10 As 79/2021 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 36/2023- 52 - text  7 19 Ad 36/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně: K. M. zastoupena Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem sídlem 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, Tyršova 1714/27 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR sídlem 128 01 Praha 2, Na Poříčním právu 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2023 č. j. MPSV-2023/194998-923, ve věci příspěvku na živobytí takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě a dále doplněnou podáním doručeným soudu dne 26. 4. 2024 se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 10. 7. 2023 č. j. 32859/2023/BRU, kterým byl žalobkyni snížen příspěvek na živobytí od 1. 7. 2023 z částky 5 278 Kč na částku 4 368 Kč měsíčně. Žalobkyně nesouhlasila s výší příspěvku na živobytí s tím, že správní orgán by jí měl doplatit částku 4 470 Kč jako dávku příspěvek na živobytí ve prospěch jejího manžela R. M. Ten je společně posuzovanou osobou. Částka živobytí společně posuzovaných osob byla úřadem práce ponížena o poměrnou část příspěvku na živobytí osoby, která není v hmotné nouzi, přičemž touto osobou je její manžel R. M.Tvrzení o jejím manželovi je neopodstatněné a není doloženo důkazy. Vše je subjektivní názor správních orgánů. Podle žalobkyně byl její manžel křivě obviněn. Tvrzení, že její manžel není považován za osobu v hmotné nouzi je neopodstatněné a není doloženo důkazy. Vše je pouze subjektivní názor správního orgánu I. stupně i žalovaného. Tím, že její manžel byl neprávem označen jako osoba nepovažovaná za osobu v hmotné nouzi, nebyla jí navýšena dávka na živobytí o částku 4 470 Kč měsíčně. Zdůraznila, že manžel je od 6. 2. 2023 v evidenci uchazečů o zaměstnání a zúčastnil se projektu přes úřad práce – naučného kurzu. Manžel u lékaře byl a sdělil mu „obhajobu o zákonu o specifických službách“ (poznámka soudu – bez bližšího vysvětlení, co tím má na mysli). Žalobkyně dále uváděla, že jejímu manželovi nebyla vyplácena dávka na živobytí ani v červnu, srpnu a září 2023, a to přesto, že manžel byl účasten projektu přes úřad práce (šlo o naučný kurz) a tím splnil aktivitu pro navýšení dávky z existenčního minima na životní minimum. Odkazovala na protokoly a záznamy s jeho vyjádřením ze dne 19. 7. 2023, 30. 8. 2023, 3. 10. 2023, dále na tiskopisy ze dne 19. 7. 2023, 4. 9., 8. 9. a 20. 9. 2023. Dle žalobkyně důvodem, proč manželovi není vyplácena dávka na živobytí, je osobní zaujetí vedoucího oddělení dávek hmotné nouze proti manželovi, s nimž měl mnoho výměn názorů. Uváděla, že její manžel má nárok na příspěvek na živobytí i za měsíce srpen a září 2023. Žalobkyně poukázala také na to, že dávka mu není poskytována od března 2023 z důvodu sankčního vyřazení v srpnu roku 2022. Důvodem sankčního vyřazení bylo nepodstoupení vstupní lékařské prohlídky. Manžel však na zdravotní prohlídce byl. 2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož obsáhle citoval a poznamenal, že již v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že zaevidování osoby jako uchazeče o zaměstnání nezakládá automaticky nárok této osobě na to, aby byla považována za osobu v hmotné nouzi, neplní-li tato osoba i další podmínky. 3. Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně zákonnosti správního řízení, které předcházelo jeho vydání, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud přitom postupoval podle § 51 odst. 1 s.ř.s. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobkyně se na výzvu soudu dle citovaného zákonného ustanovení nevyjádřila a nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání soudu nesdělila. 4. Ze správního spisu soud zjistil, že Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ostravě dne 10. 7. 2023 pod č. j. 32859/2023/BRU rozhodl o snížení příspěvku na živobytí žalobkyni z částky 5 278 Kč na částku 4 368 Kč měsíčně od 1. 7. 2023 s tím, že měsíční výše dávky bude rozdělena do více dílčích výplat, které budou vypláceny tak, že částka 2 768 Kč bude vyplácena poštovní poukázkou a částka 1 600 Kč formou typizovaných poukázek na nákup zboží, a to v pokladně úřadu. Úřad práce při stanovení výše příspěvku vyšel z částky živobytí společně posuzovaných osob, kterou je kromě žalobkyně též její manžel R. M. Příspěvek byl stanoven ve výši rozdílu mezi částkou živobytí společně posuzovaných osob, která činí 7 498 Kč a částkou 3 130 Kč, která odpovídá poměrné části příspěvku na živobytí osoby, která není v hmotné nouzi, tedy manžela žalobkyně. Úřad práce vycházel ze zjištění, že panu M. jako uchazeči o zaměstnání byla při jednáních na oddělení zaměstnanosti věnována dostatečná pozornost při hledání pracovního místa. S ohledem na jeho dlouhodobou nezaměstnanost, dlouhodobou závislost na nepojistných sociálních dávkách apod., vybrán jako vhodný uchazeč, kterého je možno zařadit na pozici „uklízeč veřejného prostranství u TS Bruntál, s.r.o.“, byla mu tato příležitost úřadem práce zprostředkována, a to s nástupem od 1. 8. 2022. Na projednání nabídky na uvedenou pozici se dne 1. 7. 2022 nedostavil a následně doložil dočasnou pracovní neschopnost na období od 30. 6. do 4. 7. 2022, vystavenou MUDr. B. V náhradním termínu dne 15. 7. 2022, který mu zaměstnavatel poskytnul, se manžel žalobkyně zúčastnil výběrového řízení na pozici „uklízeč veřejného prostranství u TS Bruntál, s.r.o.“ a byl přijat. Na základě této skutečnosti úřad práce upustil od posuzování, zda lze pana Mádra považovat za osobu v hmotné nouzi a vyhodnotil nárok na příspěvek na živobytí, ve kterém zohlednil částky živobytí obou společně posuzovaných osob. Dne 18. 7. 2022 bylo rozhodnuto o nároku na dávku v měsíci červenci 2022. Dne 25. 7. 2022 bylo úřadu práce smluvním lékařem, který zajišťuje vstupní lékařské prohlídky pro zaměstnavatele TS Bruntál, s.r.o., sděleno, že se manžel žalobkyně odmítl vstupní lékařské prohlídce podrobit, přestože byl upozorněn, že svobodná volba lékaře je u pracovních prohlídek vyloučena. Nebylo tak možno vystavit posudek o zdravotní způsobilosti, čímž si manžel žalobkyně prakticky zmařil možnost nástupu do vhodného zaměstnání. Dne 10. 8. 2022 bylo úřadu práce doručeno vyjádření zaměstnavatele, ve kterém je uvedeno, že nemohl být přijat, neboť se odmítl podrobit vyšetření smluvním lékařem a nemohla tak být provedena vstupní lékařská prohlídka. Správní orgán k tomu uzavřel, že tímto přístupem manžela žalobkyně je prokázáno, že odmítá zvýšení příjmů vlastním přičiněním. Tato skutečnost je dle správního orgánu rovněž prokázána písemným sdělením manžela žalobkyně ze dne 25. 8. 2022, ve kterém prohlašuje „…vím, že mi vedení odpoví, aby šel klient do zaměstnání a nebyl závislý na státu a dávkách. Na to již dopředu odpovídám, že je věci každého člověka, jestli sedí v kanceláři za státní plat, který se zase bude navyšovat nebo bere od státu dávky. Tak to vidím já. Proto neuznávám odpovědi dle tabulek. Toto ví každý…“. Rovněž z vyjádření manžela žalobkyně ze dne 14. 7. 2022 je dle správního orgánu zřejmé, že pracovat nechce. Ačkoliv byl v tu dobu více než 13 let bez jakéhokoli zaměstnání a je společně s žalobkyní plně závislým na nepojistných sociálních dávkách, nevyvíjel žádné aktivity za účelem zaměstnání. Úřad práce dále uvedl, že manželovi žalobkyni po 13 letech úspěšně zprostředkoval vhodné zaměstnání od 1. 8. 2022. Pokud by do tohoto zaměstnání nastoupil, byl by schopen po dobu minimálně 1 roku, tj. do srpna 2023, zajišťovat základní životní podmínky společně posuzovaným osobám vlastní prací a v případě, že by 70 % jeho příjmu bylo po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nižší než částka živobytí posuzovaných osob, mohl i nadále trvat nárok na opakovaně vyplácené dávky pomoci v hmotné nouzi, kde by se částka živobytí manžela žalobkyně navýšila na částku životního minima. Správní orgán I. stupně odkázal na příslušnou právní úpravu, zejména na § 11 – 14 zákona o pomoci v hmotné nouzi, dále také na § 3 odst. 1 písm. c) téhož zákona a uvedl, že osoba, která prokazatelně neprojevuje dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním, se podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi nepovažuje za osobu v hmotné nouzi. Uzavřel, že vzhledem k výše uvedenému dne 17. 1. 2023 rozhodl, že manžela žalobkyně nelze od 1. 8. 2022 nadále považovat za osobu v hmotné nouzi, neboť po více než 13leté nezaměstnanosti a závislosti na nepojistných sociálních dávkách nemůže uchazeč o zaměstnání označit veřejně prospěšné práce za podřadné zaměstnání, jak to učinil manžel žalobky