7 As 29/2012 — Nejvyšší správní soud

15 A 66/2011- 32 - text 15A 66/2011-32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: J. K. O., „X“, proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, Masarykova 27, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.9.2011, KRPU-62450-76/ČJ-2011-040022-ZZ-SV, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7.9.2011, KRPU-62450-76/ČJ-2011-040022-ZZ-SV, kterým bylo rozhodnuto, že se podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) prodlužuje doba zajištění za účelem správního vyhoštění stanovená rozhodnutím Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Ústí nad Labem ze dne 16.6.2011, č.j. KRPU-6450-11/ČJ-2011-040022-ZZ-SV, o 90 dnů. V žalobě uvedl, že žalovaný porušil ustanovení § 2 odst. 2, § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), dále ustanovení § 124 odst. 1 a 3 zákona o pobytu cizinců a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce je přesvědčen, že doba zajištění byla prodloužena v rozporu se zákonem. Žalovaný staví své odůvodnění dalšího zajištění žalobce na ustanovení, které v samotném rozhodnutí o zajištění nebylo aplikováno, a to § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Tento důvod nemůže být použit pro prodlužování doby zajištění, když nebyl uveden a odůvodněn v rozhodnutí o zajištění. Žalovaný řádně nezdůvodnil a nedoložil nebezpečí, že žalobce bude závažným způsobem narušovat veřejný pořádek. Při prodloužení doby zajištění by měly být splněny přísnější podmínky, než je tomu v počáteční fázi zajištění. Žalovaný však nic dalšího od prvého rozhodnutí před 3 měsíci nedoložil. Tvrdí sice, že žalobce uvádí nepravdivé údaje, nicméně toto tvrzení považuje žalobce za nedoložené. Ačkoliv byl doložen v řízení žalobcem padělaný rodný list, nebylo prokázáno, že by o jeho nepravosti žalobce věděl. Správnímu orgánu bylo zasláno stanovisko Organizace pro pomoc uprchlíků, na základě kterého bylo osvětleno, že tento dokument byl zaslán paní Mirgovou a předán žalobci k předložení u soudu. Žalobce předložil, co mu bylo předáno jeho družkou. Dosud nebylo postaveno na jisto, že by tvrzení žalobce a jeho družky o jejich partnerském soužití a biologickém otcovství bylo nepravdivé. Žalovaný to pouze předpokládá vzhledem k osobní historii obou zúčastněných. K výslechu družky žalobce Mirgové se v rozhodnutí pouze uvádí, že výslech byl zahájen a přerušen. Na další dva výslechy se jmenovaná nedostavila. Následně se v rozhodnutí uvádí, že jmenovaná dne 29.8.2011 na policii i odboru kontroly pobytu jako svědek vypovídala a její výslech jako svědka byl ukončen. Důkaz testem DNA dosud nebyl proveden. Za tři měsíce tak nebyl správní orgán s to nijak pokročit v ověření rodinných vazeb. K samotné realizaci vyhoštění nemůže dojít s ohledem na probíhající řízení ve věci mezinárodní ochrany. Žalobce je od počátku zajištění žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, o níž nebylo dosud rozhodnuto ani Ministerstvem vnitra. Vyhoštění je v celé době prodlouženého zajištění nerealizovatelné. Žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu ze dne 3.8.2011, č.j. 3 A 168/2011-19, z něhož dle jeho názoru vyplývá, že je nutno se zabývat tím, zda správní vyhoštění je vůbec realizovatelné. Za nepřezkoumatelný a nezákonný pak musí žalobce označit i stanovený rozsah zajištění prodloužený o 90 dnů. Žalovaný se vůbec nevyrovnal s otázkou, jak bude možno v této době vyhoštění realizovat, když tomu brání a bránit bude řízení ve věci mezinárodní ochrany. Nijak se žalovaný nevyjádřil k tomu, jak je v této době schopen ukončit řízení o správním vyhoštění. Je přitom nutno nadále počítat s alternativou, že existence rodinných vazeb bude potvrzena a vyhoštění nebude možné. Závěrem navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě zrekapituloval dosavadní průběh řízení, předcházející napadenému rozhodnutí. Poukázal na to, že v předchozím řízení o zajištění žalobce, tento při jednání soudu předložil jako listinný důkaz kopii rodného listu dítěte J. M., nar. „X“, syna své družky D. M. Z odpovědi Úřadu městského obvodu Ústí nad Labem – město, správní odbor však