— Nejvyšší správní soud

57 A 11/2017- 33 - text 8 pokračování 57A 11/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a JUDr. Aleny Hocké v právní věci žalobce Ing. J.B., bytem …, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Stárkem, advokátem, se sídlem Chomutov, Beethovenova 16, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Plzeňský kraj, se sídlem Plzeň, Hálkova 14, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí o návrhu žalobce ze dne 2.1.2015 na zastavení exekuce nařízené exekučními příkazy žalovaného ze dne 9.4.2008, čj. 156926/08/138941/3145 a čj. 157166/08/138941/3145, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce se žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného správního orgánu spočívající v nevydání rozhodnutí o návrhu žalobce ze dne 2.1.2015 na zastavení daňové exekuce na srážku ze mzdy, resp. důchodu, nařízené exekučními příkazy žalovaného ze dne 9.4.2008, čj. 156926/08/138941/3145 a čj. 157166/08/138941/3145, z důvodu uplynutí 20leté prekluzivní lhůty k vymáhaní nedoplatků. Žalovaný návrh zamítl rozhodnutím ze dne 30.1.2015, čj. 278047/15/2301-80543-404726. Zdejší krajský soud uvedené rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 29.4.2016, čj. 57 Af 10/2015-58, který nabyl právní moci dne 16.5.2016 a nebyla proti němu podána kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Dle žalobce je od tohoto data žalovaný nečinný, když nerozhodl o návrhu žalobce ze dne 2.1.2015. II. Důvody žaloby Dle žalobce byl žalovaný do dne podání této žaloby nečinný. Žalobce proto postupoval podle daňového řádu a podal námitku proti nečinnosti, kterou adresoval Odvolacímu finančnímu ředitelství. Odvolací finanční ředitelství zaslalo žalobci vyrozumění (ze dne 25.1.2017, čj. 3651/17/5100-41453-711845), že byl podnět na ochranu proti nečinnosti odložen s odůvodněním (bod 13), že „do současné doby správce daně již obě předmětné daňové exekuce zastavil z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty k 1.1.2014“. Tento údaj se dle žalobce nezakládá na pravdě, neboť žalovaný exekuci nezastavil a nadále ji provádí. Odvolací finanční ředitelství legalizuje rozhodnutí žalovaného ze dne 21.4.2015, kterým vydal správce daně rozhodnutí o částečném zastavení daňové exekuce čj. 950925/15/2301-80541-402537 a čj. 957597/15/2301-80541-402537, kterými byly částečně zastaveny daňové exekuce srážkami ze mzdy nařízené uvedenými exekučními příkazy. Tato rozhodnutí žalovaného obsahují pouze souhrnnou částku, v níž se exekuce zastavuje, avšak není z ní patrno, kterých exekučních titulů (žalovaný je nazývá položkami) se týká a takto koncipované rozhodnutí je neurčité a tedy nepřezkoumatelné (jako právní úkon neplatné). Z rozhodnutí se nedá vyčíst, které položky jsou vzaty do souhrnného zastavení exekuce. Např. Položky 11 – 20, z exekučního příkazu ze dne 9.4.2008, čj. 157166/08/138941, jsou základní jistiny daně, u nichž nastala prekluze dnem 31.12.2014. Ostatní položky jsou pak příslušenstvím uvedené daně a příslušenství sleduje osud daně, tedy i prekluzi. Rovněž je právně významné, že žalovaný nezákonné a v rozporu se závaznou judikaturou NS ČR posuzuje počátek běhu prekluzivní lhůty, přičemž žalobci sdělil, že je mu tento fakt znám, ale podle pokynu GFŘ nechť se jeden každý poplatník svého práva domáhá u soudu samostatně. Rovněž je nepochybné, že žalovaný ve zlé víře vydává rozhodnutí, která jsou nepřezkoumatelná a tak brání žalobci, aby se svého práva domáhal u nezávislého soudu. Je zde tedy naléhavý právní zájem žalobce na vydání řádného rozhodnutí žalovaného ve věci zastavení exekuce. Žalobce navrhoval připojit ke spisu této žaloby (a učinit je součástí) spisy zdejšího krajského soudu čj. 57 Af 10/2015 a čj. 57 A 96/2016. Dle žalobce žalovaný dosud neučinil rozhodnutí o návrhu žalobce ze dne 2.1.2015 na zastavení exekuce. Žalobce proto navrhoval, aby soud vydal rozhodnutí: „ I. Žalovaný je povinen rozhodnout o návrhu žalobce ze dne 2.1.2015 na zastavení exekuce A) z exekučního příkazu žalovaného čj. 156926/08/138941/3145 ze dne 9.4.2008 a B) z exekučního příkazu žalovaného čj. 157166/08/138941/3145 ze dne 9.4.2008, a to tak, že žalovaný rozhodne samostatně o zastavení exekuce u jednotlivých exekuovaných položek.