5 As 85/2015 — Nejvyšší správní soud

57 A 62/2022- 49 - text  21 57 A 62/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci navrhovatele: Chraňme Vary, z.s., IČ 09822721 sídlem Na Vyhlídce 496/26, 360 01 Karlovy Vary proti odpůrci: Statutární město Karlovy Vary sídlem Moskevská 2035/21, 360 01 Karlovy Vary o návrhu na zrušení opatření obecné povahy Zrušení regulačního plánu „Karlovy Vary – Zahradnictví Na Vyhlídce“, vydaného usnesením zastupitelstva města Karlovy Vary č. ZM/133/6/22 dne 21. 6. 2022, takto: I. Opatření obecné povahy Zrušení regulačního plánu „Karlovy Vary – Zahradnictví Na Vyhlídce“, vydané usnesením zastupitelstva města Karlovy Vary č. ZM/133/6/22 dne 21. 6. 2022, se zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku. II. Odpůrce je povinen uhradit navrhovateli ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení v částce 5 000 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podaným návrhem ve smyslu § 101a a násl. s. ř. s. se navrhovatel domáhal zrušení shora uvedeného opatření obecné povahy odpůrce – Zrušení regulačního plánu „Karlovy Vary – Zahradnictví Na Vyhlídce“, vydaného usnesením zastupitelstva odpůrce č. TM/133/6/22 dne 21. 6. 2022 (dále jen „opatření obecné povahy“). Opatření obecné povahy nabylo účinnosti dne 16. 7. 2022, neboť veřejná vyhláška o jeho oznámení byla vyvěšena dne 1. 7. 2022 na úřední desce odpůrce (srov. § 173 odst. 1 správního řádu). II. Návrh na zrušení opatření obecné povahy 2. Navrhovatel úvodem návrhu stručně popsal napadené opatření obecné povahy a průběh jeho vydání. 3. Dále se navrhovatel, jakožto spolek sdružující občany města Karlovy Vary, z nichž velká část je opatřením obecné povahy přímo dotčena, zabýval svou aktivní legitimací k podání návrhu (v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14). 4. Navrhovatel poukázal na to, že dne 25. 1. 2022 rozhodlo zastupitelstvo odpůrce o vydání územního plánu města Karlovy Vary (dále jen „územní plán“) a o zrušení regulačního plánu Karlovy Vary - zahradnictví Na Vyhlídce z roku 2007 (dále jen „regulační plán“). Územní plán odkazoval v některých aspektech regulace území na regulační plán. V důsledku zrušení regulačního plánu měla být plocha přestavby P13-SL-kv regulována nedostatečně. Dne 21. 6. 2022 přijalo zastupitelstvo odpůrce usnesení č. ZM/131/6/22 o pořízení změny územního plánu č. 1, jejímž obsahem byl rovněž návrh změny území řešeného regulačním plánem. Odpůrce neměl ke dni rozhodování o zrušení regulačního plánu možnost seznámit se s podrobnostmi návrhu změny č. 1 územního plánu, tj. zjistit, do jaké míry tato změna napravuje nedostatky spatřované navrhovatelem v územním plánu. Postup odpůrce tak měl být zmatečný a netransparentní, neboť odpůrce rozhodl o zrušení regulačního plánu v době, kdy nevěděl, jak bude nová regulace vypadat. Zároveň odpůrce umožnil, aby jedno z nejexponovanějších míst v historickém jádru města Karlovy Vary bylo po nespecifikované období téměř neregulováno územně plánovací dokumentací, což bylo v rozporu s principem právní jistoty, legitimního očekávání a ochrany veřejného zájmu. Rovněž došlo k porušení § 8 odst. 1 správního řádu, neboť zejména vlastníci sousedních nemovitostí a veřejnost se nemohli před zrušením regulačního plánu seznámit s novou regulací. Pořizovatel se s argumentem časové proluky snažil vypořádat tvrzením o existenci závazné studie o způsobu stanovení regulativů a limitů pro zástavbu podle zpracované Územní studie prostorových regulativů pro historickou část města Karlovy Vary (dále jen „studie Casua“), avšak územní studie nejsou oproti územně plánovací dokumentaci právně závazné. Zároveň do procesu tvorby územně plánovací dokumentace je zapojena i veřejnost. 5. Dle navrhovatele odpůrce dostatečně neodůvodnil zrušení regulačního plánu opatřením obecné povahy, neboť blíže nespecifikoval, s jakými normami byl regulační plán v rozporu, resp. jaké normy vyžadovaly jeho zrušení. Dle navrhovatele ani stavební zákon č. 283/2021 Sb. (dále jen „nový stavební zákon“), nevyžaduje zrušení regulačního plánu. Stejně tak zrušení regulačního plánu nevyžadují ani jiné předpisy, ani vstup do UNESCO. Naopak jejich důsledkem je spíše potřeba zpřísnění regulace např. cestou změny regulačního plánu. Navrhovatel tak považoval odůvodnění opatření obecné povahy za nepřezkoumatelné. 