10 As 226/2014 — Nejvyšší správní soud

37 A 9/2024- 11 - text 7 37 A 9/2024 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobce: B. V. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 1. 2024, č. j. MSP-78/2024-OSV-OSV/3, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce dne 28. 12. 2023 podal k Okresnímu soudu v Kutné Hoře (dále též „povinný subjekt“) žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V ní uvedl: „I. Požaduji sdělit dle jaké zák. normy došel os.K.Hora k přesvědčení, že pokud vznesu požadavek dle § 30 + § 138 osř. přes závazné stanovisko NS čj. 30 Cdo 2629/06 + 21 C do 987/2013 nemusí toto respektovat a uvedeneé může ignorovat jako bych toto neuvedl II. Požaduji sdělit dle jaké zák. normy došel os.K.Hora k přesvědčení, že pokud vznesu námitku podjatosti soudce – vsu nebo as. Dle § 14 osř. A celého os.K.Hora dle § 12/1 osř. Nemusí toto respektovat a uvedené může ignorovat jako bych toto neuvedl III. 1. Požaduji podat inf dle jaké právní normy si vsu P. vydat usnesení čj. 12 Nc 6310/2023-45 a ignorovat mé požadavky dle § 30 + § 138 + § 241/1 osř.! 2. Požaduji podat inf dle jaké právní normy si vsu P. vydat usnesení čj. 12 Nc 6328/2023-2 a ignorovat mé požadavky dle § 30 § 138 osř.! 3. Požaduji podat inf dle jaké právní normy si soudce os.K.Hora Kříž vydat usnesení čj. 12 NC 6331/2023-2 a ignorovat mé požadavky dle § 30 + § 138 osř. + vznesenou podjatost., kterou jsem učinil podáním z 5. tm. podané dne 6.tm IV. 1. Zda-li Kříž a spol + vsu P. jsou sto pochopit, že z jejich strany dochází k zneužitím postavení úřední osoby, u Kříže porušením soudcovské nezávislosti Tedy, že porušují má základní ústavní práv + právo a etiku EU a degradují právní stát. 2. Zda-li se u uvedených ad 1 nejedná o projev duševní choroby a nebo poruchy. V.1. Zda-li os.K.Hora nemíní nadále ve shora popsaném postupu, který je vysoce spol. nebezpečný ustat. 2. Proč soudci požadují navýšení platu, když jak dokazuje můj případ jednají dle pol. objednávky. VI. Požaduji vůči soudci Křížovi, Vančurové, Magátové v vyolat kárné řízení za čelem jejich tr postihu a vůči vsu P. pro protiprávní postup rozvázat do 15. 1. 2024 prac. poměr.“ 2. Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 3. 1. 2024, č. j. 26 Si 167/2023-3 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalobcovu žádost odmítl s tím, že z části žalobce požaduje informace, kterými povinný subjekt nedisponuje, a z části žádá jen o sdělení názoru a stanoviska. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobcovo odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, neboť se se závěry povinného subjektu zcela ztotožnil. 3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a domáhá se, aby jej soud zrušil. V žalobě uvedl, že povinný subjekt i žalovaný koordinovaným postupem šetřeným Bezpečnostní informační službou v roce 2012 porušují žalobcova základní práva. Též sabotují povinnosti jim uložené § 1 až 4 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, a zákonem č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Žalobce se prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím pokoušel zajistit si právní ochranu, což mu však bylo upřeno. Podmínky řízení 4. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žaloba způsobilá k věcnému projednání. Shledal, že tomu tak není. 5. Podle § 2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. 6. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný. 7. Již v usnesení ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014-16, NSS dovodil, že důvodem pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. může být i zneužití práva spočívající v opakovaném podávání předem zcela zjevně neúspěšných podání, která namísto ochrany žalobcových veřejných subjektivních práv sledují vedení sporu pro spor samotný (obdobně viz též usnesení NSS ze dne 9. 3. 2017, č. j. 5 As 63/2017-9). 8. Podle § 68 písm. f) s. ř. s. ve zněním účinném od 1. 1. 2024 žaloba je nepřípustná také tehdy, sleduje-li zjevné zneužití práva. 9. Od 1. 1. 2024 tedy zákonodárce zákaz zneužití práva podat žalobu podle s. ř. s. akcentoval a výslovně stanovil, že se jedná o nutnou podmínku řízení, jejíž nesplnění soudu brání věc posoudit meritorně. Žalobcova žaloba je zneužitím práva 10. Soud v nedávno vydaném usnesení ze dne 7. 