57 A 95/2022

Žalobce se podanou žalobou ve smyslu § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhal zrušení všech výroků mezitímního rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2022, č. j. 12365/SÚ/22 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Výrokem I napadeného rozhodnutí bylo rozhodnuto o omezení vlastnického práva žalobce k části pozemků parc. č. Xa, Xb, Xc a Xd, vše v k. ú. K., zapsaných na listu vlastnictví č. 47 v evidenci katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary (dále společně jen „předmětné pozemky“), spočívajícím v omezení věcným břemenem v rozsahu 1 168 m2 pro pozemek parc. č. Xa, 622 m2 pro pozemek parc. č. Xb, 139, 7 m2 pro pozemek parc. č. Xc a 691, 5 m2 pro pozemek parc. č. Xd podle geometrického plánu č. 63-141624/2015, ověřeného dne 13. 12. 2016 s číslem 697/2016 (dále jen „předmětný geometrický plán“), a to ve prospěch společnosti ČEPS, a.s., v rozsahu strpění umístění, provedení a provozování stavby přenosové soustavy „V487/488-vedení 400kV VER-VIT“ v ploše pozemků vymezené kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení, v rozsahu předmětného geometrického plánu a rozhodnutí (společného povolení) Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 9. 11. 2021, č. j. MPO 9945/20/645-SÚ, které nabylo právní moci dne 24. 12. 2021 (dále jen „společné povolení“). Výrokem II napadeného rozhodnutí byla společnosti ČEPS, a.s. uložena povinnost zahájit uskutečnění účelu vyvlastnění na předmětných pozemcích nejpozději do 4 let od právní moci napadeného rozhodnutí.

Vydání napadeného rozhodnutí předcházel podle správního spisu následující průběh správního řízení.

Dne 6. 5. 2022 podala osoba zúčastněná na řízení (dále též jen „vyvlastnitel“) žádost o vydání rozhodnutí o zřízení věcného břemene podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“) a vydání mezitímního rozhodnutí podle § 4a odst. 1 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (dále jen „liniový zákon“), kterou odůvodnila změnou stavby vedení přenosové soustavy „V487/488-vedení 400kV VER-VIT“ podle společného povolení a s tím spojenou nutností zřízení věcného břemene v rozsahu vymezeném předmětným geometrickým plánem (odst. I žádosti). V odst. IV žádosti vyvlastnitel uvedl, že věcné břemeno bylo vymezeno v minimální možné míře jako průmět krajních vodičů podle § 24 odst. 3 písm. e), odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen „energetický zákon“).

Společným povolením (viz jeho str. 1 a 8) byl schválen stavební záměr stavby „V487/488-vedení 400kV VER-VIT“ mj. na pozemcích (dále jen „povolená stavba“). Konkrétně (viz str. 9 společného povolení) šlo o změnu dokončené stavby, resp. změnu (přestavbu) stávajícího dvojitého vedení 220 kV V223/224 na dvojité vedení 2 x 400 kV V487/488 mezi transformovnou TR Vítkov až lomový bod R15 a výstavbu nového úseku od lomového bodu R15 do nové transformovny TR Vernéřov (SO 01), dále úpravu části vedení V465/466 spočívající ve vložení nového stožáru č. 31a (SO 02), dále úpravu části vedení V445/446 spočívající v přemístění a nahrazení stožáru č. 268 (SO 03), dále montáž nových vodičů mezi novým stožárem č. 36 a stávajícím stožárem č. 4 vedení V223/224 a úpravu zaústění do transformovny TR Hradec (SO 04) a montáž nových vodičů mezi novým stožárem č. 243 a stávajícím stožárem č. 208 mezi transformovnou TR Vítkov a TR Hradec (SO 05). Stavba má být umístěna v souladu s grafickou přílohou rozhodnutí – výkresy C.1.1 až C.3.24 (viz str. 10 společného povolení). Na str. 132 společného povolení je ve vztahu k části stavby SO 01 uvedeno, že kromě zde uvedených čtyř výjimek bude trasa vedení umístěna od transformovny Hradec do transformovny Vítkov v koridoru stávajícího vedení V223/224.

V oznámení o zahájení vyvlastňovacího řízení ze dne 23. 5. 2022, č. j. 6662/SÚ/22, byl žalobce poučen žalovaným, že námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání může uplatnit nejpozději při ústním jednání, kdy k později uplatněným námitkám a důkazům žalovaný nebude přihlížet.

Dne 23. 6. 2022 se konalo ústní jednání dle § 22 zákona o vyvlastnění. V průběhu celého správního řízení o žádosti vyvlastnitele žalobce neuplatnil žádné námitky. Součástí správní spisu pak není žádné podání žalobce, které by tento učinil do doby vydání napadeného rozhodnutí. Dále pak součástí správního spisu je pouze znalecký posudek č. 8002/111/21 ze dne 30. 6. 2021, jehož zadavatelem byl zástupce vyvlastnitele a který byl do správního spisu založen jako jedna z příloh k žádosti vyvlastnitele ze dne 6. 5. 2022 o vydání rozhodnutí o zřízení věcného břemene, a naopak součástí správního spisu není žádný znalecký posudek vypracovaný od ZNALCI a ODHADCI – znalecký ústav, spol. s. r. o., jehož zadavatelem by byl žalobce, jak je na takovýto znalecký posudek v podáních účastníků řízení i osoby zúčastněné na řízení hojně, ovšem nepřípadně, odkazováno (uvedenou nesrovnalost si soud vysvětluje tím, že vznikla při kopírování jednotlivých podání z jiných obdobných případů, které jsou souběžně řešeny u zdejšího soudu, za účasti stejných osob, s výjimkou osob žalobců, ovšem zastoupených stejným právním zástupcem). Z důvodu, že jakýkoli případný znalecký posudek žalobce týkající se výše náhrady za zřízení věcného břemene je irelevantní pro posouzení nyní projednávané věci (tj. přezkum mezitímního rozhodnutí o omezení vlastnického práva v podobě zřízení věcného břemene k částem předmětných pozemků), nemá tato argumentační nesrovnalost v podáních stran, resp. v odůvodnění napadeného rozhodnutí, žádného významu (v podrobnostech viz níže).

Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalobce namítl, že předmětný geometrický plán, který stanovil rozsah omezení vlastnického práva žalobce, nebyl přílohou napadeného rozhodnutí doručeného do datové schránky zástupce žalobce (soud poznamenává, že v posuzovaném případě žalovaný doručoval přímo žalobci, a to poštou, nikoli právnímu zástupci žalobce datovou schránkou, jak je žalobcem v žalobě nepřesně argumentováno).

Další okruh žalobních námitek se týkal dvou tvrzených vad výroku napadeného rozhodnutí. Jednak bylo věcné břemeno zřízeno in personam, přičemž povinnosti vyplývající z věcného břemene přecházejí na každého dalšího vlastníka dotčeného pozemku. Úředním jazykem České republiky je čeština, a užil-li správní orgán takto latinský jazyk, stal se výrok napadeného rozhodnutí nejasným, zvláště pokud má na podkladě napadeného rozhodnutí být proveden zápis do veřejného seznamu. Dále rozsah věcného břemene v ploše pozemků vymezené kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení byl vymezen nesrozumitelně a neodpovídá skutečnosti, protože jednak by taková plocha tvořila jednolitou plochu čtyřúhelného tvaru, avšak z předmětného geometrického plánu plyne, že dotčená plocha má tvořit dvě plochy takového tvaru, a jednak takto popsaná plocha neodpovídá ploše, kterou žalovaný uvedl ve výroku jako rozsah věcného břemene.

