9 Afs 196/2018 — Nejvyšší správní soud

30 Af 34/2019- 51 - text  13 30 Af 34/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: TRAVEL FREE, s.r.o., IČO: 26739780, se sídlem Václavské nám. 53, 110 00 Praha 1, zastoupená JUDr. Lubomírem Kadaněm, advokátem, se sídlem Vinohradská 365/10, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2019, č. j. 11062-4/2019-900000-316, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2019, č. j. 11062-4/2019-900000-316, a jemu předcházející rozhodnutí Celního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 14. 1. 2019, č. j. 4367/2019-600000-12, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to k rukám JUDr. Lubomíra Kadaně, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení 1. Celní úřad pro Plzeňský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 14. 1. 2019, č. j. 4367/2019-600000-12, v řízení o žalobkyni zajištěných vybraných výrobcích podle § 42b a násl. zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“) rozhodl výrokem I. o uvolnění části zajištěných vybraných výrobků podle § 42c odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních, jejichž vlastníkem je žalobkyně a které byly zajištěny rozhodnutím Celního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 14. 6. 2018, č. j. 68772-2/2018-600000-61, při vykládce z dopravního prostředku do žalobkyní provozovaného obchodu TRAVEL FREE SHOP na hraničním přechodu Rozvadov – Stará cesta (ve směnu do SRN) v katastrálním území Střeble, neboť v průběhu řízení o zajištěných vybraných výrobcích nebylo prokázáno, že s touto částí zajištěných vybraných výrobků žalobkyně nakládala způsobem uvedeným v § 42 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních, tj. že nebyly skladovány bez dokladu uvedeného v § 5 téhož zákona. Výrokem II. téhož rozhodnutí pak správní orgán I. stupně o propadnutí zbylé části vybraných výrobků podle § 42d odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních, jejichž vlastníkem je žalobkyně a které byly zajištěny rozhodnutím Celního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 14. 6. 2018, č. j. 68772-2/2018-600000-61, při vykládce z dopravního prostředku do žalobkyní provozovaného obchodu TRAVEL FREE SHOP na hraničním přechodu Rozvadov – Stará cesta (ve směnu do SRN) v katastrálním území Střeble, neboť v průběhu řízení o zajištěných vybraných výrobcích bylo prokázáno, že s těmito zbylými vybranými výrobky žalobkyně nakládala způsobem uvedeným v § 42 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních, tj. že byly skladovány bez dokladu uvedeného v § 5 zákona o spotřebních daních; vlastníkem propadnutých vybraných výrobků se na základě § 42d odst. 2 zákona o SPD stává stát. 2. K odvolání žalobkyně směřujícímu výlučně proti výroku II. shora uvedeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně, bylo toto rozhodnutí změněno dle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 9. 2019, č. j. 11062-4/2019-900000-316 takto: „část textu v návětí výroku II. napadeného rozhodnutí, která zní: „ve věci zajištěných vybraných výrobků, které byly skladovány dne 14.06.2018 v nákladovém prostoru jízdní soupravy“ se nahrazuje textem: „ve věci vybraných výrobků, které byly zajištěny dne 14.06.2018 v nákladovém prostoru jízdní soupravy“ a část textu ve výroku II. napadeného rozhodnutí, která zní: „neboť v průběhu řízení o zajištěných vybraných výrobcích bylo prokázáno, že s vybranými výrobky účastník řízení nakládal způsobem uvedeným v § 42 odst. 2 písm. a) zákona o SPD, tj. že byly skladovány bez dokladu uvedeného v § 5 zákona o spotřebních daních;“ se nahrazuje textem: „neboť v průběhu řízení o zajištěných vybraných výrobcích bylo prokázáno, že s vybranými výrobky účastník řízení nakládal způsobem uvedeným v § 42 odst. 1 písm. b) zákona o SPD, tj. že byly dopravovány bez dokladu uvedeného v § 5 zákona o SPD;“. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení tohoto rozhodnutí žalovaného, a proto bude nadále v tomto rozsudku nazýváno napadeným rozhodnutím. II. Žaloba 3. Žalobkyně nejprve shrnula průběh správního řízení o zajištění vybraných výrobků a následně i navazujícího řízení o zajištěných vybraných výrobcích. Vůči napadenému rozhodnutí poté vymezila své žalobní body. 4. V prvním žalobním bodě vyjádřila žalobkyně nesouhlas se závěrem žalovaného, že vybrané výrobky byly dopravovány bez dokladu stanoveného § 5 zákona o spotřebních daních, neboť taková tvrzení dle jejího názoru neodpovídají skutečnosti. 