4 Ads 96/2009 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 1/2024- 31 - text  7 17 Ad 1/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zorou Šmolkovou ve věci žalobce: M. Š. zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Kopečným sídlem Stará 98/18, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2023, č. j. MPSV-2023/234819-923, ve věci příspěvku na bydlení takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 6. 11. 2023, č. j. MPSV-2023/234819-923, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 4 719 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Tomáše Kopečného, advokáta se sídlem Stará 98/18, Brno, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 9. 1. 2024 domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 6. 11. 2021, specifikovaného ve výroku tohoto rozsudku (dále „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Ostravě ze dne 11. 10. 2023 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), kterým úřad práce žalobkyni nepřiznal dávku státní sociální podpory ve formě příspěvku na bydlení. 2. Žalobkyně poukázala na podklady, které správním orgánům předložila: na dohodu o úpravě péče o dítě, nezletilého M. D., kterou uzavřela s jeho otcem a kterou tato byla sjednána jako rovnoměrně rozložená střídavá péče, dále dohodu o určení společně posuzovaných osob podle § 24 a násl. zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „zákon o SSP“) a žádost o vynětí otce ze společně posuzovaných osob. Tyto listiny nebyly ze strany správních orgánů vzaty v potaz a zohledněny v rozhodnutí. Žalobkyně byla posuzována podle ustanovení, které na ni nedopadá, neboť žalobkyně s otcem dítěte nikdy neuzavřela manželství, o úpravě poměrů k dítěti soud nerozhodoval a rodiče se dohodli ve smyslu § 907 občanského zákoníku. Proto správní orgány neměly požadovat soudní svěření dítěte do střídavé péče, naopak měly přihlédnout k předložené dohodě. Žalobkyně žádá o příspěvek na bydlení z důvodu sociální tísně a je nesmyslné, aby proto podstupovala soudní řízení, což by pro ni představovalo další finanční zátěž. Žalobkyně přitom veškeré podmínky pro přiznání příspěvku splňuje. Rozhodnutí je nezákonné, nezohledňující předložené podklady a diskriminační. V doplnění žaloby svou argumentaci podpořila odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze de19. 10. 2023, č. j. 7 Ads 138/2022-26. 3. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul dosavadní průběh řízení před správními orgány a na své argumentaci, na níž je vystavěno napadené rozhodnutí, setrval. 4. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně požádala o přiznání příspěvku na bydlení od 1. 6. 2023. V žádosti uvedla, že byt spolu s ní užívá syn M. D., nar. v roce X. Předložila mj. smlouvu o nájmu bytu, jíž sjednala nájem od 15. 3. 2023 do 30. 4. 2024, žádost o vyloučení T. D., otce dítěte, z okruhu společně posuzovaných osob, protože s otcem nežijí, když tento bydlí na jiné adrese od března roku 2023. Dále dohodu o úpravě poměrů k nezletilému synovi, kterou se s otcem dohodli na střídavé péči o syna a dohodu o tom, že o příspěvek na bydlení bude žádat žalobkyně. 5. Úřad práce poté, co žalobkyni vyrozuměl o shromáždění podkladů pro rozhodnutí a vyzval ji k vyjádření k nim, rozhodl dne 11. 10. 2023 o nepřiznání příspěvku na bydlení pro nesplnění podmínky podle § 7 odst. 3 písm. a) zákona o SSP předložení dohody rodičů, se kterým bude dítě pro účely dávek SSP posuzováno v případě svěření dítěte do střídavé péče rozhodnutím soudu. 6. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítala nesprávnost a nezákonnost prvostupňového rozhodnutí. Nejedná se o rozvedené rodiče a správní orgán proto neměl setrvávat na soudním svěření dítěte do péče, ale měl vzít do úvahy, že dítě je ve střídavé péči obou rodičů na základě jejich dohody. Opačný přístup vede k popření smyslu zákona, kdy jsou splněny všechny podmínky pro přiznání příspěvku a tento není přiznán pouze pro neúměrný požadavek na žadatele podstupovat soudní řízení za účelem úpravy poměrů k dítěti. Přijatý výklad je podle žalobkyně diskriminační. Namítala i nesprávná zjištění z předložené dohody, ze které vyplývá dohoda o střídavé péči, nikoliv pouze to, kdo z rodičů bude s dítětem společně posuzován. 