Předmětem dalších žalobních námitek bylo překročení žádosti vyvlastnitele, rozpor výroku s odůvodněním napadeného rozhodnutí, nedostatek jeho důvodů a porušení zásady stanovené čl. 2 odst. 2 LZPS. Konkrétně šlo žalobci o to, že podle odůvodnění napadeného rozhodnutí vyvlastnitel žádal nikoli o zřízení věcného břemene, ale o jeho rozšíření nad rámec stávajícího věcného břemene. Žalovaný překročil svou pravomoc, pokud stávající věcné břemeno rozšířil, což § 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění neumožňuje. Výrok napadeného rozhodnutí (zřízení věcného břemene) je v rozporu s jeho odůvodněním (rozšíření věcného břemene). Žalovaný si neujasnil, zda vyvlastnitel požaduje zřízení nebo rozšíření věcného břemene, ačkoliv jde o povinný údaj žádosti vyvlastnitele dle § 18 odst. 2 písm. c) zákona o vyvlastnění.

Žalovaný dále pochybil, když se nezabýval tím, zda existuje na pozemcích žalobce stávající věcné břemeno, jaký je jeho právní základ a zda toto stávající věcné břemeno nezanikne uskutečněním účelu vyvlastnění. Žalovaný toliko odkázal na tvrzení vyvlastnitele o údajné existenci takového věcného břemene, aniž by vyvlastnitel cokoli k rozsahu údajného stávajícího věcného břemene tvrdil a jen odkazoval na § 22 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (dále jen „elektrisační zákon“), obsahující protiústavní vyloučení náhrady za výkon oprávnění ve vztahu k cizím nemovitostem. Dále žalobce namítl vady žádosti vyvlastnitele a nesprávné právní posouzení charakteru předmětné stavby přenosové soustavy. Vyvlastnitel vyšel z toho, že nemusí žádat o věcné břemeno k vnitřní části plochy, potřebné pro zřízení stavby přenosové soustavy, protože vlastnické právo žalobce k této části plochy bylo omezeno ve prospěch vyvlastnitele stávajícím věcným břemenem. Žalovaný pochybil, když přes tvrzení vyvlastnitele v žádosti neřešil ve vztahu ke stávajícímu vedení tři otázky. Zaprvé se měl žalovaný zabývat tím, zda budoucí stavba přenosové soustavy je změnou již dokončené stavby nebo stavbou novou, kdy žalobce tvrdil, že jde o stavbu novou, protože původní stavba bude odstraněna a vystaví se zcela nové stožáry – i na jiných než na místech původních stožárů - a bude použito jiné přenosové vedení s navýšenou přenosovou kapacitou. Jelikož šlo o novou stavbu, měl k ní vyvlastnitel získat zcela nové věcné břemeno a nesměl využít své oprávnění založené na existenci odstraňované stavby. Zadruhé měl žalovaný posoudit, zda je vůbec přípustné, aby budoucí stavba přenosové soustavy s dlouhou životností zčásti omezovala žalobce na podkladě věcného břemene vzniklého podle právní úpravy z doby nesvobody, kdy § 22 elektrisačního zákona nerespektuje vlastnické právo a je v rozporu s čl. 11 odst. 4 LZPS. Případné věcné břemeno podle § 22 elektrisačního zákona zanikne snesením stávající stavby přenosové soustavy a vyvlastnitel by tak již neměl právní titul k užívání střední části vymezeného pásu a žalobce by nebyl omezen ochranným pásmem. Zatřetí se měl žalovaný zabývat tím, zda žádané věcné břemeno odpovídá skutečnému rozsahu omezení práv žalobce v důsledku zřízení budoucí stavby přenosové soustavy. Vyvlastnitel totiž žádal omezení žalobce věcným břemenem v mnohem menším rozsahu než v tom, v jakém bude žalobce fakticky omezen vzhledem k ochrannému pásmu podle § 46 energetického zákona – žalobce přitom odkázal na plánek v žalobě. Žalobce nebude moci své pozemky v části dvou pruhů a střední části mezi nimi užívat téměř vůbec, přičemž v části krajních ochranných pásem bude žalobce ve výkonu svých práv podstatně omezen podle § 46 odst. 8, 9 energetického zákona. I plocha ochranných pásem by proto měla být zahrnuta do věcného břemene, jinak žalobce nebude odškodněn za omezení svého vlastnického práva k ploše ochranného pásma (znalecký posudek předložený vyvlastnitelem s touto náhradou nepočítá). Žalobce shrnul, že bude fakticky omezen v rozsahu větším než v rozsahu stanoveném napadeným rozhodnutím, a proto měla být žádost vyvlastnitele zamítnuta.

Podáním ze dne 2. 1. 2023 žalobce rozšířil podanou žalobu o další dva žalobní body. V prvém případě žalobce namítl, že ač žalovaný v napadeném rozhodnutí žalobcem předložený znalecký posudek vůbec nehodnotil, v bodech 22 a 23 svého vyjádření se vyjadřoval k jeho obsahu – žalobce dovodil, že napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V druhém případě žalobce s odkazem na § 36 odst. 3 správního řádu namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné pro vady řízení spočívající v tom, že žalovaný neseznámil účastníky řízení s podklady rozhodnutí, které přibyly do spisu po ústním jednání – šlo o to, že, i když to z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývalo, žalovaný podle vyjádření k žalobě vzal při vydání napadeného rozhodnutí v úvahu námitky vyvlastnitele ze dne 5. 8. 2022 proti znaleckému posudku žalobce. Na tomto místě soud opakovaně upozorňuje, že v posuzovaném případě není součástí správního spisu žádný znalecký posudek předložený žalobcem, tudíž tato část žalobcovy argumentace je mimoběžná s předmětem nyní projednávané věci.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 2 As 62/2008-91, a ze dne 8. 1. 2020, č. j. 9 As 157/2018-78, uvedl, že geometrický plán je součástí spisu a účastníci řízení měli možnost se s ním při ústním jednání seznámit, kdy žádný právní předpis nestanovuje, že geometrický plán měl být přiložen k napadenému rozhodnutí. Podle žalovaného ho netíží povinnost předkládat pravomocné rozhodnutí o vyvlastnění přímo katastrálnímu úřadu, kdy vkladová povinnost zatěžuje vyvlastnitele.

Dále žalovaný uvedl, že běžně užívané sousloví in personam ve výroku rozhodnutí nemůže činit výkladové potíže, jelikož výrok je v odůvodnění výroku pregnantně odůvodněn a vyložen. S odkazem na § 24 odst. 3 písm. e), odst. 4 a § 46 odst. 3 energetického zákona žalovaný dodal, že vlastní stavba vedení přenosové soustavy je prostorově v terénu vymezena právě kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení. Věcné břemeno se nezřizuje pro ochranné pásmo, které zatěžuje dotčené nemovitosti a jejich vlastníky přímo ze zákona. Rozsah věcného břemene je vymezen kolmým průmětem krajních vodičů budovaného vedení a přesné plošné určení věcného břemene je uvedeno v předmětném geometrickém plánu.

Poté žalovaný odkázal na společné povolení s tímto obsahem: „Stavba představuje zejména změnu dokončené stavby, resp. (přestavbu) stávajícího dvojitého vedení 220 kV V223/224 na dvojité vedení 2 x 400 kV V487/488. Vedení V487/488-vedení VER-VIT o celkové délce 79,3 km bude v převážné většině realizováno v trase stávajícího vedení (Dle Situačního výkresu širších vztahů trasa připravovaného vedení V487/488 v dotčených pozemcích kopíruje stávající trasu vedení, přičemž se nemění stožárová místa - počet stožárových míst na dotčených pozemcích zůstává stejný jako u dosavadního vedení 220kV). Pouze v krátkých úsecích před zaústěním do nových rozvoden Vernéřov a Vítkov a v krátkém úseku v lokalitě Nadlesí je vedeno ve zcela nové trase. V úseku stávající trasy existuje zákonné věcné břemeno podle předpisů platných ke dni zřízení dosavadní stavby přenosové soustavy, a toto původní zákonné věcné břemeno zůstává v platnosti i pro připravovanou změnu stavby. V rámci změny stávající dokončené stavby, tedy v části stavby v trase stávajícího vedení V223/224, bude vedení rozšířeno o 7m na každou stranu od krajního vodiče stávajícího vedení.“ Šrafované plochy v geometrickém plánu jsou rozšířením vymezení krajních vodičů změněného vedení oproti stávajícímu vedení, přičemž neoznačený pruh mezí tímto rozšířením představuje plochu stávajícího vedení, kde nadále platí zákonné věcné břemeno podle ustanovení § 22 elektrisačního zákona, podle kterého byla existující stavba vedení přenosové soustavy povolena, a které není předmětem řízení. Žalovaný se nemusel vypořádat s již existujícím věcným břemenem, jelikož v tomto ohledu nebylo vyvlastnitelem nic navrhováno, jehož záměrem bylo provést změnu stávající stavby přenosové soustavy. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 216/2008 (správně „2006“ – pozn. soudu).

