7 As 9/2009 — Nejvyšší správní soud

36 A 10/2025- 30 - text 8 36 A 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobce: X, narozený X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Pavlou Rajmanovou sídlem K. H. Máchy 758/8, 500 02 Hradec Králové proti žalovanému: Magistrát města Pardubic, IČO 002 74 046 sídlem nám. Republiky 12, 530 21 Pardubice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2025, č. j. Mmp-112042/2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabývá posouzením odpovědnosti žalobce za přestupky proti občanskému soužití. I. Shrnutí stavu věci ve správním řízení 2. Úřad městského obvodu Pardubice I rozhodnutí ze dne 1. 10. 2024, č. j. UMOI/5168/2024/Př/Zar (dále „prvostupňové rozhodnutí“) uznal žalobce vinným ze spáchání dvou přestupků proti občanskému soužití a uložil mu pokutu ve výši 2 000 Kč. 3. Prvního přestupku (dále „přestupek 1“) dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, v rozhodném znění (dále „zákon o některých přestupcích“) se měl žalobce dopustit tím, že dne 10. 4. 2023 v době od 19:00 hod. do 19:45 hod. v Pardubicích, před domem na adrese X, oslovil B. B. (1974) slovy: „Nazdar zmrde; ty tady nebydlíš, čuráku; jdi do prdele kreténe; vypadni z Pardubic, zmrde!". Uvedeným jednáním žalobce dle správního orgánu úmyslně jinému ublížil na cti tím, že ho jiným způsobem urazil. 4. Druhého přestupku (dále „přestupek 2“) dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích se měl žalobce dopustit tím, že dne 14. 7. 2023 kolem 19:57 hod. v Pardubicích, před domem na adrese X, po předchozích vzájemných dohadech, kdy chtěl B. B. (1974) zabránit rukou umístěnou před kameru natáčení jeho osoby a své přítelkyně B. panem B. na telefon, tento fyzicky napadl B. tak, že jej udeřil pravou rukou, pěstí do obličeje, bez újmy na zdraví. Uvedeným jednáním se žalobce dle správního orgánu úmyslně vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání. 5. Proti výroku II prvostupňového rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaný ve výroku II rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále „napadené rozhodnutí“) odvoláním napadený výrok prvostupňového rozhodnutí potvrdil. 6. V dané věci bylo provedeno společné řízení dle § 88 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v němž byly projednány přestupky žalobce a obviněného B. B. (dále „obviněného B.“), který byl současně poškozeným ve věci nyní projednávaných přestupků žalobce. II. Žaloba a její obsah, vyjádření žalovaného 7. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 8. K přestupku 1 žalobce namítal, že se správní orgány nevypořádaly s námitkami žalobce směřujícími proti videozáznamu, jedinému přímému důkazu, který měl spáchání přestupku 1 žalobcem prokázat. Dle žalobce je uvedený důkazní prostředek vadný. Zvuková a obrazová stopa videozáznamu není synchronní. To svědčí o tom, že byla přidána dodatečně či jinak upravena. Nelze mít za to, že slova zachycená na zvukové části nahrávky byla pronesena žalobcem, a to navíc v době, kterou obrazová stopa zachycuje. Žalobcem oslovený znalec z oboru fonoskopie zkonstatoval, že záznam je nekvalitní a nelze jej analyzovat. Zvukový záznam byl pravděpodobně pořízen na jiné zařízení než bezpečnostní kameru a až následně byl spojen s obrazovým záznamem. Správní orgány měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. 9. K přestupku 2 žalobce uvedl, že provedené důkazy nebyly hodnoceny objektivně. Poukazoval na vzájemnou blízkost svědkyně B. (dále „svědkyně B.“) a obviněného B. a absenci hodnocení věrohodnosti jejich výpovědí s ohledem jejich vzájemný vztah a jejich vztah k žalobci. Svědkyně B. a obviněný B. měli zájem žalobce penalizovat. Svědkyně B. je bývalá manželka žalobce a vede s žalobcem řadu soudních a správních sporů. Obviněný B. je dlouhodobý partner svědkyně B. Svědkyně B. je prověřována orgány činnými v trestním řízení, obviněný B. je podezřelý z křivé výpovědi učiněné v rámci jiného přestupkového řízení. Úder pěstí do obličeje není na kamerovém záznamu vidět, nic takového se ani nestalo. Pohybem ruky, nikoliv však sevřené v pěst, který je vidět na videozáznamu, chrání žalobce svůj mobilní telefon a odstrkuje obviněného B. ze své osobní zóny. Ataky obviněného B. vůči žalobci správní orgán bagatelizuje. Na videozáznamu je vidět snaha obviněného B. udeřit žalobce, který ustupuje a vykrývá rány. 10. Žalobce dále namítal, že svědkyně B. nebyla řádně poučena o povinnosti podat svědeckou výpověď dle § 55 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Svědkyně B. odmítla odpovídat na otázky zmocněnce žalobce, aniž by jí svědčilo právo odmítnout výpověď. Žalovaný se s tímto žalobcem namítaným procesním pochybením nijak nevypořádal. 