7. O odvolání rozhodl žalovaný nyní napadeným rozhodnutím. Okruh společně posuzovaných osob se stanovuje podle § 4 zákona č. 110/2006 Sb., (dále jen „zákon o ŽM a EM“), podle jehož třetího odstavce se pouze v případě svěření dítěte do společné nebo střídavé péče, což může jen soud, dítě posuzuje s tím rodičem, se kterým má být posuzováno podle souhlasného prohlášení obou rodičů. Žalobkyně předložila dohodu rodičů o střídavé péči bez schválení soudem. Ustanovení § 4 odst. 3 zákona o ŽM a EM se vztahuje na rodiče obecně a nerozlišuje mezi sezdanými, nesezdanými a rozvedenými rodiči, vždy vyžaduje svěření dítěte do střídavé péče. K tvrzené diskriminaci žalovaný přihlédnout nemůže, neboť je vázán zněním zákona. 8. Krajský soud poté, co zjistil, že žalobní návrh je věcně projednatelný, přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná; ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili. 9. Příspěvek na bydlení je dávkou státní sociální podpory (§ 2 písm. a) bod 2 zákona o SSP). Státní sociální podporou se podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích (§ 1 odst. 1 zákona o SSP). 10. Pro účely zákona o státní sociální podpoře je stěžejní pojem rodina, k jejíž podpoře jsou dávky cíleny. V § 7 stanoví zákon o SSP okruh osob do pojmu rodina spadající, který je základem pro určení společně posuzovaných osob, který slouží ke stanovení rozhodného příjmu. 11. Ustanovení § 7 odst. 1 a 3 zákona o SSP stanoví okruh těchto osob obecně, přičemž v § 7 odst. 5 zákona o SSP je tento okruh vymezen speciálně pro účely příspěvku na bydlení, který odkazuje na zákon o životním a existenčním minimu. Konkrétně uvádí: jde-li o příspěvek na bydlení, považují se za rodinu všechny osoby, s výjimkou osob uvedených v odstavci 4, vymezené podle zvláštního právního předpisu upravujícího životní a existenční minimum. 12. Pro stanovení obsahu pojmu rodina, tedy i okruhu společně posuzovaných osob, se pro účely příspěvku na bydlení proto bude primárně vycházet ze zákona o životním a existenčním minimu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2009, č. j. 4 Ads 96/2009-93 a ze dne 19. 10. 2023 č. j. 7 Ads 138/2022-26, zejm. bod 17 a 20). Ten upravuje okruh společně posuzovaných osob v paragrafu čtvrtém, přičemž obecnou úpravu (ve vztahu k posuzované věci) obsahuje odstavec 1 písm. a): Společně se pro účely tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak, posuzují rodiče a nezletilé nezaopatřené děti. Jinak je stanoveno v odstavci třetím pro případ, kdy je dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů nebo do společné nebo střídavé péče, v odstavci pátém pro případ dítěte v přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež a v odstavci osmém pro případ osob ve výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. 13. Vzhledem k argumentaci žalovaného krajský soud zde pro úplnost uvádí znění odstavce třetího, tedy speciální úpravu pro případ, kdy je dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů nebo do společné nebo střídavé péče: pokud bylo nezletilé nezaopatřené dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, neposuzuje se společně s druhým rodičem, nestanoví-li tento zákon jinak. V případě svěření dítěte do společné nebo střídavé péče rodičů se dítě posuzuje společně s tím rodičem, se kterým má být posuzováno podle souhlasného prohlášení rodičů. Rodiče mohou měnit toto prohlášení nejdříve po uplynutí kalendářního měsíce. Společně s nezaopatřeným dítětem se posuzuje pro účely tohoto zákona vždy rodič, který prohlašuje pro účely zvláštního právního předpisu, že spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Zvláštním právním předpisem podle poslední věty je § 35c zákona č. 586/1992 Sb. 14. Podstatné je, že úpravu v § 4 zákona o životním a existenčním minimu (ve spojení s § 7 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře) nelze chápat jako podmínku pro přiznání nároku na dávku, nýbrž jako kolizní normu, podle níž se toliko určuje, s kterým rodičem bude dítě pro účely posouzení splnění podmínek pro vznik nároku na dávku posuzováno (srov. cit. rozsudek 7 Ads 138/2022, bod 22, poslední věta)