5 As 121/2011 — Nejvyšší správní soud

37 A 14/2024- 59 - text 12 37 A 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci žalobce: B. L. státní příslušník Mongolska bytem X zastoupený advokátem Mgr. et. Mgr. Markem Čechovským, Ph.D. sídlem Opletalova 1417/25 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobou podanou dne 8. 4. 2024 se žalobce domáhal podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřoval v tom, že mu žalovaný podle § 87y odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), nevylepil do cestovního dokladu vízový štítek. 2. Žalobce v žalobě zrekapituloval skutkový stav. Uvedl, že dne 31. 1. 2024 požádal o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87b zákona o pobytu cizinců. Žalobce se ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona o pobytu cizinců považuje za biologického otce nezletilého D. M., narozeného dne X (dále jen „nezletilý syn“), státního občana České republiky přihlášeného k trvalému pobytu na území České republiky, o kterého skutečně pečuje. Současně s podáním žádosti žalobce požádal o vydání osvědčení o oprávněnosti pobytu na území České republiky ve formě vízového štítku. Ten mu žalovaný nevydal. Žalobce se proto obrátil na nadřízený správní orgán s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti. Té nebylo vyhověno. Následně sice žalovaný žalobci vízový štítek vydal, avšak poté jej zrušil, jelikož žalobce nebyl právním rodičem nezletilého syna. Pokud jde o podmínku skutečné péče, žalovaný shledal předložené podklady nedostatečnými. Žalobce proto podal opětovnou žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Na tu nadřízený správní orgán ke dni podání žaloby nereagoval. 3. Žalobce byl přesvědčen, že splňuje zákonné podmínky a předpoklady pro vydání osvědčení o oprávněnosti pobytu na území České republiky. Žalobce prokázal biologické rodičovství k nezletilému synovi. Podmínku skutečné péče doložil rodinnými fotografiemi a prohlášením svého syna. Současně mu nejsou známy žádné překážky pro vydání tohoto osvědčení. Proto má za to, že je žalovaný při vydání osvědčení nečinný. Žalobce poukázal na judikaturu správních soudů, podle které je přechodný pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie (a tím i nárok na vydání vízového štítku) vázán jak na rodičovství právní, tak biologické. Žalobce měl za to, že prokázal jak rodičovství, tak skutečnou péči o nezletilého syna. 4. Žalobce také upozornil na to, že žalovaný sice shledal doložené podklady k prokázání skutečné péče za nedostatečné. Ve výzvě k odstranění vad žádosti však žalobce o tomto nedostatku nepoučil a nevyzval jej k doplnění. Žalobce také výslovně navrhoval provedení pobytové kontroly na adrese hlášeného pobytu rodiny a provedení výslechu rodinných příslušníků (žalobce, jeho manželky a nezletilého syna). Na tyto důkazní návrhy ale žalovaný ke dni podání žaloby nereagoval. K tomu žalobce dodal, že prokázání skutečné péče o nezletilého syna je obtížně dokazatelnou skutečností, pokud k jejímu prokázání neposkytne žalovaný dostatečnou součinnost. Žalobce je však přesvědčen, že splnění podmínky skutečné péče ke dni podání žádosti prokázal předloženými doklady, přičemž žalovaný její splnění provedeným dokazováním nevyvrátil. 5. Jestliže žalobce předpoklady pro vydání osvědčení splnil, je žalovaný správní orgán podle správního řádu povinen bez dalšího vydat osvědčení. Správní orgán je též povinen vyřizovat věci bez zbytečných průtahů. Od podání žádosti o přechodný pobyt přitom ke dni podání žaloby již uplynuly více než 2 měsíce. Zrušení vydaného vízového štítku má dopad na žalobcův rodinný a soukromý život, zejména řádný vývoj, výchovu a výživu tří nezletilých dětí, o které se svou manželkou pečuje. Žalobce je současně hlavním živitelem rodiny, jelikož se jemu a jeho manželce narodila v listopadu 2023 dcera, o niž manželka soustavně pečuje. 