6. Navrhovatel rovněž uvedl, že odpůrcem vyjmenované dokumenty v odůvodnění opatření obecné povahy, jejichž účelem mělo být zdůvodnění nadbytečnosti regulačního plánu, sice upravovaly výstavbu v řešeném území, avšak pouze dílčím způsobem a ne vždy závazně s ohledem na ochranu konkrétního veřejného zájmu. Často se navíc jednalo o regulaci během povolování záměru, zatímco smyslem územně plánovací dokumentace je předem sladit jednotlivé veřejné zájmy. Jedním z projevů cílů územního plánování je dle § 18 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), jeho koordinační funkce. Navrhovatel dále uvedl, že rok před přijetím opatření obecné povahy přijal odpůrce změnu regulačního plánu, v níž nepovažoval změnu legislativy za natolik zásadní, aby odůvodnila zrušení regulačního plánu. Postup odpůrce spočívající ve vydání opatření obecné povahy tak byl dle navrhovatele v rozporu s principy právní jistoty a legitimního očekávání. 7. Dle navrhovatele by bylo lze docílit souladu maximálního výškového limitu staveb s územním plánem změnou regulačního plánu, nikoliv jeho zrušením. Přizpůsobení regulačního plánu novému územnímu plánu předvídá i § 71 odst. 4 stavebního zákona. Nový územní plán nevyžadoval zrušení regulačního plánu, naopak na něj v některých oblastech odkazoval. Odpůrce dostatečně nevysvětlil, proč namísto změny regulačního plánu přistoupil k jeho zrušení. Ani zrušení změny regulačního plánu č. 1/2016 rozsudkem zdejšího soudu ve věci sp. zn. 59 A 11/2021 nebylo důvodem pro zrušení regulačního plánu. Dle navrhovatele nadále trvají důvody pro pořízení regulačního plánu. 8. Dle navrhovatele není obec oprávněna zrušit regulační plán libovolně, ale pouze v případě změny podmínek, za kterých byl regulační plán pořízen a vydán. Zrušení regulačního plánu má být dle navrhovatele krajním řešením v případě podstatné změny podmínek. Účelem § 71 odst. 1 stavebního zákona je omezení obce v libovolném nakládání s již přijatým regulačním plánem. Bylo by proti smyslu právní úpravy, aby obec mohla zrušit regulační plán pro neaktuálnost informace uvedené v regulačním plánu, která se materiálně netýká podmínek, za nichž byl regulační plán vydán. Takový postup by byl v rozporu s principem proporcionality a § 2 odst. 3 správního řádu (navrhovatel v této souvislosti odkázal i na komentářovou literaturu ke stavebnímu zákonu). V případě regulačního plánu, kde dochází pouze ke změně metody stanovení výškové regulace, nelze tvrdit, že by takový regulační plán pozbyl smyslu. V případě přijetí nového územního plánu dojde k pozbytí smyslu regulačního plánu až nabytím účinnosti takového územního plánu. Dále navrhovatel provedl srovnání s právní úpravou obsaženou v novém stavebním zákoně. Navrhovatel rovněž uvedl, že pokud měl být v důsledku zrušení regulačního plánu změněn územní plán a přijata nová regulace řešeného území, zůstává otázkou, proč nebyl změněn dosavadní regulační plán. 9. V další částí návrhu navrhovatel namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách. Obecná konstatování odpůrce o přijetí územního plánu v souladu se stavebním zákonem a studií Casua nerozptýlily obavy navrhovatele o nedostatečnosti předmětné regulace, zvláště když byl odpůrce upozorněn navrhovatelem, že zvolené řešení nebylo v souladu se studií Casua. Oprávněné pochybnosti o správnosti a zákonnosti opatření obecného povahy, tedy zrušení regulačního plánu, dle navrhovatele vyvolávalo to, že územní plán reguluje řešené území z hlediska absence limitů maximálního procenta zastavěnosti a minimálního procenta ozelenění nedostatečně. Odpůrce neměl dle navrhovatele řádně vypořádat námitku o nezávaznosti studie Casua. Zároveň dle navrhovatele byly dány oprávněné obavy o tom, že se pořizovatel nebude studií Casua řídit. Stejně tak neměl odpůrce řádně vypořádat námitku, že nebyly dány důvody pro zrušení regulačního plánu, neboť nedošlo ke změně důvodů pro jeho přijetí. Rozhodnutí o námitkách bylo dle navrhovatele nepřezkoumatelným rovněž proto, že odpůrce neodůvodnil, proč jím tvrzené legislativní změny vyžadují zrušení regulačního plánu. Nepřezkoumatelným bylo rozhodnutí o námitkách i proto, že nebylo vyjasněno, proč odpůrce zvolil zrušení regulačního plánu namísto jeho změny, když o rok dříve přistoupil právě k jeho změně. Odpůrce dle navrhovatele nereagoval na námitku, že v důsledku zrušení regulačního plánu bude nutné přijmout změnu územního plánu. Odpůrce se nevypořádal řádně ani s námitkou, že lze rozlišovat různou míru změny podmínek odůvodňující zrušení regulačního