2 As 77/2011 — Nejvyšší správní soud

77 A 66/2021- 140 - text  16 77 A 66/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobce: Dipl. ing. K.-E. C., nar. X, X, zastoupeného JUDr. Petrem Haluzou, advokátem, Poříčská 2082, 190 16 Praha 9, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, IČ 01312774, Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3, zastoupenému Mgr. Davidem Kroftou, advokátem, Újezd 450/40, 118 00 Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Plzeň, Radobyčická 1313/14, 301 00 Plzeň, 2. Lesy České republiky, s. p., IČ 42196451, Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové, zastoupen JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem, Malostranské náměstí 5/28, 118 00 Praha 1 3. Vojenské lesy a statky ČR, s. p., IČ 00000205, Pod Juliskou 1621/5, 160 00 Praha 6, 4. Karlovarský kraj, IČ 70891168, Závodní 353/88, 360 00 Karlovy Vary, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2021, č.j. SPU 087121/2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobce žalobou ze dne 18. 5. 2021, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 19. 5. 2021, brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2021, č.j. SPU 087121/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí), kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Karlovarský kraj (dále jen správní orgán I. stupně“), ze dne 4. 2. 2021, č.j. SPU 032598/2021/129/Lou (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). 2. Prvoinstančním rozhodnutím bylo rozhodnuto o obnově řízení „podle § 100 odst. 4 správního řádu, v němž byla vydána rozhodnutí s č. j.: 192/2001-203 ze dne 18. dubna 2001, které nabylo právní moci dne 17. ledna 2003, 68571/2012 - MZE-130724 ze dne 16. dubna 2012, které nabylo právní moci ode dne 18. dubna 2012, 76785/2012 - MZE-130724 ze dne 25. dubna 2012, které nabylo právní moci dne 27. dubna 2012, 82145/2012 - MZE-130724 ze dne 7. května 2012, které nabylo právní moci dne 11. května 2012 a 84582/2012 - MZE-130724 ze dne 21. května 2012, které nabylo právní moci dne 25. května 2012, kterými bylo rozhodnuto dle ust. § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen zákona o půdě), o části majetku v tomto rozhodnutí blíže specifikovaném v k. ú. Velichov.“ Prvoinstanční rozhodnutí rovněž specifikovalo, kterých pozemků v žalobcově vlastnictví nacházejících se v k. ú. X a zapsaných na LV č. XA se obnova řízení týká. Žalobce se domáhal zrušení napadeného i prvoinstančního rozhodnutí. 3. Správní řízení je upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). [II] Žaloba 4. (část II. žaloby) Žalobce v žalobě uvedl, že důvodem pro vydání rozhodnutí o obnově řízení správním orgánem I. stupně byly, dle odůvodnění tohoto rozhodnutí, informace o pravomocném rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 67 To 208/2019, jímž byly dvě bývalé pracovnice Magistrátu hl. m. Prahy (dále jen „MHMP“) odsouzeny za údajný nedbalostní trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání 1 dne (slovy jednoho dne) s odkladem na zkušební dobu v trvání 1 rok. 5. Žalobce doplnil, že tato zvláštní trestní causa nekončí, neboť podle informací sdělovacích prostředků nyní podaly mimořádný opravný prostředek - dovolání obě odsouzené (podivné světlo na celou věc vrhá to, že v současnosti se z medií dovídáme o zvláštní nadstandardní angažovanosti nejvyššího státního zástupce v této trestní cause, který ve věci podal třikrát dovolání a o jeho možné podjatosti ve věci, jež se nakonec mohla podílet i na jeho rezignaci). 6. Žalovaný jako hlavní argument uvedl „velmi úzkou příčinnou souvislost“ mezi rozhodnutím MHMP a rozhodnutími pozemkového úřadu. Žalobce měl však za to, že hovořit o příčinné souvislosti není na místě. Rozhodnutí MHMP ze dne 6. 1. 1999, č.j. OVS 2331/98/Se, je správním rozhodnutím jiného správního orgánu, v jiném správním řízení a pro žalovaného je stále platné a závazné. V dané restituční věci bylo toto rozhodnutí jiného správního orgánu pouze jedním z důkazů (byť důležitým), na jehož podkladě pak správní orgán prvního stupně rozhodoval. 7. V textu odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán cituje skutečnosti uvedené v rozhodnutích týkajících se obou bývalých pracovnic MHMP, jež jsou však s ohledem na meritum této věci zcela irelevantní. Předmětné správní rozhodnutí o státním občanství J. C. zůstává i nadále v platnosti, je tudíž i pro rozhodování tohoto správního orgánu závazné. 