9 Ads 174/2023 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 2/2021- 27 - text  7 60 Ad 2/2021 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Michala Jantoše a JUDr. Markéry Fialové ve věci žalobkyně: Č. l. k. sídlem L. 14, 779 00 O. proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 421/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2021, č. j. 8078/1.30/20-3, takto: I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 27. 1. 2021, č. j. 8078/1.30/20-3 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 4. 11. 2020, č. j. 9720/3.30/20-11 uznal žalobkyni vinnou spácháním přestupku dle § 140 odst. 1 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a uložil jí dle § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve spojení s § 140 odst. 4 písm. a) zákona o zaměstnanosti pokutu ve výši 15 000 Kč. Skutkovou podstatu přestupku měla žalobkyně naplnit tím, že dne 31. 9. 2019 uveřejnila na svém veřejně dostupném facebookovém profilu nabídku volné pracovní pozice ve znění: „Nabídka práce, Kancelář Č. l. k. se sídlem L. 2, P. 5, hledá administrativní pracovnici – asistentku revizní komise na plný pracovní úvazek (…)“, čímž porušila zákaz diskriminace, jelikož uvedená nabídka zaměstnání měla diskriminační charakter, a to z hlediska pohlaví, což je v rozporu se zákazem vyplývajícím z § 12 odst. 1 písm. a) v návaznosti na § 4 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, podle kterého je zakázáno činit nabídky zaměstnání mající diskriminační charakter. 2. Žalovaný ve výroku specifikovaným rozhodnutím k odvolání žalobkyně změnil výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že opravil zřejmou nesprávnost ve stanovení lhůty k zaplacení pokuty, ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil. B) Žaloba a vyjádření žalované 3. Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobní body soud stručně shrnuje takto: a) Žalovaný neprokázal naplnění formální ani materiální stránky přestupku (diskriminačního jednání). Nebylo prokázáno, že by podmínkou k přijetí na pracovní pozici bylo konkrétní pohlaví uchazeče. Ze slov „pracovnice“ či „asistentka“ nelze diskriminaci dovodit. Jednalo se o pochybení formálního charakteru napravené ještě před samotným zahájením kontroly. Na místě bylo vhodné nanejvýš upozornit žalobkyni, nikoliv ji sankcionovat. Nebylo prokázáno, že pokud by se o volnou pracovní pozici ucházel muž, byl by odmítnut z důvodu svého pohlaví, a nikoliv na základě věcných kritérií. Z žádného podkladu ve spise nevyplývá, že by žalobkyně popírala skutečnost, že by byl dostatečně schopnou osobou pro výkon administrativního asistenta revizní komise ČLK muž. b) Tvrzení žalovaného, že počet osob, které byly od ucházení se o dotyčnou pracovní pozici formulací inzerátu zcela odrazeny, nemusel být malý s ohledem na všeobecnou známost profilu žalované na sociální síti Facebook, je ničím nepodložená spekulace. Žádný mužský kandidát se do výběrového řízení nepřihlásil ani poté, co byl na stránkách volnamista.cz umístěn inzerát obsahující mužský i ženský rod. c) Spekulativní je i hodnocení žalovaného, že se jedná o závažný delikt, neboť jednání žalobkyně deformuje pracovní trh a způsobuje diskriminovaným uchazečům psychické následky, neboť porušování důstojnosti diskriminovaného člověka má vliv na jeho sebeúctu a sebehodnocení. S ohledem na fakt, že diskriminace nebyl prokázána, je tato spekulace o to absurdnější. d) Dle judikatury Ústavního soudu přepjatý formalismus do rozhodovací praxe soudů ani správních orgánů nepatří. Vyjadřovat se pouze v jednom rodě, typicky v mužském, je obvyklé i v právních předpisech, viz např. § 49 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Vyžadování otrockého použití obou rodů v každém dokumentu je politováníhodný přepjatý formalismus, zvláště za situace, kdy měli být v posuzované věci diskriminováni muži, ač se při zaměstnávání poukazuje spíše na diskriminaci žen. Žalovaný se věnuje nesmyslným a formálním řízením, namísto plnění svých základních povinností, např. provádění kontrol pracovněprávních podmínek lékařů v nemocnicích. 