9 Azs 19/2023 — Nejvyšší správní soud

50 A 10/2024- 42 - text 10 50 A 10/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci žalobce: T. L. N. státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha 1 za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) T. L. T. 2) nezl. N. T. L. N. 3) nezl. G. H. N. 4) nezl. N. M. Q. N. všichni státní příslušníci Vietnamské socialistické republiky všichni bytem X nezletilé osoby zúčastněné 2), 3) a 4) zastoupené zákonnou zástupkyní T. L. T. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2024, č. j. 120048-12/2023-MZV/OPL, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem sporu je v této věci otázka, zda mělo být upuštěno od povinnosti cizince podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu osobně na zastupitelském úřadu. Soud dospěl k závěru, že nikoliv, neboť v kontextu individuálních okolností žalobce se nejednalo o odůvodněný případ ve smyslu § 169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále „zákon o pobytu cizinců“). Řízení o žádosti, kterou žalobce podal prostřednictvím datové schránky, tak bylo zastaveno zcela v souladu s nastavením příslušné zákonné úpravy. II. Průběh správního řízení 2. Žalobce žije v České republice se svou manželkou a třemi nezletilými dětmi, syny nar. X a X a dcerou nar. X (osoby zúčastněné na řízení). Na území přicestoval v roce 2007 a do roku 2010 zde pobýval na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, které následně pozbylo platnosti. V roce 2020 požádal o mezinárodní ochranu, která mu nebyla udělena. 3. Dne 6. 4. 2023 žalobce podal prostřednictvím datové schránky k Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále „zastupitelský úřad“) žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území podle § 42a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Současně požádal o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců s tím, že vycestování do Vietnamu by pro něj bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi. Žalobce uvedl, že s rodinou žije ve společné domácnosti na území ČR. Dvě starší děti zde chodí do školy. Manželka provozuje na základě živnostenského oprávnění rodinný závod v oblasti stavebních činností. Žalobce se sám stará o vlastní výkon stavebních prací, manželka zajišťuje administrativu. Rodina získává prostředky k obživě z tohoto podnikání. V případě vycestování žalobce by neměl kdo provádět nasmlouvané zakázky, rodina by přišla o zdroj obživy. Z výnosů z podnikání navíc rodina splácí hypotéku, kterou jinak nebude manželka sama schopna splácet. Neupuštění od povinnosti osobního podání žádosti by podle žalobce vedlo k nepřiměřenému zásahu do jeho rodinného a soukromého života. K žádosti žalobce mj. přiložil oddací list, rodné listy svých dětí a potvrzení o jejich studiu na území ČR, výpis z živnostenského rejstříku, podle kterého je manželka držitelkou živnostenského oprávnění, a výpis z katastru nemovitostí k nemovitostem zapsaným na LV X v katastrálním území L., podle kterého na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní ve prospěch Raiffeisen stavební spořitelna a.s. k zajištění dluhu ve výši 3 250 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce dále uvedl, že pokud by zastupitelský úřad požadoval doplnění či upřesnění žádosti, výzvě obratem vyhoví. 4. Zastupitelský úřad usnesením ze dne 30. 5. 2023, č. j. 1449-2/2023-MZV/HANOKO (dále „prvostupňové rozhodnutí“), zamítl žádost žalobce o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o dlouhodobý pobyt a řízení o této žádosti zastavil podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Zastupitelský úřad neshledal, že by osobní podání žádosti bylo pro žalobce spojeno s nepřiměřeným omezením. Žalobce si založil rodinu v ČR v době, kdy neměl platné pobytové oprávnění. Žalobce není oprávněn na území pracovat, a proto ani nemůže legálně získávat prostředky na obživu rodiny. Držitelkou živnostenského oprávnění je žalobcova manželka, která se podnikání aktivně věnuje. Z ničeho nevyplývá, že by dočasné odloučení žalobce od rodiny za účelem podání žádosti ve Vietnamu představovalo nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života či finanční situace rodiny. Smyslem a účelem zákona je, aby na území pobývali cizinci legálně a svou pobytovou situaci řešili včas již v ČR. Požadavek na osobní podání žádosti na zastupitelském úřadu nelze pokládat za nadstandartní. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání s tím, že práci na území České republiky vykonává legálně v rámci rodinného závodu. Podle žalobce navíc zastupitelský úřad dostatečně nezohlednil zájmy jeho nezletilých dětí. 6. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 10. 2023, č. j. 120048-6/2023-MZV/OPL (dále „rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2023“), prvostupňové rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. Podle žalovaného byl totiž žalobce coby žadatel o mezinárodní ochranu ve smyslu § 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců vyňat z působnosti tohoto zákona. Žalovaný z informací od Ministerstva vnitra zjistil, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu dne 16. 12. 2020. Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 11. 3. 2021, č. j. OAM-866/ZA-ZA04-HA12-2020, které nabylo právní moci dne 30. 3. 2021. Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí správní žalobu, která byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2023, č. j. 1 Az 20/2021-29. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, která má ze zákona odkladný účinek. Řízení o této kasační stížnosti, vedené u Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) pod sp. zn. 6 Azs 60/2023, k okamžiku vydání rozhodnutí ještě neskončilo. Žalobce aktuálně disponuje rozhodnutím o strpění na území dle § 78b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Vzhledem k tomu je jeho žádost o povolení k dlouhodobému pobytu zjevně právně nepřípustná, a proto je třeba řízení o ní zastavit. 7. Proti rozhodnutí ze dne 2. 10. 2023 podal žalobce správní žalobu, které Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, č. j. 48 A 9/2023-30, vyhověl a toto rozhodnutí zrušil. Proti tomuto rozsudku nebyla podána kasační stížnost. 8. Po vrácení věci k dalšímu řízení předložil žalobce prohlášení své manželky ze dne 17. 4. 2024, podle kterého je jejich rodinná situace složitá. Osobní podání žádosti na zastupitelském úřadu ve Vietnamu by bylo pro žalobce a celou rodinu velmi zatěžující. Žalobce vykonává v rodinném závodě veškeré stavební práce, manželka se stará o administrativu. Rodina získává prostředky na obživu a splácení hypotéky výlučně z tohoto podnikání. Vycestování žalobce do Vietnamu si rodina aktuálně nemůže dovolit. Hrozilo by, že se manželka s dětmi ocitne v hmotné nouzi. Žalobce dále navrhl provedení výslechu své manželky. 9. Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 6. 2024, č. j. 120048-12/2023-MZV/OPL (dále „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Žalovaný vyšel ze zjištění, že řízení o kasační stížnosti žalobce ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany skončilo usnesením NSS ze dne 28. 2. 2024, č. j. 6 Azs 60/2023-36. Proto shledal, že se na žalobce již nevztahuje výluka z osobní působnosti zákona o pobytu cizinců. Podle žalovaného je prvostupňové rozhodnutí zcela přezkoumatelné a věcně správné. Žalobci nic nebrání v tom, aby rodinu ekonomicky zajišťoval po dobu vycestování ze země původu. Žalobcova manželka může i nadále podnikat, byť za pomoci někoho jiného, kdo zrealizuje nasmlouvané stavební práce. Hypoteční úvěr nebyl uzavřen se žalobcem, ale pouze s jeho manželkou, která si musela být vědoma nejisté pobytové situace manžela. Banku lze případně požádat o odklad úhrady splátek. S ohledem na individuální okolnosti žalobce nelze mít za to, že by se jednalo o odůvodněný případ ve smyslu § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců (např. omezení zdravotním stavem, objektivní nemožnost dostavit se na zastupitelský úřad, ztížený provoz zastupitelského úřadu, zdravotní postižení dětí apod.). Doplnění dokazování o výslech manželky pokládal žalovaný za nadbytečné. II. Obsah podání účastníků 10. Žalobce v žalobě popisuje své rodinné poměry, jak učinil již v průběhu správního řízení. Upozorňuje, že podnikání v oboru stavebnictví je pro rodinu jediným zdrojem obživy. Rodina si nemůže dovolit přerušit žalobcovy stavební práce a ztratit nasmlouvané zakázky. Neupuštění od povinnosti osobního podání žádosti na zastupitelském úřad by nepřiměřeně zasáhlo do soukromého a rodinného života jeho samotného i celé rodiny ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „EÚLP“) a odporovalo by nejlepšímu zájmu nezletilých dětí ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, resp. čl. 5 odst. 5 směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení r