1 As 98/2008 — Nejvyšší správní soud

47 A 36/2012- 57 - text - 13 - Číslo jednací: 47A 36/2012 – 57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobce M. M. Š., bytem , proti žalovanému Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2012, č. j. 446/2011-OT-OSV/7, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou ze dne 26. 6. 2012 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva spravedlnosti ze dne 13. 4. 2012, č. j. 446/2011-OT-OSV/7 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a podle okolností případně i zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. Spr 2618/2009 ze dne 15. 8. 2011. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí Městského soudu v Praze. Tímto rozhodnutím byla částečně odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informací ze dne 11. 9. 2009 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“). V rozsáhlém žalobním návrhu a replice napadá žalobce rozhodnutí z mnoha skutkových a právních důvodů, které soud pro přehlednost tohoto rozsudku stručněji shrnuje následujícím způsobem. Žalobce úvodem žaloby obsáhle a podrobně rekapituluje průběh předcházejícího správního řízení před Městským soudem v Praze jako správním orgánem a před žalovaným jako orgánem odvolacím. Uvádí, že dne 11. 9. 2009 podal u Městského soudu v Praze žádost o poskytnutí informací podle § 13 odst. 1 informačního zákona, přičemž konkrétně požadoval zaslání kopií pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 15 T 33/2008-95 ze dne 12. 1. 2009 a pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 97/2009 ze dne 31. 3. 2009 vydaných v trestní věci odsouzeného Mgr. O. K., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 3. Dále požádal o sdělení, kdy uvedená rozhodnutí nabyla právní moci. S vyřízením žádosti dopisem Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2009 nebyl spokojen, neboť přílohou dopisu byly pouze anonymizované texty (nikoliv kopie) požadovaných rozhodnutí. Konkrétně nebylo uvedeno jméno ani příjmení obžalovaného, jeho datum narození ani bydliště. Tyto údaje chyběly i v případě poškozené. Jméno a příjmení nebylo dále uvedeno ani u svědků. Městský soud v Praze tedy žádosti žalobce plně nevyhověl, avšak o tomto nevydal žádné negativní rozhodnutí, nýbrž v dopise ze dne 23. 9. 2009 konstatoval, že žádosti bylo vyhověno v plném rozsahu. Shora uvedený postup Městského soudu v Praze napadl žalobce stížností podle § 16a informačního zákona, které Ministerstvo spravedlnosti jako nadřízený orgán vyhovělo a svým rozhodnutím ze dne 18. 11. 2009 Městskému soudu v Praze uložilo, aby žádost žalobce do 15 dnů vyřídil. Městský soud v Praze poté vydal dne 18. 11. 2009 rozhodnutí pod Spr 2618/2009, jehož obsahem bylo částečné odmítnutí žádosti žalobce o poskytnutí informací. Odmítnuto bylo sdělení osobních údajů a informací o soukromí osob, obžalovaného, poškozené a svědka. Dále bylo uvedeno, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 byl zaslán bez kulatého razítka se státním znakem, neboť Městský soud v Praze nedisponuje rozsudkem opatřeným tímto razítkem. K rozhodnutí ze dne 18. 11. 2009 však požadovaná rozhodnutí přiložena nebyla. Žalobce proto podal odvolání, v němž vyjádřil nesouhlas s nadbytečným rozsahem anonymizace. Dále žalobce vznesl námitku podjatosti vůči místopředsedovi Městského soudu v Praze JUDr. Bohuslavu Horkému, který odvoláním napadené rozhodnutí vydal. Ministerstvo spravedlnosti odvolání žalobce nevyhovělo a svým rozhodnutím ze dne 5. 3. 2010, č. j. 47/2010-OT-OSV-ODV/2 potvrdilo napadené rozhodnutí. Žalobce rovněž poukazuje na opakované vady při doručování. Proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 5. 3. 2010 podal žalobce žalobu ke správnímu soudu. Krajský soud v Praze (poté, co mu byla věc přikázána Nejvyšším správním soudem) žalobě vyhověl a svým rozsudkem ze dne 4. 7. 2011, č. j. 44 A 73/2010 - 112, napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009 zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalovanému správnímu orgánu k dalšímu postupu. Městský soud v Praze po zrušení svého původního rozhodnutí znovu rozhodl o žádosti žalobce, a to rozhodnutím ze dne 15. 8. 2011, č. j. Spr 2618/2009, jímž odmítl sdělit žalobci některé informace týkající se osobních údajů a soukromých informací ohledně obžalovaného, svědka a poškozené. Toto nové rozhodnutí žalobce opět dne 19. 