8 Afs 250/2018 — Nejvyšší správní soud

55 Af 56/2020- 62 - text 7 55 Af 56/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobce: R. K. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Jiřím Vaníčkem, sídlem Šaldova 466, Praha, proti žalovanému: Celní úřad pro Středočeský kraj, sídlem Washingtonova 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2020, zn. 74179-4/2020-610000-42.3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný dle § 181 odst. písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) rozhodl o částečném zastavení daňové exekuce nařízené exekučním příkazem srážkami ze mzdy a z jiných příjmů č. 5461001769 ze dne 14. 2. 2020 zaslaným plátci mzdy L.T.B.C., spol. s r.o., pod č. j. 74179/2020-610000-42.3 (dále jen „exekuční příkaz“) pro částku 1 199 899 Kč s tím, že nadále bude exekučnímu příkazu podléhat povinnost na peněžité plnění ve výši 23 297 730,17 Kč. 2. Žalobce uvádí, že dne 20. 2. 2020 podal návrh na zastavení exekuce spolu s návrhem na její odklad. Důvody návrhu byly obdobné jako ve věci, o které rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 11. 2019, č. j. 48 Af 10/2016-131, jímž výrokem II zrušil rozhodnutí žalovaného o zamítnut návrhu na zastavení exekuce nařízené exekučním příkazem ze dne 19. 1. 2016, č. j. 11374/2016-610000-42.3, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se však v napadeném rozhodnutí důvody uvedenými v návrhu na zastavení exekuce vůbec nezabýval, a proto žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Žalovaný zastavil exekuci pouze částečně ve vztahu k platebním výměrům na úrok z prodlení ze dne 14. 2. 2020 č. j. 74163/2020-610000-42.3 a č. j. 74118/2020-610000-42.3, neboť k odvolání žalobce byl ponížen předepsaný úrok z prodlení. Dále žalobce v žalobě argumentuje tak, jako by napadeným rozhodnutím byl jeho návrh na zastavení exekuce napadeným rozhodnutím zamítnut. Namítá, že rozhodnutí Celního úřadu Kolín ze dne 15. 11. 2004, č. j. 9176/04, 9182/04 a 9185/04, byla vydána na základě rozhodnutí o předběžných otázkách, která byla následně cestou mimořádných opravných prostředků zrušena či změněna. Rovněž platební povinnost uložená žalobci rozhodnutími Celního úřadu Kolín ze dne 6. 3. 2006, č. j. 1356/06 a č. j. 1357/06, na něž navazují další exekuční tituly předepisující úroky z prodlení (v exekučním příkazu uvedeny pod čísly 7 až 12), je dle žalobce věcně nesprávná ve světle rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 14. 10. 2009, č. j. 6146-II(1325/05-21)/07-1701-21/R, ze dne 7. 5. 2008, č. j. 9046/08-1701-21, a ze dne 27. 4. 2010, č. j. 1326-II/05-1701/21/R (1326/05), a rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 14. 1. 2014, č. j. 1345/2014-900000-304.7. Žalobce uvádí, že skutečnosti, které představují důvod pro nařízení obnovy řízení dle § 117 odst. 1 písm. d) daňového řádu, nastaly až po lhůtě pro vyměření daně. Pokud uplynuly lhůty pro nařízení obnovy řízení, avšak důvody pro její nařízení existují a způsobují nesprávnost exekučních titulů (žalobce se nedopustil celního deliktu dle § 293 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, a neprovedl špatné zatřídění dovezeného zboží, za což mu byla doměřena předmětná daňová povinnost), je třeba postupovat s ohledem na primární cíl správy daní, jímž je správné zjištění a stanovení daně a zabezpečen její úhrady ve správné výši. Pokud je správce daně obeznámen se skutečností, že pravomocná rozhodnutí jsou v důsledku dodatečného posouzení předběžné otázky nesprávná, musí to zohlednit v exekučním řízení. Věcná nesprávnost pravomocných rozhodnut ukládající žalobci uhrazení nesprávné vyšší částky, resp. existence dodatečného odchylného rozhodnutí o předběžné otázce, ke kterému došlo po uplynutí lhůty pro stanovení daně, přestavuje jiný důvod pro zastavení daňové exekuce dle § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu. K tomu žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2019, č. j. 8 Afs 250/2018-54, v němž se Nejvyšší správní soud s názorem žalobce ztotožnil. Žalobce spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom, že se materiálně k návrhu žalobce na zastavení exekuce nikterak nevyjádřil a mlčky postupoval v rozporu s výše uvedenými rozhodnutími správních soudů. Nerespektoval zásadu vyjádřenou Ústavním soudem v nálezu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, že důvodem pro zastavení exekuce je též odstranění zjevné nespravedlnosti, a to i tehdy, pokud by výkon rozhodnutí (exekuce) byl v rozporu s principy právního státu. 3. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Uvádí, že napadeným rozhodnutím rozhodl o částečném zastavení exekuce z úřední povinnosti z důvodu dle § 181 odst. 2 písm. b) daňového řádu. O návrhu žalobce na zastavení exekuce dle § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu rozhodnuto nebylo. Žalovaný se domnívá, že žaloba dle obsahu směřovala spíše proti jeho nečinnosti spočívající v nevydání rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce ze dne 20. 2. 2020 z důvodů uvedených v § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu. Dále uvádí, že vadu spočívající v nečinnosti již napravil a dne 15. 1. 2021 vydal rozhodnutí č. j. 74179-3/2020-610000-42.3, jímž rozhodl ve věci návrhu žalobce na zastavení exekuce z důvodů dle § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu. Uvádí, že k prodlení s vydáním rozhodnutí došlo zejména z důvodu plnění jiných úkolů v rámci probíhající epidemie COVID-19. Pokud žalobce nebude souhlasit s rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 1. 2021, má možnost proti němu brojit. Podaná žaloba však směřuje proti jinému rozhodnutí, jímž byla exekuce zastavena z jiného důvodu z moci úřední. Žalovaný poukazuje na to, že v napadeném rozhodnutí není zmíněno, že by se jednalo o vyřízení návrhu žalobce ze dne 20. 2. 2020. 4. Žalobce v replice uvádí, že na podané žalobě trvá. Dle žalobce není rozhodné, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dle § 181 odst. 2 písm. b) daňového řádu. Napadené rozhodnutí i rozhodnutí ze dne 15. 1. 2021 byla vydána v rámci daňové exekuce zahájené exekučním příkazem, v souvislosti s nímž žalobce podal návrh na zastavení exekuce. Žalobce doplnil, že podal žalobu i proti druhému rozhodnutí žalovaného (řízení je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 51 Af 6/2021 – poznámka soudu). Žalobce má za to, že důvody obsažené v návrhu na zastavení exekuce mají dopad na obě rozhodnutí žalovaného, neboť souvisí s exekučním příkazem. Správce daně není vázán návrhem daňového subjektu. Podle okolností může daňovou exekuci zcela nebo zčásti zastavit nebo může návrh zamítnout. V případě zastavení daňové exekuce musí správce daně jednat co nejrychleji. Podle pokynu č. MF-5 o stanovení lhůt při správě daní, č. j. MF-21968/2015/39, správce daně musí daňovou exekuci zastavit do 30 dnů [čl. I bod 3 písm. h)]. To je třeba vztáhnout i na částečné zastavení daňové exekuce, neboť je třeba vycházet ze zásad daňového řádu, zejména požadavku šetřit práva daňových subjektů a zatěžovat je co nejméně. Majetek daňového subjektu musí být zatěžován co nejméně z hlediska času i rozsahu. Správce daně může v rámci daňové exekuce vydat i několik rozhodnutí dle aktuální situace a okolností, které vyplývají ze spisu nebo se postupně vyskytnou. V případě, kdy správce daně nemá pochybnosti, může daňovou exekuci zastavit zcela nebo částečně, ve zbylé části může provádět další posouzení a teprve poté rozhodnout. Způsob vedení daňového řízení žalovaným považuje žalobce za nepřípustný. Má za to, že jde o „procesní hrátky“ se žalobcem. Skutková zjištění z obsahu správního spisu 5. Ze správního spisu vyplývá, že žalovaný vydal dne 14. 2. 2020 exekuční příkaz srážkami ze mzdy a z jiných příjmů č. j. 74179/2020-610000-42.3 (dále jen „exekuční příkaz“) k zaplacení nedoplatku žalobce ve výši 24 034 775,17 Kč na podkladě výkazu vykonatelných rozhodnutí: 1. č. j. 9129/04 ze dne 18. 10. 2004 na částku 1 000 Kč, 2. č. j. 9176/04 ze dne 18. 10. 2004 na částku 870 000 Kč, 3. č. j. 9182/04 ze dne 18. 10. 2004 na částku 870 000 Kč, 4. č. j. 9185/04 ze dne 18. 10. 2004 na částku 870 000 Kč, 5. č. j. 1356/06 ze dne 1. 2. 2006 na částku 4 113 900 Kč, 6. č. j. 1357/06 ze dne 1. 2. 2006 na částku 8 696 160 Kč, 7. č. j. 104168/2014-610000-42.3 ze dne 26. 6. 2014, na částku 2 346 115 Kč, 8. č. j. 104186/2014-610000-42.3 ze dne 26. 6. 2014 na částku 4 959 330 Kč, 9. č. j. 7248/2016-610000-42.3 ze dne 13. 1. 2016 na částku 4 466 Kč, 10. č. j. 7281/2016-610000-42.3 ze dne 13. 1. 2016 na částku 9 440 Kč, 11. č. j. 74118/2020-610000-42.3 ze dne 14. 2. 2020 na částku 449 566 Kč. 12. č. j. 74163/2020-610000-42.3 ze dne 14. 2. 2020 na částku 950 314 Kč. 6. Exekučním příkazem žalovaný nařídil daňovou exekuci srážkami