7 Afs 37/2018 — Nejvyšší správní soud

55 Af 23/2019- 84 - text 24 55 Af 23/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: Š. M. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Ctiborem LL.M., Ph.D. sídlem Národní 41, Praha proti žalovanému: Finanční úřad pro Středočeský kraj sídlem Na Pankráci 17, 19, Praha o žalobě proti rozhodnutím žalovaného (exekučním příkazům) ze dne 2. 4. 2019, č. j. 1627242/19/2102-80541-201460 a č. j. 1646716/19/2102-80541-201460, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou dne 31. 5. 2019 Městskému soudu v Praze, který věc usnesením ze dne 10. 6. 2019, č. j. 11 Af 23/2019-19, postoupil Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému, napadla shora označená rozhodnutí žalovaného (společně též „napadená rozhodnutí“) a domáhá se jejich zrušení. 2. Exekučním příkazem na prodej nemovitých věcí ze dne 2. 4. 2019, č. j. 1627242/19/210280541201460, žalovaný nařídil daňovou exekuci k vymožení nedoplatku daně z nabytí nemovitých věcí ve výši 3 398 548 Kč, úroku z prodlení ke dni 29. 3. 2019 ve výši 580 454 Kč a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši 79 580 Kč, tj. celkem 4 058 582 Kč, a dále úroků z prodlení z částky 3 398 548 Kč ode dne 30. 3. 2019 do zaplacení podle roční výše repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (dále jen „nedoplatek“). Předmětem exekuce byly podle § 177 odst. 1 a § 218 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném od 1. 4. 2019 (dále jen „daňový řád“) ve spojení s § 335 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (dále jen „o. s. ř.“) nemovité věci ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela, a to pozemek s parcelním číslem st. XA o výměře 1 670 m2 (zastavitelná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba s číslem popisným XB, dále pozemky: parcelní číslo XC o výměře 859 m2 (trvalý travnatý porost), parcelní číslo XD o výměře 289 m2 (zahrada), parcelní číslo XE o výměře 1 122 m2 (ovocný sad), parcelní číslo XF o výměře 545m2 (ovocný sad), parcelní číslo XG o výměře 607 m2 (ovocný sad), parcelní číslo XH o výměře 237 m2 (ovocný sad), parcelní číslo XI o výměře 14 m2 (ovocný sad), parcelní číslo XJ o výměře 87 m2 (ostatní plocha – jiná plocha), parcelní číslo XK o výměře 461 m2 (ostatní plocha – jiná plocha), parcelní číslo XL o výměře 27 m2 (ostatní plocha – jiná plocha), vše nacházející se v obci O., katastrálním území O., na listu vlastnictví X. Exekuční příkaz byl vydán, neboť žalobkyně ke dni 29. 3. 2019 nezaplatila dlužnou daň podle vykonatelného výkazu nedoplatků ke dni 29. 3. 2019, č. j. 1580679/19/210270462209497, vycházejícího z platebního výměru na daň z nabytí nemovitých věcí ze dne 28. 3. 2019, č. j. 1504645/19/2102-70462-209497, a platebního výměru na úrok z prodlení ze dne 3. 4. 2019, č. j. 1567534/19/2102-70462-209497 (dále jen „výkaz nedoplatků“). K exekučním nákladům žalovaný dodal, že podle § 183 odst. 1 daňového řádu vydáním exekučního příkazu vzniká žalobkyni povinnost uhradit na nákladech za nařízení daňové exekuce 2 % z celkové částky nedoplatku. Podle § 183 odst. 2 daňového řádu je dlužník též povinen uhradit na nákladech za výkon prodeje 2 % z celkové částky nedoplatku. Zahájením dražby nebo zpeněžením předmětu daňové exekuce mimo dražbu vznikne žalobkyni povinnost uhradit náklady za výkon prodeje ve výši 79 580 Kč. Exekuční náklady se vymáhají současně s nedoplatkem (§ 182 odst. 4 a 6 daňového řádu) a správce daně může zadržet z výtěžku daňové exekuce částku v očekávané výši hotových výdajů (§ 184 odst. 1 daňového řádu). 3. K vymožení totožného nedoplatku vydal žalovaný též exekuční příkaz na prodej nemovitých věcí ze dne 2. 4. 2019, č. j. 1646716/19/2102-80541-201460. Předmětem této exekuce byly podle § 177 odst. 1 a § 218 daňového řádu ve spojení s § 335 o. s. ř. nemovité věci ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela, a to jednotka číslo XM (byt) vymezená v budově číslo popisné XN nacházející se na pozemku parcelní číslo st. XO na listu vlastnictví XP a spoluvlastnický podíl ke společným částem budovy číslo popisné XQ a pozemku parcelní číslo st. XR spojeným s vlastnictvím této jednotky o velikosti 357/788 a dále jednotka číslo XS (byt) vymezená v budově číslo popisné XT nacházející se na pozemku parcelní číslo st. XU na listu vlastnictví XV a spoluvlastnický