62 A 4/2025 – Krajský soud v Plzni

62 A 4/2025- 39 - text  7 62 A 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Burianovou ve věci žalobkyně: P. T. N. proti bytem v ČR X zastoupená Mgr. Ing. Janem Klikem, Ph.D., advokátem sídlem Karlovarská 87/130, 323 00 Plzeň žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2025, č. j. MV-32102-4/SO-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala dne 17. 9. 2013 Ministerstvu vnitra (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žádost (dále jen „První žádost“) o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 87h odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „ZPC“). První žádost byla zamítnuta pravomocným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 4. 8. 2016, č. j. OAM-19306-33/TP-2013, podle § 87k odst. 1 písm. b) ZPC z důvodu, že se žalobkyně dopustila obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu tím, že jejím účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství M. V. (dříve P.), nar. X, občana ČR (dále jen „syn“). 2. Žalobkyně podala dne 22. 11. 2016 správnímu orgánu prvního stupně žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87b ZPC (dále jen „Původní žádost“). Původní žádost byla zamítnuta pravomocným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 14. 6. 2017, č. j. OAM-17377-20/PP-2016, podle § 87e odst. 1 písm. c) ZPC z důvodu, že se žalobkyně dopustila obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu tím, že jejím účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství syna. 3. Žalobkyně podala dne 19. 9. 2019 správnímu orgánu prvního stupně žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 87h odst. 1 písm. a) ZPC (dále jen „Druhá žádost“). Řízení o Druhé žádosti bylo zastaveno pravomocným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 25. 11. 2019, č. j. OAM-14111-12/TP-2019, podle § 169r odst. 1 písm. e) ZPC z důvodu, že žalobkyně opakovaně podala žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, aniž uvedla jakékoli nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o jí dříve podané žádosti. 4. Žalobkyně podala dne 25. 9. 2024 správnímu orgánu prvního stupně žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle § 87b ZPC (dále jen „Žádost“). V Žádosti uvedla, že se považuje za rodinného příslušníka syna. Rozhodnutím ze dne 12. 12. 2024, č. j. OAM-14233-11/PP-2024, správní orgán prvního stupně zastavil řízení o Žádosti podle § 169r odst. 1 písm. e) ZPC z důvodu, že žalobkyně opakovaně podala žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu, aniž uvedla jakékoli nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o jí dříve podané žádosti (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Rozhodnutím ze dne 12. 3. 2025, č. j. MV-32102-4/SO-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla odvolání žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí a prvoinstanční rozhodnutí potvrdila. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou a přípustnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba 5. Žalobkyně správním orgánům vytýkala, že pominuly, že poslední žádost o povolení přechodného pobytu podala téměř před osmi lety a otcovství syna bylo uznáno před 13 lety. Správní orgány nezohlednily faktor plynutí času, ani péči žalobkyně o syna, bezúhonný pobyt žalobkyně na území přes 20 let a integraci žalobkyně i syna do české společnosti. Správní orgány podle žalobkyně pochybily, pokud Žádost neprojednaly věcně a nezjistily aktuální stav věci, tj. změnu poměrů žalobkyně a syna od poslední žádosti. 6. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zopakovala vypořádání odvolacích námitek žalobkyně, které byly totožné s námitkami žalobními. 8. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání 9. Vzhledem k tomu, že s tím oba účastníci vyjádřili výslovný souhlas (žalobkyně v podání ze dne 24. 11. 2025 a žalovaná ve vyjádření k žalobě), rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. V. Posouzení věci soudem 10. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů je napadené rozhodnutí nezákonné. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. - takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 11. Žaloba je nedůvodná. Právní východiska soudu 12. Podle § 87b odst. 1 ZPC platí, že rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a doprovází občana Evropské unie na území nebo následuje občana Evropské unie, který na území pobývá, je povinen požádat ministerstvo o vydání povolení k přechodnému pobytu, pokud hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce. 13. § 169r odst. 1 písm. e) ZPC stanoví, že se usnesením zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal opakovaně žádost o vydání povolení k přechodnému, dlouhodobému nebo trvalému pobytu, aniž uvedl nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o jím dříve podané žádosti. 14. Právní regulaci zastavení řízení o opakované žádosti bez uvedení nových skutečností již vyložil Nejvyšší správní soud. Pro převzetí jeho závěrů není významné, že posuzoval § 169 odst. 8 písm. e) ZPC ve znění do 14. 8. 2017, jelikož šlo o totožnou právní úpravu, nyní zařazenou do § 169r odst. 1 písm. e) ZPC. V bodě 13 rozsudku ze dne 22. 5. 2019, č. j. 2 Azs 343/2018-38, Nejvyšší správní soud vysvětlil, že správní orgány v takovém případě pouze prokazují a odůvodňují podmínky pro zastavení řízení, tedy že se jednalo o řízení o opakované žádosti, ve které nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti. Správní orgány zjišťují jako první podmínku to, zda se jedná o opakovanou žádost, tedy zda obě žádosti mají stejný předmět řízení a je jimi žádáno o vydání téhož pobytového titulu z totožného důvodu. Druhá a poslední podmínka pak spočívá v tom, zda cizinec uvedl oproti původní žádosti nějaké nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o původní žádosti. 15. V bodech 18 a 19 recentního rozsudku ze dne 14. 11. 2024, č. j. 5 Azs 240/2024-32, pak Nejvyšší správní soud posuzoval nynější znění § 169r odst. 1 písm. e) ZPC. Zde uvedl, že se cizinec nemůže opakovaně podanou žádostí založenou výlučně na již dříve uplatněných skutečnostech domoci přehodnocení rozhodnutí o dříve podané žádosti, a to ani za situace, kdy tvrdí, že toto rozhodnutí bylo nezákonným. Správní orgány jsou oprávněny zastavit řízení, pokud cizinec v opakovaně podané žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti. Přitom novou skutečností není bez dalšího ani samotné plynutí času, byť v závislosti na předmětu řízení nelze obecně vyloučit, že i plynutí času bude mít za následek změnu poměrů, které mohou mít význam pro rozhodnutí. V takovém případě by však cizinec musel tvrdit, že v době, která uplynula mezi podáním původní žádosti nebo rozhodnutím o ní a následným podáním opakované žádosti taková skutečnost nastala. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud výslovně potvrdil závěry ve výše odkazovaném bodě 13 svého rozsudku ze dne 22. 5. 2019, č. j. 2 Azs 343/2018-38. Závěry správních orgánů 16. Soud předesílá, že z hlediska soudního přezkumu představují rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jeden celek (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS). 17. Správní orgány odůvodnily zastavení řízení o Žádosti následovně. Žalobkyně neúspěšně podala První žádost, Druhou žádost a Původní žádost (viz str. 1 a 2 prvoinstančního rozhodnutí). Původní otcovství syna bylo popřeno, nově bylo určeno otcovství pana H. D. V. a příjmení syna bylo změněno z P. na V., což potvrzuje závěr o účelově určeném otcovství syna, který správní orgány učinily v řízení o První žádosti a Původní žádosti. Tyto skutečnosti byly předmětem řízení o dříve podaných žádostech žalobkyně (viz str. 2 prvoinstančního rozhodnutí). Žalobkyně v Žádosti neuvedla žádné nové skutečnosti, které by nebyly předmětem řízení o Původní žádosti a které by měly vliv na posouzení Žádosti, pokud jde o účelově