3 As 10/2010 — Nejvyšší správní soud

46 A 67/2016- 59 - text 14 46 A 67/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., ve věci žalobkyně: J. N. bytem X zastoupena advokátem Mgr. Tomášem Lázničkou sídlem Bozděchova 1840/7, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti: Ing. J. R., IČ x sídlem X zastoupen advokátem Mgr. Václavem Uhlířem sídlem Baranova 672/31, 130 00 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2016, č. j. 087202/2016/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou dne 25. 7. 2016, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Obecního úřadu Milín, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 8. 2. 2016, č. j. 770/2015-25/M. Stavební úřad svým rozhodnutím k žádosti osoby zúčastněné na tomto soudním řízení (dále jen „stavebník“) rozhodl o umístění stavby Malá kompostárna Buk – KOMPOSTÁRNA „JENDY Z BUKU“ na pozemek p. č. x v katastrálním území Milín a současně rozhodl o změně využití tohoto pozemku v části o výměře 2 045 m2 z ostatní plochy - dobývacího prostoru na ostatní plochu - manipulační plochu. 2. Žalobkyně má za to, že záměr umístění stavby a změny využití území odporuje § 90 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona č. 91/2016 Sb. (dále jen „stavební zákon“), neboť umístění stavby není v souladu s územním plánem obce Milín z prosince 2012. Pozemek p. č. x v katastrálním území Milín spadá pod plochu NS, která je nezastavěným a nezastavitelným územím a na níž je nepřípustné umísťovat stavby pro bydlení, výrobu a rekreaci. Stavbu kompostárny nelze dle mínění žalobkyně podřadit mezi hlavní či přípustné využití plochy NS. Územní plán zařazuje kompostárny do zastavitelného území s označením ploch TI (technická infrastruktura, inženýrské sítě). Pokud územní plán výslovně počítá se stavbami kompostáren v plochách TI, pak by bylo proti účelu a cílům územního plánování připouštět takové stavby i v rámci ploch NS. V okolí se na plochách NS žádné kompostárny pro zemědělství nevyskytují, a tak nelze stavbu kompostárny považovat za v místě obvyklou. Žalobkyně se domnívá, že umístění kompostárny je také v rozporu s § 18 odst. 1 stavebního zákona, neboť umístění kompostárny neslučitelné s územním plánem současně odporuje i zásadám územního plánování, zejména zájmu na zajištění předpokladů pro udržitelný rozvoj území. Pokud žalovaný na jedné straně tvrdí, že územní plán není v rozporu s cíli územního plánování, a na straně druhé nepoměřuje záměr stavebníka s takovými cíli, je napadené rozhodnutí vnitřně rozporné a nezákonné. 3. Dále žalobkyně žalovanému i stavebnímu úřadu vytýká, že nezjistili všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Zejména nebyly vyhodnoceny vlivy záměru na životní prostředí a posouzeny hlukové poměry, nebylo obstaráno vyjádření vodoprávního úřadu k prameništím a charakteru vodotečí v místě stavby, získáno vyjádření policie k bezpečnosti ve vztahu k bývalé policejní střelnici ani prohlášení Generálního štábu Armády ČR k povaze území vzhledem k nálezům skryté vojenské munice z období druhé světové války, vyjádření Státního ústavu památkové péče v souvislosti s ochranou archeologických památek či vyjádření hasičského záchranného sboru k řešení případné živelné katastrofy. Rovněž nebyly splněny vyhláškou požadované údaje (např. obecné požadavky na využití území) a zjištěny některé údaje o stavbě či orientační náklady stavby. Žalobkyně se domnívá, že nebylo stanoveno ani určité a jasné řešení dodávek vody pro vlhčení kompostu a údržbu mechanizace, přičemž svoz dešťové vody ze střech nemovitostí stavebníka za takové nelze považovat. Vedle toho nebyly předestřeny závěry provedených výzkumů a rozborů, zjištěna poloha stavby vzhledem k poddolovanému území, zhodnocen vliv stavby na okolí, odtokové poměry v území, životní prostředí, přírodu a krajinu a na zachování ekologických funkcí a vazeb v krajině. 4. Žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků p. č. xxx, p. č. xa p. č. x, vše v katastrálním území Milín, nacházejících se v bezprostřední blízkosti pozemku stavebníka. Pozemky žalobkyně mohou být provozem kompostárny znehodnoceny, neboť v dokumentaci stavebníka není obsažen havarijní plán pro případ úniku kontaminované tekutiny z nezpevněných ploch do okolních pozemků při vydatných deštích. Půdní fond osady Buk je přitom převážně písčito-hlinitý a jeho velkou část tvoří tzv. tekuté písky, které únik samy o sobě nedokáží zastavit. Projektovaná hrázka obsypaná pískem a zajištěná prknem o výšce 250 mm a tloušťce 28 mm není schopna zadržet přívaly vody po vydatných deštích, ke kterým v důsledku změny klimatu čím dál častěji dochází. Lze proto očekávat, že na plochách zasažených přívalovým deštěm bude narušen násyp, odplaven písek a zrající bio-materiál unikne přes hrázku a po svažitém terénu zasáhne okolní pozemky. V případě takové havárie nebude možné včas zasáhnout z důvodu absence těžkých strojů a techniky pro okamžitou likvidaci havárie. To samé platí ve vztahu k nadměrnému obtěžování hmyzem, jehož desinfekci (patrně myšlena desinsekce) má stavebník zajistit v provozovně při úklidu. Ve volném prostoru lze účinnou desinsekci zajistit jen stěží. 5. Tvrzení správních orgánů, podle nichž kompostárna není stacionárním zdrojem znečištění ovzduší a odpad se vznikajícím zápachem bude zapraven do zakládky, takže se nepředpokládá vznik zápachu přesahující míru přiměřenou místním poměrům, žalobkyně také zpochybňuje. Žalovaný podle ní pomíjí, že oblast osady Buk spadá do klimatických oblastí mírně teplá, mírně vlhká až vlhká a vrchovinná a že zde převládají směry větru od severozápadu a západu k jihozápadu, jakož i to, že kompostárna bude umístěna na vyvýšeném místě nad obcí. Imise tedy okamžitě zasáhnou obytnou oblast, a to nad míru přiměřenou místním poměrům. Z dokumentace stavebníka neplyne, který termín je vhodný k překopávání biologického kompostu. Lze se domnívat, že vhodné je bezvětří či slabý vítr, což je však v místních podmínkách neuskutečnitelné. Poryvy větru tedy budou rozptylovat pachové látky i mikroskopické kapičky do širokého okolí. Reálně tak hrozí únik většího množství metanu, čpavku, hniloby či mikroorganismů. Žalobkyně dále upozorňuje na to, že nebyly stanoveny kompostovací podmínky, zejména z hlediska probíhajících dějů sirnými pachy či používání biotechnologických přípravků na snížení emisí plynů. 6. Pro provoz kompostárny má být dle záměru stavebníka využívána přístupová komunikace vedoucí z odbočky z rychlostní silnice R4 Praha – Strakonice, s jejímiž vlastníky má stavebník sjednány dohody. Přístup v současné době je možný, avšak žalobkyně konstatuje, že v rozmezí jednoho až dvou let má dojít k prodloužení dálnice D4 k dotčené lokalitě. Přístup z vedlejší komunikace od dálnice D4 nebude možno využívat, neboť bude zastavěn a navíc na dálnici není umožněn pohyb vozidel s rychlostí nižší než 80 km/h. Stavebník tedy bude muset používat komunikaci III. třídy 11812 procházející osadou Buk a z ní odbočit na místní komunikaci vedoucí mezi obytnými domy. Šíře komunikace je v nejužším místě 270 cm. Veškerá doprava ke kompostárně a od ní se tedy v budoucnu přesune na úzkou místní komunikaci (ta za vesnicí přechází v nezpevněnou, neudržovanou polní cestu), která není k frekventovanému provozu uzpůsobena. 7. Zásah do svého práva na příznivé životní prostředí žalobkyně spatřuje v tom, že správní rozhodnutí odporují územnímu plánu a neopírají se o řádně zjištěný skutkový stav věci (zejména v oblasti imisí a odpadních vod) a o okolnosti významné pro ochranu veřejného zájmu. Realizací kompostárny mimoto dojde k zásahu do vlastnického práva žalobkyně a k ohrožení jejích oprávněných zájmů, neboť bude ohrožena stabilita hodnot prostředí, sníží se atraktivita lokality k bydlení a změní se současné finanční hodnocení pozemků k již naplánovanému developerskému projektu. Žalobkyně konstatuje, že v rámci změny územního plánu požádala obec o to, aby byl změněn způsob využití jejích pozemků od roku 2016, a to ke komerční a bytové výstavbě. Stavba kompostárny tak zasáhne do soukromých a životně důležitých zájmů a plánů žalobkyně a zmaří její investice dosahující řádově několika milionů korun českých. 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že napadené rozhodnutí je srozumitelně a dostatečně odůvodněno a řešená situace je v něm popsána z pohledu platných právních předpisů. Záměr je v souladu s platným územním plánem obce Milín a k umístnění stavby se změnou využití