2 As 146/2015 — Nejvyšší správní soud

72 A 28/2021- 27 - text  10 72 A 28/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: J. H. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Michalem Filoušem sídlem Ostravská 16, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2021, č. j. KUOK 67989/2021, ve věci přestupku takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Olomouce (dále jen „magistrát“) ze dne 10. 3. 2021, č. j. SMOL/069192/2021/ OARMV/DPD/Valk. Magistrát tímto rozhodnutím uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. d) a k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „ZSP“). 2. Žalobce se měl dopustit přestupků úmyslně porušením § 5 odst. 1 písm. g) a § 6 odst. 8 ZSP tím, že se dne 16. 12. 2020 kolem 14.06 h v O.i na ulici Z. u domu č. X ve směru jízdy od ulice J. k ulici K. jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Octavia, registrační značky X, odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn jinou návykovou látkou, a dále tím, že v témže čase na stejném místě na výzvu policisty nepředložil ke kontrole řidičský průkaz. Magistrát žalobci za tyto přestupky uložil pokutu ve výši 25 000 Kč, zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců a paušální náhradu nákladů správního řízení 1 000 Kč. 3. Žalobce v žalobě namítal nepřezkoumatelnost, protože žalovaný se nevypořádal řádně s námitkami žalobce a zabýval se nepodstatnými skutečnostmi, domněnkami a dohady. Žalobce již v odvolání namítal, že mu byl řidičský průkaz odcizen. Žalobce nesouhlasil s úvahou žalovaného, že žalobci přišla přítomnost dítěte ve vozidle vhod jako zástupný důvod, proč odmítnout lékařské vyšetření a představuje vděčnou odvolací námitku. Žalobce nesouhlasil s tím, že se odmítl podrobit vyšetření, zda byl při řízení vozidla ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Žalobce se mu podrobit chtěl, a dokonce o něj policejní orgán žádal, nicméně policejní orgán mu ho znemožnil. Podle orientačního testu měl žalobce být pozitivní na cannabis. To podle žalobce nebylo možné, protože ho před jízdou neužil, respektive užil ho několik dní před jízdou, a to v minimálním množství z důvodu zdravotních problémů, na které mu užití této návykové látky pomáhá. Žalobce si byl s ohledem na velký časový odstup několika dní naprosto jistý, že pozitivní být nemůže, což chtěl prokázat lékařským vyšetřením. Policejní orgán mu sdělil, že z důvodu pandemických opatření nemůže být syn žalobce, kterému je sedm let a který byl ve vozidle se žalobcem, přítomen u lékařského vyšetření a že si žalobce má zajistit někoho, komu ho do té doby svěří. Žalobce volal kamarádovi, který dojel na místo a žalobce mu chtěl syna svěřit. V tom mu zabránil policejní orgán s tím, že nemohl připustit svěření dítěte „jen tak nějaké“ osobě, protože užití návykové látky mohlo ovlivnit rozhodovací schopnosti žalobce. Proto policisté žádali, aby žalobce svěřil syna zákonnému zástupci, případně, že obstarají, aby přijel někdo z orgánu sociálněprávní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) ke svěření po dobu lékařského vyšetření. Manželka žalobce přijet nemohla. Žalobce pak odmítl svěřit syna nějakému pracovníkovi OSPOD. Policie pro takový postup neměla žádné oprávnění. Nebyl žádný zákonný důvod pro to, aby syn žalobce nemohl jet na lékařské vyšetření se žalobcem. Nebyl to žalobce, kdo odmítl lékařské vyšetření, ale byl to policejní orgán, kdo svým faktickým jednáním znemožnil žalobci se lékařskému vyšetření podrobit, a to bez jakéhokoliv právního důvodu. Policista P. S. ve své výpovědi potvrdil, že žalobce se nejdříve chtěl podrobit vyšetření, ale následně to odmítl kvůli synovi. Proto žalobce navrhl výslech kamaráda, který byl situaci přítomen. Žalovaný bez jakéhokoliv důvodu odmítl provedení navržených důkazů a pouze konstatoval, že navržené důkazy byly nadbytečné. Žalobce se neztotožnil s tím, že jeho podpis prokazuje odmítnutí lékařského vyšetření. Řádný výslech policisty a navrženého svědka by potvrdily, že žalobce na lékařském vyšetření trval a nepodrobil se mu pouze z důvodu nezákonně stanovené překážky policisty. Skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně. Žalobce navrhl výslech policisty a kamaráda J. L. u soudu. Mediálně jsou známy desítky či stovky případů, kdy orientační testy na přítomnost jiných návykových látek byly vadné a jako pozitivní vyhodnotily řidiče, kteří nikdy žádnou návykovou látku nepožili, což se následně lékařským vyšetřením potvrdilo. Policisté potvrdili, že žalobce nejevil jakékoliv známky ovlivnění jinou návykovou látkou. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že skutkový stav věci není sporný. Skutková okolnost, že policisté nedovolili v průběhu kontroly žalobce svěřit nezletilého syna jiné osobě než druhému zákonnému zástupci nebo pracovníkům OSPOD, vyplývá z výpovědi žalobce při ústním jednání dne 2. 3. 2021, jakož i z úředního záznamu policisty P. S. ze dne 16. 12. 2020 a posléze i z jeho svědecké výpovědi. Opakovaný výslech policisty, případně svědecká výpověď další osoby nebyla potřebná. Proto žalovaný odmítl tento navrhovaný důkaz pro nadbytečnost (nepotřebnost) v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01. Odůvodnění napadeného rozhodnutí dostálo požadavkům stanoveným v § 68 odst. 3 a § 50 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“). Odůvodnění rozhodnutí nebylo excesivní, ani neobsahovalo invektivy vůči obviněnému. Žalobní námitky byly stejné jako odvolací. Žalovaný se s nimi vypořádal v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 1 As 15/2010-90. Policisté kvalifikovaně vyzvali žalobce, aby se podrobil vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn jinou návykovou látkou než alkoholem (dále jen „jiná návyková látka“), a i přes výše uvedenou výzvu se odmítl vyšetření podrobit. Současné znění ZSP nestanoví podmínku, že vyšetření nesmí být spojeno s nebezpečím pro zdraví řidiče. Ani výkon rodičovské odpovědnosti podle občanského práva neospravedlňoval žalobce, aby odmítl splnit povinnost podle § 5 odst. 1 písm. g) ZSP. Žalovaný neshledal v postupu policistů žádné pochybení. V době spáchání přestupku platila řada výjimečných pravidel a omezení k zamezení šíření koronaviru, a proto nemohl být nezletilý přepraven ve služebním vozidle do zdravotnického zařízení současně se žalobcem. Požadavek, aby nezletilého převzal druhý zákonný zástupce, nikoliv jiná náhodná osoba, vnímal žalovaný jako zcela oprávněný. Jestliže se matka nezletilého nemohla na místo kontroly osobně dostavit, což není sporné, bylo nejvhodnější a zcela oprávněné, aby dočasnou péči o nezletilého převzaly takové osoby, které jsou k tomu profesně určené a odborně způsobilé, což jsou pracovníci OSPOD. Předpokládaná doba, po kterou měl nezletilý s pracovníky OSPOD případně strávit, by nepřesáhla několik desítek minut, neboť úkony spojené s odborným lékařským vyšetřením trvají za obvyklých okolností relativně krátce. Sedmileté dítě je za běžných okolností školou povinné a je natolik rozumově vyspělé, aby zcela bez újmy po omezenou dobu vyčkalo v přítomnosti pracovníka OSPOD. Bylo tedy vlastní volbou žalobce, zda ponese následky svého rozhodnutí o odmítnutí odborného lékařského vyšetření, kterým zmařil možnost jednoznačně prokázat (ne)ovlivnění návykovými látkami. 5. Žalobce v replice znovu zdůraznil, že žalobce se chtěl podrobit lékařskému vyšetření, a dokonce o něj policisty sám žádal. Faktickým neoprávněným jednáním policistů bylo žalobci znemožněno se lékařskému vyšetření podrobit. Policisté žalobce fakticky donutili či přemluvili k podpisu odmítnutí vyšetření, ale to se nedá považovat za odmítnutí vyšetření ve smyslu ZSP. Odmítnutí podrobení se vyšetření je třeba posuzovat materiálně. Zasahující policisté překročili svou pravomoc, když neumožnili svěření dítěte do péče jiné osoby, kterou zákonný zástupce vybral; neumožnili, aby dítě bylo přepraveno na vyšetření společně se žalobcem a jako jediný možný způsob, kterým podmiňovali provedení lékařského vyšetření žalobce, uváděli, že je nutné, aby žalobce předal své dítě pracovníkovi OSPOD. Převzít dítě neměla žádná náhodná osoba, ale kamarád žalobce, kterému děti svěřují pravidelně a tato osoba a jeho partnerka jsou blízkými rodinnými přáteli žalobce a jeho rodiny. Policisté nemají oprávnění zkoumat a prověřovat osoby, kterým může zákonný zástupce svěřit dítě, a to ani v případě silniční kontroly, ale ani v jiných případec