57 Az 4/2025 – Krajský soud v Praze

57 Az 4/2025- 20 - text 7 57 Az 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobce: V. Q. H. nar. X, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupen obecným zmocněncem K. T. T. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2025, č. j. OAM-267/ZA-ZA11-HA06-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu. Soud s žalovaným souhlasí, že k tomu nebyl důvod. Žalobce o mezinárodní ochranu žádal kvůli špatné ekonomické situaci ve Vietnamu a pro své tamní dluhy. Obával se postihu ze strany věřitelů. Shromážděné podklady ale dokládají, že žalobce měl ve vlasti k dispozici účinné právní prostředky ochrany. Ty ale nevyužil. Špatné ekonomické podmínky pak samy o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany nejsou. Proto soud žalobu zamítl. Průběh řízení o mezinárodní ochraně 2. Žalobce požádal dne 5. 3. 2025 o mezinárodní ochranu. 3. V poskytnutí údajů k žádosti uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá, protože ve Vietnamu už nemá kde bydlet a zároveň má velký dluh, který by nemohl zaplatit. Z Vietnamu vycestoval v roce 2024 do Maďarska za účelem práce. Byl tam od března do prosince 2024. Poté přijel do České republiky (dále „ČR“) vlakem. Politické přesvědčení žádné nemá. Nikdy se politicky neangažoval. 4. Při pohovoru žalobce vypověděl, že již v roce 2022 měl v plánu, že bude žít a pracovat v zahraničí. Jen ještě nevěděl kde. Ve Vietnamu žil na vesnici, kde nebyl dostatek práce, případně za ni byl velmi nízký plat. Nakonec mu známí poradili, aby přijel pracovat do Maďarska. Problémy při vyřizování víza neměl. Zařídili mu ho zprostředkovatelé. Po práci v Maďarsku přijel do ČR. Po týdnu při kontrole ale policisté zjistili, že nemá platné vízum. Rozhodli proto o jeho vyhoštění. Poté si šel požádat o azyl. Lidská práva jsou v ČR podle žalobce dobrá. Chtěl by tu žít a pracovat oficiálně. Ve Vietnamu si vzal půjčku v přepočtu asi 500 tisíc korun. Musel zastavit dům rodičů a pozemky. Pak si půjčil ještě 250 tisíc korun od lichváře. Peníze si půjčil na zaplacení cesty do Maďarska. Dosud z dluhu nic nesplatil. Chtěl by ho splácet z výdělku z práce v ČR. Může se naučit česky a pracovat zde. Kdyby dluh nemohl zaplatit, tak by jej mohl lichvář zadržet nebo dokonce zabít. Občas mu telefonoval a strašil jej. Prý si najde způsob, jak od žalobce získat peníze zpět. Telefonoval mu jednou týdně, ale spíš zastrašuje rodiče žalobce. Chtěl po nich splatit žalobcův dluh. Pokud by nezaplatili, měli by prý velký problém. Lichvář mluvil obecně, neřekl nic konkrétního. O jiných problémech rodiče žalobci neřekli. S žádostí o pomoc se nikam neobrátili, protože jsou chudí a nemají peníze na splacení dluhu. Na policii se obrátit nemohou, protože pro policisty nemají úplatek. Tak to ve Vietnamu chodí. Pokud by se žalobce musel vrátit, obával by se, že nesežene práci, nesplatí dluh a nebude mít kde bydlet. U sourozenců ani rodičů by bydlet nemohl. Dům je zastavený kvůli dluhu a rodiče jsou v nájmu. Se státními ani bezpečnostními orgány ale žalobce problémy neměl. 5. Mezi podklady pro rozhodnutí žalovaný zařadil Informaci Ministerstva zahraničních věcí (dále „MZV“) ze dne 21. 1. 2025 s názvem „Půjčky, úvěry, lichva“ a dále Informaci svého odboru azylové a migrační politiky (dále „OAMP“) ze dne 4. 6. 2024 k bezpečnostní a politické situaci ve Vietnamu. Napadené rozhodnutí 6. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný rozhodl, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, §14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neuděluje. 7. Splnění podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu žalovaný neshledal, neboť žalobce ve své vlasti nevyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce výslovně sdělil, že nemá politické přesvědčení, nikdy nebyl politicky aktivní a ani nebyl členem politické strany. Neuváděl ani žádné problémy se stáními či bezpečnostními orgány. 