6 Afs 48/2015 — Nejvyšší správní soud

41 Af 7/2023- 46 - text 12 41 Af 7/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Miroslava Makajeva ve věci žalobkyně: Philip Morris ČR a.s., IČO 148 03 534 sídlem Vítězná 1, Sedlec, 284 03 Kutná Hora zastoupená advokátkou JUDr. Ing. Hanou Skalickou, Ph.D., BA sídlem Staroměstské náměstí 88/10, 293 01 Mladá Boleslav proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2023, č. j. 11609-3/2023-900000-314, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda žalobkyně uvolnila vybrané tabákové výrobky z režimu podmíněného osvobození od spotřební daně do volného daňového oběhu tím, že je při zahájení dopravy neuvedla v elektronickém průvodním dokladu (dále jen „e-AD“), a dopustila se tak přestupku spočívajícího v neoznačení vybraných tabákových výrobků. 2. Žalobkyně podniká v oblasti výroby a zpracování tabáku a tabákových výrobků. Dne 18. 3. 2022 dopravovala cigarety v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně z daňového skladu v Kutné Hoře do daňového skladu v Nizozemsku. Pro tyto účely vyplnila e-AD (ARC 22CZ6103058QDZVJUJDG4). Doprava těchto vybraných výrobků proběhla v zapečetěném nákladovém prostoru kamionu. Výrobky byly v Nizozemsku přijaty bez jakýchkoliv nesrovnalostí. Žalobkyně následně oznámila nesrovnalosti při vyplňování e-AD, a to dne 25. 4. 2022). Celnímu úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) v oznámeních o nesrovnalostech sdělila, že pochybila při vyplňování e-AD, neboť do nich nezahrnula 210 000 ks cigaret. Tyto cigarety byly uvedeny pouze na příslušných fakturách a dodacích listech. 3. Celní úřad zahájil s žalobkyní řízení o přestupku podle § 135q odst. 2 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 80/2019 Sb. (dále jen „zákon o spotřebních daních“). 4. Rozhodnutím ze dne 1. 2. 2023, č. j. 58123/2023-610000-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznal celní úřad žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 135q odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních, kterého se dopustila tím, že uvedla do volného oběhu neznačené tabákové výrobky (cigarety), čímž porušila § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních. Přestupku se dopustila tím, že dne 18. 3. 2022 dopravovala z daňového skladu v Kutné Hoře do daňového skladu v Nizozemsku cigarety (210 000 ks), aniž by je uvedla na e-AD a aniž by poskytla zajištění daně pro jejich dopravu. Tím žalobkyně nesplnila podmínky dopravy v režimu podmíněného osvobození od daně s následným umístěním v daňovém skladu. Celní úřad uložil žalobkyni trest pokuty ve výši 50 000 Kč a náhradu nákladů řízení. 5. V odůvodnění celní úřad k námitce žalobkyně o porušení legitimního očekávání odkázal na čtyři rozhodnutí celních úřadů, ve kterých shledaly žalobkyni vinnou ze spáchání obdobných přestupků (neuvedení některých přepravovaných výrobků v e-AD). Žalobkyní zmiňované dva případy celní úřady chybně vyhodnotily. Avšak celní úřad pochybení následně napravil a o skutku ze dne 24. 10. 2019 zahájil řízení o přestupku, které poté spojil s řízením, ve kterém rozhodl prvostupňovým rozhodnutím. Celní úřad rovněž korigoval své předchozí závěry ohledně uplatnění stanoviska Generálního ředitelství cel ze dne 15. 3. 2021, č. j. 14324/202190000030 (dále jen „stanovisko GŘC“). Stanovisko GŘC se totiž vztahuje k institutu zajištění a následného uvolnění vybraných výrobků, nelze jej proto použít v této věci. Dále celní úřad uvedl, že se při objektivní odpovědnosti neposuzuje zavinění. Lze se pouze liberovat, pokud právnická osoba prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Důkazní břemeno přitom tížilo žalobkyni. Žalobkyně však žádné důvody pro liberaci neuvedla ani neprokázala. Pokutu uložil celní úřad při dolní hranici zákonné sazby. Přihlédl k množství tabákových výrobků, které žalobkyně neoprávněně uvedla do volného daňového oběhu, k výši základního kapitálu žalobkyně a počtu zaměstnanců (žalobkyni označil jako velkého podnikatele), k tomu, že za posledních pět let již byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání tohoto typu přestupku (celní úřad odkázal na konkrétní rozhodnutí) a uložené tresty nevedly k nápravě. Celní úřad přihlédl rovněž k tomu, že žalobkyně na zjištěné nesrovnalosti sama upozornila, při řízení spolupracovala a nejednalo se o záměrné podvodné jednání. 6. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně odvolala, její argumentace je obdobná jako ta v žalobě. 7. V záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný odvolání žalobkyně zamítl. Žalovaný potvrdil závěry celního úřadu, že žalobkyně, která v rozporu s § 26 odst. 1 zákona o spotřebních daních nezahrnula v e-AD všechny přepravované tabákové výrobky (cigarety v množství 210 000 ks), tímto postupem uvedla tyto výrobky do volného daňového oběhu podle § 3 písm. k) bodu 1. zákona o spotřebních daních. Žalobkyně pak měla povinnost tyto nezahrnuté tabákové výrobky označit tabákovou nálepkou podle § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních, což neučinila. Z hlediska dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně přitom není podle žalovaného podstatné, zda byl nezdaněný tabák uveden na příslušné faktuře a dodacím listu. Žalovaný potvrdil úvahy celního úřadu, že vzal při úvahách o trestu v potaz, že žalobkyně sama na zjištěné nesrovnalosti upozornila, a uložil žalobkyni trest při dolní hranici zákonné sazby. Doplnil, že je na žalobkyni, aby přijala taková opatření, aby k občasným administrativním chybám nedocházelo. Žalovaný zdůraznil smysl a účel splnění formálních požadavků na vyplnění e-AD. Uvede-li totiž daňový subjekt chybné údaje v e-AD, bude mít správce daně zkreslené informace a nemůže získat objektivní informace o přepravě vybraných výrobků. Zároveň tím může dojít k vynětí vybraných výrobků z režimu podmíněného osvobození od daně, a jejich uvedené do volného oběhu. Není tak podstatné, že k uvolnění zboží do volného daňového oběhu fakticky nedošlo. Obsah žaloby 8. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 9. Žalobkyně v žalobě připouští, že při vyplňování e-AD pochybila. Toto administrativní pochybení nicméně zhojila tím, že řidič kamionu měl u sebe po celou dobu dopravy správně vyplněný dodací list. Navíc není pochyb, že všechny vybrané výrobky byly řádně dopraveny až do daňového skladu v Nizozemsku, kde byla řádně odvedena spotřební daň. Žalobkyně je proto přesvědčena, že dané tabákové výrobky neuvedla do volného daňového oběhu, jak mylně dovodily celní orgány. V případě kontroly vybraných výrobků při dopravě by celní orgány žádné jiné pochybení (než to týkající se vyplnění e-AD) nezjistily. Chybu v e-AD navíc žalobkyně sama nahlásila, přičemž prokázala, že k uvolnění zboží do volného daňového oběhu na území České republiky nedošlo. Žalobkyně se tedy ani nemohla dopustit přestupku podle § 135q odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních, neboť ve smyslu § 114 odst. 6 písm. b) téhož zákona tabákovou nálepkou nesmí být označeny tabákové výrobky, které jsou určeny pro dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně do jiného členského státu. Zboží bylo určeno pro nizozemský trh, kam bylo též v režimu podmíněného osvobození od daně řádně dopraveno. 10. Žalobkyně dále namítá, že nesrovnalosti e-AD nedosahují takové intenzity, aby zpochybnily samotný doklad či identifikaci vybraných výrobků. Doklad e-AD byl doplněn dodacím listem, v němž byly vybrané výrobky jednoznačně identifikovány. Na daný případ se proto užije stanovisko GŘC, jež zohledňuje závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 25. 1. 2021, č. j. 8 Afs 72/2019-34. K obdobným závěrům ohledně nesprávného množství nafty na dokladu o dopravě dospěl NSS rovněž v rozsudku ze dne 27. 2. 2023, č. j. 7 Afs 45/2021-57. V této souvislosti žalobkyně dále odkazuje na typově shodnou (blíže nespecifikovanou) kauzu, kterou řešil celní úřad (oddělení 31). 11. Žalobkyně se též dovolává legitimního očekávání, že jí při administrativní chybě v dokladu e-AD nebude uložena pokuta ani nebude doměřena spotřební daň. V minulosti totiž bylo v jiných případech zboží přepravováno do jiných členských států, přičemž tyto výrobky nebyly uvedeny v eAD, a přesto nedošlo k porušení režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. Žalobkyně tyto skutkově shodné případy řádně nahlásila celním úřadům. Konkrétně se jednalo o oznámení o nesrovnalosti ze dne 15. 6. 2017, ARC 17CZ6103053X3RFHUDHN3 (dále jen „oznámení o nesrovnalosti ze dne 15. 6. 2017“), a oznámení o nesrovnalosti ze dne 12. 11. 2019, ARC 19CZ590301923DK50WG52 (dále jen „oznámení o nesrovnalosti ze dne 12. 11. 2019“). Není zřejmé proč celní orgány pos