1 Azs 367/2018 — Nejvyšší správní soud

63 A 2/2023- 92 - text  16 63 A 2/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Szalonnásem ve věci žalobce: V. T., nar. X, st. příslušnost X, v ČR bytem X, zastoupen Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, se sídlem Malá 43/6, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, za účasti osoby zúčastněné na řízení: M. A., nar. X, bytem X, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2023, č. j. OAM-9404-18/ZR-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce usiluje o zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2023, č. j. OAM-9404-18/ZR-2023 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“), jímž mu byla jednak zrušena platnost povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též jen: „ZPC“), jednak stanovena lhůta k vycestování dle § 77 odst. 3 ZPC v délce 30 dní od právní moci tohoto rozhodnutí, případně do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. 2. Žalovaný své rozhodnutí opřel primárně o zjištění, že žalobce byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 46 T 7/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. 1 To 7/2021, odsouzen k souhrnnému trestu (vzhledem k trestu uloženému mu rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2020, sp. zn. 4 T 6/2018, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 3 To 56/2020) odnětí svobody na 5 let, a to za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále též jen: „trestní zákoník“) (a za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku), a to ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Trestní soudy dospěly k závěru, že žalobce, který fakticky ovládal pět v jejich rozhodnutích blíže označených obchodních společností a měl dispoziční práva k jejich účtům včetně přístupu k internetovému bankovnictví, domlouval se zástupci dodavatelských firem poskytujících daňové doklady o fiktivních plněních finanční podmínky neexistujícího obchodu a výši odměny pro obě strany, dával pokyny jednatelům daných obchodních společností k převodům peněz fiktivním dodavatelům, domlouval s účetním systém plateb v rámci nezákonného obchodu, organizoval dodání dokladů s fiktivním plněním účetnímu, komunikoval s účetním ohledně sestavování přiznání DPH a kontrolních hlášení. Jednáním žalobce a jeho spolupachatelů bylo způsobeno zkrácení DPH o 17 553 689,50 Kč. Obsah žaloby 3. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný porušil jeho procesní práva, neúplně zjistil skutkový stav věci, provedené důkazy nesprávně skutkově zhodnotil a věc nesprávně právně posoudil. Žalovaný dále nesprávně stanovil lhůtu k vycestování a splnění povinností stanovených napadeným rozhodnutím vylučuje plnění povinností uložených v rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 10. 2023, č. j. 32 PP 84/2023, kterým byl žalobce podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. 4. Podle mínění žalobce žalovaný svým postupem a vydáním napadeného rozhodnutí porušil ustanovení § 2 odst. 3, § 2 odst. 4, § 3, § 4 odst. 1, § 4 odst. 2, § 4 odst. 4 a § 8 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen: „správní řád“). 5. Žalobce v protokolu o seznámení účastníka řízení s podklady pro vydání rozhodnutí dne 4. 9. 2023 uvedl, že neohrožuje veřejný pořádek ve smyslu existence důvodů pro zrušení povolení k trvalému pobytu, své tvrzení prokázal důkazními návrhy, jež byly obsaženy v písemném vyjádření žalobce ze dne 16. 9. 2023. Žalovaný na toto procesní vyjádření ani důkazní návrhy nijak nereagoval a bez dalšího vydal napadené rozhodnutí. 6. Žalovaný neposkytl žalobci procesní poučení o zjištěném skutkovém stavu, přičemž měl žalobce poučit o tom, že doposud neprokázal liberační důvody pro nezrušení povolení k trvalému pobytu a měl také provést všechny důkazy. Na takové procesní poučení by žalobce reagoval dalšími důkazními návrhy a žalovaný by se mj. dozvěděl, že škoda uvedená v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 46 T 7/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. 1 To 7/2021, byla včetně částky 2 701 784 Kč uhrazena. Dále by se žalovaný dozvěděl, že řada bezúhonných občanů a institucí ČR nabízí záruky za další řádné chování žalobce a že probíhá řízení o podmíněném propuštění žalobce. 