2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

52 A 30/2025- 45 - text 10 52 A 30/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobkyně: CelitCZ s.r.o., IČO 116 42 521 sídlem Dražkovice 228, 533 33 Pardubice proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČ 708 92 822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice za účasti: Obec Rozhovice, IČO 004 96 979 sídlem Rozhovice 46, 538 03 Heřmanův Městec zastoupené advokátem Mgr. et Mgr. Michalem Bouškou sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2025, č. j. KUPA-4060/2025-2 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda silniční správní úřad může rozhodnout o připojení nové pozemní komunikace ke stávající místní komunikaci, ačkoliv obec jako vlastník místní komunikace vydala k připojení negativní stanovisko. I. Shrnutí stavu věci ve správním řízení 2. Obecní úřad Rozhovice, silniční správní úřad (dále „silniční úřad“) rozhodl dne 18. 12. 2024 pod č. j. ROZ-869/2024 (dále „prvostupňové rozhodnutí“) o nepovolení připojení pozemní komunikace z nové lokality Z1 dle Územního plánu obce Rozhovice k místní komunikaci nacházející se na pozemku označeném v katastru nemovitostí jako p. č. 500/14 v katastrálním území Rozhovice (dále též „předmětná místní komunikace“) zřízením křižovatky. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále také „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. Správní orgány při rozhodování postupovaly dle § 10 odst. 1, odst. 4 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v rozhodném znění a dle § 11 odst. 1 věty první vyhlášky č. 104/1997 Sb. Podkladem jejich rozhodnutí bylo negativní stanovisko osoby zúčastněné na řízení jakožto vlastníka místní komunikace (dále také „obec“) a souhlasné podmíněné stanovisko Policie České republiky. Okolnosti pro odklon od odůvodněného negativního stanoviska obce k připojení vydaného v rámci samostatné působnosti obce správní orgány neshledaly. 4. Podstatné v dané věci je, že obec a žalobkyně nedosáhly shody na pro obě strany přijatelném způsobu řešení připojení. Obec jako vlastník veřejného osvětlení a žalobkyně se nedohodly na posunutí sloupu veřejného osvětlení nacházejícího se v místě navrhované křižovatky. Shoda nebyla dosažena ani na způsobu řešení odvodnění doplňované zpevněné plochy v místě navrhovaného připojení. Hromadění srážek v prostoru připojení a komunikace představovalo dle správních orgánů riziko pro bezpečné užívání infrastruktury. Správní orgány poukázaly rovněž na ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu na předmětné místní komunikaci s ohledem na výraznou, přibližně dvojnásobnou, dopravní zátěž spojenou s lokalitou Z1 v kontextu šířky vozovky místní komunikace a z podkladů žádosti vyplývajícího opomenutí druhého dopravního napojení lokality Z1 na silnici III/32240. 5. S rozhodnutím žalovaného žalobkyně nesouhlasila. II. Žaloba a její obsah 6. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Měla za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, nezákonné a věcně nesprávné. 7. Důvodem nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí je dle žalobkyně nevypořádání odvolacích námitek žalobkyně žalovaným a dále absence posouzení, zda i přes nesouhlas obce bylo možné žádosti žalobkyně vyhovět. 8. Žalovaný měl dle žalobkyně trvat na doplnění důvodů nesouhlasu obce s posuzovaným záměrem, aby jeho důvodnost a oprávněnost mohl silniční úřad posoudit a dle situace i v rozporu s takovým nesouhlasem žádosti v odůvodněných případech vyhovět. Nesouhlas obce se zřízením křižovatky nepředstavuje ochranu vlastnických práv obce, jde spíše o jejich poškozování. Důvody, pro které obec vydala nesouhlasné stanovisko, neměly dle žalobkyně oporu v zákoně. Správní orgány rozhodly v rozporu s veřejným zájmem vyjádřeným platným územním plánem obce Rozhovice, se kterým je projednávaný záměr v souladu. Povinností obce jako vlastníka místní komunikace bylo vytvořit podmínky pro realizaci posuzovaného stavebního záměru. Zásah do obecního majetku v podobě úpravy chodníku a přesunu sloupu veřejného osvětlení je dle žalobkyně v zájmu obce. Likvidace srážkových vod byla žalobkyní navržena jako funkční a v souladu s požadavky dotčených orgánů. 