společnosti. Tito zaměstnanci, tj. paní B. B. a paní U. M., byli vždy vypláceni právě touto společností a především jim jejich práci zadával a kontroloval výlučně pan M. O., jako jednatel společnosti. 9. V řízení dle žalobce nebylo dále prokázáno, že by paní N. T. a pan J. Č. dostali za práci, kterou vykonali dne 12. 8. 2021 do zahájení kontroly na pracovišti žalobce, jakoukoli odměnu. Vzhledem k času, kdy byly sepsány protokoly o poskytnutí informací, se však mohly tyto osoby, dle mínění žalobce, nacházet v provozovně žalobce maximálně několik desítek minut. V tomto ohledu žalobce uvedl, že byl OIP ve vztahu k paní N. T. a panu J. Č. stíhán výlučně za to, že tyto dvě osoby se v jeho provozovně zdržovaly dne 12. 8. 2021. Vzhledem k zastavení řízení pro skutky, pro které byl žalobce ve vztahu k těmto dvěma osobám v minulosti OIP stíhán, nelze brát v potaz jakékoli skutečnosti, které se odehrály před 12. 8. 2021 a v řízení je možno rozhodovat pouze na základě skutečností, které se k těmto osobám vztahují a které se odehrály výlučně v tento den. Toto jsou dle mínění žalobce zcela zásadní skutečnosti, kterým se OIP ani žalovaný v rámci řízení vůbec nevěnovali a z uvedeného důvodu nemohli dojít k objektivnímu závěru, který by měl oporu ve skutkovém stavu a nemohli tak učinit ani správný právní závěr o spáchaném přestupku. 10. Žalobce také upozornil, že je-li stíhán ve vztahu k paní N. T. a panu J. Č. za to, že tito pracovali v provozovně jeho společnosti po zanedbatelný časový úsek dne 12. 8. 2021 (aniž by jim on sám práci zadal a aniž by s těmito osobami byl v jakémkoli právním vztahu), nemůže být žalobce viněn z toho, že těmto osobám umožnil výkon nelegální práce. Proto, aby mohlo k výkonu nelegální práce dojít, musí být bezpodmínečně naplněna premisa, že osoby vykonávaly pro žalobce závislou činnost. Znaky závislé práce (práce ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, práce jménem zaměstnavatele, práce podle pokynů zaměstnavatele a osobní výkon práce zaměstnancem) musí být naplněny kumulativně a beze zbytku. Na základě provedeného dokazování však nelze v žádném případě dovodit, že by prací v jednom dni, po dobu maximálně několika desítek minut, bez toho, aniž by se jednatel společnosti s panem Č. a paní T. kdykoli potkal, nebo jim dokonce zadal práci, nebo dal jakýkoli pokyn k jejímu výkonu, mělo ze strany těchto osob docházet k výkonu závislé práce. V řízení dokonce nebylo ani nijak prokázáno, že by paní N. T. a pan J. Č., za svoji práci dne 12.8.2021 (za jiné období totiž nelze žalobce pro zastavení řízení vůbec stíhat) dostali vůbec jakoukoli odměnu. 11. Proto žalobce navrhoval provedení výslechu paní T., pana Č. a své osoby, což však OIP ani žalovaný neučinili a na základě tohoto pochybení došlo k nesprávnému posouzení skutkového stavu a na jeho základě pak i k nesprávnému právnímu posouzení věci. OIP ani žalovaný pak dokonce nevyslechli pana T. O. a ten se tak v řízení žádným způsobem nevyjádřil, přestože byl jak panem Č., tak paní T. označen za osobu, která jim práci zadala. Uvedené osoby nebyly vyslechnuty ani k jejich vzájemnému vztahu, takže nebylo možné posoudit, zda se nejednalo v daném případě o společenskou úsluhu. Přitom z vyjádření těchto osob vyplývá, že ve faktickém vztahu k žalobci nebyly a byly naopak ve vztahu výlučně k panu T. O. 12. Žalobce poukázal například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2018, č.j. 2 Ads