4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

65 A 90/2019- 24 - text  10 65 A 90/2019 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Petra Hluštíka, Ph. D., ve věci žalobkyně: L. P., s. r. o., IČO X sídlem X zastoupena advokátem Mgr. Martinem Blaškem, LL.M. sídlem Olbrachtova 1334/27, 710 00 Ostrava proti žalovanému: Celní úřad Olomouckého kraje sídlem Blanická 19, 772 71 Olomouc o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 9. 2019, č. j. 86931-11/2019-580000-12, ze dne 24. 10. 2019, č. j. 81906-12/2019-580000-12, ze dne 19. 11. 2019, č. j. 94940-11/2019-580000-12 a ze dne 18. 11. 2019, č. j. 94967-11/2019-580000-12 takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Ve dnech 21. 8. 2019, 5. 9. 2019 a 3. 10. 2019 provedla kontrolní skupina žalovaného dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“) ve čtyřech žalobkyní užívaných provozovnách v Šumperku (,,B. D.‘, „B. B. s.“, „B. B.“ a „E. P.“), kontrolu dodržování zákona o hazardních hrách, při nichž po provedených kontrolních nákupech pojala důvodné podezření, že žalobkyně prostřednictvím technických hracích zařízení (dále jen „THZ“) typu ,,Explorer‘‘, „Expressio“ a „Futura“ provozuje technické hry ve smyslu § 42 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o hazardních hrách“), jež naplňují znaky hazardní hry podle § 3 odst. 1 a 2 písm. e) téhož zákona, aniž disponuje potřebným povolením. Na základě uvedených zjištění žalovaný předmětná THZ (včetně souvisejících listin a v jednom případě také wifi routeru) zadržel a jelikož na místě přítomná osoba, která měla věc u sebe, na výzvu k vydání věci vždy odmítla předmětná THZ vydat, žalovaný tyto věci také ihned odňal. O obojím, tj. zadržení i odnětí vždy v den provedení kontroly sepsal úřední záznamy, které žalobkyni doručil. 2. Žalobkyně podala ve všech čtyřech případech proti uvedeným úředním záznamům námitky, které ředitel žalovaného podle § 121 odst. 3 zákona o hazardních hrách žalobou napadenými rozhodnutími, specifikovanými ve výroku, zamítl. B) Žaloba a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně se čtyřmi samostatnými žalobami domáhala zrušení všech čtyř rozhodnutí žalovaného. Jelikož všechny žaloby směřovaly proti rozhodnutím ve skutkově souvisejících věcech, žalovaný všechna rozhodnutí shodně odůvodnil a žalobkyně proti nim uplatnila tytéž žalobní body, soud věci usnesením ze dne 9. 4. 2021, č. j. 65 A 90/2019-21 spojil ke společnému projednání. Konkrétní žalobní body soud stručně shrnuje takto: a) žalovaný se nevypořádal s námitkami, pouze zopakoval předchozí závěry a úvahy o tom, že prostřednictvím předmětných THZ došlo v rozporu se zákonem o hazardních hrách k provozování technické hry ve smyslu § 3 a § 42 tohoto zákona bez povolení, a to bez odkazu na konkrétní důkazy; b) žalovaný nesprávně identifikoval žalobkyni jako kontrolovanou osobu, kterou může být pouze osoba, jíž ze zákona o hazardních hrách vyplývají práva a povinnosti; c) žalovaný porušil § 56 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť rozhodnutí záviselo na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, tudíž bylo nutné ustanovit znalce, který by po posouzení softwaru předmětných THZ posoudil, zda v nich provozované hry používají ke svému fungování prvek náhody či nikoli. Rozhodnutí jsou však založená jen na laickém posouzení her pracovníků žalovaného; d) nejedná se o hazardní hru, neboť koncept všech tří typů herních zařízení nesplňuje prvek náhody jakožto definiční znak hazardní hry. Úspěch ve hře totiž neurčuje náhodná okolnost, nýbrž okolnost ovlivnitelná sázejícím a jeho vlastními znalostmi uplatněnými ve vědomostním kvízu. V případě správné odpovědi získá sázející výhru, v případě špatné odpovědi o vklad přijde. Kdykoliv v průběhu hry může sázející hru ukončit. Herní zařízení nezaručují návratnost vkladu, což by nemělo být zaměňováno se závislostí výhry či prohry ve hře na náhodné okolnosti, jak to vyžaduje zákon o hazardních hrách, který ve svém § 3 odst. 1 uvádí, že definičním znakem hazardní hry je, že náhoda rozhoduje o výhře či prohře jako takové, nikoli pouze o výši výhry. Žalobkyně tudíž k provozování předmětných zařízení nepotřebovala žádné povolení a nebyl dán důvod pro jejich zadržení