9. Další žalobní námitka žalobkyně spočívá v tvrzení, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno podjatou osobou dle § 14 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění. Podjatost žalobkyně spatřovala v tom, že ve věci rozhodla jako oprávněná úřední osoba starostka obce, ačkoliv obec má v předmětném řízení postavení účastníka řízení. Starostka dle zákona o obcích zastupuje obec navenek a zároveň stojí v čele obecního úřadu. Starostka obce na několika veřejných jednáních zastupitelstva obce dala najevo svůj nesouhlas se zástavbou rozvojové plochy Z1 a na její stranu se poté přidala většina zastupitelů. Žalovaný dle žalobkyně pochybil, neboť nepostupoval dle § 131 odst. 4 správního řádu a v odůvodnění napadeného rozhodnutí se nesprávně a nedostatečně s otázkou podjatosti oprávněné úřední osoby vypořádal. 10. Za procesní pochybení žalovaného považovala žalobkyně skutečnost, že se žalovaný nezabýval aktualizovaným stanoviskem Policie České republiky a aktualizovanou Průvodní a Souhrnnou technickou zprávou, které žalobkyně předložila žalovanému spolu s podáním doplňujícím odvolání dne 15. 1. 2025. III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 11. Žalovaný ve vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedl, že správní orgán vydal napadené rozhodnutí na základě zákonných pokladů, tj. stanoviska orgánu Policie České republiky a obce, které spolu tvoří jasný a názorově shodný podklad. Uvedená stanoviska kladou shodné, byť pro žalobkyni v tento okamžik neakceptovatelné podmínky. V takovém případě je nepovolení připojení ve shodě s ustálenou praxí správních úřadů. Žalovaný nemůže zasahovat do samostatné působnosti obce jako veřejnoprávní korporace a vlastníka pozemní komunikace. Důvod pro překování negativního stanoviska obce správní orgány neshledaly. Stěžejní pro záměr připojení nové lokality je především nalezení shody v předmětné věci mezi žalobkyní a obcí. 12. Osoba zúčastněná na řízení k žalobě uvedla, že se ztotožňuje s obsahem napadeného rozhodnutí a navrhuje zamítnutí žaloby. K odkazu žalobkyně na územní plán obce uvedla, že územní plán nikterak neřeší konkrétní způsob připojení nové komunikace na stávající systém dopravní infrastruktury. To, že je určitá plocha vymezena jako zastavitelná, neznamená povolení jakéhokoliv infrastrukturního řešení. Stanovisko obce navazuje na stanovisko Policie České republiky, které, pokud jde o bezpečnost provozu, akcentovalo i nutnost zachování volného rozhledu. Odpovědností žalobkyně bylo, pokud navrhovala řešení spojené s nutným zásahem do veřejné infrastruktury vlastněné obcí, se s obcí na zásahu dohodnout. Obec v rámci výkonu samostatné působnosti chrání zájmy obce, resp. jejích občanů. Logicky odůvodněné negativní stanovisko obce akcentuje rizikovost žalobcem navrhovaného řešení s tím, že riziko obec nehodlá nést. Ustanovení § 11 vyhlášky č. 104/1997 Sb. vyžaduje, aby nové napojení reálně zajistilo plně bezpečný provoz. Napadené rozhodnutí reflektuje zájem veřejnosti na bezpečném a funkčním dopravním napojení lokality Z1. K namítané podjatosti starostky jako oprávněné úřední osoby poukázala osoba zúčastněná na řízení na absenci excesů procesního rázu v rámci prvoinstančního správního řízení a věcnou správnost prvostupňového rozhodnutí. Rozhodování obecního úřadu obce ve věci, v níž se obec k žádosti o připojení vyjadřuje, je běžně zákonem upraveným procesním řešením. IV. Přezkum věci soudem 13. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rámci uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Rozhodnutí správních orgánů vydaná v prvním a druhém stupni správního řízení posuzoval soud jako jeden celek. 14. Žaloba není důvodná. IV.a Obecná východiska přezkumu 15. Dle § 10 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích ve znění účinném ke dni podání žádosti žalobkyně lze pozemní komunikace navzájem připojovat zřizováním křižovatek nebo připojovat na ně sousední nemovitosti zřízením sjezdů nebo nájezdů. Přímé připojení sousední nemovitosti na pozemní komunikaci není účelovou komunikací. 16. Dle odstavce 4 téhož zákonného ustanovení příslušný silniční správní úřad si před vydáním povolení a) o připojení dálnice, silnice, místní komunikace nebo veřejně přístupné účelové komunikace k dálnici, silnici nebo místní komunikaci, o úpravě takového připojení nebo o jeho zrušení vyžádá stanovisko vlastní