7 As 112/2011 — Nejvyšší správní soud

64 A 2/2025- 25 - text  11 64 A 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou, ve věci žalobce: M. S. V. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2024 č. j. OAM-16293-17/TP-2024, o povolení k trvalému pobytu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Napadené rozhodnutí, žaloba 1. Žalobou ze dne 7. 1. 2025 došlou soudu dne 7. 1. 2025 domáhal se žalobce, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného č.j. OAM-16293-17/TP-2024 ze dne 26. 11. 2024, kterým byla zamítnuta jeho žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, podle § 87k odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., neboť je důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. 2. Svou žalobu odůvodnil tím, že žije v ČR od raného dětství, je zde plně integrován, má zde svoji nejbližší rodinu. Posledních několik let má závažné zdravotní problémy se srdcem a plícemi, potřebuje pravidelnou lékařskou pomoc. Přiznání trvalého pobytu by mu umožnilo být účasten na veřejném zdravotním pojištění a zajištění léčby jeho onemocnění. Také nadále nepředstavuje nebezpečí veřejného pořádku, od uložení posledního trestu uplynuly již 2 roky a osvědčil se ve zkušební době. Nyní žije řádný život a pečuje o svoji matku. 3. Žalobce je přesvědčen, že nepředstavuje nebezpečí veřejnému pořádku a že napadené rozhodnutí s ohledem na jeho rodinnou situaci a onemocnění a potřebu účasti na veřejném zdravotním pojištění má nepřiměřené negativní dopady do jeho soukromého a rodinného života. Žalovaný napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, nesprávně vyhodnotil závěr o důvodnosti nebezpečí narušení veřejného pořádku závažným způsobem, nesprávně posoudil přiměřenost zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života, nedostatečně zjistil skutkový stav, což činí jeho rozhodnutí o zamítnutí žádosti nezákonné. 4. Žalobce konstatuje, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech vyplývajících ze zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, příslušných právních předpisů Evropské unie a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stanovisko žalovaného 5. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, což vyjádřil podáním ze dne 14. 2. 2025. Uvedl, že trvá na svém závěru, že v případě žalobce existuje i nadále důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalobce na území opakovaně páchal úmyslné trestné činy, a to již od roku 1997, ukládané tresty, a to včetně nepodmíněného trestu odnětí svobody, na něj zjevně neměly žádný výchovný účinek. V době vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce naposledy odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky, za což byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ č.j. 17 T 124/2022-86 ze dne 30. 11. 2022 k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 10 měsíců se zkušební dobou do 30. 12. 2024 a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 30. 12. 2022. Žalovaný rozhoduje podle stavu věci ke dni vydání rozhodnutí. V době vydání napadeného rozhodnutí tedy dosud běžela zkušební doba podmíněného trestu odnětí svobody a rovněž i trest zákazu činnosti nebyl vykonán. Pokud tedy žalobce v žalobě uvedl, že se již osvědčil, nebylo tomu tak. 6. Navíc si žalovaný k ověření aktuální situace vyžádal dne 13. 2. 2025 výpis z Rejstříku trestů a zjistil, že v něm figuruje nové odsouzení. Žalobce byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Příbram ze dne 19. 12. 2024, který nabyl právní moci 29. 1. 2025, a to tentokrát za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, odsouzen byl k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin. Lze se důvodně domnívat, že žalobce porušil dříve uložený trest zákazu řízení motorových vozidel. Odsouzení pro uvedený trestný čin sice nebylo důvodem zamítnutí žádosti, jednoznačně však vypovídá o tom, že žalobce nehodlá nadále respektovat ani zákony České republiky, a ani rozhodnutí soudů, taktéž je tím vyvráceno jeho tvrzení o vedení řádného života. Rovněž ze zvoleného trestu vyplývá, že zdravotní stav žalobce nemůže být nikterak závažný, když umožňuje uložení trestu obecně prospěšných prací. 