4. Žalovaný požadoval zamítnutí žaloby, přičemž odkázal na napadené rozhodnutí. Nad jeho rámec dodal, že konkrétní počet osob, které byly od ucházení se o volnou pracovní pozici zcela odrazeny, nelze z objektivních důvodů určit. Nejedná se tedy o spekulaci, nýbrž o logický vývod – principem sociální sítě, v níž žalobkyně nabídku zaměstnání umístila, je právě zobrazování příspěvků jejím uživatelům, tudíž vzhledem k všeobecné známosti profilu žalobkyně nemá žalovaný důvod se domnívat, že snad předmětný příspěvek nebyl zobrazen větším počtem osob. Ostatně § 12 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti žádnou kvantifikaci předmětného jednání nevyžaduje. Argumentace pojmy užívanými v právních předpisech není přiléhavá, neboť zákonodárce užívá mužského rodu jako tzv. generického maskulina, který je míněn jako neutrální z hlediska rodu biologického. Žalobkyně ale použila rod ženský. Rozhodnutí není přepjatě formalistické, žalobkyně své jednání bagatelizuje, skutečnost, že diskriminovány nebyly ženy, nýbrž muži, závažnost jednání žalobkyně nesnižuje. C) Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Žalobu podanou dne 18. 2. 2021 krajský soud vyhodnotil jako včasnou, podanou v zákonné lhůtě dvou měsíců ode dne doručení napadeného rozhodnutí (dne 27. 1. 2021). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl bez jednání. 6. Z obsahu napadeného rozhodnutí soud zjistil, že žalovaný v jeho odůvodnění zdůraznil, že jednání, které je žalobkyni kladeno za vinu, spočívalo v samotném učinění diskriminační nabídky zaměstnání, tj. nabídky, která a priori vylučuje určitou skupinu uchazečů, v daném případě z důvodu jejich pohlaví, nikoli v porušení povinnosti při výběru uchazečů, kteří se na základě nabídky o volné pracovní místo ucházeli. Materiální stránku přestupku označil žalovaný s odkazem na judikaturu za splněnou již naplněním formálních znaků skutkové podstaty, neboť se jedná o běžný případ. V žádném z tvrzení žalobkyně neshledal žalovaný liberační důvod. Odmítl tvrzení žalobkyně, že se jednalo o porušení formálního charakteru, stejně jako relevantnost tvrzení, že se jednalo o pracovní pozici, kterou obvykle zastávají ženy. Podle žalovaného je totiž formulace požadavků zaměstnavatele na pracovní pozici rozhodující pro to, zda se bude konkrétní uchazeč vůbec o danou pozici ucházet. V důsledku jednání žalobkyně ale byla určitá skupina osob bez relevantního důvodu z možnosti ucházet se o předmětnou pracovní nabídku vyloučena, když tyto osoby svou nabídku vůbec nepodaly a výběrového řízení se nezúčastnily. Skutečnost, že se žalobkyně v dalších inzerátech již popsaného jednání vyvarovala, nemůže dle žalovaného popřít fakt, že ke spáchání přestupku došlo, stejně jako není rozhodné, zda se na upravenou nabídku zveřejněnou na jiných místech přihlásili nějací muži. Společenskou škodlivost jednání žalobkyně označil žalovaný za vysokou a jeho následky závažné, pro společnost negativní a nebezpečné, neboť takovým jednáním dochází nejen k deformaci trhu práce, ale zejména takové jednání vytváří nedůvodné rozdíly v postavení jednotlivých fyzických osob a tím přispívá k sociálnímu vyloučení určitých osob či skupin osob v pracovních a potažmo i v dalších životních situacích. 7. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „ZoZ“) při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána jakákoliv diskriminace. Právo na zaměstnání nelze občanovi odepřít z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví. 8. Podle § 12 odst. 1 písm. a) ZoZ je účastníkům právních vztahů vznikajících podle tohoto zákona zakázáno činit nabídky zaměstnání, které mají diskriminační charakter. 9. Podle § 140 odst. 1 písm. a) ZoZ právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se přestupku dopustí tím, že por