a odnětí; e) není zřejmé, jakým způsobem probíhala kontrolní hra (kolik kontrolních her bylo realizováno, kolik bylo vsazeno, kolik otázek bylo zodpovězeno, kolik z toho správně a kolik nesprávně, jaká byla výše vkladu a výše výhry u správně zodpovězených otázek atd.), což žalobkyni znemožnilo napadnout správnost závěrů konkrétními argumenty v návaznosti na popis realizovaných kontrolních her, které pracovník žalovaného jen nepřezkoumatelně konstatuje; f) v odůvodnění závěru o náhodnosti výhry jsou uvedeny neurčité pojmy a není z něho zřejmé kdo, kde a jak měl nastavit náhled a jak takové nastavení vede k náhodnému výsledku v konkrétní hře a celkově je toto zdůvodnění nepochopitelné a zcela nedostatečné; g) žalovaný porušil pravidla o dvojím výkladu veřejnoprávní normy, principu in dubio libertate a doktríny materiálního právního státu - viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 14/07. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žalob. Ve vyjádřeních odkázal na judikaturu, jíž byly řešeny v podstatných rysech shodné žalobní námitky. K zadržení THZ dle žalovaného stačilo důvodné podezdění, že jejich prostřednictvím byly neoprávněně provozovány hazardní hry. Toto podezření vyplynulo z provedených kontrolních her, což je výslovně v napadených rozhodnutích uvedeno včetně popisu, jak se hry jevily z pohledu hráče. Posouzení, zda se toto podezření potvrdí, či nikoliv je předmětem až navazujícího správního řízení a nemůže být předmětem prováděné kontroly, tím méně zajišťovacího úkonu. Znalce nebylo nutné ustanovit, neboť prvek náhody se posuzuje z pohledu hráče a na fungování softwaru nezáleží. Co konkrétně mělo odporovat nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 14/07 žalobkyně neuvedla. Námitka nesprávné identifikace kontrolované osoby dle žalovaného postrádá bližší argumentaci. Posoudí-li ji však žalovaný optikou obsahu námitek proti zadržení, kdy žalobkyně uvedla, že není provozovatelem ani vlastníkem THZ a prostory, ve kterých byla herní zařízení umístěna, přenechává k umístění společnosti C. C. M., s. r. o., pak je třeba uvést, že povinnost podle § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách porušuje každá osoba, která bez povolení i jen vykonává dílčí činnosti ve smyslu § 5 téhož zákona. Takových osob ve vztahu k stejnému THZ může být současně několik. Neoprávněným provozovatelem hazardní hry tak může být dle žalovaného každá osoba splňující podmínky provozování hazardní hry ve smyslu § 5, nikoli jen držitel povolení ve smyslu § 6 zákona o hazardních hrách, který se u nelegálního provozování nevyskytuje. Žalobkyně byla určena jako kontrolovaná osoba s ohledem na to, že THZ byla umístěna v prostorách jejích provozoven. V kombinaci s vlastnostmi THZ je to pak právě žalobkyně, kdo přinejmenším vykonává dílčí činnosti organizačního, finančního nebo technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a ze zajištěním vlastního provozu ve smyslu § 5 zákona o hazardních hrách. C) Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 6. Při jednání soudu dne 20. 4. 2021 žalobkyně znovu zdůraznila, že žalovaný nevzal v potaz skutečnost, že žalobkyně není provozovatelem hazardních her, nýbrž toliko nájemcem prostor provozoven. V rozhodnutích jí schází odborný názor, proč se jedná o hazardní hry. 7. Na úvod vlastního posouzení krajský soud uvádí, že žalobkyně kromě konkrétních žalobních bodů v úvodu žalob uvedla, že napadená rozhodnutí ředitele žalovaného i úřední záznamy jsou nezákonné, resp. trpí závažnými vadami, jelikož žalovaný nezjistil řádně skutkový stav, nesprávně skutky právně posoudil, v rámci posouzení překročil meze správního uvážení, rozhodl v rozporu s právní úpravou i ustálenou rozhodovací praxí, z výroků rozhodnutí není dle žalobkyně zřejmé, jakými podklady se žalovaný řídil, neboť skutkové závěry jsou převážně spekulativní, tudíž jsou rozhodnutí nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. 8. Řízení o žalobě je ovládáno dispoziční zásadou, a je tedy na žalobci, aby vymezil rozsah soudního přezkumu a uvedl žalobní body. Jak konstatoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS: „Smyslem uvedení žalobních bodů [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby. Zákonn