12 Co 40/2013 — Nejvyšší správní soud

22 A 46/2012- 72 - text pokračování - 5 - 22 A 46/2012 22 A 46/2012 – 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci Ing. J.S., zastoupeného Mgr. Ing. Josefem Cardou, advokátem se sídlem Jakubské nám. 109/1 Brno, proti žalovanému Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha, o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Přerov č. j. 1420/2012-MZE-130775 ze dne 23. 1. 2012, jímž byl schválen návrh pozemkové úpravy v dotčené části katastrálního území Přerov-území s nedokončeným scelovacím řízením, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Přerov č. j. 1420/2012-MZE-130775 se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Josefa Cardy, advokáta se sídlem Jakubské nám. 109/1, Brno. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Přerov č. j. 1420/2012-MZE-130775 ze dne 23. 1. 2012, jímž byl schválen návrh pozemkové úpravy v dotčené části katastrálního území Přerov-území s nedokončeným scelovacím řízením. Žalobce v žalobě poukázal na to, že vůči jednomu z pozemků zahrnutému do pozemkové úpravy uplatnil restituční nárok, který byl rozhodnutím Pozemkového úřadu Přerov č. j. PÚ-4538-92-1 ze dne 26. 8. 2004 zamítnut a proti zamítavému rozhodnutí byla podána žaloba, o níž bylo vedeno u Okresního soudu v Přerově řízení pod sp. zn. 9 C 457/2004. Pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 28. 7. 2005 řízení o předmětné pozemkové úpravě přerušil do skončení řízení o předběžné otázce vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 9 C 457/2004. Aniž řízení o předběžné otázce skončilo, rozhodl pozemkový úřad dne 16. 3. 2009 o pokračování v řízení. Takovýto postup pokládá žalobce za nezákonný a zkracující jej na právu na vydání původního pozemku, vůči němuž uplatnil restituční nárok. Žalobce pozemkovému úřadu dále vytýkal, že neuvedl, jaký úsudek si učinil o předběžné otázce, když už nevyčkal soudního rozhodnutí ve věci. Jako poslední žalobní námitku – kterou rozvinul u jednání dne 19. 8. 2014 – žalobce uvedl, že není vůbec zřejmé, zda bylo scelovací řízení, které je v předmětné pozemkové úpravě dokončováno, vůbec řádně zahájeno; za takové situace nemohl pozemek ve scelení zaniknout. Právní předchůdce žalovaného ve vyjádření k žalobě uvedl, že pokud se týče rozhodnutí o pokračování v řízení před pravomocným rozhodnutím o předběžné otázce, toto bylo vyvoláno výzvou 73% účastníků pozemkového řízení, kteří poukazovali na majetkové újmy, které jim vznikají u pozemků pozbytých ve scelení. Několikaletá délka řízení vedla ke zvyšování nákladů na aktualizace podkladů pro rozhodnutí pozemkového úřadu a její prodlužování mohlo být příčinou nároků účastníků na náhradu jejich újmy. Poukázal též na to, že od r. 1954 je v k. ú Přerov veden stav po scelení a vlastníci pozemků po scelení se ujali své držby. K 1. 1. 2013 nabyl účinnosti zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. Dle § 22 odst. 8 věty třetí citovaného zákona řízení, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vedl pozemkový úřad, dokončí příslušný krajský pozemkový úřad Státního pozemkového úřadu. Státní pozemkový úřad se tak stal žalovaným v souladu s § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ze správních spisů bylo zjištěno, že dne 11. 3. 1948 bylo v katastrálních územích Přerov, Bochoř, Troubky nad Bečvou, Henčlov a v částech k. ú. Rokytnice u Přerova, Dluhonice a Tovačov zahájeno vyhláškou Ministerstva zemědělství scelovací řízení. V následujících letech bylo na předmětných územích vedeno řízení směřující ke scelování pozemků, které skončilo v důsledku zrušení scelovacího zákona č. 47/1948 Sb., v různém stupni rozpracovanosti. V roce 2001 byly započaty práce na pozemkové úpravě v části katastrálního území Přerov-území, jakožto v území s nedokončeným scelovacím řízením. Návrh pozemkové úpravy zpracovala společnost GEOKAM Přerov s. r. o. a její návrh byl napadeným rozhodnutím schválen. Žalobce v průběhu řízení vznášel námitky týkající se jeho restitučního nároku. Pozemkový úřad vydal o tomto uplatněném nároku pod č. j. PÚ-4538-92-1 dne 26. 8. 