9 Afs 52/2021 — Nejvyšší správní soud

25 Af 6/2025- 29 - text  6 25 Af 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: Hewlett-Packard International Sarl sídlem 150 Route du Nant d´Avril, 1217 Meyrin 2, Geneva, Švýcarská konfederace zastoupen PricewaterhouseCoopers Česká republika, s. r. o. sídlem Hvězdova 1734/2c, 140 00 Praha proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj sídlem Na Jízdárně 3162/3, 709 00 Ostrava o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2024, č. j. 4086740/24/3201-52521-805018, ve věci úroku z pozdního předepsání úroku ze zadržovaných nadměrných odpočtů, takto: I. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 5. 12. 2024, č. j. 4086740/24/3201-52521-805018 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 034 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce PricewaterhouseCoopers Česká republika, s. r. o. sídlem Hvězdova 1734/2c, 140 00 Praha. Odůvodnění: Žalobní námitky: 1. Předmětem sporu mezi účastníky je otázka, zda rozsudek soudu ve věci rozhodnutí o námitce v daňovém řízení zakládá překážku věci rozhodnuté pro rozhodnutí správce daně o nové námitce týkající se téže věci. 2. Žalobce podal dne 8. 11. 2024 námitku proti nepředepsání úroku z neoprávněného jednání správce daně, který měl žalobci vzniknout jako tzv. úrok z úroku z titulu pozdního předepsání úroku ze zadržovaných nadměrných odpočtů na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad a prosinec 2013. 3. Žalovaný námitku zamítl. Uvedl, že námitku proti nepředepsání úroku z neoprávněného jednání správce daně spočívající v pozdním předepsání úroků ze zadržovaných nadměrných odpočtů za tatáž zdaňovací období již zamítl dne 14. 2. 2022. Žalobu proti tomuto rozhodnutí o námitce zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 4. 2023 č. j. 25 Af 5/2022- 27. Pravomocný rozsudek soudu o tom, že v daném případě nárok na úrok z úroku nevzniká, zakládá překážku věci rozsouzené. 4. Žalobce v žalobě namítl s odkazem na § 101 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, a judikaturu k tomuto ustanovení se vážící, že překážka res judicate resp. ne bis in idem nevzniká negativním rozhodnutím o žádosti, což platí rovněž i pro námitku. Námitka je nadto pouhým podnětem správci daně k předpisu úroku, kdy úrok z úroků vzniká ze zákona a správce daně je povinen jej předepsat z moci úřední, čemuž svědčí i metodický pokyn GFŘ č. j. 56646/24/7700/50123-011550 ze dne 25. 10. 2024. Jím uplatněnou námitku proto nelze hodnotit jako věc rozhodnutou. 5. Dále žalobce shrnul judikaturní vývoj náhledu na zákaz anatocismu, kdy původní náhled připouštějící vznik úroku z úroků jen z analogické aplikace § 1806 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (rozsudek ERAMENT, Nejvyšší správní soud dne 16. 9. 2021, č. j. 9 Afs 52/2021-42) byl překonán nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3082/23 z 28. 5. 2024 a samotnou praxí daňových orgánů, která nyní podle § 8 odst. 2 daňového řádu svědčí argumentaci žalobce. 6. Dále namítl, že pokud by překážka res judicatae/ne bis in idem existovala, bylo by na místě řízení zastavit podle § 106 odst. 1 písm. d) daňového řádu, nikoliv námitku zamítnout. Dále namítl, že rozsudek krajského soudu nemůže založit překážku věci rozhodnuté, jak ji chápe žalovaný, protože správní soudy nenahrazují činnost správních orgánů. Zamítnutím žaloby nadto nedochází ke změně práv či povinností, která byla založena napadeným správním rozhodnutím, ve své podstatě nedopadá do právní sféry účastníků správního řízení a i proto nemůže založit překážku věci rozhodnuté. 7. Žalovaný s tímto nesouhlasil. Zdůraznil, že podle § 54 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., s. ř. s., je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení, osoby zúčastněné na řízení a pro orgány veřejné moci. Správce daně proto není oprávněn postupovat v rozporu s takovým rozhodnutím soudu. Vyhověním námitce by správce daně tento princip porušil. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Afs 228/2022-32 z 11. 5. 2023, podle kterého nelze na základě druhé žádosti rozhodnout o úroku z daňového odpočtu, pokud tato věc byla rozhodnuta krajským soudem. Souhlasil s názorem žalobce, že o předepsání úroku z úroků je povinen správce daně rozhodnout ex offo, jak mu mj. ukládá žalobcem dovolávaný metodický pokyn. To však platí pouze v případě neexistence závazného soudního rozhodnutí. 