8. Žalobce dále netvrdil žádné skutečnosti, které by zakládaly jeho důvodnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. O mezinárodní ochranu žádá z důvodu legalizace pobytu na území ČR, neboť zde chce pracovat a vydělat si peníze na splacení dluhu ve Vietnamu. Případný návrat spojuje s obavami z jednání věřitelů. Snaha legalizovat si v ČR pobyt ale není relevantním důvodem pro udělení azylu. Žalobce měl svou pobytovou situaci řešit jinou zákonnou cestou. Čistě ekonomické potíže v zemi původu nečiní z žalobce uprchlíka ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Ekonomická situace by mohla být azylově relevantní jen tehdy, pokud by opatření mající nepříznivý dopad na životní úroveň žadatele byla skrytě namířena proti určité národnostní, rasové nebo politické skupině. Žádné zvláštní okolnosti ale v této věci žalovaný nezjistil. 9. Obavy z jednání věřitelů nesouvisí s důvody vymezenými v § 12 písm. b) zákona a azylu. Původcem pronásledování sice může být i soukromá osoba, ale pouze tehdy, pokud veřejná moc není ochotna nebo schopna zajistit ochranu před vážnou újmou. Ve věci žalobce tomu tak ale nebylo, protože se žalobce na státní orgány s žádostí o pomoc ani neobrátil. Z Informace MZV ze dne 21. 1. 2025 vyplývá, že občané Vietnamu mají v případě lichvy možnost se obrátit s žádostí o pomoc na státní orgány a domoci se ochrany svých práv. Jelikož žalobce této možnosti nevyužil, považuje žalovaný jeho dosavadní vyjádření o obavách v případě návratu do vlasti za spekulativní. 10. Ve vztahu k doplňkové ochraně žalovaný zkoumal, zda žalobci hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy. Nezjistil, že by tomu tak bylo. Shrnul poznatky k bezpečnostní a politické situaci ve Vietnamu a konstatoval, že žalobce nebyl trestně stíhaný, nijak proti současnému režimu nevystupoval a ani neměl jakékoli potíže se stáními a bezpečnostními orgány. Rovněž bez problémů vycestoval ze země. Žalovaný proto nemá důvod se domnívat, že by se o něj státní moc v případě návratu zajímala, a hrozilo mu tak nějaké nebezpečí. V zemi původu ani neprobíhá žádný ozbrojený konflikt. 11. Žalovaný se rovněž zabýval možností žalobci udělit azyl za účelem sloučení rodiny dle § 13 zákona o azylu a humanitární azyl dle § 14 zákona o azylu. Důvody k jejich udělení však neshledal. Z ničeho nevyplývá, že by jeho rodinnému příslušníku byla v ČR udělena mezinárodní ochrana. Humanitární azyl je pak výjimečný institut a v řízení nevyšel najevo žádný důvod hodný zvláštního zřetele pro jeho udělení. Žalobce je dospělou, práceschopnou a zdravou osobou. Pro výše uvedené žalovaný žalobci neudělil ani doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny dle § 14b zákona o azylu. Shrnutí žaloby 12. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). 13. Namítá, že žalovaný nezjistil hlavní důvod, proč žalobce opustil svou zemi. Byla jím nespokojenost s komunistickým režimem, který je nelidský a nezaručující rovnost ve společnosti. Jsou tam pošlapávána lidská práva. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu kvůli dluhu a útlaku. V případě návratu se obává omezení osobní svobody komunistickou stranou. Většinu půjček si vzal na černém trhu od věřitelů, kteří jsou potomky komunistických úředníků. Svou moc by zneužili ke konfiskaci majetku, kontrole nebo nuceným pracím ke splacení dluhů. Z těchto důvodů a kvůli nespokojenosti s vládou jedné strany a vládní korupcí se žalobce rozhodl odejít. Jelikož se žalovaný dostatečně nezabýval tím, proč žalobce do ČR přijel, porušil § 50 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Navíc porušil i § 52 správního řádu, protože neprovedl potřebné dokazování ke zjištění skutečného stavu věci. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Odkazuje na napadené rozhodnutí, které má za správné a zákonné. Námitky jsou pouze obecným nesouhlasem s napadeným rozhodnutím. Nelze proto tvrdit, že by provedené dokazování bylo nedostatečné. Žalovaný se zabýval všemi okolnostmi tohoto případu. Je to právě žalobce, kdo má v řízení o udělení mezinárodní ochrany povinnost tvrzení. Na základě jeho výpovědi žalovaný zjišťuje skutkový stav. Žalobce měl možnost, aby při pohovoru uvedl všechny důvody, proč žádost podal. Žalobce hovořil jen o ekonomických problémech, které ale v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) nejsou azylově relevantní. Posouzení věci soudem 15. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas [§ 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu], osobou k tomu oprávněnou a splňuje formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. 16. Soud o žalobě rozhodl bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s takovým postupem účastníci