6 Ads 129/2008 — Nejvyšší správní soud

38 Ad 56/2011- 64 - text pokračování - 16 - 38 Ad 56/2011 38 Ad 56/2011 - 64 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobců a) F. P., v řízení zastoupeného JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 33, a b) J. O., v řízení zastoupeného JUDr. Gabrielem Žilinským, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 33, proti žalovanému Hasičskému záchrannému sboru Olomouckého kraje se sídlem Olomouc, Schweitzerova 91, o žalobách proti rozhodnutím ředitele žalovaného ze dne 18.3.2011 ev. č. 2-7/PAM-2011 a ev. č. 2-9/PAM-2011, ve věcech služebního příjmu, t a k t o : I. Rozhodnutí Ředitele Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje ze dne 18.3.2011 ev. č. 2-7/PAM-2011 a ev. č. 2-9/PAM-2011 se zrušují a věci se vracejí žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 23.254,57 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Josefa Kopřivy, advokáta se sídlem Praha 1, Vodičkova 33. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku 19.140,57 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Gabriela Žilinského, advokáta se sídlem Praha 1, Vodičkova 33. O d ů v o d n ě n í : A. Vymezení předmětu řízení A.a. Žalobce a) se podanou žalobou (vedenou původně zdejším soudem samostatně pod sp. zn. 38 Ad 56/2011) domáhá přezkumu rozhodnutí ředitele žalovaného (dále jen „odvolací orgán“) ze dne 18.3.2011 ev. č. 2-7/PAM-2011, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ředitele kanceláře ředitele žalovaného (dále jen „služební orgán I. stupně“) ze dne 30.12.2010 č.j. 1-371-59/PAM-2010, kterým byly žalobci a) pro období od 1.1.2011 do 31.12.2011 určeny složky příjmu, m.j. pro tuto dobu stanoven osobní příplatek ve výši 1.150,- Kč a zvláštní příplatek ve výši 1.600,- Kč. Namítá, že: 1) snížení osobního příplatku oproti roku 2010 z 2.700,- Kč na 1.500,- Kč a zvláštní příplatku z 2.150,- Kč na 1.600,- Kč nebylo služebním orgánem I. stupně nijak odůvodněno, a to v rozporu s § 122 odst. 1 větou druhou zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění účinném v letech 2010 – 2011 (dále jen „služební zákon“); 2) pokud odvolací orgán v napadeném rozhodnutí uvedl, že ke snížení osobního příplatku došlo s ohledem na snížení objemu rozpočtových prostředků žalovanému, jedná se o argument právně irelevantní. Ust. § 122 odst. 1 služebního zákona uvádí jako důvod přiznání osobního příplatku výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu. K poklesu kvality nebo rozsahu výkonu služby žalobce a) však nedošlo, jak takovou skutečností není ani argumentováno v napadeném rozhodnutí. Závěry služebního hodnocení žalobce a) přitom neodpovídají snížení osobního příplatku, žalobci a) byly navíc přiznány v r. 2010 i odměny svědčící právě o výkonu služby v mimořádné kvalitě a rozsahu; 3) pokud odvolací orgán uvádí, že osobní příplatek stanovil podle nových Jednotných pravidel pro určení výše osobního příplatku účinných od 1.1.2011, pak otevřeně přiznává, že osobní příplatek žalobce a) byl snížen, aby byly odstraněny dřívější chyby žalovaného a přiznává se k protiprávnímu postupu v minulosti; 4) ne všem příslušníkům žalovaného byl s účinností od 1.1.2011 osobní příplatek snížen, některým byl dokonce zvýšen. Zvyšování tohoto příplatku některým příslušníkům žalovaného popírá žalovaným tvrzený důvod o nutnosti snížení osobního příplatku pro nedostatek rozpočtových prostředků; 5) vydání nového Pokynu generálního ředitele č. 52/2010 neodůvodňuje snížení zvláštního příplatku žalobci a), neboť rozpětí osobního příplatku vztahující se na žalobce a) nedoznalo oproti dřívějšímu pokynu generálního ředitele změny; 6) pokud byly žalobci určeny složky jeho příjmu na dobu určitou, služební zákon neobsahuje žádné ustanovení určující dobu, na kterou mají být složky příjmu určeny. Má-li kdy být nárok příslušníka omezen, pak to zákon výslovně stanoví. Nestanoví-li tedy zákon omezení nároku, musí být tento stanoven na dobu neurčitou, tzn. na dobu, po kterou jsou podmínky vzniku nároku splněny. Změnu podmínek pak vyjádří příslušný služební funkcionář novým rozhodnutím. Žalovaným zvolený postup považuje žalobce a) za rozporný s § 181 odst. 7 služebního zákona, podle něhož nelze o konkrétním právu či povinnosti účastníka rozhodnout opakovaně bez změny skutkového stavu. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. K jednotlivým žalobním bodům uvádí: 2) ke snížení osobního příplatku došlo s ohledem na objem rozpočtových prostředků, které byly žalovanému přiděleny na služební příjmy, kdy pro rok 2011 byl tento objem oproti roku 2010 snížen o 10%. Nařízením vlády č. 347/2010 Sb. byl přitom snížen o 10% toliko základní tarif. Takové snížení tedy nebylo dostačující k pokrytí propadu objemu rozpočtových prostředků, proto byl žalovaný nucen snížit i osobní příplatky, a to nejen u žalobce; 3) s účinností od 1.1.2011 žalovaný přijal nová Jednotná pravidla pro určení výše osobního příplatku pro příslušníky HZS Olomouckého kraje zařazené v hodnosti vrchní referent až vrchní asistent (dále jen „Pravidla“) za účelem zajištění rovného zacházení s příslušníky v souladu s § 77 odst. 8 služebního zákona. Pravidla byla přijata s ohledem na disproporci ve výši osobních příplatků, kdy příslušníci ustanovení na stejných služebních místech vykonávající službu v obdobné kvalitě a rozsahu měli odlišné osobní příplatky (ty jim byly dříve přiznány z důvodu dorovnání propadu služebního příjmu, který vznikl po nabytí účinnosti služebního zákona). Pokud by byla žalobci a) výše osobního příplatku zachována dosavadní výši, došlo by k nerovnému zacházení s žalobcem vůči ostatním příslušníkům. Žalovaný dále zdůrazňuje, že osobní příplatek je nenárokovou složkou služebního příjmu; 5) zvláštní příplatek byl žalobci stanoven na základě Pokynu generálního ředitele č. 52/2010. I výše tohoto příplatku byla stanovena s přihlédnutím ke sníženému objemu platových prostředků stanovených žalovanému státním rozpočtem a s přihlédnutím k dodržení rovného zacházení s příslušníky. Příslušný služební funkcionář tak pouze respektoval pravidla daná služebním předpisem [v tomto směru žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10.6. 2009 č.j. 6 Ads 129/2008-66) všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz )]; 6) služební funkcionář neví, s jakým objem rozpočtových prostředků bude hospodařit v budoucích letech. Proto žalovaný stanovil žalobci složky jeho příjmu na omezenou dobou - nejdříve s účinností od 1.1.2010 do 31.12.2010 a následně napadeným rozhodnutím na dobu od 1.1.2011 do 31.12.2011. Ust. § 4 odst. 1 služebního zákona hovoří o stanovení počtu služebních míst a o objemu prostředků stanovených státním rozpočtem na příslušný rok na jejich služebnu příjmy. Zákon tak přiznává skutečnost, že objem rozpočtových prostředků je stanovován na jednotlivé roky v různých výších. Změnou objemu rozpočtových prostředků pro rok 2011 tak došlo ke změně skutkového stavu. Změny objemu rozpočtových prostředků tak odůvodňují i časové omezení přiznání jednotlivých složek příjmu žalobce a). Žalobce a) v replice ze dne 6.11.2013 (krom argumentů uvedených již v žalobě) uvedl, že: · při přiznávání osobního příplatku nejen zachování rovnosti možné, protože to vylučují podmínky pro jeho přiznání (rozdílná výkonnost jednotlivých příslušníků); · zdůrazňuje-li žalovaný nenárokovost osobního příplatku, judikatura dovodila, že je-li taková složka příjmu jednou přiznána, stává se složkou nárokovou; · argumentace rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č.j. 6 Ads 129/2008-661) je nepřípadná, když v tehdy posuzované věci byla nově stanovena konkrétní výše zvláštního přípatku pro konkrétní místo pevnou částkou. V nyní posuzované věci však byl zvláštní příplatek žalobci a) snížen v rámci stanoveného rozpětí. V podání ze dne 31.1.2014 žalovaný dále doplnil svou argumentaci k rovnému zacházení s příslušníky, kdy předložil srovnání osobních příplatků srovnatelných příslušníků. Zdůraznil zásadu rovného zacházení (§ 77 odst. 8 služebního zákona) jako prioritní. A.b. Žalobce b) se podanou žalobou (vedenou původně zdejším soudem samostatně pod sp. zn. 78 Ad 15/2012) domáhá přezkumu rozhodnutí ředitele žalovaného (dále jen „odvolací orgán“) ze dne 18.3.2011 ev. č. 2-9/PAM-2011, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ředitele kanceláře ředitele žalovaného (dále jen „služební orgán I. stupně“) ze dne 30.12.2010 č.j. 1-372-156/PAM-2010, kterým byly žalobci a) pro období od 1.1.2011 do 31.12.2011 určeny složky příjmu, m.j. pro tuto dobu stanoven osobní příplatek ve výši 850,- Kč (oproti výši 1.300,- Kč určené pro rok 2010) a zvláštní příplatek ve výši 1.400,- Kč (proti výši 1.950,- Kč určené pro rok 2010). Uplatňuje žalobní body obdobné žalobním bodům žalobce a) označeným shora čísly