9 Afs 58/2015 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 33/2020- 43 - text  6 72 Ad 33/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobkyně: Mgr. P. N. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Petrem Hasalou sídlem Radniční 13, 787 01 Šumperk proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2020, č. j. X, ve věci vrácení podpory při rekvalifikaci takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „úřad práce“) ze dne 3. 2. 2020, č. j. X. Úřad práce citovaným rozhodnutím uložil žalobkyni povinnost vrátit podporu při rekvalifikaci (dále jen „podpora“) ve výši 3 680 Kč, a to podle § 55 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že podává žalobu proti rozhodnutí o vrácení podpory při rekvalifikaci. Vydání tohoto rozhodnutí předcházelo rozhodnutí o vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání ze dne 24. 7. 2019, které je nezákonné, protože úřad práce nemohl žalobkyni vyřadit z evidence zpětně, tj. když už v evidenci uchazečů o zaměstnání nebyla zařazena. Žalobkyně byla evidována jako uchazeč o zaměstnání od 26. 4. 2017 do 1. 5. 2019, kdy požádala o vyřazení, protože uzavřela pracovní poměr. 3. Úřad práce rozhoduje podle stavu ke dni vydání rozhodnutí a nemohl vyřadit žalobkyni z evidence, když už v ní asi dva měsíce nebyla zařazena. Žalobkyně již nebyla uchazečem o zaměstnání. Právní předpisy ani jejich výklad takový postup neumožňují. Jde o konstitutivní rozhodnutí. S postavením uchazeče o zaměstnání je spojena řada práv v oblasti zaměstnanosti a sociální ochrany (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ – ze dne 26. 10. 2004, č. j. 6 Ans 1/2003-101). Žalobkyně považovala rozhodnutí úřadu práce za nicotné a nevyjadřovala se k němu. Navíc vyřazení uchazeče o zaměstnání z evidence úřadu práce je až krajním řešením (srov. rozsudky NSS č. j. 1 Ads 160/2019-30, nebo č. j. 4 Ads 124/2013-82). Žalobkyně neměla žádné kolidující zaměstnání. Žalobkyně odkázala na argumentaci v přiloženém sdělení k dohodě o provedení práce ze dne 5. 10. 2020. 4. Žalobkyně k důkazu navrhla potvrzení úřadu práce o době vedení v evidenci uchazečů ze dne 14. 5. 2019 a dvě dohody o provedení práce uzavřené s M. M. v roce 2017. Na druhé dohodě pan M. v rozporu s vůlí žalobkyně jednostranně prodloužil dohodu na rok 2017 i na další rok tak, že přeškrtnul datum ukončení s vyznačením opravy a parafy. Úřad práce nebyl oprávněn rozhodovat na základě tohoto jednostranného právního aktu, učiněného na doporučení účetní. 5. Žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, protože správní orgány se nevypořádaly s námitkami žalobkyně. Žalobkyně dále namítala porušení práva na spravedlivý proces, základních zásad činnosti správních orgánů, zejména zásady oficiality, legality, zneužití správního uvážení, zásady materiální pravdy, zásady vyšetřovací, zásady in dubio pro reo (jedná se fakticky o sankční správní řízení), zásady volného hodnocení důkazů, práva žalobkyně na obhajobu a práva žalobkyně na předkládání a navrhování důkazů. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že námitky žalobkyně ohledně vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání nebyly předmětem přezkoumávaného správního řízení. Žalobkyně mohla tyto námitky uplatnit v řízení o jejím vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, ukončené rozhodnutím ze dne 24. 7. 2019. I přes uvedené žalovaný konstatoval, že podle § 30 odst. 3 zákona o zaměstnanosti lze vyřadit z evidence uchazeče zpětně. Jedinou zákonnou podmínkou je to, že rozhodnutí o vyřazení nelze vydat po uplynutí tří let ode dne, kdy nastala skutečnost, která bránila vedení uchazeče v evidenci. Tuto podmínku úřad práce při vyřazení žalobkyně dodržel a vyřadil ji zpětně po 21 měsících. Nelze vyřadit pouze osobu, která jako uchazeč v evidenci vedena nebyla, což ale není případ žalobkyně. Úřad práce postupoval v souladu se zákony a žalobkyni z evidence vyřadil od 20. 10. 2017, protože neoznámila do 8 dnů v říjnu 2017 úřadu práce skutečnost rozhodnou pro vedení v evidenci, tj. že uzavřela dne 20. 10. 2017 s panem M. M. dohodu o provedení práce s nástupem od 1. 11. 2017. O povinnosti oznámit tuto skutečnost byla žalobkyně řádně poučena. Žalobkyně pobírala podporu při rekvalifikaci 6 542 Kč neprávem od 18. 