Žalovaný dále uvedl, že znalecký posudek žalobce nepřípustně zahrnuje do ocenění věcného břemene i ochranné pásmo vedení, což je v rozporu se závazným předmětem žádosti vyvlastnitele a § 24 odst. 3 písm. e), odst. 4 a § 46 odst. 3 energetického zákona, kdy stavba vedení přenosové soustavy je prostorově v terénu vymezena kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení. Věcné břemeno se nezřizuje pro ochranné pásmo, které je vymezeno vně kolmých průmětů krajních vodičů vedení. Ochranné pásmo zatěžuje dotčené nemovitosti a jejich vlastníky přímo ze zákona. Žalovaný poukázal na to, že byl vázán rozsahem žádosti ve vztahu k rozsahu vyvlastnění podle § 18 odst. 1 zákona o vyvlastnění a že § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění není aplikovatelný, protože žalobce nebude nijak omezen v užívání pozemků odpovídajícím jejich druhovému určení v katastru nemovitostí. Žalobce ani o rozšíření rozsahu vyvlastnění v řízení nepožádal. Žalovaný dále odkázal na str. 169 a 170 společného povolení, protože námitky, zda se jedná o novou stavbu či změnu dokončené stavby, byly vzneseny již v tomto řízení. K nim ministerstvo uvedlo, že se jedná o změnu stávající a nikoliv o budování nové stavby, protože stavba představuje zejména změnu dokončené stavby, resp. změnu (přestavbu charakteru stavebních úprav) stávajícího dvojitého vedení 220 kV V223/224 na dvojité vedení 2x400 kV V487/488 mezi transformovnou TR Vítkov až lomový bod R15 a výstavbu nového úseku vedení od lomového bodu R15 do nové transformovny TR Vernéřov o celkové délce 79,2 km (SO 01), kdy toto nové dvojité vedení 2x400 kV V 487/488 bude nahrazovat stávající dvojité vedení 220 kV V223/224. Žalovaný odůvodnil veřejný zájem na omezení vlastnického práva žalobce a poukázal na to, že žalobce ve správním řízení nevznesl žádné námitky.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve vyjádření k rozšíření žaloby ze dne 12. 1. 2023 žalovaný uvedl, že se v řízení nezabýval znaleckým posudkem žalobce ani námitkami vyvlastnitele, jelikož tyto podklady budou podle § 20 odst. 1 zákona o vyvlastnění relevantní až v další části řízení, kde bude řešena náhrada za vyvlastnění. Námitky vyvlastnitele tak netvořily podklad napadeného rozhodnutí.

Osoba zúčastněná na řízení jakožto vyvlastnitel nejprve zdůraznila, že žalobce ve správním řízení neuplatnil žádné námitky, a proto by soud k většině žalobních námitek neměl přihlížet.

K doručení napadeného rozhodnutí s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 2 As 62/2008-91, a ze dne 8. 1. 2020, č. j. 9 As 157/2018-78, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2022, č. j. 30 A 22/2022- 208, vyvlastnitel uvedl, že geometrický plán je součástí správního spisu a žádný právní předpis nestanovuje, že geometrický plán měl být přiložen k napadenému rozhodnutí. Podle vyvlastnitele vyvlastňovací úřad netíží povinnost předkládat pravomocné rozhodnutí o vyvlastnění přímo katastrálnímu úřadu, přičemž vkladová povinnost zatěžuje vyvlastnitele. Vyvlastnitel zaslal žalobci geometrický plán s návrhem smlouvy o zřízení věcného břemene a žalobce ho tedy má k dispozici. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2022, č. j. 10 As 169/2022-93, nelze na věc aplikovat z důvodu, že neřešil, zda je nutnou přílohou rozhodnutí o vyvlastnění geometrický plán, ale to, že geometrický plán nebyl doručen v zákonem povolené formě, resp. že vyvlastňovaný neměl možnost seznámit se s geometrickým plánem v zákonem stanovené formě – závěry Nejvyššího správního soudu by byly jiné, pokud by geometrický plán byl součástí spisu, vyvlastňovaný měl možnost se s ním seznámit a rozhodnutí o vyvlastnění by ho jako nutnou přílohu neuvádělo.

Dále vyvlastnitel uvedl, že běžně užívané sousloví in personam ve výroku napadeného rozhodnutí nemůže činit výkladové potíže, jelikož výrok je v odůvodnění výroku jasně vyložen. Rozsah věcného břemene je vymezen kolmým průmětem krajních vodičů budovaného vedení a přesné plošné určení věcného břemene je uvedeno v předmětném geometrickém plánu.

Rozsah žádosti vyvlastnitele, jímž byl žalovaný vázán, a výrok napadeného rozhodnutí nejsou v rozporu. Vyvlastnitel zdůraznil, že žalobce se žalobou nebrání proti zřízení věcného břemene napadeným rozhodnutím, ale požaduje zřízení věcného břemene v širším plošném rozsahu. Přitom platí, že vyvlastnitel je povinen v maximální možné míře šetřit práva vlastníků dotčených pozemků. I kdyby vyvlastnitel žádal o zřízení věcného břemene v nedostatečném rozsahu, bylo by jen na vyvlastniteli, aby takto vzniklou situaci v budoucnu řešil dohodou s žalobcem nebo v jiném řízení o vyvlastnění – o vadu napadeného rozhodnutí by však jít nemohlo a žalobce by to poškodit nemohlo (žalobce by se mohl proti užívání pozemků ze strany vyvlastnitele bez právního důvodu bránit podle obecných pravidel občanského práva).

Je nepodstatné, jak je plánovaná stavební činnost vyvlastnitele kvalifikována podle stavebního práva, kdy vyvlastňovací řízení se vede podle zákona o vyvlastnění, jehož předmětem není posuzování druhu stavby podle stavebního zákona. Žalovaný byl vázán společným povolením a žalobce měl hájit svá práva v řízení o vydání společného povolení.

Na pozemcích žalobce je umístěno a provozováno existující vedení, s nímž je spojeno věcné břemeno dle § 22 elektrisačního zákona. Není pravdou, že by takové věcné břemeno bylo zřizováno bez náhrady. Změna dokončení trasy vedení podle společného povolení kopíruje trasu existujícího vedení a pozice existujících stožárů se nemění. Stávající vedení nebude zrušeno, ale dojde ke změně dokončené stavby a nepřerušenému umístění a provozování vedení přenosové soustavy (vyvlastnitel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 216/2006). Znalecký posudek předložený žalobcem ve správním řízení je vadný, protože nesprávně vychází z toho, že existující vedení bude odstraněno a namísto něj budou vybudována dvě paralelní vedení 2 x 400 kV. Přitom ze společného povolení je zřejmé, že jde o výstavbu jediného vedení, které ponese zdvojené vodiče.

Žalobce nepřípustně zahrnuje do rozsahu věcného břemene i ochranné pásmo vedení, které zatěžuje dotčené nemovitosti a jejich vlastníky přímo ze zákona. Vyvlastnitel poukázal na to, že ochranné pásmo zatěžuje nejen vlastníka dotčeného pozemku, ale okruh početně neomezených osob, a že žalobce bude moci své pozemky užívat jako zemědělskou půdu.

V podání ze dne 13. 1. 2023 vyvlastnitel k pozdější replice žalobce uvedl, že povolená stavba nezmění umístění stožáru na pozemku žalobce a že změněné stávající vedení ponese stejné množství vodičů. Vyvlastnitel rovněž uvedl, že náhrada za vyvlastnění včetně posouzení obsahu znaleckých posudků žalobce a vyvlastnitele bude předmětem až následující fáze vyvlastňovacího řízení. Vyvlastnitel dále poukázal na § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění a na to, že námitky účastníků vyvlastňovacího řízení nelze uplatňovat prostřednictvím znaleckých posudků. K rozšíření žaloby vyvlastnitel zopakoval, že znalecký posudek žalobce a námitky proti němu nesouvisejí s předmětem napadeného rozhodnutí a budou relevantní až v další části řízení, kde bude řešena náhrada za vyvlastnění.

Vyvlastnitel setrvale navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Žalobce rovněž podal repliku, ve které se nejprve vyjádřil k vyjádření žalovaného k žalobě, a to následovně.

Žalobce ve vztahu k určitosti výroku napadeného rozhodnutí konstatoval, že latina nemá ve výrocích rozhodnutí místo, kdy poukázal na to, že rozhodující je srozumitelnost výroku rozhodnutí pro laika, bez ohledu na jeho právní zastoupení. Navíc rozhodnutí není určeno jen účastníkům řízení, ale i dalším osobám, neboť se zapisuje do katastru nemovitostí. Žalobce zdůraznil, že jádrem jeho námitky je skutečnost, že plocha pozemku vymezená kolmým průmětem krajních vodičů vedení, jak o ní hovoří výrok napadeného rozhodnutí, je ve skutečnosti větší než plošný rozsah, který žalovaný uvedl u jednotlivých žalobcových pozemků.

Ke stávajícímu věcnému břemenu žalobce zdůraznil, že žalovaný byl povinen podle § 3 zákona o vyvlastnění zkoumat, zda vyvlastnitelem uvedený záměr odpovídá navrhovanému rozsahu vyvlastnění – pokud by takto zjistil, že vyvlastňovaný bude záměrem dotčen ve větším rozsahu, než který navrhuje vyvlastnitel, měl by návrh zamítnout. Přitom v posuzované věci není pochyb o tom, že realizací záměru bude žalobce omezen ve větším rozsahu, než který navrhoval vyvlastnitel. Žalovaný měl zkoumat, zda v případě demontáže stávajícího přenosového vedení nedojde k zániku věcného břemene vzniklého podle elektrisačního zákona, protože nově jde o zásadní stavbu energetické infrastruktury, stávající vodiče mají být zdvojnásobeny, stejně jako napětí vodičů, a při výstavbě mají být užity zcela jiné typy stožárů na jiných stožárových místech. Jelikož jde o zcela novou stavbu přenosové soustavy, byl vyvlastnitel povinen k ní získat i zcela nový právní titul v celé ploše.

Žalobce uvedl, že nebyl v řízení pasivní, protože své námitky vznesl formou předložení znaleckého posudku, který odráží jak výši náhrady za vyvlastnění, tak i náhled žalobce na rozsah omezení jeho vlastnického práva. Žalobce zdůraznil, že ochranné pásmo vedení ho bude zatěžovat v příčinné souvislosti s vyvlastněním a náhrada mu tak musí být poskytnuta za celé faktické omezení vlastnického práva.

Žalobce se dále ve své replice vyjádřil k vyjádření vyvlastnitele, a to následovně.

Podle žalobce není soud při posouzení důvodnosti jeho žalobních námitek vázán § 82 odst. 3 správního řádu. Žalobce je oprávněn jako žalobní body uplatnit námitky bez ohledu na to, zda je vznesl ve správním řízení.

Žalobce připustil, že jeho znalec chybně vycházel ze zřízení dvou paralelních vedení, ale šlo o nepodstatný omyl, protože samotné měření a výpočty znalce byly správné. Podle žalobce je znalecký posudek dostatečně ilustrativní ohledně dotčení žalobcových pozemků zamýšleným záměrem, kdy šlo o důkaz směřující zejména k náhradě za vyvlastnění, o níž soud v této fázi zatím nerozhoduje.

Žalobce se vymezil proti stanovisku vyvlastnitele, že nezákonnost napadeného rozhodnutí nemůže způsobit to, že by věcné břemeno bylo vyvlastněno v nedostatečném plošném rozsahu. Žalobce argumentoval tím, že by takový zásah do jeho práv nemohl být učiněn ve veřejném zájmu, protože by pro naplnění záležitosti veřejného zájmu nemohl postačit. Podle žalobce vyvlastnitel vychází z toho, že je to vyvlastnitel, kdo rozhoduje o míře omezení vlastnického práva vlastníka prostřednictvím svého návrhu na vyvlastnění, protože jeho návrh nelze překročit, i kdyby svým záměrem omezil vlastníka fakticky více, než v jakém rozsahu omezení za náhradu navrhuje. Žalobce s tím nesouhlasil a poukázal na to, že nelze po vlastníkovi požadovat, aby se až po zřízení nedostatečného věcného břemene bránil prostředky práva občanského. Podle žalobce by jinak došlo k zásahu do vlastnického práva protiústavně, aniž by bylo pro naplnění veřejného zájmu tohoto omezení zapotřebí. Návrh vyvlastnitele tak měl postihnout plnou plochu pozemků, v níž bude žalobce záměrem dotčen a omezen ve vlastnickém právu. Pokud jej pak vyvlastnitel na podkladě námitek žalobce neupravil, měl být jeho návrh zamítnut.

Žalobce nesouhlasil ani s názorem vyvlastnitele, že vyvlastňovací úřad je vázán vydaným pravomocným povolením podle stavebního zákona, a to s ohledem na ústavní rozměr vyvlastnění. Protože vyvlastňovací úřad rozhoduje o omezení základního práva vlastníka pozemku, dochází k rozhodování mimo rámec oprávnění vyvlastnitele stavět podle práva veřejného, které s omezením vlastnického práva vyvlastňovaného nemá nic společného. Nelze proto dogmaticky vycházet z toho, co o stavbě usoudil specializovaný stavební úřad pro liniové stavby, a vyvlastňovací úřad má povinnost, je-li toho pro posouzení podmínek pro vyvlastnění třeba, zodpovědět příslušné předběžné otázky samostatně – v daném případě, zda fakticky jde či nejde o zřízení nové stavby přenosové soustavy. Absence takového posouzení z pohledu žalobce znamená nezákonnost rozhodnutí žalovaného. Žalobce se v tomto řízení nedomáhá revize pravomocného stavebního povolení, ale tvrdí, že vyvlastňovací úřad neměl rozhodovat jen v mezích tohoto povolení, ale měl činit vlastní skutkové a právní úvahy.

Vzhledem k prvnímu žalobnímu bodu se soud zabýval doručením napadeného rozhodnutí žalobci.

Podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ke správnímu soudu je vázáno na oznámení tohoto rozhodnutí. Nedostatek řádného doručení rozhodnutí žalobci brání přezkoumání napadeného správního rozhodnutí správním soudem. Jestliže by byla žaloba přes tuto vadu doručení správního rozhodnutí podána, chyběla by podmínka řízení před soudem. Šlo by však o vadu odstranitelnou. Soud musí v takovém případě uložit usnesením žalovanému doplnit spis o doklad o doručení napadeného rozhodnutí, přičemž teprve od okamžiku řádného doručení napadeného rozhodnutí žalobci začne žalobci plynout lhůta k případnému rozšíření žaloby na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo k rozšíření o další žalobní body dle § 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 2 As 27/2004-78, publ. ve Sb. NSS pod č. 450/2005, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2022, č. j. 10 As 169/2022-93, bod 8).