plyne, že údaje v předložené kopii rodného listu se neshodují s údaji vedenými v matriční knize narození. Z přípisu Úřadu práce v Ústí nad Labem, odbor státní sociální podpory, bylo zjištěno, že D. M. podala žádosti o dávku statní sociální podpory k níž dne 22.2.2011 doložila cestovní pas žalobce č. A4198044, kde bylo otištěno razítko trvalého pobytu v ČR od 19.1.2001. Žalobce před správním orgánem opětovně uvedl nepravdivé údaje, neboť dne 16.6.2011 do protokolu o vyjádření účastníka uvedl, že cestovní pas na který přicestoval na území ČR ztratil a nový si nezajistil, avšak při řízení na odboru státní sociální podpory Úřadu práce v Ústí nad Labem byl cestovní pas na jeho jméno doložen. V tomto pase uvedená razítka „trvalý pobyt na území ČR povolen od 19.1.2001“ a „rodinný příslušník občana Evropské unie“ jsou s největší pravděpodobností padělky, neboť dle dostupných informačních systémů Policie ČR neměl žalobce na území ČR nikdy povolen pobyt. Žalobce se snaží uváděním nepravdivých údajů a opakovaným předkládáním pozměněných dokladů (průkaz o povolení k pobytu, kopie rodného listu dítěte, cestovní doklad s razítkem trvalý pobyt na území ČR) ztěžovat řízení o správním vyhoštění. Má za to, že nedošlo k porušení ustanovení § 2 odst. 2, § 3 správního řádu, dále § 124 odst. 1 a 3 zákona o pobytu cizinců a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K námitce žalobce, že žalovaný v rozhodnutí staví své rozhodnutí dalšího zajištění na ustanovení, které v samotném rozhodnutí o zajištění nebylo aplikováno a to ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, žalovaný uvedl, že v uvedeném odstavci odůvodňuje, proč v daném případě nepostačuje u zajištěného cizince uložení zvláštního opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců. Dosud zjištěné skutečnosti jednoznačně prokazují, že by žalobce mohl i dále závažným způsobem narušovat veřejný pořádek, což potvrzuje to, že v průběhu řízení žalobce předložil v rámci soudního řízení doklad, který se ukázal jako nepravdivý. V minulosti se prokazoval před jiným správním orgánem cestovním dokladem, který obsahoval taktéž nepravdivé údaje. K předloženému rodnému listu je třeba uvést, že otec dítěte musí být osobně přítomen na matričním úřadě a souhlas se zapsáním jeho údajů do rodného listu musí stvrdit svým podpisem. Vzhledem k tomu, že žalobce z důvodu vydání daného rodného listu na matričním úřadě nikdy nebyl a souhlas se zapsáním jeho údajů do rodného listu nedával, měl mít přinejmenším pochybnosti o jeho pravosti a nepředkládat ho v rámci soudního řízení jako pravý. Družka žalobce paní M. byla k věci vyslechnuta jako svědkyně dne 25.6.2011, tento výslech musel být přerušen. Na předvolání správního orgánu se paní M. opakovaně nedostavovala, její výslech byl dokončen až 29.8.2011. K návrhu žalobce na provedení důkazu DNA uvádí, že je zcela neadekvátní a v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Žalovaný je povinen v souladu s ustanovením § 53 odst. 3 správního řádu vycházet z údajů uvedených ve veřejné listině, a to v rodném listě dítěte vydaným matričním úřadem, neboť jde o prohlášení tohoto orgánu, a to až do doby, než bude prokázán opak. Pokud žalobce chce pomocí testů DNA prokázat, že je biologickým otcem uváděného dítěte, může tak učinit sám, mimo správní řízení. V rámci probíhajícího správního řízení o správním vyhoštění žalobce provádí žalovaný dokazování, neboť po provedeném výslechu svědkyně D. M. byly provedeny další výslechy svědků, a to R. D., D. D. a L. M. K probíhajícímu řízení ve věci mezinárodní ochrany žalobce uvádí, že v žádosti spatřuje účelové jednání žalobce, neboť pokud by měl žalobce řádné důvody pro podání žádosti o mezinárodní ochranu, zcela jistě by tak učinil ihned po příjezdu do ČR a nikoliv až v době svého zajištění. I v případě, že by deklarované rodinné vazby byly případně potvrzeny, jsou zde důvody pro správní vyhoštění, neboť veškeré jednání žalobce má znaky závažného narušení veřejného pořádku. Závěrem navrhl zamítnutí žaloby a nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s.ř.s.“) bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vych