7 Afs 156/2016 — Nejvyšší správní soud

77 A 38/2022- 57 - text  13 77 A 38/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: D. P. N., nar.: X, st. příslušnost X, v ČR bytem X, zastoupen Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem, se sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha, proti žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 44, 110 00 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2022, č. j. ČOI 81660/22/O100/Bal/Št, takto: I. Rozhodnutí České obchodní inspekce ze dne 20. 6. 2022, č. j. ČOI 81660/22/O100/Bal/Št, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč, a to k rukám zástupce žalobce Mgr. Štěpána Svátka, advokáta. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Rozhodnutím inspektorátu České obchodní inspekce, inspektorátu Plzeňského a Karlovarského (dále též: „správní orgán I. stupně“), ze dne 8. 3. 2022, č. j. ČOI 32339/22/2200 (dále též: „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), byl žalobce shledán vinným z porušení § 8 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále též: „ZOS“) a naplněním skutkové podstaty přestupku dle § 24 odst. 7 psím. d) ZOS, a to tím, že ve své provozovně, stánku C9 v chebské tržnici Dragon, skladoval jednak výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví [padělky výrobků ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) bod 1. ZOS, konkrétně 20 ks průmyslových výrobků], jednak výrobky, které porušují autorská práva nebo práva související s autorským právem nebo jsou vyrobeny bez souhlasu majitele práv k průmyslového vzoru [nedovolené napodobeniny, tj. rozmnoženiny výrobků ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) bod 2. ZOS, konkrétně 11 600 ks CD a 2 558 ks DVD nosičů se záznamem]. Dále byl žalobce tímto rozhodnutím uznán vinným z porušení § 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole a naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, kterého se dopustil tím, když ve stanovené lhůtě 5 dní od seznámení se s úředním záznamem ze dne 17. 4. 2019, č. j. ČOI 54466/19/2200, nepředložil správnímu orgánu nabývací doklady k zajištěným výrobkům porušujícím práva duševního vlastnictví. Za to byl žalobci uložen správní trest v podobě úhrnné pokuty ve výši 1 100 000 Kč. Kromě uvedené pokuty bylo žalobci rozhodnutím správního orgánu I. stupně uloženo propadnutí 14 178 ks výrobků tj. padělků a nedovolených napodobenin a dále mu bylo uloženo uhradit paušální náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobou je napadáno rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 20. 6. 2022, č. j. ČOI 81660/22/O100/Bal/Št (dále též: „napadené rozhodnutí“), jímž byla k žalobcovu odvolání snížena uložená úhrnná pokuta na částku 900 000 Kč. Ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Obsah žaloby 3. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné především proto, že uložená správní sankce je zjevně nepřiměřená a likvidační. Žalobce v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 3/02, v němž se Ústavní soud vyjádřil k zákazu likvidačních pokut, tedy takových pokut, které jsou nepřiměřeně vysoké k majetkovým možnostem pachatele a k závažnosti jeho jednání. Pokuta je likvidační také tehdy, jestliže představuje takový zásah do majetku, v důsledku kterého by mohla být zničena majetková základna pro další podnikatelskou činnost. Podle žalobce má zákaz likvidačních pokut ten účel, aby zabránil konci a likvidaci ekonomické aktivity trestané osoby. 4. Posledním daňovým přiznáním z ekonomické aktivity žalobce v České republice je daňové přiznání za zdaňovací období roku 2018 s daňovým základem 200 000 Kč. Žalobce dále další doklady o příjmu nedoložil, neboť z výpisu ze živnostenského oprávnění vyplývá, že ukončil svou podnikatelskou činnost v provozovně stánku C9 v chebské tržnici Dragoun ke dni 3. 6. 2019. 5. Správní orgány měly povinnost vycházet z žalobcem posledního doloženého daňového přiznání. Žalobce zdůraznil, že má současně vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem. Za takové situace nemá možnost uhradit uloženou pokutu ani ve splátkách. K prokázání svých aktuálních příjmů žalobce předložil pracovní smlouvu a výplatní pásku. 6. Žalovaná nepřihlédla a nedala do souvislosti výši peněžité sankce s předpokládaným výnosem, kterého mohl žalobce dosáhnout z prodeje zajištěného zboží. Zboží bylo velice nízké kvality, jeho prodejní cena tak mohla činit pouze zlomek ceny ve srovnání s tím, za jakou částku jsou prodávány originální výrobky. 7. Žalovaná se s výše uvedenými skutečnostmi v zásadě nezabývala, pouze paušálně odkázala na to, že bylo povinností žalobce doložit aktuální výši svého příjmu. Nelze však pominout délku správního řízení, která nemůže být žalobci kladena k tíži, a dále skutečnost, že v mezidobí žalobce ukončil v České republice podnikatelskou činnost a nemohl mít žádné doklady o příjmu, které by doložil. 8. Uložená pokuta nereflektuje společenskou škodlivost žalobcova jednání, když se jednalo téměř výhradně o CD a DVD ve větším množství, jen v několika případech o jiné výrobky, u kterých navíc nebylo postaveno najisto, že se jedná o padělky a zda byly ve vlastnictví žalobce. 9. Žalovaná navíc nepřihlédla ke skutečnosti, že žalobce v mezidobí svou podnikatelskou činnost v České republice ukončil. 10. Žalovaná se v zásadě ztotožnila se závěry správního orgánu I. stupně, námitky žalobce uplatněné v rámci odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně nebyly žalovanou relevantně posouzeny, přičemž s jednou odvolací námitkou se žalovaná vůbec nevypořádala. 11. Jak žalobce namítl v odvolání, nebylo vyvráceno jeho tvrzení, že zboží nalezené ve skladu nacházejícím se na jiném místě bezprostředně s provozovnou nesouvisejícím nebylo v jeho vlastnictví. K této verzi nebylo správním orgánem I. stupně provedeno žádné dokazování, přestože tuto námitku žalobce uplatnil již na začátku správního řízení. Z připojené fotodokumentace rovněž nelze dovodit, že by ve skladu zadržené výrobky porušující ochranné známky měly být ve vlastnictví žalobce. Zejména z ní nevyplývá, zda prostory bezprostředně souvisely s provozovnou žalobce či nikoli. 12. Žalovaná se s touto námitkou vypořádala v podstatě jen tak, že nahlédla do výpisu živnostenského rejstříku, ze kterého vyplývá, že žalobce provozoval stánek s označením C9, který se také objevuje ve fotodokumentaci. Skutkový stav věci podle názoru žalobce nebyl zjištěn tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. 13. Dále žalobce v odvolání namítl, že správní orgán I. stupně nedůvodně upřednostnil tvrzení žalobce učiněné v okamžiku místního šetření, přestože žalobce nehovoří českým jazykem natolik, aby byl tak jasné vyjádření správnímu orgánu I. stupně schopen sdělit v takové formě, v jaké jej správní orgán I. stupně specifikoval v odůvodnění svého rozhodnutí. Správní orgán I. stupně tak rezignoval na zjištění stavu tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. S touto odvolací námitkou se žalobce v napadeném rozhodnutí vůbec nevypořádal, napadené rozhodnutí je tak zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti. 14. Správní orgán I. stupně rezignoval i na svou povinnost vypořádat se s vyjádřením žalobce k podkladům pro vydání rozhodnutí a k jeho důkaznímu návrhu na provedení znaleckých posudků. Na str. 9 rozhodnutí správního orgánu I. stupně je uvedeno, že v případě kabelky PUMA se zástupce majitele předmětné ochranné známky vyjádřil v tom smyslu, že se jedná o originální zboží. Žalobce tak rozporuje věrohodnost a vypovídající hodnotu takových vyjádření poškozených. Správní orgán I. stupně navíc nijak neosvětlil, proč znalecké posudky nenechal zpracovat. Žalovaná tuto námitku odmítla s poukazem na odbornost a školení zaměstnanců správního orgánu I. stupně. Podle žalobce byla tato námitka nesprávně, nedostatečně a nepřezkoumatelně posouzena. Vyjádření žalované 15. Námitky žalobce se téměř shodují s námitkami uplatněnými v rámci odvolacího řízení, se kterými se žalovaná řádně vypořádala v rámci napadeného rozhodnutí. Žalovaná nemá napadené rozhodnutí za nesrozumitelné, vnitřně rozporné či nezákonné. 16. Správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí, takový postup shledal ústavně konformním Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08. Žalovaná i správní orgán I. stupně vylíčily konkrétní skutkové okolnosti, o něž své rozhodnutí opřely, uvedly úvahy, kterými si řídily při posouzení důvodnosti námitek žalobce, a popsaly závěry, ke kterým na základě těchto úvah dospěly. 17. Žalovaná v napadeném rozhodnutí věnuje značnou pozornost odůvodnění výše udělené pokuty. Odkázala na str. 5 až 7 napadeného rozhodnutí a doplnila, že žalobce byl v průběhu správního říze