Soud proto vyzval žalovaného výzvou ze dne 11. 11. 2022, č. j. 57 A 95/2022-14, k prokázání doručení napadeného rozhodnutí žalobci. Žalovaný podáním ze dne 22. 11. 2022 soudu sdělil, že předmětný geometrický plán žalobci spolu s napadeným rozhodnutím nedoručoval, protože předmětný geometrický plán není ani přílohou ani nedílnou součástí napadeného rozhodnutí. Žalovaný tak potvrdil tvrzení žalobce, že mu žalovaný doručil napadené rozhodnutí bez předmětného geometrického plánu.

Z výroku I napadeného rozhodnutí je zřejmé, že vlastnické právo žalobce má být omezeno věcným břemenem pouze u částí předmětných pozemků, vymezených předmětným geometrickým plánem. Jinými slovy, rozsah omezení vlastnického práva žalobce nelze zjistit jinak než z předmětného geometrického plánu. Bez geometrického plánu není výrok I napadeného rozhodnutí určitý.

Otázka, jak lze řádně doručit účastníkovi geometrický plán, vymezující rozsah omezení vlastnického práva k částem pozemků, byla již vyřešena v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2022, č. j. 10 As 169/2022-93, bodech 13, 14, 16 a 17, tak, že geometrický plán nelze konvertovat do elektronické podoby a je neoddělitelnou součástí listiny, na podkladě které má být proveden zápis do katastru, je-li třeba předmět zápisu zobrazit do katastrální mapy (v těchto případech nelze uvažovat o doručení v materiálním smyslu).

V projednávané věci, stejně jako ve věci řešené Nejvyšším správním soudem, bylo napadeným rozhodnutím zřízeno věcné břemeno k částem pozemků žalobce, identifikovaným čísly parcelními, v rozsahu předmětného geometrického plánu. Proto rozsah omezení vlastnického práva žalobce nelze zjistit jinak než z předmětného geometrického plánu. Jedině předmětný geometrický plán umožňuje identifikovat část pozemku žalobce jako samostatný předmět napadeného rozhodnutí.

Vzhledem k § 7 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. c), § 15 odst. 1 a § 48 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“), a § 5 odst. 1 větě druhé, § 16 odst. 1 písm. b) a § 79 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 357/2013 Sb., katastrální vyhláška, má soud za to, že k návrhu na vklad věcného břemene vzniklého napadeným rozhodnutím do katastru nemovitostí je nutné předložit napadené rozhodnutí spojené s předmětným geometrickým plánem, neboť se zapisované věcné břemeno týká části pozemku. Předmětný geometrický plán se podle výslovné úpravy katastrálního zákona považuje za neoddělitelnou součást napadeného rozhodnutí. Předmětný geometrický plán je totiž třeba zobrazit do katastrální mapy, a to konkrétně hranice rozsahu věcného břemene k částem předmětných pozemků žalobce.

Uvedené závěry podporuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013, č. j. 7 As 2/2013-39 (podle něhož, bylo-li věcné břemeno zřízeno k celým a nikoli částem pozemků, vyznačených v katastru nemovitostí, je rozhodnutí i bez geometrického plánu určité) a judikatura civilních soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 20 Cdo 588/2022, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021).

Jelikož předmětný geometrický plán jako jediný definuje rozsah omezení vlastnického práva žalobce založeného napadeným rozhodnutím, tak pro řádné doručení napadeného rozhodnutí žalobci bylo nezbytné, aby bylo žalobci doručeno nejen jeho písemné vyhotovení, ale i předmětný geometrický plán v listinné formě, který tvoří jeho obsahovou součást. Proto dospěl soud k závěru, že napadené rozhodnutí žalobci řádně doručeno ke dni podání žaloby nebylo a uložil žalovanému usnesením ze dne 24. 11. 2022, č. j. 57 A 95/2022-36, povinnost napadené rozhodnutí řádně doručit žalobci. Napadené rozhodnutí pak bylo žalobci řádně doručeno dne 6. 12. 2022, jak vyplývá z doručenky doložené soudu žalovaným. Teprve od okamžiku řádného doručení napadeného rozhodnutí žalobci začala žalobci plynout jednoměsíční lhůta k případnému rozšíření žaloby na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo k rozšíření o další žalobní body dle § 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 2 As 27/2004-78, publ. ve Sb. NSS pod č. 450/2005, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2022, č. j. 10 As 169/2022- 93, bod 8). Tato jednoměsíční lhůta v souladu s § 40 odst. 2 s. ř. s. uplynula dne 6. 1. 2023, kdy žalobce včasným podáním ze dne 2. 1. 2023 podanou žalobu rozšířil o další žalobní body, se kterými se soud rovněž vypořádá v tomto rozsudku. Vzhledem k popsanému postupu soudu nemohl vést první žalobní bod ke zrušení napadeného rozhodnutí tak, jak navrhoval žalobce v žalobě.

Ve vyjádřeních k žalobě ve vztahu k doručení napadeného rozhodnutí žalovaný i osoba zúčastněná na řízení odkázali na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 2 As 62/2008-91, a ze dne 8. 1. 2020, č. j. 9 As 157/2018-78.

V rozsudku ze dne 16. 12. 2008, č. j. 2 As 62/2008-91, Nejvyšší správní soud před čtrnácti lety řešil opravu chyby v katastru nemovitostí na půdorysu původního katastrálního zákona č. 344/1992 Sb. Šlo tedy o jiný předmět řízení za účinnosti jiné právní úpravy než v nyní projednávané věci. Soud poukazuje na to, že otázka, zda má být geometrický plán, na nějž odkazuje civilní rozsudek, jeho nedílnou součástí, byla následně řešena s opačným závěrem Nejvyšším soudem (srov. již citovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 20 Cdo 588/2022, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021). Přímo ve vztahu k mezitímnímu rozhodnutí o vyvlastnění pak byla sporná otázka posouzena citovaným recentním rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2022, č. j. 10 As 169/2022 -93, který zdejší soud svým procesním postupem následoval.

V rozsudku ze dne 8. 1. 2020, č. j. 9 As 157/2018-78, sice kasační soud neřešil doručování rozhodnutí o vyvlastnění, nicméně dospěl k závěru, že geometrický plán nemusel být pevně spojen s rozhodnutím o vyvlastnění. Opačný závěr však Nejvyšší správní soud zaujal v novějším citovaném rozsudku ze dne 10. 8. 2022, č. j. 10 As 169/2022 -93, a proto zdejší soud vycházel z něj.

Pokud osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k žalobě na podporu závěru o nepotřebnosti doručování geometrického plánu citovala body 113 a 190 rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2022, č. j. 30 A 22/2022 -208, pak právě tento rozsudek byl zrušen opakovaně citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2022, č. j. 10 As 169/2022-93, vzhledem k nesprávnému posouzení doručení rozhodnutí o vyvlastnění bez geometrického plánu. Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pro nezákonnost zrušil a uložil mu, aby správnímu orgánu uložil povinnost řádně doručit rozhodnutí. Z argumentace zrušeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2022, č. j. 30 A 22/2022 -208, tudíž nelze vycházet.

K další argumentaci žalovaného a osoby zúčastněné na řízení v jejich vyjádřeních k žalobě ve vztahu k doručení napadeného rozhodnutí uvádí soud následující.

Není pravdou, že by vkladová povinnost zatěžovala pouze vyvlastnitele, neboť podle § 13 katastrálního zákona je oprávněn podat návrh na vklad věcného břemene do katastru nemovitostí jak vyvlastnitel, tak i žalobce.

