6 Ads 118/2019 — Nejvyšší správní soud

51 A 5/2021- 48 - text 11 51 A 5/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. et Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobkyně: M. R. X proti žalovanému: Okresní soud v Nymburce Soudní 996, 288 62 Nymburk v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto: I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí o návrzích žalobkyně ze dne 2. 3. 2020 na odklad a na zastavení daňové exekuce vedené žalovaným pod sp. zn. P 53-16/2019 ve lhůtě 30 dní od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Shrnutí žaloby 1. Žalobkyně se žalobou podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřuje v tom, že žalovaný dosud nerozhodl o jejím návrhu ze dne 2. 3. 2020 na odklad a na zastavení daňové exekuce, zahájené exekučním příkazem žalovaného ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. P 53-16/2016. Jednalo se o vymáhání soudního poplatku za vyhotovení stejnopisu podání žalobkyně v soudním řízení vedeném pod sp. zn. 8 E 20/2015. 2. Žalovaný vydal zmíněný exekuční příkaz k provádění srážek ze starobního důchodu žalobkyně. Žalobkyni nebyl příkaz doručen a původně se domnívala, že jde o vymáhání jiné pohledávky (náklady státu za znalečné v soudním řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 116/2012). Stejně tak ji nebyl doručen exekuční titul, usnesení Okresního soudu v Nymburce č. j. 8 E 20/2015 - 90, a rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení. 3. Žalovaný přípisem ze dne 10. 3. 2020 žalobkyni sdělil, že nebude rozhodovat o jejích návrzích na odklad a na zastavení exekuce, protože pohledávka a náklady exekuce byly již vymoženy z jejího starobního důchodu. S tímto postupem žalobkyně nesouhlasí a považuje jej za svévolnou a záměrnou nečinnost ze strany žalovaného. Odkazuje přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 3331/2017, a ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, z nichž dovozuje, že žalovaný měl povinnost rozhodnout o jejích návrzích ze dne 2. 3. 2020 i po vymožení pohledávky. 4. K vyčerpání opatření proti nečinnosti žalobkyně uvedla, že dne 20. 4. 2020 podala k Ministerstvu spravedlnosti návrh na učinění opatření proti nečinnosti žalovaného. Návrh byl postoupen dne 6. 5. 2020 předsedovi Krajského soudu v Praze. Ten vyrozuměl žalobkyni přípisem ze dne 3. 6. 2020 o odložení podnětu na učinění opatření proti nečinnosti. Tento přípis byl žalobkyni doručen dne 9. 6. 2020. 5. Žalobkyně navrhuje, aby soud uložil žalovanému, aby vydal rozhodnutí o jejích návrzích ze dne 2. 3. 2020 na zastavení exekuce a na odložení exekuce, a to ve lhůtě 15 dní od právní moci rozsudku, a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 500 Kč. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že jeho usnesením ze dne 26. 10. 2016, č. j. 8 E 20/2015 - 90, bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Nymburce soudní poplatek ve výši 120 Kč. Usnesení bylo žalobkyni doručeno vhozením do schránky dne 31. 10. 2016. Žalobkyně proti němu podala dne 14. 11. 2016 včasné odvolání. Tedy nejen z doručenky, ale i z podání odvolání je zřejmé, že usnesení bylo žalobkyni řádně doručeno. Usnesení bylo následně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2017, č. j. 20 Co 649/2016 - 116. 7. Žalobkyně byla dne 29. 3. 2019 vyzvána k zaplacení nedoplatku. Výzva jí byla zaslána opakovaně, ona si ji však nevyzvedla a výzva byla dne 25. 7. 2019 vhozena do její schránky. Žalobkyně nedoplatek nezaplatila, proto žalovaný vydal dne 30. 1. 2020 exekuční příkaz k uspokojení pohledávky ve výši 120 Kč a nákladů daňové exekuce ve výši 500 Kč. Žalobkyně si exekuční příkaz uložený dne 6. 2. 2020 na poště nevyzvedla a byl jí doručen fikcí. 8. Dne 3. 3. 2020 byl žalovanému coby správci daně doručen návrh žalobkyně na zastavení a odklad daňové exekuce. Dne 6. 3. 2020 byly na účet správce daně připsány částky 120 Kč a 500 Kč poukázané Českou správou sociálního zabezpečení, čímž došlo ke skončení daňové exekuce vymožením. O této skutečnosti byla žalobkyně vyrozuměna přípisem ze dne 10. 3. 2020 se sdělením, že daňová exekuce je zcela skončena, a proto správce daně již nebude vydávat rozhodnutí o odkladu a zastavení exekuce. 