1 As 436/2017 — Nejvyšší správní soud

25 Ad 6/2024- 106 - text  28 25 Ad 6/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobkyně: SOLEDIT s.r.o. sídlem K Velké skále 899/4, Troja, 182 00 Praha 8 zastoupena act Řanda Havel Legal advokátní kancelář s.r.o. sídlem Truhlářská 13-15, 110 00 Praha proti žalované: Státní energetická inspekce sídlem Gorazdova 1969/24, Nové Město, 120 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2024, č. j. SEI-3766/2024/90.221, ve věci přestupků podle zákona o cenách takto: I. Rozhodnutí Státní energetické inspekce ze dne 16. 2. 2024, č. j. SEI-3766/2024/90.221 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 363 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně, act Řanda Havel Legal advokátní kancelář s.r.o., sídlem Truhlářská 13-15, 110 00 Praha. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Žalobkyně žalobou napadla rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2024, č. j. SEI-3766/2024/90.221 (dále „napadené rozhodnutí“), jímž bylo změněno rozhodnutí Státní energetické inspekce, Územního inspektorátu pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj (dále „prvostupňový orgán“) ze dne 25. 9. 2023, č. j. SEI-21657/2023/87.102 (dále „prvostupňové rozhodnutí), kterým byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání dvou přestupků podle § 16 odst. 1 písm. c) zák. č. 526/1990 Sb., o cenách (dále „zákon o cenách“), a kterým jí byla uložena pokuta ve výši 1 600 000 Kč. 2. Přestupky žalobkyně spočívaly v tom, že žalobkyně nedodržela věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 zákona cenách, pro uplatnění úředně stanovené ceny upravené cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu (dále „ERÚ“), upravené konkrétně: - v části B) v bodu 1.2 a 1.10 Cenového rozhodnutí ERÚ č. 3/2018, když jako výrobce elektřiny prodávající elektrickou energii a držitel licence č. 111835045 na výrobu elektřiny ve své výrobně „FVE Dubany I.“ za období roku 2019, tedy ve dnech 13. 2. 2019 za měsíc leden 2019, 13. 3. 2019 za měsíc únor 2019, 15. 4. 2019 za měsíc březen 2 2019, 14. 5. 2019 za měsíc duben 2019, 12. 6. 2019 za měsíc květen 2019, 12. 7. 2019 za měsíc červen 2019, 13. 8. 2019 za měsíc červenec 2019, 12. 9. 2019 za měsíc srpen 2019, 14. 10. 2019 za měsíc září 2019, 12. 11. 2019 za měsíc říjen 2019, 12. 12. 2019 za měsíc listopad 2019 a 14. 1. 2020 za měsíc prosinec 2019, neoprávněně vykázala a uplatnila podporu na množství 62,435 MWh elektřiny, ve formě zelených bonusů ve výši 13.500 Kč/MWh stanovenou pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj s instalovaným výkonem od 30 kW a uvedený do provozu od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010; - v části B) v bodu 1.2 a 1.10 Cenového rozhodnutí ERÚ č. 3/2019, když jako výrobce elektřiny prodávající elektrickou energii a držitel licence č. 111835045 na výrobu elektřiny ve své výrobně „FVE Dubany I.“ za období roku 2020, tedy ve dnech 12. 2. 2020 za měsíc leden 2020, 12. 3. 2020 za měsíc únor 2020, 14. 4. 2020 za měsíc březen 2020, 12. 5. 2020 za měsíc duben 2020, 12. 6. 2020 za měsíc květen 2020, 14. 7. 2020 za měsíc červen 2020, 13. 8. 2020 za měsíc červenec 2020, 14. 9. 2020 za měsíc srpen 2020, 14. 10. 2020 za měsíc září 2020, 13. 11. 2020 za měsíc říjen 2020, 14. 12. 2020 za měsíc listopad 2020 a 13. 1. 2021 za měsíc prosinec 2020, neoprávněně vykázala a uplatnila podporu na množství 59,840 MWh elektřiny, ve formě zelených bonusů ve výši 13.750 Kč/MWh stanovenou pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj s instalovaným výkonem od 30 kW a uvedený do provozu od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010. 3. Prvostupňový orgán dospěl totiž k závěru, že žalobkyně pro část provozovny v rozsahu instalovaného výkonu 0,0549 MW nesplnila podmínku uvedení výrobny elektřiny do provozu v roce 2010 stanovenou v bodě 1.9 tehdy platného cenového rozhodnutí č. 4/2009 ze dne 3. 11. 2009 (dále jen „CR ERÚ č. 4/2009“), neboť na část výrobny elektřiny jí nebyla udělena licence na výrobu elektřiny a pro tuto část provozovny nevzniklo žalobkyni oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Prvostupňový orgán tak dospěl k závěru, že svým postupem žalobkyně získala nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 842 872,50 Kč (bez DPH) za kalendářní rok 2019 a nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 822 800 Kč (bez DPH) za kalendářní rok 2020. 