3 Ads 76/2005 — Nejvyšší správní soud

47 Ad 19/2024- 20 - text 6 47 Ad 19/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: Ing. L. B., narozená X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně dne 19. 2. 2024 požádala o opětovné přiznání vdovského důchodu po zemřelém manželovi, který zemřel dne 23. 2. 2021, z důvodu péče o nezaopatření dítě, její vnučku. K žádosti připojila rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 11. 2020, č. j. 0 Nc 8003/2022-22, 6 P a Nc 146/2020 a 6 P a Nc 213/2020 (dále jen „prvostupňový rozsudek“). 2. Žalovaná rozhodnutím ze dne 10. 5. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žádost žalobkyně zamítla, neboť nesplnila podmínky podle § 50 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 30. 9. 2024 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Prvostupňový rozsudek o svěření nezletilé vnučky do péče žalobkyně nabyl právní moci dne 6. 4. 2021, tj. až po úmrtí manžela. Současně z rozsudku plyne, že zemřelý nežil se žalobkyní v jedné domácnosti, vnučka tudíž neprošla výchovou zemřelého. 3. V námitkách žalobkyně rozporovala závěr o právní moci prvostupňového rozsudku. Žalobkyně totiž nepodala odvolání proti výroku prvostupňového rozsudku o svěření nezletilé do péče. Právní moc tedy nastala dříve. Žalobkyně rovněž namítla, že se zemřelým žila ve společné domácnosti na K. Jeho pobyt byl přerušován pouze občasnými pobyty v S. Byt v S. pořídili společně v roce 2002 (k tomu žalobkyně připojila smlouvu o koupi pronajatého bytu na adrese S. č. p. X, uzavřenou mezi vlastníkem nemovitosti a žalobkyní). Využívali ho rekreačně. Zemřelý manžel byl hlášen k trvalému pobytu v S., neboť pracoval ve X a nemohl denně dojíždět z K. Po odchodu do důchodu tam zůstal formálně hlášen i nadále a v bytě občasně pobýval, zejména s ohledem na jeho zdravotní stav a bytové podmínky v K. O společnou vnučku se starali žalobkyně společně. K námitkám předložila fotografie manžela s vnučkou. 4. V záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění uvedla, že při svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění je nutno vycházet vždy z rozhodnutí příslušného orgánu, faktický výkon není směrodatný. Den, kdy dochází k převzetí dítěte do péče pak odpovídá dni nabytí účinnosti příslušného rozhodnutí, tj. datu nabytí právní moci [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 10. 9. 2013, č. j. 3 Ads 134/2012-23, ze dne 20. 5. 2015, č. j. 10 Ads 66/2015-30 a ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 Ads 112/2015-23]. Nezletilá vnučka žalobkyně byla svěřena do péče žalobkyně prvostupňovým rozsudkem, který podle doložky právní moci vyznačené soudem nabyl právní moci dne 6. 4. 2021, tedy až po úmrtí manžela. Dále žalovaná uvedla, že z prvostupňového rozsudku vyplývá, že žalobkyně již dvacet let nežije se svým manželem ve společné domácnosti, žalobkyně žije sama ve vlastním domě. Prvostupňový rozsudek byl přitom vydán na základě skutkového stavu v době před úmrtím manžela žalobkyně, proto o takto zjištěném stavu věci nemá žalovaná pochybnosti. Doložená kupní smlouva ani společné fotografie jejího manžela s vnučkou na tom nic nemění. Z doložených soudních rozhodnutí nevyplývá, že by se manžel žalobkyně jakýmkoliv způsobem podílel na péči o vnučku. Nezletilá vnučka tedy není dítětem svěřeným zemřelému či žalobkyni do péče nahrazující péči rodičů přede dnem úmrtí zemřelého ve smyslu § 50 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Žalobkyně tak nesplňuje žádnou z podmínek § 50 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. 5. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Obsah podání účastníků 6. Žalobkyně namítla, že je napadené rozhodnutí nezákonné. Závěr žalované, že nezletilá vnučka nebyla žalobkyni svěřena do péče před úmrtím manžela, je nesprávný. Prvostupňový rozsudek totiž zahrnoval celkem čtyři výroky (I. zamítnutí návrhu žalobkyně na svěření nezletilé vnučky do pěstounské péče, II. svěření nezletilé vnučky do péče žalobkyně a stanovení rozsahu oprávnění žalobkyně při zastoupení nezletilé, III. stanovení povinnosti platit výživné matce nezletilé a IV. výrok o nákladech). Žalobkyně však podala odvolání pouze proti výroku I. Výrok II o svěření nezletilé do péče žalobkyně napaden nebyl. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2021, č. j. 32 Co 23/2021-44 (dále jen „druhostupňový rozsudek“), pak svěření do péče potvrdil. Nic na tom nemění, že na písemném vyhotovení prvostupňového rozsudku je nesprávně vyznačeno datum právní moci dnem 6. 4. 2021, toto datum se má vztahovat pouze k výroku I, který byl napaden odvoláním. Samotné vyznačení právní moci pak není relevantní. Žalovaná založila své rozhodnutí na pouhém formálním vyznačením doložky právní moci. 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zrekapitulovala obsah napadeného rozhodnutí a uvedla, že je vázána rozsudky soudů i s doložkami právní moci ve smyslu § 53 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Krajský soud v Praze přitom druhostupňovým rozsudkem potvrdil výrok I a II prvostupňového rozsudku zamítnutí návrhu žalobkyně o svěření do pěstounské péče a o svěření nezletilé do osobní péče žalobkyně ve smyslu § 953 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). O druhu péče se rozhodovalo v jednom řízení, jedním rozsudkem, oba výroky spolu souvisí, a proto nabyly právní moci ve stejný den. 8. V replice žalobkyně setrvala na svém názoru a doplnila, že nesouhlasí s tvrzením žalované, že by oba výroky spolu souvisely, a proto nabyly právní moci ve stejný den. Každý z výroků totiž obstojí samostatně, resp. jeden vylučuje druhý. I pokud by žalovaná vycházela z toho, že je doložka právní moci pro ni závazná (což žalobkyně rozporuje), soud je oprávněn správnost doložky posoudit sám. Žalobkyně za tímto účelem navrhla vyžádání spisu Okresního soudu v Kolíně. Posouzení věci 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 10. Soud neprováděl dokazování, neboť všechny rozhodné skutečnosti zjistil ze správního spisu, jehož obsahem se dokazování neprovádí. Soud neprováděl ani jako důkaz spis Okresního soudu v Kolíně k péči o nezletilou vnučku žalobkyně pro nadbytečnost, neboť skutkový stav, který vyplývá již z prvostupňového rozsudku a navazujícího druhostupňového rozsudku je dostatečný a oba rozsudky jsou součástí správního spisu. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání. Souhlas účastníků s tímto postupem se presumuje ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. 11. Podle § 50 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění má po uplynutí jednoho roku od smrti manžela vdova nárok na vdovský důchod, jestliže a) pečuje o nezaopatřené dítě, b) pečuje o dítě, které je závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), c) pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti a je závislý na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), d) je invalidní ve třetím stupni, nebo e) dosáhla alespoň věku o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. 12. Podle § 50 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se dítětem podle odstavce 2 písm. a) a b) se rozumí dítě, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod, a dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno, jde-li o vlastní (osvojené) dítě vdovy nebo bylo-li dítě aspoň jedním z nich převzato do dne smrti manžela do péče nahrazující péči rodičů. 13. Podle § 20 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se za dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů považuje dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu nebo na základě dohody rodičů schválené soudem, dítě manžela, nemá-li druhý z rodičů rodičovskou zodpovědnost, a dítě manžela, zemřel-li druhý rodič dítěte nebo není-li znám. Za dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů se považuje dále dítě, jež b