Jakkoli není explicitně stanovena žádným právním předpisem správnímu orgánu povinnost doručit účastníkovi řízení rozhodnutí spolu s geometrickým plánem v případě, že nelze docílit zápisu věcných práv z rozhodnutí do katastru nemovitostí bez geometrického plánu, vyplývá tato povinnost z § 48 odst. 1 katastrálního zákona, podle nějž je geometrický plán neoddělitelnou součástí listiny, podle které má být proveden zápis do katastru, je-li třeba předmět zápisu zobrazit do katastrální mapy. Povinnost správního orgánu v takovém případě doručit rozhodnutí spolu s geometrickým plánem potvrdil Nejvyšší správní soud v bodě 14 již opakovaně citovaného rozsudku ze dne 10. 8. 2022, č. j. 10 As 169/2022-93, kde výslovně uvedl, že geometrický plán je součástí mezitímního rozhodnutí, pokud určuje výrok rozhodnutí, a navíc je neoddělitelnou součástí rozhodnutí podle katastrálního zákona.

Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení rovněž argumentovali, že geometrický plán byl součástí spisu, že se s ním žalobce mohl seznámit při ústním jednání a že byl geometrický plán zaslán žalobci vyvlastnitelem přílohou návrhu smlouvy o zřízení věcného břemene dne 22. 12. 2021. Nejvyšší správní soud však v bodě 17 rozsudku ze dne 10. 8. 2022, č. j. 10 As 169/2022-93, výslovně uvedl, že o doručení geometrického plánu v materiálním smyslu nelze uvažovat. Důvod tohoto závěru je zřejmý z bodu 14 citovaného rozsudku – jde o neoddělitelnou součást rozhodnutí, kterou je nutno předložit při zápisu do katastru nemovitostí.

Napadeným rozhodnutím bylo správním orgánem autoritativně omezeno věcné právo žalobce a rozsah, v jakém k tomu došlo, byl zjistitelný jen z předmětného geometrického plánu. Žalobce je oprávněn požádat o zápis práv z napadeného rozhodnutí do katastru nemovitostí, avšak zápisu nedocílí, pokud katastrálnímu úřadu nepředloží originál geometrického plánu. V projednávané věci proto nemohlo být relevantní, že se žalobce s obsahem předmětného geometrického plánu seznámil nebo se seznámit mohl (např. nahlédnutím do správního spisu). Ani případným doručením předmětného geometrického plánu žalobci spolu s návrhem smlouvy o zřízení věcného břemene několik měsíců před zahájením vyvlastňovacího řízení nevznikla žalobci povinnost originál geometrického plánu opatrovat pro případ, že ho v budoucnu možná bude potřebovat v řízení před katastrálním úřadem. Soud uzavírá odkazem na bod 17 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2022, č. j. 10 As 169/2022-93, podle nějž za řádné doručení takového geometrického plánu nelze považovat doručení jeho prosté kopie.

Argumentovala-li osoba zúčastněná na řízení tím, že v rozsudku ze dne 10. 8. 2022, č. j. 10 As 169/2022-93, Nejvyšší správní soud neřešil, zda je nutnou přílohou rozhodnutí o vyvlastnění geometrický plán, ale to, že geometrický plán nebyl doručen v zákonem povolené formě, resp. že vyvlastňovaný neměl možnost seznámit se s geometrickým plánem v zákonem stanovené formě, nelze jí přisvědčit. V bodě 14 Nejvyšší správní soud vyložil, že geometrický plán k části pozemku je součástí mezitímního rozhodnutí o vyvlastnění. Z tohoto východiska pak vyplývalo, že musel být účastníkům doručen spolu s mezitímním rozhodnutím, kdy bylo nutno zaujmout závěr, jakým způsobem lze geometrický plán doručovat. Nejvyšší správní soud tedy řešil vztah geometrického plánu a mezitímního rozhodnutí (dospěl k závěru, že je jeho součástí), a proto se zabýval jeho doručováním. Východisko osoby zúčastněné na řízení, že důvodem rozsudku Nejvyššího správního soudu bylo to, že se vyvlastňovaný neměl možnost s geometrickým plánem v zákonné formě seznámit, neodpovídá odůvodnění rozsudku – Nejvyšší správní soud řešil doručování mezitímního rozhodnutí, pokud je jeho výrok určen geometrickým plánem, a výslovně uvedl, že nelze uvažovat o doručení v materiálním smyslu.

Podle osoby zúčastněné na řízení by závěry Nejvyššího správního soudu byly jiné, pokud by geometrický plán byl součástí spisu, vyvlastňovaný měl možnost se s ním seznámit a rozhodnutí o vyvlastnění by ho jako nutnou přílohu neuvádělo a jen by na něj odkazovalo. Z bodu 1 rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2022, č. j. 30 A 22/2022-208, který Nejvyšší správní soud přezkoumával, lze zjistit, že tam napadené mezitímní rozhodnutí se týkalo částí pozemků, oddělených ve výroku specifikovanými geometrickými plány. Šlo tedy o situaci zcela shodnou s nyní projednávanou věcí. Tvrzení osoby zúčastněné na řízení, že v nyní projednávané věci, na rozdíl od věci řešené Nejvyšším správním soudem, mezitímní rozhodnutí na geometrický plán jen odkazovalo a neuvedlo ho jako nutnou přílohu, tudíž nelze přisvědčit.

Za účelem dokazování nebylo zapotřebí jednání nařizovat. Žalobce v žalobě a osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k žalobě sice navrhli k důkazu určité listiny, avšak všechny navržené listiny, s výhradou uvedenou v následující větě, byly součástí správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, publ. pod č. 2383/2011 Sb. NSS). Soud dodává, že neprovedl důkaz navržený osobou zúčastněnou na řízení v jejím vyjádření k žalobě (právní analýza sekce energetiky Ministerstva průmyslu a obchodu ČR ze dne 8. 3. 2022, č. j. MPO 22908/22/41100/41000), neboť jeho provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti žaloby. Navržený důkaz nesměřoval k prokázání žádného skutkového tvrzení osoby zúčastněné na řízení, nýbrž obsahoval obecnou právní argumentaci - předmět navrženého důkazního prostředku se tedy míjel s předmětem dokazování v této věci. K výkladu právních předpisů, potřebnému pro posouzení důvodnosti žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, je povolán správní soud, přičemž osoba zúčastněná na řízení nebyla nijak omezena ve vznášení právní argumentace prostřednictvím svých podání.

Vzhledem k tomu, že oba účastníci řízení s tímto postupem vyslovili výslovný souhlas ve svých podáních ze dne 14. 11. 2022 a 22. 11. 2022, rozhodl soud o žalobě v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání.

V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během jednoměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 2 odst. 2 věty první liniového zákona. Povinností žalobce bylo proto tvrdit, z jakých skutkových či právních důvodů je napadené rozhodnutí správního orgánu nezákonné.

Řízení o žalobě žalobce bylo kromě soudního řádu správního regulováno speciální právní úpravou, konkrétně liniovým zákonem. Podle § 2 odst. 2 věty první liniového zákona byla lhůta pro podání žaloby zkrácena na polovinu. Podle § 2 odst. 4 liniového zákona byl soud povinen rozhodnout o všech žalobních bodech. Konečně § 4a odst. 3 liniového zákona stanoví, že o žalobě proti mezitímnímu rozhodnutí rozhodne soud ve lhůtě 60 dnů.

Soud má všechny podmínky řízení o žalobě žalobce tak, jak vyplývají z liniového zákona, zákona o vyvlastnění a ze soudního řádu správního, za splněné.

Žaloba byla přípustná, protože napadené rozhodnutí bylo vydáno podle § 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění, kdy podle § 3 odst. 1 liniového zákona ve spojení s § 28 odst. 1 zákona o vyvlastnění právě takové právní rozhodnutí podléhá soudnímu přezkumu v soudním řízení správním vedeném podle § 65 a násl. s. ř. s.