6. 2018 do 4. 7. 2018, tj. po dobu vzdělávacího programu. Žalobkyně uzavřela dohodu o rekvalifikaci a rozhodnutím ze dne 21. 6. 2018 jí byla přiznána podpora při rekvalifikaci. 7. Předmětem přezkoumávaného správního řízení je posouzení zákonnosti rozhodnutí o povinnosti vrátit přijatou podporu při rekvalifikaci. Rozhodnutí úřadu práce a žalovaného nezáviselo na jejich vůli, při splnění zákonných podmínek § 55 odst. 2 zákona o zaměstnanosti byly povinni rozhodnout o vrácení podpory. Žádná zákonná výjimka pro daný případ neexistuje. K neoprávněné výplatě podpory došlo z důvodu zavinění žalobkyně. Zákon o zaměstnanosti nemá žádné ustanovení, které by umožňovalo správním orgánům moderovat povinnost žalobkyně vrátit podporu. Žalobkyně potvrdila svým podpisem, že byla poučena o povinnosti oznámit úřadu práce do osmi dnů skutečnosti rozhodné pro její vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Žalobkyně vznesla námitku, že pan M. M. jednostranně prodloužil dohodu o provedení práce, až v žalobě, proto se jí žalovaný nezabýval v napadeném rozhodnutí. 8. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 9. Soud ověřil ze správního spisu z rozhodnutí úřadu práce ze dne 24. 7. 2019, že úřad práce vyřadil žalobkyni z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 20. 10. 2017, protože žalobkyně neoznámila úřadu práce do osmi dnů resp. vůbec, že uzavřela dne 20. 10. 2017 dohodu o provedení práce s M. M. Tuto skutečnost úřad práce zjistil dne 8. 7. 2019 z oznámení výsledku kontroly inspekce práce u uvedeného zaměstnavatele. Žalobkyně proti rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání nepodala odvolání a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 8. 2019. Podnět k přezkumnému řízení žalovaný neshledal důvodný. 10. Úřad práce rozhodl 4. 2. 2020, že žalobkyně je do 30 dnů od právní moci rozhodnutí povinna vrátit podporu při rekvalifikaci ve výši 3 680 Kč za období od 18. 6. 2018 do 4. 7. 2018, protože neoznámila úřadu práce do osmi dnů vznik pracovněprávního vztahu. 11. Žalovaný v napadeném rozhodnutí doplnil, že úřad práce vyřadil žalobkyni z evidence uchazečů o zaměstnání dne 24. 7. 2019 pro nesplnění podmínky vedení v evidenci podle § 25 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti a dále pro nesplnění oznamovací povinnosti podle § 27 odst. 2 téhož zákona. Podmínky podle § 55 odst. 2 zákona o zaměstnanosti byly zjištěny a naplněny a úřad práce byl povinen žalobkyni z evidence vyřadit. Z tohoto ustanovení neexistuje žádná výjimka. Žalovaný neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že již v den vydání rozhodnutí o vyřazení z evidence nemohla být vyřazena, proto v evidenci již nebyla vedena. Uchazeče lze vyřadit z evidence i zpětně, nejvýše tři roky ode dne, kdy nastala skutečnost, která brání vedení v evidenci. Tato podmínka byla splněna. Zákon neumožňuje správním orgánům snížit či prominout vrácení podpory při rekvalifikaci. 12. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Sporná otázka zní, jestli je žalobkyně povinna vrátit podporu při rekvalifikaci. Žalobkyně činila spornou otázku, jestli úřad práce mohl vyřadit žalobkyni z evidence uchazečů zpětně. Tuto otázku však byly oprávněny posuzovat správní orgány i soudy v jiných řízeních, nikoli v projednávané věci. 14. Rozhodnutí žalobkyně o vyřazení z evidence totiž nebylo podkladovým rozhodnutím přezkoumávaného rozhodnutí o vrácení podpory ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s., tedy závazným podkladem pro vydání napadeného správního rozhodnutí, který samostatně nepodléhá přezkumu správních soudů. Naopak, žalobkyně proti rozhodnutí o vyřazení z evidence mohla podat žalobu, ale nepodala ani odvolání, ani žalobu. Žalobkyně podala proti rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů pouze podnět k přezkumnému řízení podle § 94 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a žalovaný tento podnět neshledal důvodný. Rozhodnutí o vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání existuje a má právní účinky. Všechny osoby se jím v právním státě musí řídit a musí ho respektovat, včetně správních orgánů a soudů. 15. Pokud by správní soud nad rámec žaloby (aniž by se jednal