11. K přestupku 2 žalobce dále namítal, že žalovaný řádně neposoudil odvolací námitku, že jednání žalobce bylo reakcí na fyzický útok ze strany obviněného B. a svědkyně B., kteří se snažili žalobci vytrhnout či vyrazit z ruky mobilní telefon. Závěr, že nešlo o nutnou obranu, nebyl řádně odůvodněn. 12. K výši uloženého správního trestu žalobce namítal, že pokuta není proporcionální k závažnosti přestupků. Žalobci i obviněnému B. správní orgán uložil stejnou pokutu, ačkoliv se obviněný B. dopustil závažnějšího přestupku, fyzický konflikt vyvolal, snažil se pěstmi udeřit žalobce, který se jeho atakům pouze bránil. Nezohledněna zůstala omluva žalobce vůči obviněnému B. za použití výrazu „čokl“. 13. K hodnocení důkazů žalobce dále uváděl, že žalovaný nevzal v potaz, že konflikty jsou svědkyní B. a obviněným B. vyvolávány opakovaně a záměrně. Svědkyně B. nerespektuje výzvu OSPOD, aby se předávání dcery neúčastnil obviněný B. Obviněný B. i svědkyně B. při předávání opakovaně uráželi žalobce hanlivými výrazy a obscénními gesty, což správní orgán zcela ignoruje. 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na právním názoru uvedeném v napadeném rozhodnutí a odkázal na něj. Závěrem navrhl zamítnutí žaloby. III. Přezkum věci soudem 15. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rámci uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 16. Žaloba není důvodná. 17. Dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že jinému ublíží na cti tím, že ho zesměšní nebo ho jiným způsobem hrubě urazí. Dle odst. 4 téhož zákonného ustanovení za uvedený přestupek lze uložit pokutu do 10 000 Kč. 18. Dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že úmyslně naruší občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání. Dle odst. 4 téhož zákonného ustanovení za uvedený přestupek lze uložit pokutu do 20 000 Kč. 19. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) pojem hrubé jednání musí být vykládán objektivně. Jde o takové jednání, které narušuje občanské soužití takovou měrou, že podle obecného názoru a přesvědčení překračuje rámec pouhé nevhodnosti (nesprávnosti). Je třeba proto důsledně odlišit jednání hrubé a jednání jinak nevhodné (např. porušení pravidel slušnosti, zdvořilosti). K tomu srov. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010, č. j. 2 As 84/2009-64. Všechna v tomto rozsudku uváděná rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz. 20. Předně soud uvádí, že napadené rozhodnutí hodnotí jako zákonné a správné. Soud neshledal vady řízení, které by mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. Skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, má oporu ve spise. Napadené rozhodnutí, které je třeba považovat pro účely soudního přezkumu za jeden celek s prvostupňovým rozhodnutím, je dostatečně odůvodněno. 21. K žalobním námitkám soud uvádí, že v podstatě odpovídají námitkám odvolacím. Žalovaný se s podstatou argumentace žalobce obsaženou v odvolání v napadeném rozhodnutí dostatečným způsobem vypořádal. Povinností správních orgánů, stejně jako soudu, je svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Nicméně tuto povinnost nelze interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku či její specifikaci. Akceptovány jsou i odpovědi implicitní. K tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-130. Povinností soudu není opakovat již jednou vyřčené, proto v případě, že soud nebude mít při vypořádávání žalobních námitek (viz níže) výhrady k závěru žalovaného, pouze odkáže na napadené, případně prvostupňové rozhodnutí. K tomu srov. rozsudek NSS ze dne 4. 3. 2015, č. j. 6 As 72/2014-88. III.a K přestupku 1 22. Žalobce k přestupku 1 namítal, že nebyl prokázán, neboť videozáznam, jako jediný přímý důkaz, byl vadný. 23. Žalobní námitka je nedůvodná. 24. Soud má ve shodě se správními orgány za to, že sp