“ Dále žalobce požadoval, aby byla žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného k žalobě Dle žalovaného není žaloba na ochranu před nečinností v daném případě důvodná, proto žalovaný navrhoval její zamítnutí. Ačkoliv krajský soud rozhodnutí žalovaného ze dne 30.1.2015, čj. 278047/15/2301-80543-404726, zrušil, žalovaný nemohl vydat nové rozhodnutí (viz odpověď žalovaného ze dne 16.11.2016, čj. 1900090/16/2300-11450-402318, na dotaz žalobce doručený 25.7.2016). Žalovaný totiž sám průběžně kontroloval lhůty pro vymáhání jednotlivých daňových nedoplatků, a to z důvodu, že lhůta pro vymáhání je svým charakterem lhůtou prekluzivní, k jejímuž uplynutí je žalovaný povinen přihlížet z úřední povinnosti. Tato kontrola je prováděna vždy na začátku příslušného kalendářního roku, neboť lhůta pro vymáhání všech dotčených daňových nedoplatků začala běžet ještě v době účinnosti zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (§ 70), a proto není možné, aby k prekluzi došlo jindy, než na začátku kalendářního roku. Oba exekuční příkazy (čj. 156926/08/138941/3145 a čj. 157166/08/138941/3145) na srážky ze mzdy, resp. důchodu, totiž od 1.1.2011, kdy nastala účinnost zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, zapříčinily stavění běhu lhůty pro placení daně [§ 160 odst. 4 písm. d) a § 264 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb.], přičemž 20letá maximální objektivní lhůta pro placení daně je počítána od jejího počátku. Žalovaný ve věci obou daňových exekucí průběžně rozhoduje o částečném zastavení exekucí z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty pro vymáhání daňových nedoplatků. Do současné doby správce daně již obě daňové exekuce zastavil z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty, a to k 1.1.2014 rozhodnutím čj. 957597/15/2301-80541-402537; k 1.1.2015 rozhodnutím čj. 957597/15/2301-80541-402537 ve spojení s rozhodnutím o námitce čj. 1386243/15/2300-11450-402318 a rozhodnutím čj. 950925/15/2301-80541-402537; k 1.1.2016 rozhodnutím čj. 343871/16/2301-80541-402537 a rozhodnutím čj. 343389/16/2301-80541-402537; k 1.1.2017 rozhodnutím čj. 378875/17/2301-80541-402537 a rozhodnutím čj. 378231/17/2301-80541-402537. Skutečnost, že dosud nedošlo k uplynutí prekluzivní lhůty pro vymáhání veškerých daňových nedoplatků, jejichž úhrada je výše uvedenými exekučními příkazy vynucována, neznamená, že by žalovaný byl nečinný. Rovněž nelze přisvědčit názoru žalobce, že by žalovaný posuzoval v rozporu se závaznou judikaturou NS ČR počátek běhu prekluzivní lhůty. Způsob výpočtu prekluzivní lhůty byl žalobci vysvětlen např. v odpovědi žalovaného ze dne 16.11.2016, závaznost judikatury v oblasti kontinentálního práva byla žalobci vysvětlena ústně. Žalovaný kategoricky odmítl, že by vědomě postupoval nezákonně při výpočtu prekluzivní lhůty vymáhaných nedoplatků a že by dokonce Generální finanční ředitelství vydalo pokyn, kterým by každému poplatníkovi doporučovalo domáhat se svých práv soudní cestou. IV. Replika žalobce Žalobce podal žalovanému návrh na zastavení exekuce z důvodu zániku práva. Žalovaný návrh zamítl a Krajský soud v Plzni rozhodnutí žalovaného zrušil. V mezidobí do rozhodnutí krajského soudu vydal žalovaný rozhodnutí o částečném zastavení exekuce, z něhož však nebylo patrno, které konkrétní exekuované povinnosti jsou jím dotčeny. Je zde tedy pravomocné rozhodnutí o zastavení exekuce, které je však jako právní úkon neurčité, nelze ho přiřadit k jednotlivým položkám exekučního příkazu a podle obecných ustanovení o právních úkonech je tedy neplatné. Rovněž je právně významné, že proti rozhodnutí o zastavení exekuce není přípustný opravný prostředek a žalobce se ocitl v procesním vakuu, neboť nezná, co bylo zastaveno a jaký je konkrétní stav jeho závazku. Vzhledem k tomu, že jsou v exekučních příkazech exekuovány zároveň nedoplatky na DPH spolu s penále (jako příslušenství daně, které sdílí osud daně) není na jisto postaveno, zda byla zastavena exekuce jistiny DPH (prekluze k 1.1.2015) a zda nastalo zastavení i u penále, které sdílí osud daně a prekluduje s ní. Je pravda, že žalobce několikrát jednal ústně s žalovaným, který mu poskytoval jakási vysvětlení, ale vztah mezi žalobcem a žalovaným je řešen podle procesních předpisů, v nichž nemá místo vysvětlování, ale jen postup podle zákona. Ten je takový, že žalobce podá návrh a žalovaný o něm rozhodne tak, aby toto rozhodnutí bylo přezkoumatelné jak co do formy, tak co do obsahu. Takové rozhodnutí vydáno dosud nebylo a stále není na jisto postaveno, které exekuované položky jsou dotčeny zastavením exekuce. Žalobce