8 As 55/2009 — Nejvyšší správní soud

54 A 68/2024- 68 - text 8 54 A 68/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Jana Peroutky a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobce: M. K. bytem X proti: žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2024, č. j. 104176/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 6. 10. 2022 požádala Z. B. (dále jen „žadatelka“) Městský úřad Vlašim vykonávající působnost vodoprávního úřadu a speciálního stavebního úřadu (dále jen „městský úřad“) o (1) povolení k odběru podzemní vody na pozemích st. p. X1 a p. č. X2 v katastrálním území a obci K. (všechny dále uvedené pozemky se nacházejí v tomtéž katastrálním území), (2) o vydání stavebního povolení pro vodní dílo (vrtaná studna) na pozemku st. p. X3 a (3) o povolení výjimky z odstupové vzdálenosti studny od pozemku veřejné komunikace. 2. Městský úřad oznámil zahájení řízení o výše uvedených žádostech dne 12. 10. 2022. 3. Žalobce jakožto vlastník vrtané studny na pozemku p. č. X4 podal dne 25. 10. 2022 prostřednictvím zmocněnce Mgr. M. K. (hydrogeologa) podání nadepsané jako „odvolání a námitky ve věci povolení k odběru podzemních vod z nelegálního vrtu na pozemku parc. č. X1“. V něm podrobně zpochybňoval vyjádření hydrogeologa Mgr. J. S. z června 2022 předložené žadatelkou, namítal, že nezohledňuje skutečnost, že v důsledku předcházejícího nelegálního vrtu ztratil žalobce vodu, a tvrdil též nesoulad stavebního záměru s normou ČSN 75 5115. 4. Městský úřad se obrátil na Českou geologickou službu (dále jen „ČGS“) se žádostí o expertní posouzení hydrogeologických posudků. V reakci na tuto žádost obdržel dne 2. 10. 2023 kladné expertní vyjádření ČGS k průzkumnému vrtu na pozemku st. p. X1. 5. Rozhodnutím ze dne 7. 12. 2023 městský úřad žádostem vyhověl a zamítl požadavek žalobce na zastavení řízení i jeho námitky. Žalobce se odvolal. 6. Žalovaný v rozhodnutí ze dne 18. 3. 2024 vyhodnotil žalobcovo odvolání ve vztahu k výrokům o povolení odběru podzemních vod a výjimky z odstupových vzdáleností jako nepřípustné. Ve vztahu k povolení vodního díla však odvolání bylo přípustné. I když shledal žalobcovy námitky nedůvodnými či nepodloženými, žalovaný zjistil, že městský úřad pochybil, neboť žádosti projednal, ač je nepodali další spoluvlastníci pozemku p. č. X2 a nebyl doložen ani jejich souhlas s podanými žádostmi. Žalovaný proto rozhodnutí městského úřadu jako celek zrušil a vrátil mu věc k novému projednání. 7. Žadatelka dne 18. 4. 2024 upravila žádosti tak, že se týkaly vrtané studny (pouze) na pozemku st. p. X1. Současně přiložila i souhlas druhé spoluvlastnice pozemku. 8. Městský úřad dne 6. 5. 2024 obeznámil účastníky řízení s pokračováním v řízení a stanovil jim lhůtu pro uplatnění námitek. 9. Žalobce dne 7. 5. 2024 uplatnil námitky. Zpochybnil hydrogeologické vyjádření Mgr. J. S. i expertní vyjádření ČGS a požádal o přizvání České asociace hydrogeologů jako účastníka řízení. Poukázal na to, že se etická komise České asociace hydrogeologů usnesla na tom, že navržené úpravy nelegálního vrtu na pozemku st. p. X1 nejsou dostatečné, aby zabránily dalšímu poškození životního prostředí. 10. Městský úřad opětovně rozhodnutím ze dne 25. 6. 2024, č. j. MUVL/ZIP/23934/2024/STK (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), pod výrokem I) povolil podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2024 (srov. čl. LV bod 2 zákona č. 284/2021 Sb. a čl. II bod 1 zákona č. 182/2024 Sb.; dále jen „vodní zákon“) odběr podzemní vody z vrtané studny na pozemcích st. p. X1 a p. č. X2 v průměrném rozsahu 0,003 l/s, maximálně 0,25 l/s, měsíčně 25 m3 a ročně 101 m3 jakožto zdroje užitkové vody pro zálivku zahrady, výrokem II) vydal s odkazem na § 15 odst. 6 a § 55 odst. 1 písm. j) vodního zákona a podle § 94j a § 94p zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“) společné územní a stavební povolení k provedení vodního díla – vrtané studny na pozemcích st. p. X1 a p. č. X2 a stanovil pod body 1 až 18 podrobné podmínky realizace, výrokem III) udělil podle § 169 odst. 3 a 6 stavebního zákona výjimku z obecných požadavků na využívání území pro umístění studny, výrokem IV) zamítl žádost žalobce o zastavení řízení a výroky V) a VI) zamítl námitky žalobce uplatněné dne 25. 