2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 22/2014- 69 - text pokračování - 19 - 72Ad 22/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně V. M., bytem J. 1322, H., zast. JUDr. Petrou Vons Janulkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Horní lán 1328/6, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze, na Poříčním právu 1, za účasti osob na řízení zúčastněných: I. L. M., bytem J. 1322, H., II. A. F., bytem F. 39, H., o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2014, č. j. MPSV-UM/2392/14/4S-OLK, ve věci nepřiznání jednorázového příspěvku na provoz motorového vozidla na kalendářní rok 2010, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. V. Ustanovené zástupkyni se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4.719 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : [1] Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného citovaného v záhlaví. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Olomouci ze dne 23. 1. 2014, č. j. MPSV - UP/1135/14/HRN, kterým nepřiznal žalobkyni jednorázový příspěvek na provoz motorového vozidla na kalendářní rok 2010. V žalobě žalobkyně namítala nezákonnost z důvodu porušení procesních práv žalobkyně a nesprávné právní posouzení věci. Příspěvek nebyl žalobkyni přiznán, neboť opatrovnice nedoložila skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku na dávku (nebyly předloženy podklady prokazující pravidelnou přepravu zdravotně postižené žalobkyně). Již v odvolání žalobkyně namítala, že věc byla nesprávně právně posouzena, byl porušen § 3 správního řádu, neboť správní orgán provedl nadbytečný protiprávní důkaz, nadbytečně byla vyžadována vyjádření Domova seniorů, odboru dopravy Městského úřadu Hranice, byla porušena zásada legality a účelovosti, správní orgán nejednal v souladu s veřejným zájmem; důkazy, které nashromáždil správní orgán prvního stupně a jeho postupy byly nadbytečné, diskriminující a pro žadatele žádajícího o příspěvek ex post šikanující ve srovnání s žadatelem, který žádá dopředu; došlo k porušení správního řádu při doručování, správní orgán prvního stupně neoprávněně požadoval a poskytoval informace zasahující do osobního stavu, porušil rovnost účastníků, když prováděl nezákonné kroky v době přerušeného řízení a o pokračování v řízení nevyrozuměl účastníka řízení, bezdůvodně zatěžoval řízení nedodržením předepsané 30-denní lhůty, oprávněná úřední osoba se dopustila porušení mlčenlivosti a správní orgán při rozhodování vycházel z nezákonných a podvodných podkladů, nevypořádal se v rozhodnutí s obsahem jednotlivých protokolů a se vznesenými námitkami. Žalovaný nepřihlédl k žalobkyní navrhovaným důkazům. To, že speciální právní předpis neupravuje způsob dokazování pravidelné přepravy těžce zdravotně postižené osoby, ještě neznamená, že není povinen postupovat podle obecných ustanovení správního řádu. Ačkoliv toto žalovaný připouští, v napadeném rozhodnutí tuto tezi zcela popřel, když závažné procesní chyby, kterých se dopustil správní orgán prvního stupně, žalovaný posvětil s tím, že v řízení postupoval úřad práce v souladu s procesními předpisy a jeho postup odpovídal okolnostem daného případu. Ačkoliv v dané věci byl skutkový stav věci dostatečně prokázán tvrzeními a důkazy předloženými žalobkyní (její opatrovnicí), správní orgán prvního stupně i nadále zcela mimo rozsah svého zákonného zmocnění shromažďoval informace a materiály tak, aby nemusel žalobkyni příspěvek přiznat. Správní orgány tvrdí, že vyzval žalobkyni podle § 106 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení, aby osvědčila skutečnosti rozhodné pro dávku a vzhledem k tomu, že tak opatrovnice neučinila (na straně 9 napadeného rozhodnutí je doslova uvedeno, že svá tvrzení nepodpořila žádnými důkazy a doložit či specifikovat je odmítla). V tomto směru je v napadené rozhodnutí lživé a zcela v rozporu s obsahem správního spisu. Správní orgány v rozporu se zásadou rovnosti účastníků přihlédly pouze k důkazům, které si sami opatřily a zcela ignorovaly tvrzení a důkazy navržené žalobkyní, respektive její opatrovnicí, která uvedla konkrétní data, kdy byla žalobkyně přepravována motorovým vozidlem a k tomu nabídla důkazy. Oba správní orgány dostatečně nezdůvodnily, proč tyto důkazy zcela ignorovaly a přiklonily se pouze k důkazům, které si samy opatřily. Tím porušily čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny a zásadně porušily základní zásady ovládající správní řízení - zásadu legality podle § 2 odst. 1 správního řádu, § 2 odst. 4, § 7 odst. 1 a § 50 správního řádu. I kdyby správní orgán byl oprávněn vyžádat si informace o přepravě žalobkyně od Domova seniorů, nelze připustit, že by správní orgán zcela ze své libovůle přikláněl těmto podkladům větší váhu než tomu, co předložila žalobkyně, aniž by to logicky a řádně zdůvodnil. Správní orgány nesprávně právně posoudily jakou právní sílu má tzv. Domácí řád Domova seniorů v Hranicích či jiné záznamy zařízení. Správní orgány vyšly z toho, že pokud byla žalobkyně v roce 2010 pravidelně přepravována mimo Domov seniorů, musely by o tom existovat písemné záznamy, neboť toto předpokládá právě Domovní řád. Bez ohledu na to, že Domovní řády, interní dokument, zařízení bez jakékoliv právní relevance, nemůže jít k tíži žalobkyně, že Domov seniorů patrně nemá v pořádku veškeré záznamy a evidence o návštěvách, vycházkách a pobytech mimo zařízení u svých uživatelů (žalobkyně ani její opatrovnice nejsou odpovědné za vedení záznamů a ani k tomu nemají žádnou kompetenci), když veškeré návštěvy opatrovnice žalobkyně v Domově řádně hlásila. Toto právě chtěla opatrovnice žalobkyně v řízení prokazovat svědeckým výslechem, který navrhovala, a který správní orgán prvního stupně jako bezdůvodný zamítl a žalovaný tento postup potvrdil. Pokud tedy správní orgány vyšly pouze a jen z potvrzení Domova seniorů, že žalobkyně z něj v roce 2010 nebyla pravidelně přepravována, je jejich rozhodnutí nesprávné a nezákonné, zvláště za situace, kdy se nevypořádaly absolutně s tím, proč vyhodnotily prohlášení opatrovnice jako nevěrohodné a jako důkazy neprokazující rozhodnou skutečnost, a proto k těmto podkladům nepřihlédly, když jediný argument, který správní orgán uvádí, je, že tato prohlášení byla v rozporu se záznamy z Domova seniorů. Proč ale záznamy z Domova seniorů jsou pro správní orgán důvěryhodné a rozhodující, již nebylo dostatečně vysvětleno a zdůvodněno. V řízení nebylo prokázáno, že by personál u Domova seniorů v Hranicích nebylo opuštění zařízení uživatelem hlášeno ani evidováno a pokud toto tvrzení vzal správní orgán za stěžejní podklad svého rozhodnutí, pak jeho rozhodnutí nemá oporu v provedeném dokazování, a to bylo vedeno mimo meze § 50 odst. 4 s. ř., protože se správní orgán nezabýval všemi skutečnostmi. Nesprávně byl aplikován § 36 vyhlášky č. 182/1991 Sb.. [2] Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že L. M., opatrovnice nesvéprávné žalobkyně V. M. (v té době umístěné v Domově seniorů Hranice na oddělení III - domov se zvláštním režimem), podala 19. 12. 2011 žádost o příspěvek na provoz motorového vozidla na kalendářní rok 2010. V souladu s § 38 zákona č. 329/2011 Sb. a podle vyhlášky č. 182/1991 Sb. přešla kompetence na úřad práce (od 1. 1. 2012). Vzhledem k tomu, že opatrovnice nedoložila ve stanovené lhůtě skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku na dávku (opatrovnicí doložený přehled úhrad zdravotní péče pojištěnce Všeobecné zdravotní pojišťovny neprokázal dopravu k lékaři mimo zařízení), úřad práce nepřiznal jednorázový příspěvek na provoz motorového vozidla na kalendářní rok 2010. Po podání odvolání v rámci nového projednání věci úřad práce doplnil dokazování a zejména obstaral listinu o ustanovení opatrovníka. Z důvodu procesních vad řízení k odvolání žalobkyně byla věc nově projednána, kdy opět příspěvek nebyl přiznán. Žalobkyně měla možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. K jednotlivým odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že k odvolací námitce o nezákonnosti pro nesprávné právní posouzení se žalovaný vyjádřil na straně 4 až 6 žalobou napadeného rozhodnutí, námitku nezákonnosti vyhodnotil žalovaný na straně 6 a 7 rozhodnutí, námitku k doručování vypořádalo ministerstvo na straně 7 až 9 rozhodnutí, námitku o porušení rovnosti na straně 9 rozhodnutí, k porušení třicetidenní lhůty se vyjádřil na straně 9 a následující rozhodnutí, k porušení mlčenlivosti oprávněnou úřední osobou na straně 9 a následující rozhodnutí, k nezákonnosti a podvodnosti podkladů, nevypořádání se s obsahy protokolů a vznesenými námitkami se ministerstvo vyjádřilo na straně 9 a následující rozhodnutí a s námitkou k jednotliv