5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

62 A 1/2022- 44 - text  19 62 A 1/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Burianovou ve věci žalobkyně: I. P., s.r.o., IČ X sídlem X zastoupena Mgr. Václavem Voříškem, advokátem sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 1760/18, 306 13 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2022, č. j. PK-DSH/1085/22, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 4. 2022, č. j. PK – DSH/1085/22 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Přeštice (dále jen „městský úřad“) ze dne 23. 12. 2021, č. j. PR-OSD-SCH/94739/2021 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), v souvislosti s opakovaným porušením § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, kdy jednání neznámého řidiče v souvislosti s porušením § 4 písm. c) zákona o silničním provozu vykazovala dne 7. 5. 2020 a dne 11. 5. 2020 znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu a dne 18. 5. 2020 znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, za což byla žalobkyni uložena pokuta 2 500 Kč a povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč. 2. Podle výroků prvoinstančního rozhodnutí mělo stíhané jednání žalobkyně spočívat skutkově v tom, že: a) dne 7. 5. 2020 v 16:08 hod. motorové vozidlo žalobkyně překročilo v měřeném úseku dálničního tunelu Valík na dálnici D5, 77,6 km ve směru jízdy na Prahu, v místě tunel Valík, směr Praha, výjezd, pruh 1, maximální dovolenou rychlost 80 km/hod. stanovenou proměnným dopravním značením B20a), kdy automatizovaným technickým prostředkem rychloměrem Unicam VELOCITY3, výrobce Camea (dále jen „rychloměr“), byla vozidlu naměřena rychlost 99 km/hod., po odečtení 3% tolerance 96 km/hod. (dále jen „první přestupek“) b) dne 11. 5. 2020 v 15:18 hod. motorové vozidlo žalobkyně překročilo v měřeném úseku dálničního tunelu Valík na dálnici D5, 77,6 km ve směru jízdy na Prahu, v místě tunel Valík, směr Praha výjezd, pruh 1, maximální dovolenou rychlost 80 km/hod. stanovenou proměnným dopravním značením B20a), kdy rychloměrem byla vozidlu naměřena rychlost 98 km/hod., po odečtení 3% tolerance 95 km/hod. (dále jen „druhý přestupek“) c) dne 18. 5. 2020 v 04:06 hod. motorové vozidlo žalobkyně překročilo v měřeném úseku dálničního tunelu Valík na dálnici D5, 77,6 km ve směru jízdy na Rozvadov, v místě tunel Valík, směr Rozvadov výjezd, pruh 1, maximální dovolenou rychlost 60 km/hod. stanovenou proměnným dopravním značením B20a), kdy rychloměrem byla vozidlu naměřena rychlost 93 km/hod., po odečtení 3% tolerance 90 km/hod. (dále jen „třetí přestupek“). 3. Pokud jde o průběh správního řízení, který předcházel vydání prvoinstančního rozhodnutí, zjistil soud ze správního spisu, že oznámením ze dne 24. 11. 2020, č. j. PR-OSD-SCH/106928/2020, městský úřad zahájil s žalobkyní řízení o přestupcích. Přes výzvu městského úřadu se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání dne 9. 6. 2021 a věc byla tedy projednána v její nepřítomnosti. Městský úřad vydal následně rozhodnutí ze dne 14. 6. 2021, č. j. PR-OSD-SCH/37892/2021, jímž žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přestupků. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 10. 2021, č. j. PK-DSH/8485/21, a věc byla vrácena městskému úřadu k novému projednání. Přes výzvu městského úřadu se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání dne 21. 12. 2021 a věc byla tedy projednána v její nepřítomnosti. II. Žaloba 4. V prvním okruhu žalobních námitek žalobkyně ve vztahu k třetímu přestupku uvedla, že nebylo prokázáno rychlostní omezení na 60 km/hod. v celé délce měřeného úseku, nebylo řádně vymezeno místo přestupku, neboť z něj není zřejmé, kde začínal a kde končil měřený úsek, a tedy nebylo možné řádně přezkoumat, zda rychlostní omezení platilo v celém tomto úseku. Žalovaný dále porušil právo žalobkyně být seznámena s podklady rozhodnutí, kdy odkázal na webové stránky, které nezaložil do spisu, a dovodil z nich pro věc podstatné okolnosti, kterými vyvracel odvolací námitky žalobkyně. Bylo též porušeno právo žalobkyně být podrobně seznámena s obviněním, když k přestupku mělo dojít i v jiném místě, než je tvrzeno ve výroku rozhodnutí. Žalobkyně své námitky rozvedla následovně: Žalobkyně