5 As 104/2008 — Nejvyšší správní soud

56 A 1/2021- 24 - text 6 56 A 1/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Miroslavem Makajevem ve věci žalobce: J. Č., bytem X, zastoupen advokátem Mgr. Bc. Lukášem Bělským, se sídlem Domažlická 1256, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2020, č. j. 036641/2020/KUSK/OLPPŘ/ZAV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Nymburk (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. MUNYM-070/57527/2019/Vos, a toto rozhodnutí potvrdil. Správní orgán prvního stupně tímto rozhodnutím shledal žalobce vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), neboť porušil ustanovení § 10 odst. 3 téhož zákona. Za toto jednání uložil žalobci pokutu ve výši 5 000 Kč. 2. Žalobce předně uvedl, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí chybně vypořádává s jeho argumenty vznesenými v předmětném odvolání. Některé argumenty a důkazní návrhy přechází bez povšimnutí. Zejména se jedná o odvolací námitku úpravy procesních postupů ve vztahu k obecným principům ústavnosti, právního státu a smyslu materiálního aspektu daného skutku označeného za přestupek nebo povinnost řidiče opakovaně obeslat. 3. Dále uvedl, že se dozvěděl o skutečnostech, které zakládaly důvodnost pochybovat o nepodjatosti oprávněné úřední osoby. Z tohoto důvodu podal námitku podjatosti. Žalobce postupoval v souladu se zákonem a svou námitku podjatosti vznesl v okamžiku, kdy se o důvodech, které zakládaly důvodnost pochybovat o nepodjatosti oprávněné úřední osoby, dozvěděl. Správní orgán prvního stupně ve věci provedl dne 3. 12. 2019 ústní jednání, aniž by vyčkal rozhodnutí o námitce podjatosti. Žalobce byl zkrácen na svých právech, neúčastnil se provádění důkazů, nemohl navrhovat důkazy nebo se vyjadřovat k nezákonnému vedení řízení, neboť důvodně očekával, že ve věci nebude jednáno. Z tohoto důvodu se také žalobce na nařízené jednání nedostavil. Žalobce předpokládal, že nejprve bude rozhodnuto o jeho podané námitce podjatosti a následně bude nařízeno nové jednání spojené s prováděním důkazů. 4. Žalobce dále namítl, že důvodně předpokládal, že mu bude alespoň sděleno, jak byla posouzena jeho námitka podjatosti uplatněná v rámci řízení před správním orgánem prvního stupně a bude mu umožněno vyjádřit se k podkladům ve spisu před vydáním rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Správní orgán I. stupně však toto neučinil a žalobce byl opětovně zkrácen na svých právech. 5. Rovněž uvedl, že správní orgány nedostatečně zjišťovaly totožnost řidiče, a to přesto, že žalobce výslovně uvedl jeho jméno, datum narození a adresu. 6. Dále namítl, že výslovně uvedl, že se následkem jednání popsaným správním orgánem prvního stupně stala dopravní nehoda a že je jejím viníkem K. B.. Nebyla tak naplněna podmínka § 125f odst. 2 písm. c) zákona o silničním provozu pro uplatnění odpovědnosti provozovatele. 7. Žalobce také zpochybnil naplnění materiálního znaku přestupku, jelikož správní orgán prvního stupně ani žalovaný neuvádí, že by měl žalobce omezit nebo dokonce ohrozit jiného účastníka silničního provozu. 8. Konečně žalobce namítá, v dané věci nedošlo k zastavení (stání) na místě, které uvedl správní orgán prvního stupně a žalovaný. Jednak uvedl, že z pořízené fotodokumentace z místa jednání nelze, dle názoru provozovatele, dovodit, kdy a kde k přestupkovému jednání došlo. Dále pak uvedl, že nerespektování informativní značky provozní IP 12, nesplňuje základní podmínku stanovenou § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu pro posouzení tohoto jednání jako přestupku provozovatele, jelikož podmínky zákazu zastavení a stání jsou stanoveny § 27 zákona o silničním provozu a zákazovými dopravními značkami B28 „Zákaz zastavení“ a B29 „Zákaz stání“. 9. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že o námitce podjatosti bylo rozhodnuto dne 2. 12. 2019, tedy před ústním jednáním. Dále uvedl, že výzva dle § 36 odst. 3 správního řádu byla vhozena do schránky dne 12. 11. 