4 Ads 13/2003 — Nejvyšší správní soud

36 Ad 8/2025- 58 - text 5 36 Ad 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D. sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, 120 00 Praha 2 - Nové Město proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 000 06 963 sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 5. 2025, č.j. X takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 23. 5. 2025, č.j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 12 269 Kč, k rukám jeho právní zástupkyně JUDr. Kláry Kořínkové, Ph.D. advokátky, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 2. 2025, č. j. X1. Tímto rozhodnutím žalovaná odňala žalobci invalidní důchod s odkazem na posudek Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 29. 1. 2025, podle něhož žalobce již nebyl invalidní a jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 25 %. 2. V žalobě žalobce namítal (shrnuto), že žalovaná jeho zdravotní stav nesprávně zjistila a vyhodnotila. Ve správním řízení následně zjištěná míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 % procent neodpovídá realitě, použitý další posudek ze dne 7. 5. 2025 je nepřezkoumatelný. Zdravotní stav žalobce se oproti stavu předchozímu nezlepšil. Odejmutí invalidního důchodu proto nebylo namístě. Žalobce poukázal na přetrvávající zdravotní obtíže. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě setrvala na svém rozhodnutí a žalobu navrhla zamítnout. Odkázala na posudek o invaliditě ze dne 7. 5. 2025, vypracovaný pro účely námitkového řízení. Z něj plyne, že žalobce není invalidní podle ust. § 39 odst. zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 20 %. Podle žalované z žaloby plyne, že žalobce nesouhlasí s medicinským posouzením svého zdravotního stavu. S ohledem na to navrhla žalovaná důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „Posudková komise MPSV“). 4. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a podle skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). 5. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění „Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“ 6. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění „Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 7. Podle odstavce 3 téhož ustanovení se „pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ 8. Podle odstavce 4 téhož ustanovení se „při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.“ 9. Stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení upravuje vyhláška č. 359/2009 Sb., ze dne 9. října 2009, kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity. 10. Podle § 2 odst. 3 citované vyhlášky je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. 11. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise MPSV (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu – k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS. 12. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS). 13. Krajský soud si proto vyžádal, aby posudková komise MPSV, odbor posudkové služby v Hradci Králové, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobce. 14. Z posudku Posudkové komise MPSV ze dne 24. 2. 2026, ev. č. SZ/2025/1137-HK-12 soud zjistil, že v Posudkové komisi MPSV zasedal jako odborný lékař klinického oboru neurologie MUDr. X. Posudková komise MPSV vycházela při zpracování posudku ze spisové dokumentace vedené pro žalobce u Institutu, ze spisové dokumentace vedené pro žalobce u České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové, oddělení lékařské posudkové služby, a dále ze zdravotní dokumentace žalobce praktického lékaře žalobkyně MUDr. X., z dalších odborných nálezů vyjmenovaných v posudku (neurologie, psychiatrie, hematologie a dermatologie) a z vlastního přešetření žalobce při jednání Posudkové komise MPSV. 15. Lze shrnout, že Posudková komise MPSV zpracovala posudek v řádném složení, za účasti lékaře z oboru posudkového lékařství a z oboru neurologie (medicínská specializace odborného klinického lékaře odpovídá dominantnímu zdravotnímu postižení žalobce). Posudková komise měla k dispozici kompletní posudkovou dokumentaci obsahující celou řadu odborných lékařských nálezů. Posudková komise MPSV tudíž měla dostatečné množství aktuálních podkladů k tomu, aby se objektivně vyjádřila k rozsahu a k intenzitě zdravotních postižení, jimiž žalobce ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí trpěl. 16. Dle shora označeného posudku posudková komise MPSV na svém zasedání dne 24. 2. 2026 dospěla k závěru, že pracovní schopnost žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla k datu vydání napadeného rozhodnutí nejméně o 35 %, ne však více než 49 %. V daném případě se jedná o invaliditu prvního stupně podle ust. § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise určila základní míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na 30 % a pro další zdravotní postižení ji zvýšila na 40 %. K předchozím posudkům zpracovaným ve správním řízení se posudková komise nevyjádřila. 17. Posudek Posudkové komise MPSV hodnotí soud i tak jako jednoznačný, určitý, srozumitelný, úplný a přesvědčivý (neboť se v něm posudková ko