7. Rovněž žalovaný neúplně zjistil stav věci, když nezjistil, že škoda uvedená v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 46 T 7/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. 1 To 7/2021, byla včetně částky 2 701 784 Kč již uhrazena. Dále nezjistil, že žalobce byl veskrze kladně hodnocen z věznice a že mu byly uděleny čtyři pochvaly a kladná stanoviska. Žalovaný nezjistil, že od 15. 9. 2023 probíhá řízení o podmíněném propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody, přičemž nevyčkal na rozhodnutí v této věci a namísto toho vydal napadené rozhodnutí. Žalovaný nezjistil, že celá řada bezúhonných občanů a institucí ČR nabízí záruky za další řádné chování žalobce a že byl žalobce podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody se stanovením zkušební doby 5 let za současného stanovení dohledu probačního úředníka. 8. Žalovaný nesprávně skutkově zhodnotil provedené důkazy. Nevzal v potaz, že žalobci byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 46 T 7/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. 1 To 7/2021, uložen trest na spodní hranici trestní sazby a že u něj tak byly shledány výrazné polehčující okolnosti. Žalovaný nesprávně dovodil, že celá škoda, včetně částky 2 701 784 Kč nebyla uhrazena. Žalovaný učinil opačný názor než ředitel věznice a Okresní soud Plzeň-město, kteří uzavřeli, že účel výkonu trestu odnětí svobody je u žalobce plněn a že existuje předpoklad, že žalobce po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody povede řádný život. Žalovaný také vzal nedostatečně v potaz, že žalobce žije v ČR 25 let a s výjimkou odsouzení vždy vedl řádný život. Po dobu více jak 20 let pracoval, podnikal a platil daně. Jeho trestnou činnost je třeba považovat za zjevný exces. Ve vztahu k nezletilému synovi žalobce uvedl, že je pravdou, že se o něj matka dokáže postarat, na druhou stranu by měl, pokud je to aspoň trochu možné, vyrůstat s oběma rodiči. 9. Podle žalobce žalovaný věc nesprávně právně posoudil. Argumentace žalovaného, že žalobce opakovaně závažným a dlouhodobým způsobem narušil veřejný pořádek, není namístě. Žalobce byl navíc během správního řízení seznámen s tím, že je u něj shledáván i důvod pro zrušení povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Tímto způsobem došlo k porušení procesních práv žalobce. 10. Žalobce má podle rozhodnutí o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody stanoven dohled probačního úředníka. Pokud má opustit území ČR, nebude se moci podrobit dohledu a přestane bez svého zavinění plnit podmínky podmíněného propuštění. Soud pak rozhodne o tom, že je žalobce povinen vykonat zbytek trestu, ten ovšem bude pobývat mimo území ČR a soud vydá na žalobce mezinárodní zatykač. Napadené rozhodnutí tak staví žalobce do bezvýchodné situace. Napadené rozhodnutí nedbá vzájemného souladu postupu řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce a řízení o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. 11. Žalovaný zcela nesprávně stanovil lhůtu k vycestování. Stanovená lhůta totiž nebere v potaz možnost podmíněného propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody. Otázkou je, zda a jakým způsobem se má na žalobce vztahovat lhůta 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce nebyl z výkonu trestu propuštěn, nýbrž byl podmíněně propuštěn. Podmíněné propuštění se formálně vzato stane propuštěním až v okamžiku, kdy nabyde právní moci rozhodnutí, že se žalobce ve lhůtě podmíněného propuštění osvědčil. Platnost povolení k trvalému pobytu ovšem již zanikla právní mocí napadeného rozhodnutí. Mimo jiné žalobce nemůže nastoupit do zaměstnání, neboť na území ČR nemá povolený žádný pobyt. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody až po pravomocném vydání napadeného rozhodnutí. Pokud žalobce považoval skutečnost, že bude žádat o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, za sopravdu významnou, měl požádat o přerušení řízení. Žalovaný dodal, že řízení o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je pro správní řízení zcela irelevantní. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody samotné neznamená, že by zanikl důvod, pro který se řízení vede. Žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání zvlášť závažného zlo