10. 2022 a dne 7. 5. 2024 jako nedůvodné. 11. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí městský úřad konstatoval, že expertní vyjádření ČGS služby je klíčovým podkladem pro rozhodnutí a městský úřad se s ním plně ztotožňuje. Namítané ovlivnění studny na pozemku žalobce bylo vyvráceno dodatečnou čerpanou zkouškou. Posudky předložené žalobcem nedokládají tvrzení o ztrátě podzemní vody a neobsahují žádné relevantní měření vydatnosti. Městský úřad také konstatoval, že při porovnání údajů z roku 2000 a z měření z let 2022 a 2023 je hladina podzemní vody o minimálně 2 metry vyšší. Městský úřad s odkazem na vyjádření hydrogeologa Mgr. J. S. a expertní posouzení ČGS má za osvědčené, že odběrem nedochází k ovlivnění sousední studny na pozemku žalobce ani širšího okolí. Preventivně však v podmínkách 11 až 13 výroku II) žadatelku zavázal povinností zajistit při stavbě přítomnost stavbyvedoucího s oprávněním k těmto stavbám vodních děl a hydrogeologa a umožnit jim přístup ke stavbě. Neshledal důvod pro přizvání České asociace hydrogeologů, neboť není účastníkem řízení, a současně nepřijal požadovaná nápravná opatření podle § 42 vodního zákona, neboť ta slouží k odstranění následků nedovoleného vypouštění odpadních vod. Negativní ovlivnění životního prostředí nebylo v průběhu řízení před vodoprávním úřadem prokázáno a nynější stav vrtu není ČGS vnímán jako problém pro dokončení studny. K namítané ekologické újmě uvedl, že podle § 29 vodního zákona o náhradě škody rozhoduje soud, nikoliv vodoprávní úřad. K žádosti žalobce o zastavení řízení pak městský úřad uvedl, že řízení je možné zastavit pouze podle § 66 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Neshledal však naplnění žádného ze zákonem stanovených důvodů pro zastavení řízení. 12. Žalobce dne 3. 7. 2024 podal znovu odvolání, v němž požadoval zrušení prvostupňového rozhodnutí (jako celku) pro jeho nezákonnost. Namítal hydraulickou spojitost mezi oběma vrty s tím, že městský úřad v průběhu řízení neověřil ztrátu vydatnosti vrtu žalobce, jejíž dopady na každodenní život své domácnosti popisoval. Nepřizvání České asociace hydrogeologů jako účastníka řízení označil za rozporné s § 110 vodního zákona. Setrval na tom, že odborné vyjádření Mgr. J. S. je nesrozumitelné a vnitřně rozporné, neboť jednak provedl vadně čerpací zkoušku a jednak ve svém textu připouští možnost ovlivnění sousední studny. Stejně tak rozporné a zavádějící zůstává i expertní vyjádření ČGS, neboť hydrodynamická zkouška byla realizována ve zcela změněných a ovlivněných podmínkách a závěry z ní jsou nekonzistentní a nejasné. Zopakoval své dřívější námitky a setrval na požadavku na jejich řádné vypořádání. Odvolání dále doplnil dne 27. 8. 2024 a poukazoval na to, že dochází k nepovolenému čerpání vody. 13. Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 9. 2024, č. j. 104176/2024/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítl odvolání žalobce do výroku I prvostupňového rozhodnutí jako nepřípustné a prvostupňové rozhodnutí ve výroku I potvrdil. V odůvodnění žalovaný sdělil, že jeho odbor životního prostředí a zemědělství, oddělení vodního hospodářství, je od 1. 7. 2024 příslušný rozhodovat pouze o odvolání proti povolení k odběru podzemních vod podle § 8 odst. 1 písm. b) vodního zákona. Okruh účastníků v řízení o nakládání s vodami je taxativně vymezen v § 115 odst. 16 vodního zákona, pochybnosti o aplikaci § 28 odst. 1 správního řádu tak nemohou nastat. Účastníky řízení jsou podle zmíněného ustanovení pouze žadatelka a dále osoby podle § 115 odst. 4 a 7 vodního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2023, tj. obec a občanské sdružení, které písemně o účastenství požádá. Žalobce však není žádným z takto vymezených účastníků, a tudíž do této části rozhodnutí nemůže podat odvolání. Žalovaný současně vysvětlil, proč neshledal ani důvod pro zahájení přezkumného řízení. III. Obsah žaloby 14. Žalobce se žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 15. Po úvodní rekapitulaci dosavadního průběh správního řízení žalobce vyjádřil nesouhlas se závěrem žalovaného, že nebyl účastníkem řízení. V § 27 odst. 2 správního řádu jsou definovány jako účastníci řízení též osoby, které mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svý