4. Napadeným rozhodnutím žalovaná změnila výrok o vině tak, že změnila výši nepřiměřeného majetkového prospěchu, který měla žalobkyně za jednotlivé kalendářní roky získat. Za rok 2019 změnila rozhodnutí tak, že žalobkyně získala nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 843 291 Kč a za rok 2020 ve výši 828 905 Kč. Zároveň změnila výrok o trestu tak, že za spáchané přestupky uložila úhrnnou pokutu ve výši 1 000 000 Kč. II. Žalobní body 5. Žalobkyně vymezila přezkum následujícími žalobními body: A. Napadené i prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno orgány, které neměly pravomoc o věci rozhodnout. Žalobkyně se domnívá, že ze žádného předpisu nelze dovodit, že bylo záměrem zákonodárce obnovit působnost žalované pro kontrolu cenových předpisů v oblasti podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, která materiálně zanikla přijetím zákona č. 131/2015 Sb. B. Žalobkyně poukazovala na to, že správní orgány náležitě nezohlednily, že došlo k zániku odpovědnosti za tvrzené přestupky. Z odůvodnění napadených rozhodnutí není zřejmé, z jakých důvodů považovaly správní orgány za rozhodné období pro oddělení jednotlivých skutků, které měly naplnit samostatně definici vytýkaných přestupků, kalendářní rok, a nikoliv celé kontrolované období. V případě posouzení vytýkaného jednání jako jednoho skutku trvajícího po celé kontrolovaného období (tj. od 1. 1. 2019 – 31. 12. 2020) by činila promlčecí doba 1 rok. Stejně tak by došlo k promlčení alespoň části přestupků (za období leden až červen 2019), pokud by bylo jednání žalobkyně posouzeno jako 24 samostatných přestupků. Žalované rovněž vytkla, že se nevypořádala s jeho námitkou k aplikaci § 32 odst. 3 přestupkového zákona. C. Žalobkyně dále namítala, že výrok napadeného rozhodnutí je neurčitý, neboť z něj není patrné, jaká licence neměla být udělena na celou FVE, zda licence žalobkyně, nebo licence MSS ENERGY s.r.o. (pozn. soudu – právní předchůdkyně žalobkyně; dále jako „MSS ENERGY“). Stejnou vadou trpí i prvostupňové rozhodnutí. D. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná ignorovala návrh na doplnění dokazování listinami ve správním spisu vedeném Magistrátem města Prostějova (dále „MM Prostějova“). Žalovaná s důkazním návrhem nevypořádala, když pouze uvedla, že námitku považuje za nedůvodnou. Žalovaná zároveň revizní zprávu označuje nesprávně jako jeden z materiálů, které byly předloženy pro vydání povolení ke stavbě FVE. Revizní zpráva však byla předložena k povolení zkušebního provozu. Navržený důkaz podle žalobkyně může přitom zásadně zpochybnit závěry správních orgánů, že část FVE nebyla uvedena do provozu, proto žalobkyně alternativně navrhla, pakliže soud vyhodnotí, že se žalovaná důkazním návrhem zabývala, aby dokazování revizní zprávou provedl soud. E. V další námitce žalobkyně vytkla žalované, že nesprávně aprobovala postup prvostupňového orgánu, který nepředložil předběžnou otázku ERÚ. Předběžná otázka měla spočívat v tom, že by se ERÚ měl vyjádřit k rozsahu podnikatelského oprávnění na základě licence žalobkyně, resp. k tomu, zda údaj celkového instalovaného výkonu uvedený v licenci odpovídá tehdejšímu stavu FVE. Případně, jaký byl skutečný instalovaný výkon FVE v této době. Žalovaná ji však nesprávně vyhodnotila jako předběžnou otázku o přezkum licencí, což však žalobkyně nenavrhovala. F. Žalobkyně nesouhlasila s vypořádáním jejích odvolacích námitek. V odvolání totiž namítala, že odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je v části týkající se přechodu deliktní odpovědnosti MSS ENERGY na žalobkyni nesrozumitelné. Tvrzených přestupků se žalobkyně měla dopustit až po zániku jejího právního předchůdce. G. Další vadou napadeného rozhodnutí jsou podle žalobkyně vnitřní rozpory odůvodnění. Ty žalobkyně spatřovala v tom, že žalovaná dovozuje, že jí nebyla udělena licence na výrobu elektřiny v celé FVE a že část elektřiny byla v tomto období vyrobena v rozporu s jí udělenou licencí. Na druhou stranu pak konstatuje, že se počet solárních panelů instalovaných ve FVE v době od udělení licence do současnosti, resp. do uskutečnění kontroly ze strany SEI nezměnil. Další rozpor měl spočívat v tom, že žalovaná odmítla akceptovat sdělení stavebního úřadu o vyšším počtu panelu, přesto vycházela z kolaudačního souhlasu, který patrně neodpovídal tehdejšímu skutečnému stavu. Vnitřní rozpornost shledala žalobkyně v tom, že žalovaná uzavřela, že není možné ověřit počet panelů v době udělení původní licence, přesto dovodil technický stav