Žaloba podaná dne 10. 11. 2022 byla i včasná, když byla podána ještě před řádným doručením napadeného rozhodnutí (k tomu došlo až v průběhu soudního řízení, a to dne 6. 12. 2022 – v podrobnostech viz výše bod 45 tohoto rozsudku). Navíc, žaloba by byla včasná, i kdyby soud považoval za datum doručení napadeného rozhodnutí den, kdy bylo zástupci žalobce doručeno toliko napadené rozhodnutí bez geometrického plánu, neboť k tomu došlo dne 13. 10. 2022. Lhůta k podání podle § 72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 2 odst. 2 věty první liniového zákona činila jeden měsíc, a proto by uplynula v souladu s § 40 odst. 2 a 3 s. ř. s. dne 14. 11. 2022 (den 13. 11. 2022 připadl na neděli).

Soud tedy přistoupil k věcnému přezkumu žaloby žalobce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud při posouzení důvodnosti žaloby vyšel z následující právní úpravy.

Podle § 1 odst. 1 liniového zákona tento zákon upravuje postupy při přípravě, umisťování a povolování staveb energetické infrastruktury, při získávání práv k pozemkům a stavbám potřebných pro uskutečnění uvedených staveb a uvádění těchto staveb do užívání s cílem urychlit jejich majetkoprávní přípravu, umisťování, povolování a povolování jejich užívání, jakož i vydávání podmiňujících podkladových správních rozhodnutí, a urychlení následného soudního přezkumu všech správních rozhodnutí v souvislosti s těmito stavbami. Tento zákon dále upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. 4. 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009] výkon státní správy a postup při povolování projektů společného zájmu.

Podle § 1 odst. 4 písm. a) liniového zákona se vybranými stavbami energetické infrastruktury rozumí stavby a zařízení přenosové soustavy.

Ustanovení § 3 odst. 1 liniového zákona stanoví, že pro omezení práv k pozemkům potřebným pro uskutečnění energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací platí zákon o vyvlastnění, pokud liniový zákon nestanoví jinak.

Podle § 4a odst. 1 liniového zákona platí, že dospěje-li vyvlastňovací úřad ve vyvlastňovacím řízení, které se týká práva k pozemku potřebného k uskutečnění stavby energetické infrastruktury vymezené v územním rozvojovém plánu nebo v zásadách územního rozvoje a uvedené v příloze k tomuto zákonu, k závěru, že podmínky pro vyvlastnění jsou s výjimkou určení výše náhrady za vyvlastnění splněny, vydá na žádost vyvlastnitele mezitímní rozhodnutí obsahující výroky podle § 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění.

Řízení o žádosti vyvlastnitele je upraveno v zákoně o vyvlastnění.

Podle § 18 odst. 2 zákona o vyvlastnění musí žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení obsahovat kromě náležitostí stanovených zvláštním právním předpisem zejména a) označení pozemku nebo stavby, jichž se vyvlastnění týká, a práv třetích osob na nich váznoucích, b) doložení skutečností nasvědčujících tomu, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění (§ 3 až 5), c) údaj o tom, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel domáhá, a d) údaj o tom, v jaké lhůtě a jakým způsobem vyvlastnitel zahájí uskutečňování účelu vyvlastnění. Pokud vyvlastnitel navrhuje vyvlastnit část pozemku, připojí podle § 18 odst. 3 zákona o vyvlastnění k žádosti kromě katastrální mapy též geometrický plán ve trojím vyhotovení.

Podle § 20 odst. 1 zákona o vyvlastnění se stanoví náhrada na základě znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastňovaného, pokud jej vyvlastňovaný předloží vyvlastňovacímu úřadu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy bylo vyvlastňovanému doručeno uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení, v opačném případě se náhrada stanoví na základě znaleckého posudku podle § 5 odst. 2 písm. a) vyhotoveného na žádost vyvlastnitele; ustanovení § 10 odst. 4 tím není dotčeno.

Vyvlastňovací úřad v souladu s § 22 odst. 1 zákona o vyvlastnění nařídí ústní jednání, o němž uvědomí účastníky řízení nejméně 15 dnů před jeho konáním. Námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání; k později uplatněným námitkám a důkazům se nepřihlíží - o tomto následku musí být účastníci poučeni v uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení (viz § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění).

Podle § 24 odst. 2 zákona o vyvlastnění vyvlastňovací úřad rozhodne samostatnými výroky o vyvlastnění práv k pozemku nebo ke stavbě a o náhradě za vyvlastnění, dospěje-li k závěru, že podmínky pro vyvlastnění jsou splněny.

Podle § 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění výroky o vyvlastnění práv k pozemku nebo ke stavbě vyvlastňovací úřad a) rozhodne o

zrušení nebo omezení práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě, jichž se vyvlastnění týká, nebo

omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě zřízením věcného břemene ve prospěch vyvlastnitele a vymezí jeho obsah, anebo

odnětí vlastnického práva vyvlastňovaného k pozemku nebo ke stavbě a o jeho přechodu na vyvlastnitele, b) rozhodne, vyžaduje-li to veřejný zájem, která práva spojená s pozemkem, stavbou nebo jejich částí vyvlastněním nezaniknou, c) určí, v jaké lhůtě je vyvlastnitel povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění; lhůta nesmí být delší než 2 roky od právní moci rozhodnutí. (i) Vady výroku I napadeného rozhodnutí

Jak bylo výše vyloženo, žalovaný měl podle § 3 odst. 1 liniového zákona ve spojení s § 24 odst. 3 písm. a) bod 2 zákona o vyvlastnění v napadeném rozhodnutí rozhodnout o omezení vlastnického práva žalobce a vymezit jeho obsah. Aby byl výrok I napadeného rozhodnutí určitý, musel obsahovat údaje o tom, jaká nemovitá věc je věcným břemenem zatížena, v čí prospěch a v jakém rozsahu. Slovy § 1257 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jde o specifikaci, která věc byla služebností věcného břemene zatížena, ve prospěch koho a co je povinen vlastník zatížené věci trpět nebo čeho je povinen se zdržet. Byly-li takové údaje z výroku I napadeného rozhodnutí zjistitelné, byl výrok určitý a nemohl být nejasný tak, jak tvrdil žalobce.

Soud z výroku I napadeného rozhodnutí zjistil, že tento výrok všechny zákonem požadované údaje obsahuje. Je z něj zcela zřejmé, že nemovitou věcí, která má být rozhodnutím zatížena věcným břemenem, jsou části předmětných pozemků, vymezené předmětným geometrickým plánem, přičemž z předmětného geometrického plánu je rozsah zatížených částí předmětných pozemků jednoduše identifikovatelný. Jde o dva červeně vyšrafované čtyřúhelníky, tedy dva pruhy o tam uvedené výměře přetínající předmětné pozemky. Pochybnosti o tom, jaké části předmětných pozemků jsou věcným břemenem zatíženy, vzhledem k předmětnému geometrickému plánu nemohou vznikat. Identifikaci částí předmětných pozemků a předmětného geometrického plánu žalovaný ve výroku I napadeného rozhodnutí i zdůraznil tučným písmem.

Žádné nejasnosti soud nenalezl ani ve vztahu k údaji o oprávněném ze zřízeného věcného břemene. Žalovaný ve výroku I napadeného rozhodnutí uvedl (a zdůraznil to opět tučným písmem), že věcné břemeno je zřízeno ve prospěch ČEPS, a. s., kterou specifikoval i identifikačním číslem a sídlem. Pochybnosti o osobě, které věcné břemeno svědčí, jsou vyloučeny.

Výrok I napadeného rozhodnutí je určitý, i pokud jde o specifikaci toho, co je povinen žalobce a každý další vlastník zatížených částí pozemků strpět - konkrétně umístění, provedení a provozování stavby přenosové soustavy „V487/488-vedení 400kV VER-VIT“. Z výroku I napadeného rozhodnutí je tedy zřejmé, že vlastník pozemků musí strpět to, že na jeho pozemcích bude umístěna, provedena a provozována stavba přenosové soustavy identifikovaná odkazem na společné povolení.