7. Žalovaný při svém rozhodování dostatečně zjistil skutkový stav a lze tedy plně odkázat na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Jednání žalovaného představuje opakované narušení veřejného pořádku, jeho jednáním byla v minulosti naplněna skutková podstata několika úmyslných trestných činů. Z důvodů odsouzení za trestnou činnost byl žalobci v roce 2015 zrušen trvalý pobyt, ani to jej však od páchání další trestné činnosti neodradilo. Lze zopakovat, že k poslednímu odsouzení (v době vydání rozhodnutí) došlo v důsledku toho, že žalobce řídil osobní automobil pod vlivem alkoholu, čímž narušil veřejný pořádek a s ohledem na charakter spáchané trestné činnosti existuje nebezpečí narušení veřejného pořádku i do budoucna. Osoby, které řídí pod vlivem alkoholu, ohrožují sebe i ostatní účastníky silničního provozu a je jimi způsobeno velké procento dopravních nehod, což je v napadeném rozhodnutí rovněž uvedeno. Chování, kterého se dopustil žalobce tak ohrožuje celou společnost. Tvrdí-li žalobce, že v posledních letech má zdravotní potíže, užíváním alkoholu ukazuje rovněž na svůj postoj k péči o své zdraví. 8. Co se týká posouzení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, toto bylo provedeno dostatečně pečlivě a podrobně. Je třeba připomenout, že v případě žalobce se jedná o žádost o trvalý pobyt, tedy o nejvyšší pobytové oprávnění, jaké je možné v ČR získat, a na posuzování těchto žádostí je z logiky věci třeba klást vyšší nároky. S ohledem na bohatou trestní minulost musel žalobce počítat s tím, že jeho protiprávní chování může mít negativní vliv při rozhodování o jeho pobytovém oprávnění. Zcela jistě nebylo úmyslem zákonodárce „odměňovat“ osoby, které ohrožují zájmy společnosti, udělením nejvyššího pobytového oprávnění, tedy trvalého pobytu. Je třeba dodat, že v případě žalobce nedojde k žádnému negativnímu dopadu na jeho oprávnění pobývat na území ČR. Je třeba zopakovat, že žalobce jako občan státu Evropské unie je oprávněn na území ČR pobývat bez jakéhokoliv pobytového oprávnění, taktéž nepotřebuje pobytové oprávnění k tomu, aby na území mohl vykonávat výdělečnou činnost. Zjištění ze správního spisu 9. Žádostí ze dne 5. 6. 2024, kterou žalobce podal u žalovaného dne 6. 6. 2024, požádal žalobce o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie. Uvedl, že se narodil v Ruse, v Bulharsku má státní občanství Bulharska. Naposledy vstoupil na území České republiky dne 26. 3. 1972. Podává žádost po dvou letech nepřetržitého pobytu, nejméně 1 rok je rodinným příslušníkem občana EU s trvalým pobytem na území nebo občana ČR, který je k trvalému pobytu na území přihlášen. Uvedl, že dříve pobýval v České republice po dobu delší než 3 měsíce od 26. 3. 1972 do 23. 6. 2015, v X, účelem pobytu byl trvalý pobyt. V části V. žádosti věnované zaměstnání neuvedl žádné zaměstnání před příjezdem do České republiky v zahraničí, rovněž neuvedl žádného současného zaměstnavatele na území České republiky. V části VI. rodinní příslušníci uvedl děti žadatele: a to dceru M. (ročník X, státní občanství české), syna M. (ročník X, státní občanství české), dceru K. (ročník X, státní občanství slovenské adresa X). Otec S. (státní občanství bulharské) zemřel, matka M. V., ročník X, státní příslušnost česká, žije na adrese V. X O. 10. Součástí správního spisu je rodný list dcery žalobce K. V. (roč. X), Nájemní smlouva ze dne 17. 9. 2012 a předpis měsíční úhrady za užívání bytu platný k 1. 7. 2024, informace z katastru nemovitostí, z nichž plyne, že žalobce je spoluuživatelem bytu na adrese uvedené v záhlaví, kdy pronajímatelem (a vlastníkem objektu) je společnost Jasná zpráva, a.s. a nájemcem paní M. V. 11. Dne 17. 6. 2024 byl doručen žalovanému dopis žalobce, v němž sdělil osobní informace ke své osobě. Uvedl, že se narodil v Bulharsku ve městě X. Jako osmiměsíční dítě byl adoptován bulharskými rodiči žijícími trvale v X, v tehdejším Československu. Své biologické rodiče nepoznal. Prožil zde dětství, rovněž zde získal základní a středoškolské vzdělání. Je vyučený automechanik. Kromě bulharského občanského průkazu měl od roku 1973 i český trvalý pobyt pro cizince, do Bulharska jezdil sporadicky, ani bulhraský jazyk dobře neovládá. Žil u rodičů, pak se oženil, manželství nevydrželo, rozvedl se. Z druhého vztahu má dceru K., o kterou se staral, dokonce ji měl v péči. Mají spolu dodnes úzký kontakt. Bohužel se pro něj pak stala „fatální“ událost, která změnila jeho život, dostal se do vězení, zasloužený trest si odpykal, všeho nekonečně lituje. V té době mu byl odebrán trvalý pobyt v Č