8. V replice žalobce mj. považoval žalovaným dovolávaný rozsudek za nepřípadný, protože je vystavěn na pozitivním rozhodnutí o úrocích, nikoliv negativním rozhodnutí. Posouzení krajským soudem: 9. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobci, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná; ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili. 10. Ze správního spisu vyplývá, že dne 10. 7. 2017 přiznal žalovaný žalobci za období 8. 4. 2014 až 9. 5. 2014 úrok z vratitelného přeplatku na DPH za zdaňovací období listopad 2013 a druhým rozhodnutím z téhož dne za období od 8. 4. 2014 do 23. 5. 2014 úrok z vratitelného přeplatku na DPH za zdaňovací období prosinec 2013. Proti tomuto postupu podal žalobce námitku dne 26. 10. 2021, kterou žalovaný zamítl dne 14. 21. 2022. Žalobu proti rozhodnutí o námitce krajský soud v Ostravě zamítl rozsudkem č. j. 25 Af 5/2022- 27 ze dne 27. dubna 2023. 11. Žalobce podal dne 8. 11. 2024 další námitku proti nepředepsání úroku z neoprávněného jednání správce daně, spočívající v opožděném připsání úroku ze zadržovaných nadměrných odpočtů na DPH na zdaňovací období listopad 2013 a prosinec 2013. O této námitce rozhodl žalovaný nyní napadeným rozhodnutím. Závěr o zamítnutí námitky je vystavěn na hlavním argumentu, že pravomocný rozsudek soudu zakládá překážku věci rozsouzené. 12. Krajský soud přisvědčuje žalobci, že zákaz ne bis in idem, vyplývající z § 101 odst. 4 daňového řádu, zakládá pouze pozitivní rozhodnutí, nikoliv negativní; žalobcem citovaná judikatura správních soudů a Ústavního soudu toto stvrzuje. Žalobci proto zamítnutí předchozí námitky nebránilo podat námitku novou. Nicméně žalovaný v napadeném rozhodnutí neargumentoval zákazem dvojího rozhodnutí ani překážky věci rozhodnuté vyplývající z jeho vlastního předchozího rozhodnutí o první námitce žalobce a neaplikoval § 101 odst. 4 daňového řádu. Žalobní námitka se v tomto míjí s odůvodněním napadeného rozhodnutí. 13. Žalobci lze přisvědčit rovněž v tom, že překážka věci rozhodnuté ve smyslu res administratae vede k zastavení řízení nikoliv k zamítnutí námitky podle § 106 odst. 1 písm. d) daňového řádu. Nicméně tento důsledek má pouze rozhodnutí podle § 101 odst. 4 daňového řádu, čímž žalovaný neargumentoval. Ten svou argumentaci vystavěl pouze na přítomnosti překážky věci rozsouzené. 14. Žalovaný námitku zamítl z důvodu věci rozsouzené podepsaným soudem v citovaném rozsudku 25 Af 5/2022, kterým je žalovaný vázán. Konkrétně uvedl (krajský soud považuje za účelné argumentaci žalovaného citovat celou): „Proti rozhodnutí o námitce podal daňový subjekt dne 16. 3. 1022 žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji svým rozsudkem č. j. 25 Afs 5/2002 - 27 ze dne 27. 4. 2023 zamítl, tj. nepřiznal daňovému subjektu úrok z neoprávněného jednání správce daně (úrok z úroků z titulu pozdního předepsání úroku ze žalovaných nadměrných odpočtů). Pravomocný rozsudek soudu zakládá překážku věci rozsouzené, která působí jednak ve vztahu k totožným účastníkům řízení, jednak ve vztahu k totožnému předmětu řízení. Smyslem závaznosti pravomocného rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je tak zajistit, aby právně i právními závěry soudu, k nimž příslušné soudy dospěly v rámci přezkumu rozhodovací činnosti správních orgánů, byly straně rozhodování těchto správních orgánů plně respektovány. S ohledem na výše uvedené dal za opětovné námitce podané v totožné věci dne 8. 11. 2024 ( …) vyhovět, a to s odkazem na závaznost rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 25 Afs 5/2022-27 vůči správci daně, když soud pravomocně uzavřel, že v daném případě nárok na úrok z úroku nevzniká, a proto správce daně námitku daňového subjektu ze dne 8. 11. 2024 zamítá“. 15. Překážku věci rozsouzené upravuje § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tak, že ji zakládá předchozí rozhodnutí soudu v téže věci. Překážka vede k odmítnutí žaloby. Nepřítomnost překážky věci rozsouzené je jednou z podmínek soudního řízení a platí pro soudní řízení, nikoliv pro správní řízení. 16. Do správního řízení se rozsudek soudu propisuje ve formě závaznosti výroku mj. pro správní orgány, pod