Soud tudíž shledal, že výrok I napadeného rozhodnutí je určitý a srozumitelný.

Žalobce v prvé řadě namítal, že věcné břemeno bylo zřízeno in personam, přičemž povinnosti vyplývající z věcného břemene přecházejí na každého dalšího vlastníka dotčeného pozemku. Úředním jazykem České republiky je čeština, a užil-li správní orgán takto latinský jazyk, stal se podle žalobce výrok napadeného rozhodnutí nejasným, zvláště pokud má na podkladě napadeného rozhodnutí být proveden zápis do veřejného seznamu.

Žalobci lze přisvědčit v tom, že žalovaný byl povinen napadené rozhodnutí vyhotovit v českém jazyce (srov. § 16 odst. 1 věta první správního řádu), avšak nelze s ním již souhlasit v tom, že v důsledku použití sousloví in personam je výrok I napadaného rozhodnutí neurčitý. Jak bylo výše vyloženo, obligatorní údaje ve vztahu k charakteristice zřizovaného věcného břemene výrok obsahuje a tyto žádné nejasnosti nevyvolávají.

Termín in personam je běžně v odborných právnických textech používán a jeho obsah je odborné veřejnosti znám. „V určení oprávněného subjektu spočívá základní rozlišení věcných břemen: Věcná břemena působící in rem (oprávněným subjektem je vždy vlastník věci, proto není právně relevantní změna vlastníka ve vztahu k další existenci věcného břemene a subjektem práva korespondujícího věcnému břemeni se stává sukcesor původního oprávněného) a věcná břemena působící in personam (oprávněný subjekt je určen zcela konkrétně a právo svědčí pouze jemu - proto je existence tohoto druhu věcných břemen spojena s existencí oprávněného subjektu). Věcná břemena působící in personam uspokojují zájmy individualizovaného subjektu, zatímco u věcných břemen působících in rem jsou uspokojovány takové zájmy, které bude mít každý vlastník věci, neboť tyto zájmy souvisí s objektivní možností realizace užitné hodnoty věci.“ (FIALA, Josef. Věcná břemena. In: HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009.) Termín in personam je v souvislosti s věcnými břemeny užíván i judikaturou – např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5342/2007: „Podle § 166 OZ věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco činit. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité věci, nebo patří určité osobě. Povinným subjektem je vždy vlastník nemovitosti, který je povinen něco trpět nebo něčeho se zdržet nebo něco konat, a tomu odpovídající právo svědčí buď určité osobě - působí in personam nebo vlastníku nemovitosti - působí in rem. Jestliže se oprávněná osoba stane vlastníkem nemovité věci věcným břemenem zatížené, věcné břemeno spojením práva s povinností v jedné osobě zaniká. Zánik věcného břemene splynutím povinnosti vlastníka nemovitosti věcným břemenem zatížené (služebné nemovitosti) s právem osoby z věcného břemene oprávněné (věcné břemeno in personam) nebo právem vlastníka panující nemovitosti, které věcné břemeno svědčí (věcné břemeno in rem), občanský zákoník výslovně neupravuje. Analogicky lze použít § 333 OZ, podle kterého splyne-li jakýmkoliv způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné osobě, zanikne právo i povinnost, nestanoví-li zákon jinak.“ Nebo v rozsudku ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1575/2016, bod 17, Nejvyšší soud uvedl: „Z citovaných ustanovení vyplývá, že věcná břemena spočívají v omezení vlastníka nemovitosti vedoucímu k prospěšnému využívání nemovitosti jiného konkrétního vlastníka, anebo k prospěchu určité fyzické nebo právnické osoby. Toto omezení je spjato se zatíženou nemovitostí tak, že na jeho trvání nemá vliv ani změna vlastnického práva; zatížení přímo z povahy věci sleduje nemovitost, na které lpí. Práva z věcných břemen jsou omezená věcná užívací práva k cizí nemovité věci, jimž odpovídá závazek vlastníka této věci ve prospěch jiného něco trpět, něčeho se zdržet anebo něco konat. Podle určení oprávněného subjektu se rozlišují věcná břemena působící in rem a věcná břemena působící in personam. V případě věcných břemen in rem je oprávněný subjektem, který má vlastnické právo k věci (panující nemovitosti), v jejíž prospěch bylo věcné břemeno zřízeno. Oprávnění z takového věcného břemene má právo vykonávat každý vlastník panující nemovitosti (změnou jejího vlastníka právo odpovídající věcnému břemenu nezaniká) a rovněž nový vlastník zatížené nemovitosti vstupuje do právního postavení svého předchůdce, a to bez ohledu na právní titul zakládající převod nebo přechod vlastnického práva. Je-li věcné břemeno zřizováno ve prospěch konkrétní osoby (in personam), vystupuje do popředí potřeba oprávněného, jehož ekonomické nebo jiné zájmy jsou prostřednictvím věcného břemene uspokojovány; takové věcné břemeno proto zásadně zaniká nejpozději smrtí nebo zánikem oprávněné osoby (srov. § 151p odst. 4 obč. zák.).“ S pojmem in personam pracuje i judikatura Nejvyššího správního soudu – např. rozsudek ze dne 28. 1. 2021, č. j. 3 As 208/2019-69, bod 26, nebo rozsudek ze dne 29. 10. 2019, č. j. 3 As 198/2017-51, bod 24.

Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že věta „věcné břemeno se zřizuje in personam“ poté, co v předchozí části výroku I napadeného rozhodnutí bylo výslovně stanoveno, že se věcné břemeno zřizuje „ve prospěch ČEPS, a. s.“, znamená jen zdůraznění toho, že oprávněným ze zřízeného věcného břemene je subjekt ČEPS, a. s. Jinými slovy, zánikem vyvlastnitele zanikne i věcné břemeno, jehož oprávněný není spojen s vlastnictvím žádné nemovité věci. Napadeným rozhodnutím tedy nebylo zřízeno věcné břemeno in rem (oprávněný subjekt je závislý na vlastnickém právu k určité panující nemovitosti a věcné břemeno nezávisí na jeho existenci), nýbrž bylo zřízeno věcné břemeno in personam (oprávněný subjekt není závislý na vlastnickém právu k určité panující nemovitosti a věcné břemeno závisí na jeho existenci). Proto sousloví in personam ve výroku I napadeného rozhodnutí nemohlo vést k závěru o neurčitosti výroku – šlo o pouhé vysvětlení, zdůraznění, které nic nezměnilo na jednoznačném ustanovení osoby oprávněné z věcného břemene – ČEPS a. s.

Soud tedy nepřisvědčil žalobci, že by neurčitost výroku I napadeného rozhodnutí způsobilo užití sousloví in personam a že by nebylo zřejmé, co jím žalovaný myslel (ostatně sám žalobce v žalobě argumentuje termíny ad rem a ad personam). Soud uzavírá, že z výroku I napadeného rozhodnutí bylo zřejmé, že oprávněnou osobou ze zřízeného věcného břemene je ČEPS, a. s., aniž by otázku oprávněné osoby bylo způsobilé zpochybnit použití sousloví in personam. Toto bylo jasné i právnímu laikovi. Právnímu odborníkovi pak použité sousloví jen potvrdilo to, co již z předchozích tučně vytištěných pasáží výroku napadeného rozhodnutí zjistil. Soud dodává, že vhodnější by jistě bylo, kdyby žalovaný ve výroku rozhodnutí latinské sousloví nepoužil – zapotřebí nebylo a jde o cizojazyčný výraz.

Argumentoval-li žalobce větou z výroku I napadeného rozhodnutí, že povinnosti vyplývající z věcného břemene přecházejí na každého dalšího vlastníka dotčeného pozemku, jde o vyjádření základní charakteristiky institutu věcných břemen, kterou pregnantně vyjádřil Nejvyšší soud ve výše citovaném rozsudku ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1575/2016, bod 17: Toto omezení je spjato se zatíž