9. 2011 napadl odvoláním, kterým Městskému soudu v Praze vytýkal nesrozumitelnost a neurčitost výroku rozhodnutí, přílišnou anonymizaci údajů a dále skutečnost, že rozhodnutí Městského soudu v Praze vydal místopředseda JUDr. Bohuslav Horký, který je však osobou podjatou, což žalobce namítl již ve svém odvolání ze dne 19. 1. 2009 proti již zrušenému rozhodnutí. Ministerstvo spravedlnosti rozhodnutím ze dne 13. 4. 2012, č. j. 446/2011-OT-OSV/7, odvolání zamítlo. Toto rozhodnutí žalobce napadl nyní projednávanou žalobou. Žalobce poukázal na velkou časovou prodlevu při vyřízení odvolání, přičemž v mezidobí se musel bránit u správního soudu návrhem proti nečinnosti. Po shora nastíněné rekapitulaci průběhu správního řízení přešel žalobce k vlastnímu odůvodnění žaloby, kdy jednotlivé námitky soud shrnuje do dále uvedeného výčtu s tím, že většina z námitek žalobce navazuje, případně doplňuje, již shora uvedené námitky vznášené žalobcem v řízení před správními orgány. Námitky žalobce Žalobce žalovanému a také Městskému soudu v Praze vytýká, že v případě vydávání svých rozhodnutí nerespektují § 71 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“), když zákonem předepsaný údaj „vypraveno dne“ není uveden na rozhodnutí ani na poštovní zásilce. V této souvislosti žalobce dále uvedl, že např. napadené rozhodnutí je datováno dne 13. 4. 2012, avšak k doručení bylo předáno České poště, s. p., dne 16. 4. 2012. Žalobce připustil, že toto pochybení nemá vliv na zákonnost rozhodnutí, výmluvně však vypovídá o postupu správního orgánu. Žalobce dále uplatnil námitku podjatosti úřední osoby JUDr. Bohuslava Horkého, jenž rozhodoval o jeho žádosti. V dalším textu správní žaloby žalobce obsáhle odůvodňuje podjatost zmíněné osoby, kdy tyto důvody podjatosti mají svůj původ v roce 1991. Žalobce uvádí, že v této době byl trestně stíhán pro trestný čin útok na veřejného činitele, kdy poškozeným byl právě JUDr. Bohuslav Horký, tehdy působící jako předseda senátu u Obvodního soudu pro Prahu 2. Stíhané jednání spočívalo ve stížnosti žalobce na arogantní a urážlivé chování soudce k stranám řízení. Trestní řízení bylo nakonec zrušeno a věc byla odložena. K podpoře argumentu ohledně podjatosti JUDr. Bohuslava Horkého žalobce dále uvedl, že o podjatosti této osoby vůči žalobci bylo již v minulosti kladně rozhodnuto, a to v řízení sp. zn. 6 T 91/95. Správní řízení je tak zatíženo vadou, neboť jménem Městského soudu v Praze jednala vyloučená osoba ve smyslu § 14 a násl. správního řádu, čímž došlo rovněž k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný vznesenou námitku podjatosti shledal jako opožděnou, s čímž žalobce nesouhlasí, neboť tuto námitku mohl vznést nejdříve v odvolání proti prvnímu rozhodnutí o odmítnutí žádosti, což také učinil. Chybný postup správního orgánu dále shledává v tom, že správní orgán o vznesené námitce nerozhodl samostatným usnesením, v důsledku čehož se žalobce nemohl bránit opravným prostředkem. Žalobce dále Městskému soudu v Praze vytýká formulaci výroku svého rozhodnutí ze dne 15. 8. 2011, č. j. Spr 2618/2009, neboť tento je vágní, zmatečný a obsahuje nesrozumitelné a nadbytečné údaje, neboť v rozporu s výrokem napadeného rozhodnutí byly ve skutečnosti v zaslaných rozhodnutích znečitelněny pouze osobní údaje uvedené jejich výčtem ve výroku rozhodnutí za slovem „zejména“. Podle žalobce tak není srozumitelné, ohledně jakých dalších informací se jeho žádost odmítá, když ve skutečnosti tomu tak není. Pokud jde o určitost a srozumitelnost výroku napadeného rozhodnutí, není v něm podle žalobce místo pro neurčité pojmy jako „zejména“, „další údaje“ a „například“. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí tuto námitku relativizuje a výrok považuje za zcela určitý. Žalobce dále nesouhlasil s provedenou anonymizací zaslaných rozhodnutí v případě příjmení poškozené a svědků, neboť samo jméno a příjmení fyzické osoby není osobním údajem, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 98/2008 - 148 ze dne 29. 7. 2009 a stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů č. j. 938/01/OLP ze dne 28. 11. 2001. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že poškozená a svědci jsou osoby zúčastněné na veřejném trestním řízení a jejich jména tak mohl v jednací síni slyšet každý. Jméno a příjmení