10 As 79/2021 — Nejvyšší správní soud

22 A 18/2025- 75 - text  7 22 A 18/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: R. K. zastoupený advokátem JUDr. Václavem Stříbným sídlem Ostrožná 233/40, 746 01 Opava proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2024, č. j. MZP/2024/250/2189, ve věci určení odpadu takto: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 30. 9. 2024, č. j. MZP/2024/250/2189, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 29 280 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Václava Stříbného, sídlem Ostrožná 233/40, 746 01 Opava. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24. 4. 2025 domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen „KÚ MSK“) ze dne 27. 6. 2024, č. j. MSK 84195/2023. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto podle § 4 odst. 4 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“) tak, že v případě 34 vozidel ve vlastnictví žalobce, která jsou specifikována ve výroku rozhodnutí, se jedná o odpad. 2. Po rekapitulaci předcházejícího řízení a specifikaci důvodů, proč má za to, že byla žaloba podána včas (tato otázka byla s konečnou platností vyřešena rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2025, č. j. 10 As 163/2025-37), specifikoval žalobce žalobní body následovně. 3. Podle žalobce KÚ MSK v prvostupňovém rozhodnutí rozhodl, že 34 vozidel žalobce v Bílovci dovezených z Francie, jsou odpadem, resp. výrobkem s ukončenou životností. Žalobce však v odvolání namítl, že krátce před prvostupňovým rozhodnutím, dne 6. 6. 2024, provedl Městský úřad Bílovec kontrolu, při níž na daném místě se již ani jedno z předmětných vozidel nenacházelo. Přesto krajský úřad rozhodl, že se jedná o vozidla, která jsou na pozemcích umístěna v přítomném čase. To však vylučuje listina předložená žalobcem. Žalobce dále zdůraznil, že v odvolání uvedl, že předmětná vozidla byla určená k opravě, kterou chtěl realizovat a následně taktéž z velké části realizoval. Tato vozidla tudíž nebyla ve stavu, v němž jsou zachycena ve fotodokumentaci pořízené Městským úřadem Bílovec při kontrolní prohlídce dne 7. 4. 2022, popř. ve fotodokumentaci předané žalobcem uvedenému úřadu dne 14. 3. 2023. Žalobce tvrdí, že ke dni rozhodnutí KÚ MSK nebyl vlastníkem všech 34 vozidel, když některé z nich prodal. Přesto bylo rozhodnuto, že vlastníkem je. Žalobce dále připomněl, že již v odvolání proti rozhodnutí KÚ MSK namítl, že správní orgán pochybil, pokud vycházel při svém rozhodování ve věci z fotodokumentace starší 1 rok, protože tak vycházel ze stavu vozidel, v němž se ke dni rozhodnutí KÚ MSK nenacházela. Pro rozhodnutí správního orgánu přitom platí, že je rozhodující skutkový stav ke dni jeho vydání. Namítl, že krajský úřad měl provést ohledání vozidel, obzvláště, když tuto potřebu uvedl žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 8. 2. 2024. 4. Žalovaný však uvedeným námitkám v napadeném rozhodnutí nepřisvědčil; podle něj je dosavadní fotodokumentace pro rozhodnutí krajského úřadu dostatečná a krajský úřad ohledání vozidel provádět nemusel. 5. Dále žalobce namítl, že je nedostatečně určité prvostupňové rozhodnutí, když absentuje právní hodnocení věci podle zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností (dále jen „ZVUŽ“), což žalovaný nereflektoval. 6. V prvostupňovém rozhodnutí ani nebylo uvedeno, podle kterého ustanovení zákona o odpadech považuje KÚ MSK předměná vozidla za odpad. Žalovaný neshledal relevantní rozdíl mezi dřívější právní úpravou podle zákona č. 185/2021 Sb. a nynější úpravou. Žalobce přitom tvrdil, že všechna vozidla jsou určena k opravě, za tímto účelem je pořídil, nemá v úmyslu se jich zbavit a jejich opravu provede. Stav poškozených vozidel nevylučuje, že je bude v budoucnu možné používat k původnímu účelu. 7. Žalobce dále namítl, že to, že poškozené vozidlo přechodně do provedení opravy není možno používat k původnímu účelu, nemůže zakládat jeho právní kvalifikaci coby odpad. 8. K argumentaci správních orgánů § 112 ZVUŽ žalobce podotkl, že toto ustanovení se týká povinností ve vztahu k celnímu úřadu či inspekci. 9. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Odkázal na vypořádání věci v napadeném rozhodnutí a doplnil, že retrospektivní posouzení charakteru věci jako odpadu je přípustné, pokud je doloženo relevantními důkazními prostředky a pokud existují důvody k tomu, aby byl stav věci posuzován ke konkrétnímu minulému okamžiku. V posuzovaném případě je retrospektivní přístup nejen logický, ale i nezbytný. Existující důkazní materiál svědčí o skutečnosti, že předmětná vozidla byla dlouhodobě ponechána ve stavu, který odpovídá charakteru odpadu podle § 4 odst. 1 zákona o odpadech. Bylo na žalobci, aby zákonnou domněnku, že se jedná o odpad, konkrétními důkazy vyvrátil. Žalovaný má za to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Ztotožnil se s postupem KÚ MSK, který od místního ohledání upustil. K právnímu hodnocení věci žalovaný rekapituloval zákonné podmínky pro posouzení věci jako odpad podle § 4 zákona o odpadech. Polemika stran aplikace § 112 ZVUŽ nemá podle žalovaného přímý dopad na dané správní řízení. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť shledal naplnění podmínek podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. 11. Krajský soud má za to, že je na místě pro posouzení celé věci se zabývat nejprve podmínkami, za kterých se věc stává odpadem, se zaměřením na to, za jakých podmínek se odpadem stává silniční motorové vozidlo. 12. Podle § 4 odst. 1, 2 zákona o odpadech, odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje, má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Má se za to, že osoba má úmysl zbavit se movité věci, pokud tuto věc není možné používat k původnímu účelu. 13. Podle § 3 odst. 1 písm. a) ZVUŽ se pro účely tohoto zákona rozumí vybraným výrobkem elektrozařízení, baterie nebo akumulátor, pneumatika nebo vozidlo. Vozidlem se přitom podle písm. j) téhož ustanovení rozumí silniční motorové vozidlo podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a vozidlem s ukončenou životností pak podle písm. k) téhož ustanovení vozidlo, které se stalo odpadem. 14. Z § 4 odst. 1 zákona o odpadech primárně plynou tři okruhy podmínek, za kterých je movitá věc odpadem; jednak, pokud se jí určitá osoba zbavuje, dále, pokud má úmysl se jí zbavit a nakonec, pokud má povinnost se jí zbavit. 15. V projednávané věci byla zkoumána podmínka, zda osoba (žalobce) má úmysl se zbavit konkrétních movitých věcí (motorových vozidel). 16. Ustanovení § 4 odst. 2 zakotvuje vyvratitelnou domněnku, že osoba má v úmyslu se movité věci zbavit, není-li jí možno používat k původnímu účelu. Ve vztahu k projednávané věci to znamená, že bylo třeba při posuzování konkrétních vozidel zkoumat, zda to které vozidlo bylo či nebylo možno používat k původnímu účelu. Pokud ne, bylo nutno vozidlo posoudit jako odpad, tudíž se pak na takové vozidlo muselo podle ZVUŽ nahlížet jako na vozidlo s ukončenou životností. 17. Krajský soud se předně ztotožňuje s žalovaným stran výkladu pojmu odpad v tom smyslu, že jediná věc může v průběhu svého životního cyklu nabýt a pozbýt status odpadu i opakovaně. Právě uvedenou optikou je potřeba posoudit projednávanou věc. Znamená to totiž, že vozidlo, které již nemůže sloužit svému původnímu účelu, je odpadem. Může však dojít k tomu, že odpadem již není, je-li ho možno opětovně používat k původnímu účelu. Uvedené však nelze vykládat tak, že jakékoli vozidlo, které dočasně, krátkodobě, z důvodu náhlé poruchy, která jej neumožňuje užívat k provozu na pozemních komunikacích, je odpadem. Posouzení je totiž nutné učinit ve vztahu ke každému konkrétnímu vozidlu. Jiná situace bude u běžných dočasných závad na vozidlech, u kterých lze rozumně předpokládat po jejich opravě možnost jejich dalšího užívání k provozu na pozemních komunikacích, a jiná u vozidel, u kterých absentují základní součásti (motor, část karoserie atd.). Také u posledně jmenovaných však je nutno dbát na důkladné posouzení každého jednotlivého zkoumaného vozidla. 18. Žalobce má za to, že to, že poškozené vozidlo, které přechodně do provedení opravy není možno používat k původnímu účelu, nemůže zakládat jeho právní kvalifikaci coby odpad. Podle krajského soudu se však v tomto žalobce mýlí. V návaznosti na závěry uvedené v