6. Konečně se žalobce vyjádřil i k jím zvolenému žalobnímu typu. K tomu odkázal na judikaturu NSS, podle které v případě, kdy žádost o vydání vízového štítku a případně ani žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti u nadřízeného správního orgánu nevedly k úspěchu, se žalobci nabízí možnost podání žaloby na ochranu proti nečinnosti spočívající v nevydání osvědčení o oprávněnosti pobytu na území České republiky. Jelikož žalobce vyčerpal prostředky k ochraně proti nečinnosti podle správního řádu bezvýsledně, domáhá se vydání vízového štítku žalobou proti nečinnosti 7. Žalovaný ve vyjádření také zrekapituloval okolnosti předcházející podání žaloby. Oprávnění pobývat na území v průběhu řízení o žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu nevzniká automaticky bez dalšího již tím, že by žalobce podal žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu. Aby oprávnění k pobytu žalobci svědčilo, je nutné, aby současně naplnil několik zákonem stanovených podmínek. Žalovaný se tak nemohl dopustit nečinnosti, jelikož žalobci nejdříve osvědčení o oprávněnosti k pobytu vydal, ale následně usnesením zrušil. Žalovaný byl proto toho názoru, že se jednalo o zcela legitimní postup, v němž nelze spatřovat nečinnost, jelikož žalovaný konal. 8. Žalobce v replice opět připomenul průběh řízení o žádosti k přechodnému pobytu a snahy o získání vízového štítku. Žalobce měl za to, že splnil všechny podmínky pro vznik fikce pobytového oprávnění. Podle žalobcova názoru posouzení fakticity a existence rodinné vazby rodinného příslušníka občana Evropské unie pro účely osvědčení fikce pobytového oprávnění nelze ztotožňovat s posouzením postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie při meritorním projednání žádosti a nelze na něj klást ani stejné nároky. II. Skutková zjištění vyplývající ze správního spisu 9. Žalobce požádal dne 31. 1. 2024 o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka Evropské unie. V žádosti uvedl, že se považuje za rodinného příslušníka nezletilého syna –občana Evropské unie. Žalobce ve formulářové žádosti křížkem označil, že je rodičem občana Evropské unie. Do závorky uvedl „sociální rodič“. 10. Žalobce k žádosti přiložil „průvodní dopis“. V něm uvedl, že se považuje za sociálního rodiče nezletilého syna. Žalobce sdílí s nezletilým synem a jeho matkou (žalobcovou manželkou) společnou domácnost. Mezi žalobcem a nezletilým synem se vytvořil vztah obdobný vztahu otce a syna. Nezletilý syn vnímá žalobce jako svého otce a žalobce z vlastní iniciativy vykonává vůči nezletilému synovi práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti. Rovněž se aktivně podílí na výživě nezletilého syna. Žalobce plní úlohu otce v rodině jeho manželky, z tohoto důvodu je jeho přítomnost na území České republiky pro výchovu a péči o nezletilého syna nezbytná, nepostradatelná a nenahraditelná. Po náročném porodu je žalobce hlavní osobou pečující o manželčiny děti – nezletilého syna a nezletilou dceru, kteří v České republice plní povinnou školní docházku. 11. Žalobce k žádosti přiložil kopii rodného listu nezletilého syna, podle kterého je matkou dítěte žalobcova manželka a otcem dítěte J. S. Dále žalobce přiložil kopii oddacího listu a 4 fotografie, na nichž je žalobce zachycen s nezletilým synem na výletě. 12. Dne 1. 2. 2024 podal žalobce první žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. 13. Dne 15. 2. 2024 žalovaný vyzval žalobce k odstranění vad žádosti – k předložení dokladu prokazujícího, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, dokladu o zajištění ubytování a dokladu o zdravotním pojištění. 14. Žalobce poté doložil výsledky testu otcovství ze zdravotní laboratoře GENART s. r. o. vyhotovené dne 23. 2. 2024, z nichž vyplynulo, že žalobce je otcem nezletilého syna. 15. Usnesením ze dne 28. 2. 2024, č. j. MV-21505-3/SO-2024, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) nevyhověla žalobcově žádosti na uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu ve věci vydání osvědčení o oprávněnosti pobytu. Komise uvedla, že lhůta podle § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, dosud neuběhla, proto nemohlo být žalobcově žádosti o opatření proti nečinnosti vyhověno. Komise také upozornila, že v rámci rozhodování o žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti lze posuzovat pouze otázku, zda je příslušný správní orgán nečinný, či nikoliv. Nelze však rozhodnout o tom, jakým způsobem má příslušný správní orgán postupovat. Není možné správnímu orgánu přikázat, aby vydal osvědčení. 16. Dne 6. 3. 2024 žalovaný vydal osvědčení ve formě vízového štítku vyznačeného do žalobcova cestovního dokladu. 17. Usnesením ze dne 21. 3. 2024,