1 Azs 28/2004 — Nejvyšší správní soud

44 A 26/2018- 32 - text 12 44 A 26/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: L. W. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2018, č. j. 152012/2017/KUSK/OSA/ZAV, sp. zn. 152012/2017/KUSK/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Kladna, odboru správního, oddělení přestupkového řízení (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. OPŘ-DP/4962/16-26/JŠ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce ve výroku 1) uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož skutkovou podstatu naplnil porušením § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, a to tím, že dne 15. 10. 2016 řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholických nápojů. Výrokem 2) byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, jehož skutkovou podstatu naplnil porušením § 5 odst. 1 písm. b) a § 11 odst. 1 zákona o silničním provozu tím, že se jako řidič motorového vozidla plně nevěnoval řízení, usnul, najel na dělicí pás a přední částí vozidla narazil do dopravní značky „C4a“ a poté do dvou betonových ostrůvků. Při dopravní nehodě došlo ke škodě jak na vozidle, tak na dopravním zařízení. Za uvedené přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a podle ustanovení § 79 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobce nejprve namítá obecné vady správního řízení, neboť správní orgán I. stupně ani žalovaný nezjistili řádně skutkový stav, dopustili se nesprávného právního posouzení skutků, v jehož rámci překročili meze správního uvážení a rozhodli v rozporu s právní úpravou i ustálenou rozhodovací praxí, přičemž rozhodnutí správních orgánů nemá oporu v provedeném dokazování ani v platných zákonech. Z výroku rozhodnutí není zřejmé, jakými podklady se správní orgány při svém rozhodování řídily a skutkové závěry jsou převážně spekulativní. 3. V dalším žalobním bodě žalobce namítá nesprávné provedení a vyhodnocení orientační dechové zkoušky, ze které byly zaznamenány tři hodnoty, a to 0,32 g/kg, 0,35 g/kg a 0,28 g/kg. Uvedené výsledky nelze podle žalobce interpretovat jako pozitivní, neboť výrazné klesání číselné hodnoty (v daném případě 20 %) není obvyklé, protože odbourávání alkoholu v tzv. post-resorpční fázi probíhá pozvolně. Správný postup měl být takový, že žalobce měl být podroben opakované dechové zkoušce nebo mělo být provedeno lékařské vyšetření. Uvedené hodnoty pouze potvrzují žalobcovo tvrzení, že bezprostředně před dechovou zkouškou kouřil. Opak správní orgány nikterak neprokazovaly, kromě obecného tvrzení nstržm. E. P., který ale dechovou zkouškou neprováděl. 4. Dále žalobce namítá nedostatečné poučení při výslechu svědka o právech a povinnostech, konkrétně o právu klást svědkovi otázky. 5. Žalobce dále tvrdí, že nebylo dostatečně posouzeno, že nejednal zaviněně. V situaci, kdy se mohl rozumně domnívat, a to včetně jisté bezpečnostní časové rezervy, že alkohol v jeho těle byl již v 6:00 hodin zcela odbourán, nelze dospět k závěru, že skutkovou podstatu definovanou v ustanovení § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) naplnil z vědomé nedbalosti. Opačný závěr by bylo možné učinit v případě, bylo-li by zjištěno, že žalobce věděl, anebo nevěděl, ale vědět měl, že alkohol odbourává obecně nebo v daném případě pomaleji, než je obvyklé. 6. V závěru žalobce namítá nepřiměřenou délku správního řízení, která je podle jeho názoru neekonomická a nepřiměřená. Správní řízení trvalo 17 měsíců a po celou dobu byl žalobce bez řidičského průkazu, který mu byl zadržen, což ho dostalo do existenčních potíží. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve zrekapituloval skutkový stav a průběh správního řízení. Dále odmítl tvrzení žalobce o překročení mezí správního uvážení a uvedl, že správní orgány rozhodovaly v souladu s aktuální právní úpravou i judikaturou. V souvislosti s provedenou orientační dechovou zkouškou odkázal na str. 6 a 7 napadeného rozhodnutí. Doplnil, že ze spisové dokumentace, konkrétně z výslechu nstržm. E. P., vyplývá, že byl dodržen řádný postup dechové zkoušky. V napadeném rozhodnutí se vypořádal i s námitkou žalobce stran nedostatku poučení o možnosti klást svědkovi otázky. V tomto ohledu odkázal na dokument na č. l. 79 správního spisu, který žalobce podepsal, ze kterého vyplývá, že byl řádně poučen o jeho právech. V závěru žalovaný uvedl, že se vypořádal i s tvrzením žalobce ohledně posouzení zavinění. K nepřiměřenosti délky správního řízení žalovaný konstatoval, že je obdobná jako ve skutkově obdobných případech a žalobce měl možnost si požádat o vrácení řidičského oprávnění. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 8. Žalobce v replice na vyjádření žalovaného uvedl, že tvrzení o tom, že před dechovou zkouškou kouřil, není účelové, protože tuto okolnost zmiňoval od samého počátku řízení. Dále žalobce uvedl, že není možné přihlédnout k výslechu svědka (policisty), neboť z jeho výpovědi není zřejmé, že žalobce před zkouškou nekouřil. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 9. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 31. 10. 2016 obdržel správní orgán I. stupně oznámení přestupku ze dne 15. 10. 2016, z jehož spáchání byl podezřelý žalobce, jenž měl porušit § 5 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) a § 11 odst. 1 zákona o silničním provozu, a tím spáchat přestupky podle § 125c odst. 1 písm. b) a k) zákona o silničním provozu. V oznámení přestupku bylo uvedeno, že „[ř]idič L. W. se podrobil dechové zkoušce přístrojem DRÄGER, která byla pozitivní, celkově naměřeno 0,32 g/kg alkoholu u prvního měření – číslo měření 3571, 0,35 g/kg alkoholu u druhého měření – číslo měření 3572 a 0,28 g/kg alkoholu u třetího měření – číslo měření 3573, odběr vzorku krve neproveden.“ K oznámení o přestupku byl přiložen úřední záznam o podání vysvětlení, které podal žalobce dne 15. 10. 2016 v 8:55 hodin a ve kterém mimo jiné uvedl: „Po nějaké době přijela hlídka PČR, která mě vyzvala k provedení dechové zkoušky, kdy tyto byly pozitivní kolem hodnot 0,30 promile alkoholu. Předchozího dne jsem popíjel alkoholické nápoje, kdy jsem mohl skončit kolem 22:00 hod. S dechovými zkouškami souhlasím, odběr krve nežádám. V době dopravní nehody jsem byl ve vozidle sám, byl jsem připoután bezpečnostním pásem, žádné léky, které by ovlivňovaly řízení, neberu.“. Dále byl k oznámení přestupku připojen i ověřovací list analyzátoru alkoholu v dechu, z něhož vyplývalo, že jeho ověření je platné do 3. 6. 2017. Kalibrace uvedeného analyzátoru alkoholu byla provedena, jak vyplývá z přiloženého kalibračního protokolu, k 30. 5. 2016 a další kalibrace měla proběhnout 29. 5. 2017 a zkouška dne 28. 11. 2016. V úředním záznamu o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy, žalobce souhlasil s tím, že předchozího večera, tj. 14. 10. 2016 v době od 19:00 do 22:00 hodin, zkonzumoval osm půl litrů piva. 10. Dne 24. 1. 2017 bylo žalobci doručeno zahájení řízení o přestupku spojené s předvoláním k ústnímu jednání na 8. 2. 2017 v 14:00 hodin. Do protokolu o ústním jednání uvedl, že nečiní sporným to, že předchozího večera konzumoval alkohol, avšak má za to, že v době provádění kontroly již musel být veškerý alkohol odbourán. Správnímu orgánu I. stupně předložil výsledky dvou orientačních výpočtů z webu www.alkoholmetr.cz a www.zakruta.cz, podle kterých již nemohl mít v 6:00 hodin žádný zbytkový alkohol, a namítl, že nebyl dodržen pracovní postup, když nebyla dodržena pauza 3 minut od skončení kouření. Zároveň žalobce poukázal na to, že mezi druhým a třetím výsledkem orientační dechové zkoušky je rozdíl více než 22 %, což je podle pracovního postupu č. 114-MP-C008-8 Metodika měření alkoholu v dechu pro analyzátory alkoholu v dechu (dále jen „metodika“) nepřípustné. Žalobce také namítal, že nebyly zadokumentovány provozní parametry měřidla a že se přestupek kladený mu za vinu nestal a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2011, č. j. 7 As 105/2010 – 96. 11. Dne 27. 2. 2017 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí č. j. OPŘ-DP/4962/16-6/Va-DN, které žalovaný na základě žalobcem podaného odvolání rozhodnutím ze dne 11. 7. 2017, č. j. 039042/2017/KUSK/DOP/Z