9. Dle žalovaného je zřejmé, že daňová exekuce skončila vymožením dlužných částek, tedy nebylo již možné na základě návrhu žalobkyně rozhodovat o jejím zastavení či odkladu, neboť předpokladem vydání takového rozhodnutí je skutečnost, že daňová exekuce stále probíhá. Žalovaný proto pouze neformálně žalobkyni na tuto skutečnost upozornil. 10. Žalovaný tak má za to, že nepochybil, a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Vyjádření žalobkyně ze dne 26. 4. 2021 11. Dne 26. 4. 2021 žalobkyně doručila soudu přípis nadepsaný „Doplnění právní argumentace žalobkyně“. V něm s odkazem na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 26. 10. 2005, č. j. 2 Afs 81/2004 - 54, zdůraznila, že srovnatelné instituty mají být v rozdílných právních předpisech vykládány stejným způsobem a znovu odkázala na výše citované rozsudky Nejvyššího soudu a dále na nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4274/18, a ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 1343/20, které jsou podle ní v této věci aplikovatelné. Podle žalobkyně není podání návrhu na zastavení či odklad daňové exekuce omezeno žádnou lhůtou. Návrh lze podat kdykoliv, bez ohledu na to, zda byla daňová exekuce již skončena. Posouzení věci soudem Skutková zjištění 12. Soud ze správního spisu zjistil, že usnesením žalovaného ze dne 26. 10. 2016, č. j. 8 E 20/2015 - 90, bylo žalobkyni uloženo, aby České republice – Okresnímu soudu v Nymburce zaplatila do 3 dnů od právní moci usnesení soudní poplatek za vyhotovení stejnopisů podání a jeho příloh soudem. Poplatek soud vyčíslil na 120 Kč. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2017, č. j. 20 Co 649/2016 - 116, bylo usnesení žalovaného potvrzeno. 13. Výzvou ze dne 29. 3. 2019 žalovaný žalobkyni s odkazem na § 153 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) vyzval k zaplacení nedoplatku na soudním poplatku ve výši 120 Kč. 14. Dne 30. 1. 2020 vydal žalovaný exekuční příkaz na částku 120 Kč (nedoplatek) a 500 Kč (exekuční náklady) s odkazem na § 178 odst. 1 a odst. 5 písm. a) a § 187 odst. 1 daňového řádu za použití zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dne 19. 2. 2020 byla Česká správa sociálního zabezpečení vyrozuměna žalovaným, že exekuční příkaz nabyl právní moci 17. 2. 2020. 15. Dne 3. 3. 2020 byl žalovanému doručen návrh žalobkyně na zastavení a odklad daňové exekuce. 16. Dne 6. 3. 2020 byly poplatek ve výši 120 Kč i náklady exekuce ve výši 500 Kč vymoženy srážkou z důchodu žalobkyně. 17. Přípisem ze dne 10. 3. 2020 o tom žalobkyni žalovaný informoval s tím, že vymožením dlužné částky je daňová exekuce zcela ukončena a soud již nevydává žádné rozhodnutí o zastavení daňové exekuce. 18. Dne 9. 4. 2020 bylo Krajskému soudu v Praze doručeno podání žalobkyně ze dne 7. 4. 2020 nadepsané návrh na učinění opatření proti nečinnosti Okresního soudu v Nymburce, jímž se žalobkyně domáhala toho, aby Krajský soud v Praze učinil opatření proti nečinnosti žalovaného podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 19. Přípisem ze dne 3. 6. 2020 předseda Krajského soudu v Praze žalobkyni podle § 38 odst. 4 daňového řádu informoval o odložení podnětu na učinění opatření proti nečinnosti žalovaného. V přípise uvedl, že mu byl návrh postoupen Ministerstvem spravedlnosti dne 6. 5. 2020. Dále konstatoval, že exekuční příkaz ze dne 30. 1. 2020 obsahuje všechny náležitosti a pro nařízení daňové exekuce byly splněny všechny zákonné předpoklady. Závěrem uvedl, že předpokladem pro zastavení a odklad daňové exekuce je obecně nutné, aby daňová exekuce ještě probíhala. Jestliže daňová exekuce již skončila, ztrácí její zastavení své opodstatnění. Má-li žalobkyně za to, že exekuce proběhla neoprávněně, neboť ve skutečnosti nic nedlužila, může uvažovat o požadavku na vrácení vymoženého plnění. Právní hodnocení 20. Při vymáhání dlužných soudních poplatků má vymáhající soud postavení správce daně (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 13 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Na žalovaného – jenž je jinak obecným soudem – je pro účely nyní posuzované věci nutno nahlížet jako na správce daně a na jím vedenou exekuci soudního poplatku jako na daňovou exekuci podle daňového řádu. 21. Podle § 79 odst. 1 věty první s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu