7 Afs 90/2012 — Nejvyšší správní soud

52 A 22/2021- 30 - text 11 52 A 22/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem v právní věci žalobce: J. M. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Michalem Korčákem sídlem Milady Horákové 101, Praha 6 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2021, č. j. 38454-4/2021-900000-316, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 15. 6. 2021, č. j. 128761-15/2021-610000-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Celní úřad prvostupňovým rozhodnutím shledal žalobce vinným z přestupku dle § 42a odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), neboť měl jako řidič dne 23. 3. 2021 v čase 9:05 hodin užít bez úhrady časového poplatku na nájezdu zpoplatněnou pozemní komunikaci D1, exit 66 km, ve směru jízdy na Prahu, a to motorovým vozidlem tovární značky X označeném registrační značkou X, které nebylo osvobozeno od zpoplatnění. Tímto jednáním žalobce jako řidič vozidla v systému časového zpoplatnění nesplnil povinnost danou § 21 odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích. Za tento přestupek uložil celní úřad žalobci dle § 42a odst. 8 písm. e) zákona o pozemních komunikacích pokutu ve výši 3 000 Kč. Vedle toho byla žalobci podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnost za přestupky“) dle vyhlášky č. 520/2005 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 2. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou. 3. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 4. Soud o žalobě rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tím oba účastníci výslovně souhlasili. Obsah žaloby 5. Žalobce v žalobě zopakoval, že od počátku přestupkového řízení uváděl, že nájezd k dálnici D1 užil omylem a jakmile zjistil, že komunikace je nájezdem ke zpoplatněné pozemní komunikaci, tedy jakmile spatřil samotné těleso dálnice, s vozidlem zastavil a po kraji pozemní komunikace z místa couval pryč. Dle plánku, jež vyhotovili v řízení svědci, měl užít 127 m zpoplatněné pozemní komunikace. Uvedl, že se správní orgány nezabývaly tím, zda svým jednáním naplnil materiální stránku přestupku a užily toliko obecné tvrzení o fiskálním zájmu státu s časovým poplatkem spojeným. Přitom s ohledem na svůj údajný omyl zpochybnil společenskou škodlivost svého jednání. Žalobce též namítl, že správní orgány měly vyslechnout i třetího člena policejní hlídky, a to i přes to, že již neslouží u Policie ČR. To totiž není důvodem pro nevyslechnutí svědka. Předvolaným svědkům přitom bylo navíc již v předvolání uloženo, aby předložili leteckou mapu se zakreslením přesného místa stání hlídky v době zastavení žalobcova vozidla. Tím však bylo zmařeno celé dokazování. Bylo na správním orgánu, aby svědky nechal provést zákres až v rámci jejich svědecké výpovědi tak, aby se nemohli dohodnout na skutečnostech, jež do mapy zanesou, a následně potvrdit i ve svědecké výpovědi. Tímto postupem byla porušena objektivita dokazování, jelikož svědek by měl v rámci řízení o přestupku vypovídat o tom, co viděl, slyšel, vnímal všemi smysly bez toho, aby byl ovlivněn výpovědí ať již samotného obviněného či jiného svědka. Z tohoto důvodu je správním organum uložena povinnost zajistit, aby dosud nevyslechnutí svědci nebyli přítomni jinému procesnímu úkonu. Uvedeným způsobem ani nemohly vzniknout žádné rozpory, které by mohl správní orgán odstranit, když svědci společně na služebně vyhotovili nákres z místa údajného spáchání přestupku. Přitom dopravní značka IZ 1a – Dálnice byla zakreslena hned na počátku nájezdu na křižovatce se silnicí č. 150, ačkoliv z fotodokumentace i z veřejně dostupných webových stránek Mapy Google plyne, že je umístěna až za výjezdem z místa ležícího mimo pozemní komunikaci (patrně staveniště s uloženým štěrkem a pískem). Žalobce tedy neužil ani svědky tvrzených 127 m zpoplatněné pozemní komunikace, nýbrž úsek minimálně v polovině kratší, a s vozidlem zastavil bezprostředně za touto dopravní značkou. Žalovaný se však s tímto rozporem nikterak nevypořádal. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný odkázal na napadené a navrhl zamítnutí žaloby. 7. Ve vztahu k zavinění uvedl, že považuje za prokázané, že žalobce užil zpoplatněnou pozemní komunikaci a vzhledem k tomu, že se následně rozhodl couvat z předmětného nájezdu dálnice D1 mimo zpoplatněnou pozemní komunikaci, věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale s ohledem na ujetou vzdálenost spoléhal, že tento zájem neporuší nebo neohrozí. S ohledem na tuto skutečnost a tvrzení žalobce, jenž uvedl, že „na nájezd na dálnici D1 najel chybně“ posoudil celní úřad, resp. žalovaný formu zavinění přestupku jako nedbalost (vědomou nedbalost) nikoli úmysl (nepřímý úmysl). Tvrzení žalobce o mylném užití předmětného nájezdu dálnice D1 je dle názoru žalovaného co do rozsahu odpovědnosti za spáchaný přestupek zcela irelevantní. 8. Žalovaný uvedl, že značka IZ 1a – Dálnice patří mezi informativní značky zónové, tedy značky označující začátek či konec oblasti, ve které platí příslušná regulace. Analogicky z judikatury správních soudů týkající se materiální stránky přestupku tedy vyplývá, že není důležité, jak dlouhou vzdálenost žalobce v rámci zóny (zpoplatněného úseku) ujel. Skutečnost, že žalobce ujel krátký úsek, jej nezprošťuje povinnosti uhradit poplatek, jinak by získal neoprávněnou finanční výhodu. 9. K námitce nepředvolání svědka (býv. nstržm.) p. N., který již nepracuje u Policie ČR, žalovaný uvedl, že vzhledem k závažnosti přestupku nebylo jeho předvolávání potřebné a účelné. Veškeré písemné úkony zasahující hlídky vyhotovil nstržm. L., kterého celní úřad vyslechl. 10. Žalovaný připustil, že by bývalo bylo vhodnější, pokud by plátek vyhotovili svědci až v průběhu výslechu. Ostatně ani v napadeném rozhodnutí to nijak nezastíral. Avšak ze samotných svědeckých výpovědí byla spolehlivě zjištěna jak poloha stanoviště hlídky, tak skutečnost, že žalobce zastavil až za značkou IZ 1a – Dálnice poté, co spatřil služební vozidlo Policie ČR. Není přitom pravdou, že by se svědci na svědecké výpovědi domlouvali, pouze společně vyhotovili nákres. 11. Není též pravdou, že by žalovaný nezohlednil rozpory mezi zákresem značky v plánku a jejím skutečným umístěním. Ujetou vzdálenost po zpoplatněné komunikaci přepočítal ze 127 m na cca 70 m, aniž by to však mělo vliv na výsledek řízení. Podstatný obsah správního spisu 12. Ze správního spisu vyplývá, že dne 23. 3. 2021 vykonávala hlídka Policie ČR ve složení prap. E. Š. (velitel hlídky), nstržm. D. L. (člen hlídky/řidič) a stržm. M. N. (člen hlídky) dohled nad bezpečností silničního provozu na nájezdu exitu 66 km dálnice D1 ve směru na Prahu. Dle úředního záznamu z téhož dne zahlédla vozidlo žalobce, který po spatření hlídky zastavil vozidlo v jízdním pruhu nájezdu v místě před vodorovným značením DZ V 13 – šikmé rovnoběžné čáry. Následně začal couvat zpět z nájezdu dálnice. Hlídka v tu chvíli zaslechla troubení vozidla a následně vyjel osobní automobil tmavé barvy ze směru, kam žalobcovo vozidlo couvalo. Hlídka následně žalobce pronásledovala, zastavila jej a lustrací zjistila, že nemá uhrazen časový poplatek. Žalobce hlídce sdělil, že na dálnici najel omylem. Hlídka oznámila podezření ze spáchání přestupku celnímu úřadu. 13. Součástí správního spisu je dokumentace nájezdu na 66. km D1 ve směru na Prahu z aplikace Mapy Google (Street View), na které je zřetelně vidět dopravní značka IZ 1a – Dálnice umístěná za sjezdem z místa mimo komunikaci (žalobcem výše zmiňované staveniště), za kterou následuje několik desítek metrů dlouhý úsek nájezdu k pravotočivé zatáčce, kde se nachází vodorovné značení DZ V 13 – šikmé rovnoběžné čáry a odkud je již viditelné těleso dálnice a travnatá plocha oddělující koncový úsek nájezdu od počátečního úseku sjezdu z dálnice v témže místě. 14. Dne 7. 4. 2021 vyda