2 Afs 165/2016 — Nejvyšší správní soud

22 Af 41/2020- 43 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: RATO reality s.r.o. sídlem Lannova 2061/8, 110 00 Praha 1 zastoupený společností Daně & Daně s.r.o. sídlem Oborného 299/10, 709 00 Ostrava - Hulváky proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj sídlem Na Jízdárně 3162/3, 709 00 Ostrava - Moravská Ostrava a Přívoz o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2020 č. j. 1388249/20/3202-80547-803674, ve věci námitky proti exekučním příkazům takto: I. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 1. 4. 2020 č. j. 1388249/20/3202-80547-803674 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám společnosti Daně & Daně, sídlem Oborného 299/10, 709 00 Ostrava – Hulváky. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2020 č. j. 1388249/20/3202-80547-803674, jímž bylo rozhodnuto o námitce žalobce uplatněné proti exekučním příkazům ze dne 11. 4. 2017 č. j. 1727912/17/3215-00540-801771, č. j. 1729027/17/3215-00540-801771, č. j. 1729168/17/3215-00540-801771, č. j. 1729424/17/3215-00540-801771, č. j. 1729548/17/3215-00540-801771, č. j. 1729650/17/3215-00540-801771, č. j. 1729743/17/3215-00540-801771 a č. j. 1729836/17/3215-00540-801771, a ze dne 19. 4. 2017 č. j. 843596/17/3215-00540-801771. 2. V podané žalobě žalobce předně poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2020 č. j. 22 Af 65/2019-37, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2017 č. j. 2295405/17/3215-00540-801771 z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (dále jen „zrušující rozsudek“). Současně byla věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný po zrušujícím rozsudku krajského soudu vydal napadené rozhodnutí, které žalobce považuje opět za nezákonné a domáhá se jeho zrušení. 3. Krajský soud v předchozím zrušujícím rozsudku uvedl, že žalovaný se nezabýval otázkou proporcionality, vhodnosti způsobu provedení exekuce, hodnotou exekuovaných nemovitostí a upřednostněním prodeje nemovitých věcí před jiným způsobem provedení daňové exekuce. V nyní napadeném rozhodnutí vydaném v rámci dalšího řízení po zrušujícím rozsudku soudu žalovaný setrval nadále na svém právním názoru, nepřezkoumatelnost a vady řízení nenapravil, naopak dopustil se identických vad jako v předchozím řízení a nerespektoval závěry zrušujícího rozsudku. 4. Žalobce dále namítl, že žalovaný mohl pořídit ocenění exekuovaného majetku vlastními silami a odkázal na organizační řád žalovaného ze dne 23. 6. 2015 č. j. 41392/15/7400-00180, na jehož základě žalovaný mohl prostřednictvím odboru majetkových daní zkoumat hodnotu nemovitostí žalobce. Nic takového se však v obsahu daňového spisu nenachází. 5. Dále žalobce odkázal na judikaturu vztahující se k otázce respektování soudní judikatury ze strany státní správy (rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“- ze dne 10. 11. 2016 č. j. 2 Afs 165/2016-28) a dodal, že pokud žalovaný nepodal proti zrušujícímu rozsudku kasační stížnost, ztotožnil se se závěry krajského soudu a měl podle nich postupovat, což však neučinil. 6. V další části žaloby žalobce namítl, že exekuční řízení bylo bezprostředně ovlivněno pokusem úřední osoby finanční správy spadající pod územní pracoviště ve Frýdku – Místku vylákat finanční výhodu a poukázal na trestní rozsudek ze dne 1. 2. 2019 sp. zn. 1 T 203/2017, jímž byl pracovník finanční správy odsouzen za přijetí úplatku a zneužití pravomocí úřední osoby. Žalobce má za to, že celý průběh exekučního řízení rozhodovaly podjaté osoby ve smyslu ust. § 78 odst. 1 písm. b), případně písm. c) zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v platném znění (dále jen „daňový řád“). 7. Žalovaný ve vyjádření uvedl k otázce exekuce prodejem nemovitých věcí shodné skutečnosti jako v napadeném rozhodnutí a dále poukázal na právní úpravu ust. § 176 odst. 1 písm. c) daňového řádu, podle níž je vykonatelný zajišťovací příkaz exekučním titulem a dále na důvodovou zprávu k této právní normě a zdůraznil, že z nich nevyplývá upřednostnění zřízení zástavního práva k nemovitým věcem před vydáním exekučních příkazů jejich prodejem, kdy tato povinnost byla založena až na základě rozsudku NSS ze dne 28. 3. 2019 č. j. 2 Afs 392/2017-48, tedy téměř 2 roky po vydání předmětných exekučních příkazů. Žalovaný má za to, že je na jedné straně vázán rozhodnutím soudu, ale na straně druhé je vázán základními zásadami a tedy i zásadou lex retro non agit, dle které je pravá retroaktivita nepřípustná. K žalobcově argumentaci trestně právním řízením uvedené v žalobě žalovaný uvedl, že ji považuje za nepřípadnou, neboť trestně právní řízení nemá s daňovou exekucí nic společného. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 8. Žalobce v replice doručené krajskému soudu dne 14. 8. 2020 setrval na své žalobní argumentaci. 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen „s.ř.s.“) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě. 10. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že žalobci bylo dne 11. 4. 2017 vydáno celkem 8 exekučních příkazů na prodej nemovitých věcí, jejichž předmětem je podle ust. § 177 odst. 1 a § 218 daňového řádu a § 335 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) nemovitá věc se všemi součástmi a příslušenstvími ve vlastnictví žalobce zapsaná na LV X v k. ú. Šenov u Nového Jičína: pozemek parc. č. X, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. X, občanská vybavenost a dále pozemky parc. č. X, zastavěná plocha, zbořeniště a nádvoří, parc. č.X, ostatní plocha, manipulační plocha, parc. č. X, ostatní plocha, zeleň, parc. č. X, ostatní plocha zeleň, parc. č. X, zahrada a parc. č.X, ostatní plocha, manipulační plocha. Nedoplatky, k jejichž úhradě byla exekučními příkazy nařízena exekuce uvedených nemovitých věcí, ve svém součtu činí částku 409 972 Kč. Dne 19. 4. 2017 vydal správce daně exekuční příkaz na prodej nemovitých věcí ve vlastnictví žalobce v k. ú. Kunín zapsaných na LV X, a to pozemek parc. č.X zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. X, občanská vybavenost a dále pozemek parc. č. X, zahrada. Exekuční příkaz byl vydán k vymožení nedoplatku ve výši 410 907 Kč. Všechny uvedené exekuční příkazy byly odůvodněny existencí zajišťovacích příkazů vydaných na základě pohledávky správce daně na dani z přidané hodnoty, přičemž zajišťovací příkazy byly vykonatelné dnem jejich vydání, tj. 11. 4. 2017 a 19. 4. 2017. Proti uvedeným exekučním příkazům podal žalobce námitku ve smyslu ustanovení § 159 daňového řádu, v níž namítl tyto skutečnosti: - Tržní hodnota obou nemovitostí je cca 8 000 000 Kč, zatímco dlužná částka představuje 820 879 Kč. Ekonomickým porovnáním vyvstává zjevný nepoměr, když dluh představuje 10% hodnoty majetku postiženého exekucí. - Není odůvodněno, proč správce daně vydal exekuční příkazy na prodej dvou nemovitostí, když by stačila jen jedna. Jeho postup je porušením zásady hospodárnosti a zásady přiměřenosti daňového řízení (§ 7 a § 5 odst. 3 daňového řádu). - Z exekučních příkazů není seznatelné, jaké kroky správce daně učinil k ohodnocení majetku. - Z exekučních příkazů nevyplývá, proč byl upřednostněn prodej nemovitostí před zřízením zástavního práva dle ust. § 170 daňového řádu. Správce daně tak porušil ust. § 175 odst. 2 daňového řádu. - Vydané exekuční příkazy jsou nezákonné, když nejsou přezkoumatelně uvedeny důvody jejich vydání. Správce daně nevypořádal otázky vhodnosti, rozsahu, způsobu provedení exekuce a otázku poměru výše pohledávky k ceně nemovitostí. Žalobce poukázal na judikáty NSS sp. zn. 2 Afs 81/2004 a sp. zn. 1 Afs 47/2004. - Správce daně vybočil ze základních limitů výkonu státní moci ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 5 Listiny. Státní moc byla realizována mimo způsoby stanovené zákonem, což představuje svévoli a zneužití práva. S podanými námitkami se žalovaný vypořádal v rozhodnutí ze dne 7. 6. 2017 č. j. 2295405/17/3215-00540-801771, které bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2020 č. j. 22 Af 65/2019-37. Současně byla věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení po zrušujícím rozsudku žalovaný vydal napadené rozhodnutí. 11. Napadeným rozhodnutím žalovaný námitku žalobce zamítl. V odůvodnění rozhodnutí se žalovaný nejprve věnoval otázce vhodnosti a přiměřenosti zvoleného způsobu daňové exekuce, přičemž svou argumentaci vystavěl shodným způsobem jako v rozhodnutí zrušeném předchozím rozsudkem soudu. V další části odůvo