5 As 67/2008 — Nejvyšší správní soud

59 A 22/2024- 120 - text 20 59 A 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Marcely Uhříčkové a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobců: a) P. B. bytem X b) M. B. bytem X c) Ing. T. H. bytem X všichni zastoupeni advokátem Mgr. Pavlem Černohousem sídlem Lublaňská 398/18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Obecní úřad Velké Popovice sídlem Ringhofferova 1, 251 69 Velké Popovice za účasti: T. T. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Petrem Hanykem sídlem Zborovská 49, 150 00 Praha 5 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 12. 2023, č. j. 06571/23/OSU a č. j. 06545/23/OSU, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2023, č. j. 06545/23/OSU a č. j. 06571/23/OSU, se zrušují a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 26 607 Kč, a to k rukám jejich zástupce Mgr. Pavla Černohouse. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se dvěma samostatnými žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanými dne 6. 5. 2024, domáhají - jednak (původně pod sp. zn. 54 A 26/2024) zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2023, č. j. 06571/23/OSU (dále jen „souhlas se změnou v užívání“), jímž byl osobě zúčastněné na řízení (dále jen „stavebník“) vydán podle § 126 a § 127 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“) souhlas se změnou v užívání zbylé části stavby „zemědělská usedlost – stáje“ na pozemcích st. p. X1 a p. č. X2 v k. ú. X a obci X (všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v tomtéž katastrálním území) dosud užívané jako stáje se zázemím s tím, že nově bude užívána jako provozně hospodářská budova na nově odděleném pozemku st. p. X3, a - jednak (pod aktuální spisovou značkou) zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2023, č. j. 06545/23/OSU (dále jen „souhlas s obnovou stájí“; oba souhlasy společně též jako „napadená rozhodnutí“), jímž byl stavebníkovi dán podle § 105, § 106 a § 177 stavebního zákona souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru „obnova stavby zemědělská stavba – samostatně stojící stáje“ na pozemcích st. p. X4 a p. č. X5. 2. Usnesením ze dne 26. 1. 2026, č. j. 59 A 22/2024-53, předseda senátu spojil řízení o obou žalobách z důvodu vhodnosti ke společnému projednání. Obsah žalob 3. V obdobně formulovaných žalobách žalobci a) a b) uvádí, že jsou spoluvlastníky pozemků p. č. X6, X7 a rodinného domu č. p. X na pozemku st. p. X8, které užívají mj. k bydlení. Tyto pozemky sousedí s pozemkem p. č. X5 a nově odděleným pozemkem st. p. X3, jehož součástí byla i stavba stájí ve vlastnictví stavebníka, která zahrnovala i zděnou část označovanou jako zázemí (dále jen „zázemí“). Žalobce c) je vlastníkem pozemku st. p. X9, jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci č. e. X, a dále pozemků p. č. X10, X11 a X12, které se podle žaloby také nacházejí v těsném sousedství stájí. 4. K předchozím událostem žalobci líčí, že stáje se zázemím byly postaveny v roce 2017 bez stavebního povolení, a proto žalovaný zahájil řízení o odstranění stavby pod sp. zn. 00524/17/SU/Hy, v němž stavebník požádal o dodatečné povolení stavby. Žalovaný původní stavbu dodatečně povolil rozhodnutím ze dne 19. 7. 2018, č. j. 02186/18/SU, jež však Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 4. 2021, č. j. 54 A 16/2019-58, zrušil. Stáje se zázemím tak nebyly pravomocně povoleny a až do svého zániku byly tzv. černou stavbou. Dne 22. 8. 2023 nicméně došlo k požáru stájí a jejich velká část (ne však zázemí) byla zničena. Žalovaný poté sdělením ze dne 29. 1. 2024, č. j. 00548/24/OSU, potvrdil existenci zázemí na nynějším pozemku st. p. X3 a vedle toho neexistenci stájí na nynějším pozemku st. p. X4, v návaznosti na což rozhodnutím ze dne 12. 2. 2024, č. j. 00853/24/OSU, zastavil řízení o odstranění stavby s odůvodněním, že došlo k zániku stavby, která byla předmětem řízení. Proti tomu se žalobci odvolali, ale řízení nebylo v době podání žalob skončeno. Následně dne 21. 12. 2023 žalovaný vydal napadená rozhodnutí. Souhlas se změnou v užívání se týká pouze zachované stavby zázemí, nikoliv požárem zničených stájí, jejichž obnovu povoluje druhé z napadených rozhodnutí. 