namítla, že u třetího přestupku nebylo prokázáno, že by v celé délce měřeného úseku platila nejvyšší dovolená rychlost 60 km/hod. Podle správních orgánů platilo v tunelu Valík rychlostní omezení, stanovené místní úpravou, na 60 km/hod. Žalobkyně však poukázala na to, že měřený úsek vyznačený příčnou bílou čárou na vozovce začíná již před tunelem Valík, přičemž dopravní značka, upravující nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v tunelu Valík, je umístěna až za tímto počátkem měřeného úseku. Podle žalobkyně tak v části měřeného úseku platila rychlost, stanovená obecnou právní úpravou, tj. 130 km/hod. Žalobkyně své tvrzení prokázala fotografií s viditelnou bílou příčnou čárou, následovanou v blíže nezjistitelné vzdálenosti proměnnou dopravní značkou B 20a, za níž je umístěn vjezd do tunelu. Žalovaný tato tvrzení žalobkyně v zásadě nesporoval, ale poukázal na odkaz na Google Maps, podle nichž proměnné dopravní značení omezující rychlost není jediné, kdy další jsou umístěna ještě před začátkem úseku. Žalobkyně namítla, že žalovaný rozhodl na základě podkladu rozhodnutí, který nezaložil do spisu, neprovedl k důkazu, ani s ním neseznámil žalobkyni, což představuje zásadní vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalovaný dále podle žalobkyně nedostatečně zjistil skutkový stav. I kdyby se na dálnici nacházelo další proměnné dopravní značení B 20a, neprokazuje to, jaká hodnota na tomto proměnném dopravním značení v rozhodnou dobu byla zobrazena, resp. jakou rychlost stanovila tato dopravní značka B 20a jako nejvyšší dovolenou. Veškeré provedené dokazování bylo koncentrováno na dopravní značení, upravující rychlost v tunelu Valík, kdy předmět řízení byl vymezen tak, že k přestupku došlo v tunelu Valík, 77,6 km. Pokud tedy žalovaný teprve v napadeném rozhodnutí přišel s tvrzením o existenci další dopravní značky, mající účinnost nikoliv pro úsek v tunelu Valík, nýbrž pro úsek před tunelem Valík, šlo o tvrzení nové, neprokázané, a jdoucí mimo vymezený předmět řízení, který byl omezen na tunel Valík, nikoliv na prostor před tunelem Valík, nehledě na to, že žalovaný pouze tvrdí, že rychlost jízdy v prostoru před tunelem Valík je též upravena jinou proměnnou dopravní značkou, aniž by však tvrdil a prokázal, jaké konkrétní rychlostní omezení tato dopravní značka stanovila. Žalobkyně již ve správním řízení namítala, že místo přestupku nebylo vymezeno dostatečně konkrétně. Dle sdělení obvinění, jakož i výroku rozhodnutí, bylo měřeno v tunelu Valík, 77,6 km. Dle výstupu z rychloměru však mělo být měřeno v úseku dlouhém 366,7 m. Jen stěží přitom může být úsek dlouhý 366,7 m (tj. skoro 0,4 km) vměstnán do 77,6 km dálnice, dlouhého 100 m. Z toho je podle žalobkyně zřejmé, že bylo měřeno i jinde, než je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Žalovaný považoval vymezení místa přestupku za dostatečné, odkazujíc na rozsudek Krajského soudu v Praze, dle kterého obstálo i vymezení místa jako ulice Kovanická v obci Poděbrady. Podle žalobkyně nejsou uvedené případy srovnatelné – zatímco ve věci souzené Krajským soudem v Praze nebylo sporu o tom, že v celé ulici Kovanická v obci Poděbrady platí obecná úprava nejvyšší dovolené rychlosti, v nyní souzené věci správní orgán tvrdí výjimku – odchylku od obecné právní úpravy, totiž existenci místní úpravy. Avšak tato místní úprava byla prokazována jen ve vztahu k místu přestupku, vymezenému ve výroku rozhodnutí (tj. ke km 77,6 v tunelu Valík). Ve skutečnosti však bylo měřeno i jinde, tj. před tunelem Valík, a to dokonce před onou značkou B 20a, která upravovala rychlost v tunelu Valík. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2017, č. j. 4 As 234/2016 – 46. V projednávané věci bylo tvrzeno, že bylo měřeno v tunelu Valík, km 77,6, a byla dokazována místní úprava v tomto tunelu, stanovená dopravní značkou B 20a. Úprava v jiném místě dokazována být ani nemohla, neboť dokazování je omezeno na předmět řízení, který je vymezen ve skutkové větě mj. vymezením místa. Proto ani žalobkyně nemohla považovat za relevantní dokazovat místní úpravu v jiném místě, neboť i obhajoba musí být realizována v mezích sděleného obvinění. Pokud z podkladů rozhodnutí vyplynulo, že bylo měřeno i jinde, pak bylo na správních orgánech, aby ad