8. Správní orgán zřejmě nepochopil trestní rozsudky a mylně vztahuje „trestnou činnost“ obou odsouzených úřednic k vlastním správním řízením týkajícím se vydání majetku po J. C.. Není tomu tak. Ona „trestná činnost“ se vztahuje ke správnímu řízení, které vedl Magistrát hl. m. Prahy ve věci státního občanství J. C. a jež vedlo k vydání rozhodnutí č.j. OVS 2331/98/Se ze dne 6. 1. 1999. Jde tedy o zcela jiné řízení, jehož obnovu nemůže zdejší správní orgán nařídit, ale jehož výsledky musí respektovat. 9. Pokud jde o zahájení řízení podle § 100 odst. 4 správního řádu (zahájení z moci úřední), pak dle žalobcova názoru nejsou pro toto řízení splněny podmínky a správnímu orgánu [= Státnímu pozemkovému úřadu (dále jen „SPÚ“)] vůbec nepřísluší posuzovat otázku státního občanství J. C., neboť pro něj je závazné pravomocné rozhodnutí jiného správního orgánu o státním občanství (srov. § 73 odst. 2 správního řádu). 10. (část III. žaloby) Žalobce v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně mimo jiné uvedl, že rozhodnutí flagrantním způsobem nerespektuje platnou právní úpravu, jde o účelové rozhodnutí vydané bez právního důvodu a toto rozhodnutí výrazně zasahuje do majetkových práv žalobce. Jde o zásah do subjektivních práv fyzické osoby. Takový zásah pak spočívá v tom, že oprávněný subjekt nemůže své právo vykonávat. V dané věci se jedná konkrétně o tzv. plomby u dotčených nemovitostí v katastru nemovitostí, jež omezují dispozici s nemovitostmi. 11. K otázce zásahu do žalobcových vlastnických práv se vyjádřil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 10. 2020, č.j. 5 As 221/2018-54, v němž uvedl: „Původními rozhodnutími bylo podle § 9 odst. 4 zákona o půdě rozhodnuto, ze žalobce je vlastníkem určitých nemovitých věcí v k.ú. Velichov, dále v nich bylo uvedeno, že po nabytí právní moci rozhodnutí provede katastrální úřad záznam do katastru nemovitostí a zapíše určené nemovité věci na list vlastnictví žalobce. V projednávané věci bylo proto nařízením obnovy řízení zpochybněno vlastnické právo žalobce k určitým nemovitým věcem. Toto zpochybnění by bylo možné už samo o sobě považovat za zásah do práv žalobce, neboť jeho postavení jako vlastníka nemovitých věcí se stalo nejistým.“ 12. K problematice platnosti a závaznosti rozhodnutí MHMP o státním občanství J. C. se vyjádřil v rovině správního soudnictví i Krajský soud v Plzni svým rozsudkem ze dne 27. 4. 2018, sp. zn. 30 A 114/2018 (správně sp. zn. 30 A 114/2015 – poznámka soudu), když se o podobný krok pokusil Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Karlovarský kraj (dále jen „karlovarský SPÚ“). Krajský soud v Plzni rozhodnutí karlovarského SPÚ zrušil z důvodů nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů a též pro nesrozumitelnost. Krajský soud v Plzni mimo jiné uvedl, že „Právní řád je založen na zásadě presumpce správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy, dle níž se má za to, že správní akt je zákonný a správný, a to až do okamžiku, kdy příslušný orgán zákonem předvídanou formou prohlásí správní akt za nezákonný a zruší jej.“. 13. Dále tento soud uvedl, že „ve věci souzené Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 30 A 114/2015 nedošlo ke dni rozhodnutí prvoinstančního, resp. žalovaného správního orgánu ke zrušení či změně rozhodnutí MHMP, ani k prohlášení jeho nicotnosti. Ve světle závěrů vyjevených v rozsudku kasačního soudu ze dne 4. 2. 2009, č.j. 1 As 79/2008-128, tak toto rozhodnutí bylo a je zákonné a správné, z podstaty věci se nemůže jednat o nepravdivý důkaz.“ 14. Na podkladě kasační stížnosti se k této otázce vyjádřil i Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) ve svém rozsudku ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 5 As 221/2018. Mimo jiné uvedl, že „podle § 73 odst. 2 správního řádu pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Pravomocné rozhodnutí o osobním stavu je závazné pro každého. K tomu se dále přidružuje skutečnost, že rozhodnutí o státním občanství bylo pro původní rozhodnutí podkladovým rozhodnutím a tuto otázku v obnoveném řízení nemůže správní orgán sám posoudit. Z rozhodnutí o státním občanství je nutné vycházet, správní orgán I.