2004 rozhodnutí, jímž nepřiznal žalobci vlastnictví k pozemku p. č. 4942 v k. ú. Přerov před scelením a odkázal žalobce na řízení o pozemkové úpravě. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k soudu. Na základě této skutečnosti pozemkový úřad rozhodl dne 28. 7. 2005 o přerušení řízení v pozemkové úpravě, neboť řízení před soudem považoval za řízení o předběžné otázce ve smyslu § 40 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „StSŘ“). Dne 16. 3. 2009 vydal pozemkový úřad oznámení o pokračování v řízení. Z rozsudků Okresního soudu v Přerově č. j. 9 C 457/2004-382 ze dne 1. 10. 2012 a Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci š. j. 12 Co 40/2013-431 ze dne 28. 11. 2013 bylo zjištěno, že žaloba žalobce na určení, že žalobce je vlastníkem původního pozemku p. č. X – role, původně zapsaného v knihovní vložce č. X pozemkové knihy pro katastrální území Přerov, byla pravomocně zamítnuta. Soudy došly k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětný pozemek zanikl ve scelení, neboť scelovací řízení zahájené vyhláškou ze dne 11. 3. 1948 by mohlo být dokončeno po nabytí účinnosti zákona č. 47/1948 Sb., jen pokud by dospělo do stádia odhadního řízení, což se neprokázalo. Zahájení nového scelovacího řízení po nabytí účinnosti zákona č. 47/1948 Sb. rovněž nebylo prokázáno. K vydání předmětného pozemku však nemohlo dojít, neboť v řízení bylo zjištěno, že je zčásti zastavěn stavbou letiště a zčásti se stavbou letiště bezprostředně souvisí a je nutný k jejímu provozu, a není tedy restituovatelný. Proto byla žaloba zamítnuta. Pokud se týče žalobní námitky, že pozemkový úřad postupoval nesprávně, pokud pokračoval v přerušeném řízení, aniž vyčkal skončení řízení o předběžné otázce, pak soud uvádí, že dle jeho právního názoru došlo k pochybení pozemkového úřadu nikoli tím, že v řízení pokračoval, ale již tím, že řízení přerušil. Podle § 179 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se řízení neskončená ke dni nabytí jeho účinnosti dokončí podle dosavadních předpisů. Podle § 29 odst. 1 StSŘ měl správní orgán povinnost přerušit řízení, jestliže bylo zahájeno řízení o předběžné otázce. Dle § 40 odst. 1 StSŘ vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán, je správní orgán takovým rozhodnutím vázán; jinak si správní orgán může o takové otázce učinit úsudek nebo dá příslušnému orgánu podnět k zahájení řízení. Ze skutkových zjištění vyplývá, že k okamžiku vydání rozhodnutí o přerušení řízení bylo o předběžné otázce pravomocně rozhodnuto pozemkovým úřadem. Podle § 248 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podání žaloby nemá odkladný účinek na právní moc ani na vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu, ledaže tak soud na návrh žalobce rozhodne. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by právní moc správního rozhodnutí o restitučním nároku byla odložena, pozemkový úřad proto neměl řízení přerušovat, neboť měl k dispozici pravomocné rozhodnutí o předběžné otázce. Jestliže tedy přerušením řízení pozemkový úřad procesně pochybil, nemohlo jít k tíži žalobce napravení tohoto pochybení spočívající v pokračování v řízení před pravomocným rozhodnutím v soudním řízení dle § 244 a násl. o. s. ř. Není také důvodná námitka žalobce, že správní orgán v napadeném rozhodnutí neuvedl, jaký úsudek si o předběžné otázce týkající se restitučního nároku učinil, neboť správní orgán si žádný úsudek činit nemusel. V napadeném rozhodnutí správně toliko odkázal na pravomocné správní rozhodnutí o této otázce. Důvodná ovšem je námitka, že ze spisového materiálu neplyne, zda bylo vůbec kdy zahájeno scelovací řízení, jež by bylo možno zohlednit v řízení o pozemkové úpravě vedené dle § 9b a násl. zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „PozZ“), tj. v řízení o pozemkových úpravách v katastrálních územích s nedokončeným scelovacím řízením. Z provedeného dokazování plyne, že scelovací řízení bylo zahájeno dne 11. 3. 1948 za účinnosti vládního nařízení č. 171/1940 Sb. z. a n., o scelování hospodářských pozemků a o jiných úpravách pozemkové držby, a zemského zákona č. 80/1884 mor. z. z., o scelování hospodářských poz