2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

65 A 98/2020- 60 - text 13 65 A 98/2020 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: RNDr. M. M., Ph.D., narozený X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Jaromírem Kyzourem sídlem Lublaňská 398/18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Městský úřad Hanušovice sídlem Hlavní 92, 788 33 Hanušovice zastoupenému advokátkou Mgr. Lenkou Sršňovou sídlem ul. Dr. E. Beneše 12, Šumperk o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v provedení změny v informačním systému územních informací dne 31. 7. 2020, kterou se změnil údaj o způsobu využití stavby budovy č. p. X, která je součástí pozemku parc. č. st. X v k. ú. X, obec X, část obce X, z rodinného domu na jinou stavbu, a o které byl žalobce dodatečně informován sdělením žalovaného ze dne 3. 8. 2020, č. j. MUHA 5961/2020, sp. zn. Výst./539/2020/Šm, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje, aby ode dne právní moci tohoto rozsudku při své správní činnosti postupoval podle změny provedené v informačním systému územních informací dne 31. 7. 2020, která spočívá ve změně údaje o způsobu využití stavby budovy č. p. X, která je součástí pozemku parc. č. st. X v k. ú. X, obec X, část obce X, z rodinného domu na jinou stavbu, a o které byl žalobce informován sdělením žalovaného ze dne 3. 8. 2020 č.j. MUHA 5961/2020, sp. zn. Výst./539/2020/Šm. III. Žalovanému se přikazuje, aby do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku uvedl v informačním systému územních informací u stavby budovy č. p. X, která je součást pozemku parc. č. st. X v k.ú. X, obec X, část obce X jako údaj o způsobu využití této stavby rodinný dům. IV. Žaloba se v části, v níž žalobce žádal, aby soud žalovanému přikázal, aby do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku změnu provedenou v informačním systému územních informací dne 31. 7. 2020, která spočívá ve změně údaje o způsobu využití stavby budovy č. p. X, která je součástí pozemku parc. č. st. X v k. ú. X, obec X, část obce X, z rodinného domu na jinou stavbu, a o které byl žalobce informován sdělením žalovaného ze dne 3. 8. 2020 č.j. MUHA 5961/2020, sp. zn. Výst./539/2020/Šm, zrušil, se zamítá. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 761,60 Kč k rukám JUDr. Jaromíra Kyzoura, advokáta sídlem Lublaňská 18, Praha 2, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný v postavení stavebního úřadu dne 31. 7. 2020 změnil v informačním systému územní identifikace (dále jen „ISÚI“) údaj o způsobu využití stavby ve vlastnictví žalobce – budovy (stavby) č.p. X, která je součástí pozemku parc. č. st. X v k. ú. X, obec X, (dále jen „stavba“) - z „rodinný dům“ na „jiná stavba“. Tuto skutečnost oznámil žalovaný žalobci sdělením ze dne 3. 8. 2020, č. j. MUHA 5951/2020, které bylo žalobci doručeno dne 6. 8. 2020. 2. Žalovaný ve sdělení uvedl, že dne 30. 7. 2020 provedl výkon státního dozoru, jehož úkolem bylo ověření, zda katastrálním úřadem určený způsob využití stavby jako rodinný dům (na základě opravy - zrušení kódu 4 původního objektu lesního hospodářství v řízení Z-2655/2012-809, ze dne 23. 2. 2012) je v souladu s požadavky stavebního zákona a souvisejících právních předpisů. Uvedl, že stavba nesplňuje: 1) požadavek § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb., neboť k němu nevede zpevněná pozemní komunikace široká nejméně 2,5 m, končící nejdále 50 m od stavby; 2) požadavky § 20 odst. 5 v návaznosti na § 21 uvedené vyhlášky, neboť nemá vyřešeno umístění dopravních a parkovacích stání a vsakování a odvádění srážkových vod; 3) požadavky § 23 odst. 1 a 2 uvedené vyhlášky, neboť dům žalobce nemá zajištěno napojení na sítě technické infrastruktury a část stavby přesahuje na sousední pozemek parc. č. X; 4) požadavek § 40 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb., aby alespoň jedna obytná místnost měla světlou výšku min. 2,5 m; 5) požadavky ČSN 73 4301 Obytné budovy, neboť nemá samostatný přístup z veřejné komunikace, příslušenství pro vaření, uskladnění potravin, osobní hygienu, umístění záchodové mísy a uložení úklidových předmětů, nemá vnitřní kanalizaci a vodovod a kvalita studené vody neodpovídá požadavkům vyhlášky č. 376/2000 Sb. Žalovaný proto uzavřel, že stavba jako celek se způsobem využití jako „rodinný dům“ není v souladu s výše uvedenou platnou legislativou, a proto provedl v systému ISÚI změnu na „jinou stavbu“. II. Žaloba 3. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2020 domáhal ochrany před nezákonným zásahem, jehož se dle jeho tvrzení žalovaný provedením uvedené změny v ISÚI dopustil. Domáhal se přitom nejen deklarace nezákonnosti zásahu, nýbrž i uložení zákazu žalovanému pokračovat v porušování jeho práva a příkazu obnovit stav před zásahem. 4. Žalobce uvedl, že stavba byla postavena před více než 100 lety, sám dům dlouhodobě obývá, je v něm přes 8 let přihlášen k trvalému pobytu a současně již dvanáctým rokem uskutečňuje jeho rekonstrukci, do které vložil nemalé prostředky. Žalovaný dle žalobce provedením změny v ISÚI zasáhl do jeho vlastnického práva a práva pokojně užívat dům pro potřeby bydlení. Žalobce vysvětlil, že ISÚI je podle § 39 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech agendovým informačním systémem veřejné správy, prostřednictvím kterého se zapisují údaje do registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen „RÚIAN“), který je veřejným seznamem. Podle § 38 odst. 1 písm. d) zákona o základních registrech jsou údaje o typu a způsobu využití stavebního objektu referenčním údajem, ohledně nichž platí presumpce jejich správnosti a ze zákona také plyne, že referenční údaje jsou správními orgány využívány při jejich činnosti, aniž by byla jejich správnost ověřována. Jsou tak např. v podstatě automaticky přebírány do katastru nemovitostí, mohou sloužit jako podklad pro správce daně při stanovování daně z nemovitých věcí apod. Z uvedeného žalobce dovodil, že má veřejné subjektivní právo na to, aby orgány veřejné moci neuváděly v rámci veřejných seznamů a referenčních údajů informace o způsobu využití jeho stavby, které neodpovídají skutečnosti. Žalobce nesouhlasí s tím, že by způsob využití stavby byl „jiná stavba“ a že by důvody, které žalovaný uvádí pro tuto změnu, mohly obstát. Vlastnického práva žalobce se zásah žalovaného dotýká tím, že vede ke snížení tržní ceny stavby, která je nepochybně vyšší u „rodinného domu“ než u „jiné stavby“, s čímž souvisejí i problémy při jednání s bankami o úvěrech na financování rekonstrukce, rovněž mohou vznikat pochybnosti o tom, zda by žalobce neměl platit daň z nemovitých věcí podle vyšší sazby než v době před zásahem a může být iniciováno řízení o zrušení trvalého pobytu žalobce, což by narušovalo možnost žalobce spravovat na základě své volby trvalého pobytu své záležitosti. 5. K podmínkám přípustnosti žaloby žalobce uvedl, že popsaný zásah není rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), v jeho důsledku bylo do práv žalobce zasaženo a právní řád neposkytuje proti stavebním úřadem provedené změně údajů v ISÚI žádné prostředky obrany, které by žalobce mohl v systému veřejné správy uplatnit. 6. Žalobce obšírně popsal historii stavby, která je zmíněna v pozemkových knihách již na konci 19. století, již při sčítáních lidu v letech 1868 a 1880 zde byly evidovány osoby, dům byl až do konfiskace po II. světové válce obýván rodinou S. a sloužil pro bydlení rodiny, která se zabývala zemědělstvím na přilehlých pozemcích. Po únoru 1948 dostali do domu umístěnku S. a obývali jej cca do r. 1969. Rozhodnutím ONV Šumperk z prosince 1967 byl dům převeden na Státní lesy, podnikové ředitelství Krnov, které v roce 1988 požádaly o změnu v evidenci nemovitostí u pozemku parc. č. X v k. ú. X na „objekt lesního hospodářství“, což však nebylo podloženo žádnou listinou a toto označení nedávalo ani smysl, neboť se v okolí za posledních 100 let les nenacházel. Od roku 2012 byla následně stavba opět v katastru nemovitostí správně evidována jako „rodinný dům“. 7. Nezákonnost zásahu žalovaného dle žalobce spočívá v retroaktivní aplikaci dnešních stavebních předpisů na stavbu starou přes sto let, popis některých „závad“ ve sdělení ze dne 3. 8. 2020 neodpovídá skutečnosti a závěry žalovaného nejsou řádně odůvodněny. Dále žalobce žalovanému vytkl, že při provedení změny nepostupoval v souladu se zásadami správního řízení. 8. Žalobce zdůraznil, že vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, upravuje podmínky pro vymezování pozemků a umísťování staveb, což se však u dané stavby neřeší. Žalovaný tudíž optikou uvedené vyhlášky nemohl posuzovat stavbu již sto let existující, která vznikla dle tehdy platných předpisů a v souladu s nimi byla i užívána. Nadto žalovaný nezdůvodnil, jak např. posoudil podmínky § 20 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., týkající se vsakování dešť