7 As 137/2011 — Nejvyšší správní soud

50 A 7/2025- 88 - text 8 50 A 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Josefem Strakou ve věci žalobce: Mgr. R. H. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2024, č. j. 155485/2024/KUSK/OSŽSP/ZAV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda žalobce spáchal přestupek spočívající v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Klíčové je rovněž posouzení, zda žalobce naplnil skutkovou podstatu přestupku neprokázání své totožnosti ostatním účastníkům dopravní nehody včetně sdělení údajů o vozidle, které mělo účast na nehodě. Shrnutí přestupkového řízení 2. Policie ČR oznámila Magistrátu města Kladna (dále jen „magistrát Kladno“) dopravní nehodu, ke které došlo dne 7. 7. 2023 v 7:40 hodin v obci Kladno na křižovatce ulice Milady Horákové se spojovací komunikací od ulice Americká u benzinové čerpací stanice MOL. K nehodě došlo tak, že žalobcem řízený řídil autobus tovární značky SOR ICN 12, RZ: X se střetl s vozidlem tovární značky VW Golf, RZ: X, které řídil pan J. B. Po střetu obou vozidel žalobce zastavil, ale následně se ihned opět rozjel a pokračoval v jízdě, aniž by danou situaci jakkoliv řešil. Jak policie zjistila lustrací v příslušných evidencích, žalobce v době řízení autobusu nebyl držitelem řidičského oprávnění, neboť rozhodnutím Magistrátu města Ostrava, č. j. SMO/120605/22/DSČ/JeřK (dále „rozhodnutí magistrátu Ostrava“) mu byl na dobu od 23. 3. 2022 do 23. 3. 2023, tj. 12 měsíců, uložen zákaz řízení motorových vozidel. Po uplynutí tohoto trestu si žalobce nepožádal o vrácení řidičského oprávnění a v evidenční kartě řidiče měl provedenou jejich blokaci. 3. Rozhodnutím ze dne 7. 10. 2024, č. j. SMKL/220568/2023/OPR/21 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uznal magistrát Kladna žalobce vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“) neboť v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění. Dále byl žalobce uznán vinným z přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. i) bod 3 zákona o silničním provozu, neboť v rozporu s § 47 odst. 3 písm. f) téhož zákona byl účastníkem výše popsané dopravní nehody a po výše popsané dopravní nehodě neprokázal totožnost ostatním účastníkům nehody včetně sdělení údajů o vozidle, které mělo účast na nehodě a z místa nehody odjel. Za oba přestupky mu byl uložen úhrnný správní trest pokuty ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců, a dále paušální náhrada nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce blanketní odvolání, které následně doplnil. V návaznosti na to žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 12. 2024, č. j. 155485/2024/KUSK/OSŽSP/ZAV (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry magistrátu Kladno. 5. Proti napadenému rozhodnutí nyní žalobce brojí žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). II. Obsah podání účastníků 6. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). Žaloba 7. Žalobce předně namítá, že nemohl tušit, že se stala dopravní nehoda, neboť na autobusu nebyla žádná škoda. Tvrdí, že se v daném případě jednalo o nedobrzdění, nebo nechtěné rozjetí vozidla, které stálo na křižovatce (myšleno tedy zřejmě automobilu). Druhý účastník se ho snažil zastavit, žalobce mu však existenci nehody nevěřil, protože na jeho vozidle neviděl umístěnou SPZ. Šlo tudíž o lživý spor, který byl vyvolán ze strany druhého účastníka nehody, který dopravní nehodu způsobil. Dále žalobce poukazuje na skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí bylo žalovaným napoprvé zrušeno a vráceno. Podle žalobce znělo nevěrohodně. Byly v něm obsaženy i lži, kvůli kterým bylo žalovaným prvostupňové rozhodnutí zrušeno. 8. Žalobce dále namítá, že vlastní řidičský průkaz od roku 2004. Následně byl neoprávněně potrestán, šlo však o zmeškanou lhůtu a žalobci bylo uškozeno. Je závislý na práci v dopravě, navíc má zdravotní postižení III. stupně a jde o jedinou práci, kterou může za svého zdravotního stavu vykonávat. Nemožnost řídit vozidlo by mu způsobilo problémy s uživením sebe i rodiny, ve které funguje jako samoživitel. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě uvádí, že žalobce má zaznamenané již čtyři blokace řidičského oprávnění, naposledy pozbyl řidičské oprávnění do 24. 9. 2023. Žalobce nebyl v době přestupku dne 7. 7. 2023 držitelem řidičského oprávnění a ani k tomuto datu nepožádal o jeho vrácení. Podle žalovaného lze vycházet ze zjištění Policie České republiky, z něhož lze považovat za nesporné, že poškození přední části automobilu a pravé boční strany autobusu odpovídá výškově na centimetr. Správní orgány vyšly z podkladů šetření dopravní nehody, z tvrzení obou účastníků dopravní nehody a jednání kvalifikovaly jako přestupek. Replika žalobce 10. Ve své replice žalobce rozporuje tvrzení žalovaného, že žalobci byl uložen zákaz řízení již čtyřikrát. Ve skutečnosti šlo o pokračování v trestu z minulosti, věc se snažil řešit přes Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“), ale zmeškal lhůtu pro podání opravného prostředku. Byl neoprávněně trestán. Jeho výpověď zaznamenaná v podkladech správních orgánů se neshoduje s výpovědí druhého účastníka, proto jde o tvrzení proti tvrzení. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalovaným poprvé zrušeno proto, že magistrát Kladno v něm vycházel pouze z výpovědi druhého účastníka nehody, přičemž podruhé žalovaný předstíral, že tento nedostatek již není aktuální. Žalovaný dále předestírá, že byl žalobce tzv. „vybodován“, což není pravdou a zároveň nepřihlíží ke skutečnosti, že poprvé bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a vráceno. S ohledem na datum dopravní nehody (tj. červenec, doba dovolených) a potřeby absolvovat příslušné dílčí kroky k vrácení řidičského oprávnění, nebylo možné, aby žalobce tyto náležitosti včas vyřídil. Neměl ani finanční prostředky, které jsou s tím spojeny. Vycházel tedy z toho, že je držitelem mezinárodního řidičského průkazu, což mělo být přechodným řešením. IV. Posouzení věci soudem 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 12. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, jelikož účastníci ani na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nesdělili, že by s tímto postupem nesouhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud nepovažoval za nezbytné jednání nařizovat, neboť veškeré rozhodné skutečnosti bylo možno zjistit z napadeného rozhodnutí, podání účastníků a obsahu správního spisu. 13. Žaloba není důvodná. Rozsah a meze soudního přezkumu 14. Soud předesílá, že i v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kterým byl uložen správní trest za přestupek, přezkoumává napadené rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s. ř. s. pouze v mezích žalobních bodů uplatněných ve lhůtě pro podání žaloby, a tudíž nepřihlíží k žalobcem neuplatněným důvodům nezákonnosti napadeného rozhodnutí (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 2. 2020, č. j. 10 As 156/2018-110, č. 4007/2020 Sb. NSS, odst. 39). Z ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobci vyplývá povinnost uvést ve své žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky správního rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004-52, č. 488/2005 Sb. NSS). Současně podle rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod, byť i vyhovující, obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale př