9 Azs 12/2015 — Nejvyšší správní soud

43 A 120/2018- 32 - text 7 43 A 120/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobce: V. K., narozený X, státní příslušník Ukrajiny, bytem X, zastoupen advokátem JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., sídlem Baškirská 1, Praha 10, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 9. 2018, č. j. MV-95927-4/SO-2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná změnila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 26. 5. 2016, č. j. OAM-30055-18/DP-2015 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 17. 12. 2015 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) žádost žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účasti v právnické osobě z důvodu, že se nepodařilo ověřit údaje uvedené v žalobcově žádosti. Žalovaná napadeným rozhodnutím změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že se žádost zamítá podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu žalobce na území České republiky. 2. Žalobce v žalobě namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť došlo k nesprávnému skutkovému a právnímu hodnocení věci. Společnost L. V. s.r.o., IČO: X, sídlem X (dále jen „L. V. s.r.o.“) postupovala v souladu s pokyny svého účetního, podle kterého při základní odměně 2 499 Kč a pohyblivé složce mzdy 10 000 Kč nemusí přihlašovat svého zaměstnance na příslušnou správu sociálního zabezpečení. Tento postup rovněž odpovídá právním předpisům a ustálené daňové judikatuře. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se dle svého tvrzení již s většinou námitek vypořádala, a navrhla žalobu zamítnout. 4. Žalobce v podání ze dne 7. 11. 2018 stručně rozvedl již v žalobě uplatněný žalobní bod. Uvedl, že mezi ním a společností L. V. s.r.o. byly uzavřeny dvě smlouvy. První o výkonu funkce jednatele, ve které byla stanovena odměna ve výši 2 499 Kč, a druhá dohoda o provedení práce, ve které byla stanovena odměna ve výši 10 000 Kč. Je pravda, že obě tyto částky byly uvedeny na mzdovém listu, nižší částka v položce měsíční mzda, vyšší potom v položce mimo pojistné, ale to jen proto, že podle § 38j zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění účinném do 31. 12. 2015 je třeba na mzdovém listě uvést součet všech příjmů. Ohledně částky 2 499 Kč žalobce odkázal na § 6 a § 7 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném do 6. 12. 2015 (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), ze kterých je zřejmé, že pokud odměna jednatele za výkon funkce nedosáhne alespoň 2 500 Kč, nepodléhá sociálnímu pojištění. Z § 7a zákona o nemocenském pojištění dále plyne, že pokud příjem z dohody o provedení práce nepřesáhne 10 000 Kč, nepodléhá sociálnímu pojištění. Podle žalobce tedy správní orgán chybně vyhodnotil předložený mzdový list, neboť zcela ignoroval, v jaké položce se která z částek nachází, a že příjem odvozený ze dvou různých smluv tak, jak jsou popsány výše, nemůže podléhat sociálnímu pojištění. Dále podle žalobce správní orgány nijak nedoložily, jakým způsobem dospěly k čisté mzdě 10 673 Kč a ignorovaly vyjádření daňového poradce Martina Černého, podle něhož žalobci vyplácená částka nepodléhá sociálnímu pojištění. 5. Žalovaná v replice ze dne 13. 12. 2018 doplnila, že žalobce v průběhu správního řízení nedoložil žádnou dohodu o provedení práce, na kterou ve svém vyjádření odkazuje, a ze které by vyplývalo, že jeho příjem z této dohody je 10 000 Kč. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 Azs 12/2015 - 38, žalovaná uvedla, že řízení zahajovaná na návrh, tedy i řízení o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, nejsou ovládána zásadou vyšetřovací a je na účastníkovi, aby správnímu orgánu předložil podklady nutné pro vyhovění žádosti. Vzhledem k tomu, že žalobce toto neučinil, a naopak z doložené smlouvy o výkonu funkce jednoznačně vyplývá, že jeho celkový příjem je 12 499 Kč, což prokazuje i potvrzení o výši příjmu od společnosti L. V. s.r.o., žalovaná opětovně navrhla žalobu zamítnout. 6. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobci bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účasti v právnické osobě s platností od 8. 10. 2013 do 7. 10. 2015. Dne 26. 8. 2015 podal žalobce žádost o prodloužení platnosti tohoto povolení. V žádosti uvedl, že je jednatelem společnosti L. V. s.r.o., jejímž předmětem činnosti je pronájem nemovitostí. K žádosti byla jako doklad o příjmu žalobce doložena smlouva o výkonu funkce jednatele ze dne 2. 7. 2012, potvrzení o výši příjmu za období květen až červenec 2015 a mzdové listy za měsíce leden až červenec 2015. Ve smlouvě o výkonu funkce jednatele uzavřené dne 2. 7. 2012 mezi žalobcem a společností L. V. s.r.o. (jednající žalobcem) bylo ujednáno, že žalobci náleží za výkon činnosti jednatele odměna ve výši 2 499 Kč a vedle toho pohyblivá složka odměny až do výše 10 000 Kč. Dle mzdového listu a potvrzení o výši příjmů byla žalobci vyplácena v měsících lednu až červenci roku 2015 měsíční mzda ve výši 12 449 Kč. Součástí správního spisu je dále vyjádření Okresní správy sociálního zabezpečení, podle které byla společnost L. V. s.r.o. v evidenci Okresní správy sociálního zabezpečení Praha-východ od 3. 1. 2011 do 31. 1. 2011, přičemž žalobce byl u této společnosti po tuto dobu evidován jako zaměstnanec. 7. Dne 26. 5. 2016 vydal správní orgán I. stupně prvostupňové rozhodnutí, v němž po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení konstatoval, že zjištěný stav věci, tedy že žalobce neodváděl ze svého příjmu pojistné na sociální zabezpečení, odpovídá důvodům neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, neboť se i přes vyhodnocení předložených dokladů nepodařilo ověřit údaje uvedené žadatelem v žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. V závěru správní orgán I. stupně uvedl, že neprodloužení pobytového oprávnění nepředstavuje zásah do soukromého a ekonomického života žalobce, neboť žalobce má všechny rodinné příslušníky na území Ukrajiny a nemá žádné zdravotní problémy, které by mu bránily vycestovat. Zároveň je zřejmé, že žalobce bydlel po celou dobu svého pobytu na území České republiky v pronajatých nemovitostech, nedošlo tedy ani k vybudování významné majetkové vazby na území České republiky a vycestováním tak nebude zasaženo do jeho vlastnického práva k nemovitým věcem. 8. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, přičemž namítl, že správní orgán I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, nesprávně hodnotil provedené důkazy a celou věc nesprávně právně posoudil. Žalobce argumentoval tím, že má uzavřenou smlouvu o výkonu funkce, na základě které mu náleží odměna 2 499 Kč, a dále dohodu o provedení práce, na základě které pobírá 10 000 Kč. Ani z jednoho z těchto příjmů tak vzhledem k jejich výši, není povinen odvádět pojistné na sociální zabezpečení. K odvolání žalobce přiložil vyjádření daňového poradce M. Č., podle něhož žalobci náležela na základě smlouvy o výkonu funkce jednatele odměna 2 499 Kč a na základě dohody o provedení práce částka ve výši 10 000 Kč. Ani jedna z těchto částek nezakládá účast na důchodovém pojištění. Příjmy žalobce nepodléhaly odvodům pojistného na sociální zabezpečení. 9. Žalovaná napadeným rozhodnutím výrok prvostupňového rozhodnutí změnila tak, že žádost žalobce se zamítá a platnost povolení k dlouhodobému pobytu se neprodlužuje, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka v pobytu cizince na území. Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a nosných důvodů prvostupňového rozhodnutí žalovaná uvedla, že přistoupila ke změně výrokové části rozhodnutí, neboť zjištěný skutkový stav byl dle jejího názoru částečně podřazen pod nesprávné zákonné ustanovení. Nicméně žalobce touto změnou nebyl nikterak dotčen na svých právech, neboť mu není ukládána žádná povinnost a ani nedošlo ke změně rozhodnutí v neprospěch žalobce, neboť důsledek, tedy zamítnutí žádosti, zůstal stejný. Žalovaná dospěla k závěru, že na základě doložených podkladů bylo nade vši pochybnost prokázáno, že měsíční čistý příjem žalobce je 12 499 Kč, ze kterého nebyly