5. Žalobci mají za to, že vydáním napadených rozhodnutí je žalovaný obešel jako dotčené sousedy, čímž se dopustil procesní nezákonnosti. Nemohli se totiž před počátkem realizace staveb vyjádřit k jejich výsledné podobě, rozměrům a provedení ani k jejich užívání v řádném povolovacím procesu. Žalobci a) a b) tvrdí, že se o napadených rozhodnutích dozvěděli až dne 6. 3. 2024 při nahlížení do spisu v řízení o odstranění stavby, kdy si pořídili jejich fotografie. Žalobce c) se s napadenými rozhodnutími seznámil až dne 13. 3. 2024 na základě své žádosti o poskytnutí informací ze dne 28. 2. 2024. 6. Žalobci se přitom cítí být vydáním napadených rozhodnutí dotčeni na svých právech, zejména na právu vlastnickém, právu na pohodu bydlení, právu na zdraví a právu na příznivé životní prostředí. Zkrácení práv žalobců a) a b) spočívá zejména v blízkosti zázemí a stájí, které jsou od jejich nemovitostí vzdáleny pouze 16 metrů. Dům žalobců se nachází na konci malé obce a před vybudováním stájí stál prakticky na samotě. Žalobci mají okna směrem ke stavbě, která jim nyní brání ve výhledu. Stavby zázemí a stájí generují novou dopravu, přítomnost lidí a hluk, čímž dochází k narušování rodinného a soukromého života žalobců, kteří jsou zasahováni hlukem a otřesy, zejména v důsledku kopání koní do stěn boxů a pohybu těžké zemědělské techniky. Nemovitosti žalobců a) a b) jsou též ohroženy opětovným ukládáním balíků sena a slámy a požárně nebezpečného odpadu v jejich blízkosti, což již v roce 2023 vedlo k přímému ohrožení a částečnému poškození jejich domu požárem. Žalobce c) svou nemovitost využívá k rekreaci, avšak v důsledku staveb došlo k narušení této funkce kvůli zvýšení hluku z provozu na komunikaci a řehtání koní, kvůli zvýšenému zápachu a výskytu hmyzu a také v důsledku zvýšeného počtu osob pohybujících se v okolí. Tím také dochází ke znehodnocení jeho nemovitostí. 7. Žalobci spatřují nezákonnost souhlasu se změnou v užívání v tom, že nebyla-li stavba stájí se zázemím nikdy povolena, nelze ani povolit změnu v užívání zázemí. Souhlas se změnou v užívání tak byl podle nich vydán v rozporu s § 126 stavebního zákona. Dále též změna v užívání musí být učiněna v souladu s podmínkami § 126 odst. 3 stavebního zákona, tedy v souladu s cíli a úkoly územního plánovaní, s obecnými požadavky na výstavbu, s veřejnými zájmy chráněnými tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy. Žalobci poukazují na to, že se zázemí nachází podle územního plánu částečně v ploše NZ – plochy zemědělské, aniž by se jednalo o pomocnou stavbu (zázemí plní svou funkci bez ohledu na využití pozemku), která by mohla být v ploše NZ přípustná. Zároveň proto, že se žalovaný v souhlasu se změnou v užívání nikterak nevypořádal se souladem stavby s územním plánem, je podle žalobců toto napadené rozhodnutí též nepřezkoumatelné. 8. Nezákonnost souhlasu s obnovou stájí pak spatřují v tom, že nezbytnou podmínkou pro takový postup bylo, aby obnovovaná stavba byla pravomocně povolena, což dovozují z toho, že § 177 odst. 3 stavebního zákona hovoří o obnově „ve shodě s původními rozhodnutími nebo jinými opatřeními stavebního úřadu“. Jelikož ale stavba stájí se zázemím od počátku nemá pravomocné stavební povolení a je černou stavbou, nebyla tato zákonná podmínka splněna, a proto žalovaný nemohl s její obnovou souhlasit. 9. Žalobci dále namítají nepřípustné narušení kvality prostředí, zejména působením imisí, které jsou nepřiměřené místním poměrům. Změna v užívání zázemí i obnova stájí by totiž znovu znamenala ještě intenzivnější pohyb osob v zázemí a jeho okolí, což by spolu s provozem stájí generovalo silnější imise zasahující do soukromého a rodinného života žalobců hlukem, pohledy a ztrátou soukromí, resp. narůstající dopravou, zápachem a dalšími vlivy. 10. S tím podle žalobců souvisí i problematika nedostatečného dopravního řešení, které vyplývá již ze samotné skutečnosti, že se stájemi souvisela i výstavba parkovacích míst nad rámec potřebný pro samotného stavebníka. Stávající příjezdová komunikace na pozemcích p. č. X13 a X14 není podle žalobců na nové zatížení uzpůsobena a byla již dopravní obsluhou stájí poškozena. Komunikace účelu obsluhy stájí se zázemím kapacitně ani konstrukčně nevyhovuje a její rozšíření není možné. Při požáru se též ukázalo, že komunikace neposkytuje dostatečnou kapacitu ani pro příjezd vozidel integrovaného záchranného systému. Žalobci v minulosti zaznamenali též využití alternativní cesty z druhé strany pozemku p. č. X5, takovým p