2019. Pokud jde o osobu tvrzeného řidiče, žalovaný uvedl, že osobu s uvedeným jménem, příjmením a datem narození v registru obyvatel nenalezl, čímž bylo vyvráceno, že by taková osoba existovala. Pokud jde o tvrzení žalobce, že došlo k dopravní nehodě, žalovaný konstatoval, že žalobce své tvrzení nijak nedoložil a ani pořízená fotodokumentace jeho tvrzení nenasvědčuje. II. Obsah správního spisu 10. Z oznámení Městské policie Nymburk o přestupku ze dne 3. 7. 2019 vyplývá, že dne 20. 6. 2018 bylo vozidlo RZ: X, jehož provozovatelem byl žalobce, vyfoceno v ulici Jurije Gagarina v Nymburce při stání na místě označeném dopravní značkou IP 12 (vyhrazené parkoviště). Z pořízené fotodokumentace nejsou patrné žádné známky poškození vozidla. 11. Dne 7. 8. 2019 vyzval správní orgán I. stupně žalobce k uhrazení částky 1 000 Kč. Na tuto výzvu zareagoval žalobce sdělením doručeným dne 2. 9. 2019, podle kterého automobil řídil T. F., nar. X, adresa: X. Ve spise je dále založen výpis z registru obyvatel, který na dotaz na osobu T. F. s datem narození X, žádnou takovou osobu nenalezl. Pokus o doručení výzvy k podání vysvětlení na shora uvedenou adresu v Thajsku byl neúspěšný s tím, že dle informací na obálce se zásilka vrátila, jelikož adresát byl neznámý. 12. Správní orgán I. stupně následně dne 7. 10. 2019 řízení vůči tvrzenému řidiči vozidla odložil a téhož dne vydal příkaz, jímž shledal žalobce vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť s ohledem na skutečnosti uvedené v bodě 11 rozsudku porušil ustanovení § 10 odst. 3 téhož zákona. Za toto jednání uložil žalobci pokutu ve výši 5 000 Kč. Dne 24. 10. 2019 podal žalobce proti tomuto příkazu odpor. 13. Dne 30. 10. 2019 byl žalobce předvolán k ústnímu jednání na 3. 12. 2019. Dne 2. 12. 2019 podal žalobce námitku podjatosti, kterou odůvodnil tím, že „se dozvěděl o příbuzenském vztahu oprávněné úřední osoby k řidiči vozidla a k zasahujícím policistům“. Dne 3. 12. 2019 bylo vypraveno rozhodnutí (s uvedením data vydání 2. 12. 2019), jímž byla námitka podjatosti zamítnuta. Dne 3. 12. 2019 rovněž proběhlo ústní jednání, jehož se žalobce nezúčastnil. 14. Dne 5. 12. 2019 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým shledal žalobce vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť s ohledem na skutečnosti uvedené v bodě 11 rozsudku porušil ustanovení § 10 odst. 3 téhož zákona. Za toto jednání uložil žalobci pokutu ve výši 1 500 Kč. 15. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Dne 4. 11. 2020 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. III. Posouzení věci krajským soudem 16. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a že splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), načež shledal, že žaloba je důvodná. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas v intencích § 51 odst. 1 s. ř. s. Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem dokazování, neboť seznámení se s obsahem správního spisu nevyžaduje provádění dokazování (např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, publikovaný pod č. 2383/2011 Sb. NSS a dostupný stejně jako ostatní rozhodnutí správních soudů na www.nssoud.cz). Důkazy navržené žalovaným soud pro nadbytečnost neprováděl. 17. Obecnou argumentaci žalobce o nevypořádání jeho odvolacích námitek nepovažuje soud za žalobní bod, jelikož z bodu III žaloby není zřejmý její obsah – některé tvrzeně nevypořádané námitky zjevně reflektují následné samostatné žalobní body (např. obesílání řidiče či materiální znak přestupku), u jiných není zřejmé, k čemu směřují. Soud tedy argumentaci uvedenou v bodě II žaloby samostatně neposuzoval a zaměřil se na (dostatečně konkrétní) argumentaci v bodech IV – IX žaloby. 18. Žalobce předně namítl, že bylo jednáno, aniž by bylo rozhodnuto o námitce podjatosti. Tato námitka není důvodná. Ze správního spisu je patrné, že o námitce bylo rozhodnuto, a to dne 3. 12. 2019, tedy v den ústního jednání (na rozhodnutí je sice uvedeno datum 2. 12. 2019, nicméně dle § 71 odst. 2 je dnem vydání dej jeho vypravení – viz např. rozsudek zdejšího soudu ze dne