podíl ke společným částem budovy číslo popisné XW a pozemku parcelní číslo st. XX spojený s vlastnictvím této jednotky o velikosti 431/788, obě jednotky nacházející se v obci O., katastrálním území O., na listu vlastnictví XY (výše uváděné nemovitosti na listech vlastnictví č. XZ, XAA a XAB jsou v dalším textu souhrnně uváděny též jako „zakoupené nemovitosti“). II. Obsah žaloby a ostatních podání účastníků 4. Žalobkyně v prvé řadě uvedla, že doručením napadených rozhodnutí byla zahájena daňová exekuce prodejem nemovitých věcí ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela. Současně s napadenými rozhodnutími obdržela žalobkyně rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne 2. 4. 2019, č. j. 1613687/19/2102-80541-201460, proti kterému se odvolala, a ke dni podání žaloby probíhalo odvolací řízení. Proti napadeným rozhodnutím podala žalobkyně námitky a současně navrhla zastavení daňové exekuce, neboť její zahájení považuje za neoprávněné. Žalovaný námitky rozhodnutím ze dne 6. 5. 2019, č. j. 2641592/19/2102-80542-208962 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), zamítl. V odůvodnění uvedl, že jeho postup byl zcela v souladu s právními předpisy a že neshledal žádný zákonný důvod pro zastavení daňové exekuce. Žalovaný se podle žalobkyně v rozhodnutí o námitkách žádným způsobem nevypořádal s konkrétními námitkami a předloženými důkazy, jež poukazovaly na nezákonnost exekuce. Žalobkyně namítá, že vydáním napadených rozhodnutí žalovaný porušil základní zásady, jimiž se má řídit činnost orgánů veřejné moci, a vybočil z mezí správního uvážení podle § 153 odst. 3 daňového řádu. Žalobkyně navrhuje napadená rozhodnutí zrušit, a to navzdory tomu, že vymáhaný nedoplatek byl dne 16. 4. 2019 v plné výši uhrazen (viz potvrzení o přijetí platby ze dne 24. 5. 2019), neboť pouze tak může dosáhnout zrušení nároku žalovaného na úhradu nákladů daňové exekuce. 5. Ke skutkovým okolnostem žalobkyně uvedla, že společně se svým manželem na základě kupní smlouvy ze dne 16. 8. 2017 nabyla zakoupené nemovitosti. Ke vkladu do katastru nemovitostí došlo dne 2. 10. 2017. Podle vyrozumění o provedení vkladu vznikla manželům společná povinnost k podání daňového přiznání a k uhrazení daně z nabytí nemovitých věcí ve lhůtě do dne 31. 1. 2018. Žalobkyně ovšem daňové přiznání v řádném termínu opomněla podat, protože probíhalo soudní řízení, jehož předmětem bylo vlastnictví zakoupených nemovitostí. Soudní řízení bylo ukončeno teprve usnesením Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání ze dne 28. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 622/2019-398. Poté, co si žalobkyně uvědomila, že nesplnila povinnost podat daňové přiznání, pověřila k tomu zástupce (v žalobě žalobkyně neuvádí, kdy zástupce pověřila). Dále žalobkyně uvádí, že její zástupce zkontaktoval pracovnici žalovaného dne 29. 11. 2019 [pozn. soudu – s ohledem na datum podání žaloby a datum uvedené u přílohy žalobce č. 8 pojmenované „Email právního zástupce na pověřeného pracovníka správce daně ze dne 29. 11. 2018“ měla žalobkyně patrně na mysli den 29. 11. 2018] a seznámil ho s tím, že si žalobkyně je vědoma své daňové povinnosti. Současně pracovnici žalovaného požádal, aby mu poskytla dostatečný prostor k tomu, aby žalobkyně mohla podat kompletní daňové přiznání i s vypracovaným znaleckým posudkem pro stanovení zjištěné ceny zakoupených nemovitostí. S tím pracovnice žalovaného souhlasila, což může prokázat výslech advokátního koncipienta komunikujícího s pracovnicí žalovaného. Jakmile žalobkyně obdržela znalecký posudek, předložila dne 13. 2. 2019 daňové přiznání, jež spolu s potvrzením správce daně o jeho přijetí přikládá jako důkaz. 6. Dne 26. 3. 2019 zástupce žalobkyně telefonicky informoval pracovnici žalovaného, že manželovi žalobkyně zahraniční banka zadržela úhradu nedoplatku, neboť podle zahraniční právní úpravy o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a terorismu se vyžaduje, aby u plateb nad 10 000 USD byl předložen doklad vystavený subjektem majícím nárok na požadovanou úhradu. Zástupce žalobkyně tedy telefonicky kontaktoval pracovnici žalovaného a požádal ji o poskytnutí výkazu nedoplatků evidovaných na osobním daňovém účtu žalobkyně. Pracovnice žalovaného zástupci sdělila, že výkaz nedoplatků pro tyto účely vystavit nemůže, neboť to daňový řád neum