5. Rovněž žalobkyně poukázala na nejasnost napadeného rozhodnutí, když jím změněná část textu návětí výroku II. rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 14. 1. 2019, č. j. 4367/2019-600000-12, znějící „ve věci zajištěných vybraných výrobků, které byly skladovány dne 14.06.2018 v nákladovém prostoru jízdní soupravy“, v uvedeném rozhodnutí dle jejího názoru neexistuje. Není tedy podle žalobkyně zřejmé, kterou část výroku napadeného rozhodnutí zamýšlel žalovaný změnit. 6. Žalobkyně také namítla, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s její námitkou uplatněnou v odvolacím řízení. Ta spočívala v argumentu, že žádný právní předpis nestanoví, pokud na dokladu dle § 5 odst. 4 zákona o spotřební dani chybí některý z údajů, aby se na tento doklad hledělo, jako by neexistoval. V oblasti správního řízení totiž platí, jak žalobkyně uvedla, že správní orgán může konat jen to, co mu právní předpis ukládá, nebo umožňuje. V důsledku pominutí existence dokladu o dopravě tak překročily správní orgány obou stupňů své pravomoce a současně zatížily svá rozhodnutí vadou spočívající v jejich nezákonnosti, neboť všechna předcházející rozhodnutí správních orgánů v této konkrétní věci, byla založena zejména na tom, že vybrané výrobky byly dopravovány či skladovány bez dokladu o dopravě. 7. Na základě výše uvedených důvodů žalobkyně soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Ve svém vyjádření k žalobě odkázal žalovaný na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobní námitky se překrývají s těmi odvolacími. Současně rozdělil své vyjádření do čtyř částí. V první z nich zrekapituloval dosavadní skutkový děj, zejména uvedl rozhodnutí ze dne 14. 6. 2018, č. j. 68772-2/2018-600000-61, kterým byly žalobkyni zajištěny vybrané výrobky na základě protokolu o místním šetření, neboť ta dopravovala předmětné vybrané výrobky bez dokladu o dopravě dle § 5 zákona o spotřebních daních. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které bylo následně zamítnuto. Žalovaný zaznamenal průběh celého řízení včetně právní argumentace obou stran. 9. V další části se žalovaný vyjádřil k rozhodnutí ze dne 14. 1. 2019, č. j. 4367/2019-600000-12, o zajištěných vybraných výrobcích, kterým celní úřad ve výroku I. uvolnil část vybraných výrobků a ve výroku II. rozhodl o propadnutí zbylých výrobků. Poté žalovaný opět zrekapituloval argumentaci žalobkyně, která zejména spočívala v nejasnosti, zda rozhodnutí o zajištěných vybraných výrobcích je založeno na § 42 odst. 2 písm. a) či § 42 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních. Tento argument vypořádal žalovaný v napadeném rozhodnutí, když uvedl, že celní úřad správně zajistil vybrané výrobky při dopravě, tedy dle § 42 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních, protože byly dopravovány bez dokladu uvedeného v § 5 zákona o spotřebních daních. V rozhodnutí o zajištěných vybraných výrobcích však správní orgán I. stupně ve výroku č. II. konstatoval, že se zde uvedenými vybranými výrobky žalobkyně nakládala způsobem dle § 42 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních, tj. že byly skladovány bez dokladu uvedeného v § 5 zákona o spotřebních daních, tudíž došlo k právní rekvalifikaci z „dopravy“ na „skladování“. Vlastníkem propadnutých vybraných výrobků se na základě § 42d odst. 2 zákona o spotřebních daních stal stát. Žalovaný se ztotožnil s názorem správního orgánu I. stupně, že vybrané výrobky vyjmenované ve výroku č. II. měly být propadnuty. Neztotožnil se však s tím, jak správní orgán I. stupně vyhodnotil nakládání s vybranými výrobky, neboť dále zastává názor, že se v tomto případě jednalo o dopravu vybraných výrobků, a nikoliv o skladování vybraných výrobků, jak bylo uvedeno ve výroku II. napadeného rozhodnutí. 10. V třetí části vyjádření se žalovaný zabýval již aktuální žalobní argumentací žalobkyně směřující proti napadenému rozhodnutí. K žalobní námitce týkající se změny výroku II. rozhodnutí správního orgánu I. stupně, žalovaný uvedl, že vzhledem k okolnostem, kdy bylo zapotřebí změnit výrok II. rozhodnutí o zajištěných vybraných výrobcích ze skladování na dopravu, nebylo možné ponechat v