6 As 153/2014 — Nejvyšší správní soud

57 Af 12/2020- 75 - text  38 57 Af 12/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobkyně: VSP Auto, s.r.o., IČ 25237781 sídlem Domažlická 168, 318 00 Plzeň zastoupená JUDr. Denisou Vacíkovou, advokátkou sídlem U Zvonu 11, 301 12 Plzeň proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2020, č.j. 11421/20/5300-22441-708656 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2020, č.j. 11421/20/5300-22441-708656, se v části výroku, jíž bylo změněno rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 16. 10. 2018, č.j. 165077/18/4223-21792-402687, zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbývající části výroku rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2020, č.j. 11421/20/5300-22441-708656, jíž byla změněna rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 16. 10. 2018, č.j. 165065/18/4223-21792-402687, č.j. 165068/18/4223-21792-402687, č.j. 165072/18/4223-21792-402687, č.j. 165074/18/4223-21792-402687, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1. Včas podanou žalobou ve smyslu ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. (dále jen „s.ř.s.“) se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. března 2020, č.j. 11421/20/5300-22441-708656 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný změnil podle ust. § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb. (dále jen „daňový řád“) pět rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“) ze dne 16. října 2018 č.j. 165065/18/4223-21792-402687, č.j. 165068/18/4223-21792-402687, č.j. 165072/18/4223-21792-402687, č.j. 165074/18/4223-21792-402687, č.j. 165077/18/4223-21792-402687 (dále jen „dodatečné platební výměry“), kterými byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období leden 2015, duben 2015, květen 2015, červen 2015 a prosinec 2015 a současně byla jednotlivými platebními výměry žalobkyni uložena povinnost uhradit penále. Napadeným rozhodnutím došlo ke změnám výše částek doměřené DPH a penále vyměřeného dodatečnými platebními výměry, kdy v ostatním zůstaly výroky dodatečných platebních výměrů nezměněny. II. Žaloba 2. Úvodem žaloby žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že by ve všech odvoláních proti dodatečným platebním výměrům uplatňovala zcela stejné námitky. Žalobkyně žalovanému předložila takové důkazy prokazující splnění podmínek pro osvobození od DPH, které nelze hodnotit za zcela totožné. Dále žalobkyně uvedla, že svou žalobu strukturovala rozčleněním na jednotlivé obchodní případy ve vztahu k odběratelům FIRST CAR s. r. o. (dále jen „FIRST CAR“), NADES, spol. s r. o. (dále jen „NADES“) a GEOMAT Sp. Z. o. o. (dále jen „GEOMAT“), nikoliv dle jednotlivých zdaňovacích období, shodně jako učinil žalovaný v napadeném rozhodnutí. Odůvodnění napadeného rozhodnutí provedené způsobem výrazně přehlednějším než zpráva o daňové kontrole č.j. 1612843/18/2301-61563-401606 ze dne 9. 8. 2018 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“) dle žalobkyně nemůže zhojit žalobkyní namítanou nesrozumitelnost této zprávy, která je odůvodněním všech dodatečných platebních výměrů, a to v důsledku absence jakékoliv časové a věcné souvislosti a logické návaznosti jejích jednotlivých kapitol. Žalobkyně považovala napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, vnitřně rozporné a nezákonné, kdy bylo vydáno po řízení, v němž došlo k podstatnému porušení procesních předpisů. 3. Vzhledem k rozsahu žaloby čítající třicet stran uvedl soud konkretizaci jednotlivých žalobních námitek žalobkyně a jejich vypořádání v odstavci V odůvodnění tohoto rozsudku. 4. Žalobkyně navrhla soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve stručně shrnul průběh daňového řízení a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Za spornou otázku v soudem posuzovaném případě pak považoval, zda žalobkyně unesla důkazní břemeno ve věci prokázání splnění podmínek pro osvobození od daně z titulu dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani ve smyslu ust. § 64 zákona č. 235/2004 Sb. (dále jen „zákon o DPH“). 6. Stran obchodního případu se společností FIRST CAR žalovaný uvedl, že ve výzvách k prokázání skutečností ze dne 14. dubna 2016, č.j. 678963/16/2301-61563-404949, a ze dne 16. června 2017, č.j. 1342201/17/2301-61563-401606, a v seznámení se s výsledkem kontrolního zjištění ze dne 21. února 2018 podrobně popsal všechny skutečnosti, které vyvolaly jeho pochybnosti o přepravě zboží do jiného členského státu. Žalobkyní předložené listiny dle žalovaného nemohly osvědčit faktický pohyb zboží spočívající v jeho opuštění území ČR. Žalovaný poukázal na to, že čestná prohlášení jednotlivých odběratelů žalobkyně jsou všechna totožná. Provedené svědecké výpovědi přepravu neosvědčily, neboť svědek K. následkem dopravní nehody trpěl ztrátou paměti, svědek P. si nebyl vědom spolupráce žalobkyně se společností FIRST CAR a výslech svědka H. se nepodařilo realizovat, ačkoliv k tomu žalovaný využil i předvedení Policií ČR. Žalovaný zdůraznil, že daňové řízení není založeno na zásadě vyšetřovací. Žalovaný dále uvedl, že se zabýval i dobrou vírou žalobkyně stran faktického uskutečnění dodání do jiného členského státu. Žalobkyni dle žalovaného nic nebránilo, aby např. po svém obchodním partnerovi požadovala zaslání kopie dokladu o registraci automobilu na Slovensku, kopii nového technického průkazu nebo kopii daňového přiznání svědčící o tom, že pořízení zboží z jiného členského státu přiznal či jiné dokumenty. Žalobkyně dále mohla ke splnění takové povinnosti svého odběratele smluvně pod hrozbou sankce zavázat. Žalobkyně však nedoložila, že by takové nebo jim podobné kroky učinila, když své jednání založila na pouhé důvěře, že její odběratel předmětný automobil skutečně převeze na Slovensko, jak se zavázal v prohlášení. Žalobkyně dle žalovaného dále nesprávně opírá svou dobrou víru o závěry Policie ČR, dle kterých žalobkyně v případě obchodu se společností FIRST CAR nemohla vědět, že automobil nebude vyvezen do jiného členského státu ani v něm registrován. Žalovaný totiž věc žalobkyně posuzoval v daňovém řízení, kde žalobkyně byla primárně povinna prokazovat naplnění podmínek pro osvobození od daně ve smyslu ust. § 64 zákona o DPH. 7. Ve vztahu k obchodnímu případu se společností NADES žalovaný uvedl, že ve výzvě k prokázání skutečností ze dne 16. června 2017, č.j. 1342201/17/2301-61563-401606, a v seznámení s výsledkem kontrolního zjištění ze dne 21. 2. 2018 podrobně popsal všechny skutečnosti, které vyvolaly jeho pochybnosti o tom, zda bylo v daném případě zboží skutečně přepraveno do jiného členského státu. Faktické dodání zboží na Slovensko prokazovala žalobkyně mj. CMR listy. Tyto listy však dle žalovaného vykazovaly nedostatky, které oslabily jejich důkazní sílu – chybělo na nich stvrzení odesílatele o odeslání a obdržení zboží příjemce bylo stvrzeno jen neurčitým podpisem, k němuž nebylo lze přiřadit odběratele. Žalovaný dále zjistil, že žalobkyně předložila více verzí listu CMR k jedné obchodní transakci. K žalobkyní namítanému chybnému odkazu na daňové doklady žalovaný uvedl, že nepochybil, neboť tvrzení obsažené v bodě 71 napadeného rozhodnutí má oporu v daňovém spisu, konkrétně ve spisu správce daně, položkách 18 a 19. Žalobkyní předložené prohlášení společnosti NADES žalovaný považoval za neprůkazné ze shodných důvodů jako v případě společnosti FIRTS CAR. 8. Ve vztahu k obchodnímu případu se společností GEOMAT žalovaný uvedl, že ve výzvě k prokázání skutečností ze dne 16. 6. 2017, č. j. 1342201/17/2301-61563-401606, a v seznámení s výsledkem kontrolního zjištění ze dne 21. 2. 2018 podrobně popsal všechny skutečnosti, které vyvolaly jeho pochybnosti o tom, zda bylo v daném případě zboží skutečně přepraveno do jiného členského státu. Dle žalovaného společnost GEOMAT nepřiznala v předmětných zdaňovacích obdobích pořízení nových automobilů na základě daňových dokladů pořízených žalobkyní. Pro polského správce daně byla společnost nekontaktní a také byla vymazána z registru DPH. Obdobně jako v předchozích případech byly i zde vozidla krátce po jejich prodeji společnosti GEOMAT registrována v ČR. K prokázání faktického dodání zboží z ČR do Polska předložila žalobkyně mj. opět prohlášení odběratele, společnosti GEOMAT, které však trpělo vadami shodnými jako prohlášení předložené v obchodním případu se společností FIRTS CAR. Na CMR listech pak byla jako přepravce opět uvedena společnost Bluemotion, od níž však správce daně nezískal žádné informace o obchodní spolupráci. Svědecké výpovědi svědka P. a W. nebylo možné osvědčit jako důkaz prokazující faktické uskutečnění plnění tak, jak tvrdila žalobkyně, neboť jejich tvrzení byla nekonkrétní a r