11. 2023, č. j. 54 A 71/2023-11, podrobně shrnul, že je mu z jeho vlastní úřední činnosti známo, že žalobce opakovaně podává velké množství různých žalob, jejichž hlavní myšlenkou je zpravidla žalobcem tvrzené dávné pochybení školského úřadu ve věci jeho přijetí na střední školu a s tím související žalobcův nízký starobní důchod, případně blíže nespecifikovaná trestní řízení týkající se Městského úřadu Čáslav. Žaloby vždy obsahují jen velice heslovité odkazy na různé spisové značky či čísla jednací, častým motivem je tvrzená perzekuce žalobce podle metodiky Státní bezpečnosti z důvodu jeho podpisu Charty 77 v roce 1982 a účasti v disidentském hnutí, jež má podle žalobce trvat i za současného režimu a podílet se na ní mají různé úřady či soudy, státní zastupitelství a bezpečnostní sbory. Podané žaloby však v drtivé většině případů nejsou věcně projednatelné, protože obsahují vady, které žalobce odmítá odstranit. Soud proto zmíněným usnesením č. j. 54 A 71/2023-11 odmítl žalobcovu žalobu, protože představovala zjevné zneužití práva. V tomto usnesení soud žalobce také poučil o tom, že i v budoucnu může jím podané žaloby odmítat, pokud z nich nebude zjevné, že jejich účelem je skutečně ochrana práv žalobce, a nikoliv opakované a bezúčelné vedení sporu. 11. Takto kupříkladu soud usnesením ze dne 6. 4. 2023, č. j. 49 Ad 2/2023-18, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věci žalobcova příspěvku na živobytí, neboť žalobce ani po předchozí výzvě soudu nebyl ochoten doplnit relevantní žalobní body a toliko trval na tom, že je perzekuován podle metodiky Státní bezpečnosti. Stejně tak rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, č. j. 49 Ad 6/2022-36, soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl jinou žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, neboť v tamním případě byly žalobní body sice vzneseny, nicméně se téměř netýkaly napadeného rozhodnutí, přestože byl žalobce vyzván k odstranění vad žaloby a řádně o tomto poučen. Obdobně soud unesením ze dne 19. 10. 2022, č. j. 46 Ad 5/2022-56, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobcovu žalobu proto, že ani po ustanovení právního zástupce z řad advokátů nebyl žalobce ochoten doplnit relevantní žalobní body směřující proti napadenému rozhodnutí. V případě usnesení ze dne 26. 9. 2023, č. j. 54 A 28/2023-23, pak zdejší soud řízení podle § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil, jelikož žalobce nezaplatil soudní poplatek. Z jiných rozhodnutí soudu lze pro stručnost alespoň odkázat např. na usnesení ze dne 21. 6. 2019, č. j. 43 A 33/2019-19, ze dne 30. 11. 2022, č. j. 51 A 56/2021-47, ze dne 27. 6. 2023, č. j. 51 A 40/2023-15, ze dne 17. 7. 2023, č. j. 54 A 53/2023-10, ze dne 20. 12. 2022, č. j. 43 A 84/2022-19, nebo ze dne 27. 6. 2023, č. j. 43 A 40/2023-6. Žalobce též bezúspěšně podává mimořádné opravné prostředky, (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3023/22, kterým byla žalobcova ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost). Tamní případ se týkal žalobcova sporu s Ministerstvem pro místní rozvoj, které mu uložilo pořádkovou pokutu, a žalobce se posléze domáhal obnovy řízení o uložení pořádkové pokuty, přestože neuvedl žádné nové dříve neznámé skutečnosti. 12. Z uvedeného soud dovodil, že je zjevné, že pokud by v řízení konal další přípravné úkony pro účely meritorního přezkumu postupu žalovaného, tak by mu žalobce opět neposkytl žádnou součinnost. Úkolem správního soudu je přitom ochrana veřejných subjektivních práv, a nikoliv činění zbytečných úkonů v případech četných žalob, jejichž vady žalobce opakovaně odmítá odstranit, a proto tyto žaloby nikdy nejsou věcně projednatelné. Takovéto postupy žalobce jsou zcela zjevně zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany. 13. Ani v právě posuzované žalobě soud neshledává, že by žalobce sledoval ochranu svých veřejných subjektivních práv. Z jeho žádosti je patrné, že ve skutečnosti jen nesouhlasí s postupem Okresního soudu v Kutné Hoře v různých jim vedených věcech, neboť žádal, aby mu povinný subjekt sdělil, proč postupoval, jak postupoval, či např