2 As 322/2016 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 2/2017- 240 - text pokračování 20 30 Ad 2/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobců a) J.B., bytem…, 12, b) J.B., bytem …, c) M.B., bytem …, d) V.B., bytem …, e) L.B., bytem …, f) M.B., bytem …, g) F.D., bytem …, h) J.D., bytem …, i) P.Ď., bytem … j) M.F.,, k) S.F.,bytem …, l) M.G., bytem …, m) D.G., bytem …, n) Ing. D.G., bytem …, o) P.H., bytem …, p) M.Ch., bytem …, q) J.Ch., bytem …, r) Ing. P.K., bytem …, s) V.K., bytem …, t) P.K., bytem …, u) L.K., bytem …, v) K.K., bytem …, w) V.K., bytem …, x) J.K., bytem …, y) M.K., bytem …, z) O.L., bytem …, aa) D.M., bytem …, ab) J.M., bytem …, ac) L.M., bytem …, ad) K.M., bytem …, ae) J.M., bytem…, af) T.M., bytem…, ag) D.M., bytem…, ah)M.M., bytem…, ai) J.N., bytem…, aj) V.P., bytem…, ak) M.P., bytem …, al) J.P., bytem…, am) J.P., bytem…, an) Bc. S.P., bytem …, ao) P.P., bytem …, ap) P.R., bytem …, aq) R.R., bytem …, ar) Bc. M.Ř., bytem …, as) D.S., bytem …, at) Bc. R.S., bytem …, au) P.S., bytem …, av) R.S., bytem …, aw) L.Š., bytem …, ax) J.Š., bytem …, ay) F.Š., bytem …, az) T.T., bytem …, ba) O.T., bytem …, bb) M.T., bytem…, bc) T.V., bytem …, bd) K.V., bytem …, be) M.V., bytem …, bf) R.W., bytem …., bg) M.Z., bytem …, všech zastoupených Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem, se sídlem Plzeň, Rooseveltova 49/16, proti žalovanému Generálnímu řediteli Vězeňské služby České republiky, se sídlem Praha 4, Soudní 1672/1a, zastoupenému Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, AK Havel & Partners s.r.o., advokátní kancelář, se sídlem Praha, Na Florenci 2116/15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2017, čj. VS-163770-3/ČJ-2016-80000L-51ODV, t a k t o: I. Rozhodnutí Generálního ředitele Vězeňské služby České republiky ze dne 11. 1. 2017, čj. VS-163770-3/ČJ-2016-80000L-51ODV, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 552 874 Kč, kterou předseda senátu určí až v písemném vyhotovení rozsudku, k rukám zástupce žalobců Mgr. Zdeňka Honzíka, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í [I] Předmět řízení 1. Žalobci se žalobou domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2017, čj. VS-163770-3/ČJ-2016-80000L-51ODV (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jejich odvolání proti jednotlivým rozhodnutím (celkem 59) ředitele Věznice Kynšperk nad Ohří ve věcech služebního poměru ze dne 14. 11. 2017 (dále souhrnně jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a tato rozhodnutí byla potvrzena. Prvoinstančními rozhodnutími bylo rozhodnuto, že podle § 181 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), a s odkazem na § 60 téhož zákona nemají žalobci nárok na zaplacení hodin odpracovaných v souvislosti s § 60 zákona o služebním poměru, včetně zákonného úroku z prodlení. [II] Žaloba 2. Žalobci připomněli, že se domáhali zaplacení hodin odpracovaných dle § 60 zákona o služebním poměru za období od 1. 5. 2013 do 30. 4. 2016. 3. Žalobci předně namítali, že výroková část prvoinstančních rozhodnutí je zmatečná, nevykonatelná a věcně nepřezkoumatelná. V rozhodnutích se nevyskytuje jednak časový údaj, za který žalobci uplatňovali nárok na zaplacení neoprávněně účtovaných odečtů za přestávky na jídlo a odpočinek, jednak výroková část nemůže dle názoru žalobců znít tak, že účastník řízení „nemá nárok…“. Naprosto shodnou vadou trpí i napadené rozhodnutí, kde se ve výrokové části opakuje nesrozumitelnost a nevykonatelnost prvoinstančního rozhodnutí. 4. Žalobci dále uvedli, že v návrhu na zahájení správního řízení navrhovali ve správním řízení provést důkazy. Z prvého z nich, tj. ze seznamu strážních a dozorčích stanovišť Věznice Kynšperk nad Ohří, měla vyplynout skutečnost, v jaké době jsou strážní a dozorčí stanoviště obsazována a jejich střídání nelze provádět tak, aby tato stanoviště po dobu čerpání přestávky na jídlo a odpočinek zůstala neobsazena, potažmo mělo být prokázáno, že se ve věznici nevyskytuje takový počet pracovníků bez zařazení na stanoviště, kteří by mohli provádět střídání stanovišť. Žalobci tak musí vykonávat službu nepřetržitě po celou dobu jejich velení na stanoviště a je jim umožněno toliko omezené stravování, které jsou nuceni v případě vzniku mimořádné události okamžitě ukončit a vrátit se k plnění služebních úkolů. Současně, jako druhý důkaz byl navrhován výslech všech účastníků řízení, aby taková skutečnost byla beze všech pochybností prokázána, což byl důkaz ve správním řízení zcela nepostradatelný. Dále byly navrhovány k provedení další tři důkazy, včetně výslechu nadřízených funkcionářů oddělení, kteří odpovídají za chod oddělení a měli by respektovat přestávku na jídlo a odpočinek každého žalobce, dokonce ji sami plánovat a odpovídat za její realizaci. Služební funkcionář však v řízení učinil zcela nestandardní krok, když vedením správního řízení pověřil právě tyto vedoucí oddělení, aby zabránil jejich výslechu a případnému prokázání skutečností ohledně čerpání přestávek na jídlo a odpočinek. Dokonce v průběhu řízení, které je neveřejné, i přes výzvy zmocněnce, neučinil řízení neveřejné a trpěl pověřování jiných osob na nižších funkcích - zástupce vedoucích oddělení, aby fakticky působili na podřízené a dávali jim parafovat listiny, kterými odrazovali účastníky od dalšího řízení. Jejich následným působením pak celá řada účastníků po takovém působení parafovala bez vědomí zmocněnce zpětvzetí žádostí. Zmocněnec o takových postupech vedoucích funkcionářů ani v jediném případě nebyl před započetím takového úkonu informován a dozvídal se jej až v okamžiku, kdy byla vydávána rozhodnutí o zastavení řízení z důvodů zpětvzetí žádostí. Takové jednání služebního funkcionáře je zcela nepřípustné a v rozporu s ustanovením § 77 odst. 1, 3, 5, 8 zákona o služebním poměru. V řízení nebyl proveden ani jeden z navrhovaných důkazů a do spisové složky žalobců byly založeny toliko listiny parafované žalobci s tím, že v době, kdy nebyli přítomni na pracovišti pro různé překážky v práci, přestávky na jídlo a odpočinek nečerpali. Tento důkaz tak jako jediný posloužil služebnímu funkcionáři k zamítnutí návrhu a vydání zmatečné výrokové části tak, jak je uvedeno shora. 5. Žalobci dále uvedli, že v průběhu řízení došlo ze strany služebního funkcionáře, vyjma napadeného výroku, i k dalšímu pochybení, neboť skutkový stav nebyl zjištěn beze všech pochybností tak, aby výrok nevzbuzoval žádných pochybností. Dle § 180 odst. 1 zákona o služebním poměru je služební funkcionář povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Služební funkcionář však v tomto správním řízení zajistil pouze jeden jediný důkaz, kterým se však skutečnost stran čerpání přestávek na jídlo a odpočinek ani okrajově nezjišťuje, resp. neprokazuje. Navržené důkazy ze strany žalobců byly ignorovány a v napadeném rozhodnutí se ani nevyskytuje odůvodnění, co služebního funkcionáře k takovému opominutí důkazů vedlo, žádným způsobem pak jeho postup zamítnutí provedení důkazů nezmiňuje. Postupem služebního funkcionáře tak došlo nejen k porušení § 180 odst. 1 zákona o služebním poměru, ale i k porušení § 180 odst. 2 zákona o služebním poměru, neboť ten příkladmo stanoví provedení důkazů, které slouží k osvětlení celého správního řízení. Takové důkazy jsou přímo žalobci navrhovány a neprovedeny. Žalobci se důvodně domnívají, že služební funkcionář porušil i § 180 odst. 4 zákona o služebním poměru, když jeho úkolem před vydáním rozhodnutí je hodnocení důkazů dle jeho úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemných souvislostech. Služební funkcionář však v souladu s tímto ustanovením nemohl ani okrajově postupovat, kdy ve spisové složce je důkaz toliko jediný, který si při absenci důkazů dalších vyhodnotil ve svůj prospěch, a objektivnímu zjištění skutečností poukazovaných v žádosti účastníků nebylo vyhověno. Správní řízení tedy trpí zásadní vadou nejen nevyváženosti důkazů, ale hlavně neochotou je vůbec zajistit a provést. Jedná se tak o jednostranný akt bez objektivního zjišťování skutkového stavu. 6. V napadeném rozhodnutí, resp. v jeho odůvodnění je uvedena sumarizace důkazů, které jsou ve spisové složce každého žalobce založeny, a jsou zde bez jakéhokoliv důkazu tvrzeny skutečnosti, které v řízení objasněny nebyly, a fakticky se tak jedná o ničím nepodložené spekulace služebního funkcionáře, když jeho názor se diametrálně liší od skutečností zajišťujících výkon služební činnosti. Rovněž tak v odkazech na ustálenou judikaturu nelze přisvědčit služebnímu funkcionáři ani v jediném, když poukazovaná judikatura řeší případy zákoníku práce, který ve vězeňských zařízeních lze aplikovat toliko jako zcela odlišný p